Elfí společenství
Stejně jako u trpaslíků, pokud váš elf pochází z Amfiberai, můžete využít těchto pár rad a námětů.
A také platí, že pokud váš elf z Amfiberai nepochází, je jen na vás, jaký bude.
Všichni elfové z Amfiberai by měli znát něco o historii
historii i
současnosti.
Pokud chcete začít hrát amfiberaiského elfa, zvolte si Amfiberaiský chrám jako místo, kde se vaše postava objeví po odchodu z Prvotního kamene, a prohlédněte si město, i jeho zajímavosti.
V tom,
o čem se povídalo mezi elfy, můžete též najít inspiraci a trochu historie.
Společnost
Většina původní populace amfiberaiských elfů patří k rase, popisované jako lesní elfové, i když oni sami sebe tak netitulují.
Společnost v Amfiberai je pro jiné rasy poměrně uzavřená a ne každému dovolí proniknout pod slupku odtažité zdvořilosti, se kterou se k ostatním staví. Hrdost a pýcha je elfům vlastní, ale spíše než k vlastní osobě a schopnostem se váže k jejich kultuře a společnosti obecně – k tomu, že jsou, kým jsou. Veřejné narušení takové idey je pro ně velmi bolestivou záležitostí a připuštění chyb elfí společnosti před jinou rasou je skoro až nemožné. Pokud si mají vybrat mezi výrobkem své rasy a výrobkem cizím, obvykle neváhají, nebo se alespoň snaží cizí věc upravit a ozdobit dle elfího způsobu. Prací cizích řemeslníků ale neopovrhují, neboť elfové dokáží ocenit krásu v jakékoli podobě, ze zvyku však volí to, co je jim bližší.
Elfí společnost se jeví zvnějšku nesobecká, žijící nejen pro sebe, ale s patrným ohledem na celou komunitu, v souladu s přírodou, která celé město a jeho okolí prostupuje.
Většinu elfí populace spojuje vědomí o vlastní nadřazenosti, nezbývá jim proto tolik prostoru pro povyšování se mezi sebou navzájem. Přesto existuje určitá hierarchie, nepočetná elfí šlechta v čele s místokrálem a místokrálovnou a třída schopných a nadaných obchodníků, řemeslníků a strážných. Vzhledem k elfí dlouhověkosti je původ této hierarchie z velké části neměnný a postavený na skutečných zásluhách a schopnostech dotyčných elfů. Toto rozdělení společnosti s sebou nenese společenskou propast a rozdíly, jako tomu bývá u lidí. Daleko spíše se týká úcty, kterou dotyční mezi ostatními požívají.
V neposlední řadě jsou v elfí společnosti vysoce vážení staří elfové, vyhledávaní pro svou moudrost a životní zkušenosti. Moudrost stáří je nezřídka kdy postavena výše, než společenské zařazení.
Elfové od určitého věku těžce snášejí jakékoli změny a raději nechávají problémy, aby se řešily samy a časem, což bývá chybou, stejně tak jako předností. Kapitolou sám o sobě je vazalský vztah k Tirianu, kterého si elfové snaží nevšímat s povznesenou arogancí sobě vlastní.
Řeč a jazyk
Amfiberaiští elfové nepoužívají žádnou vlastní řeč. Mluví jazykem, který je společný pro celou civilizovanou Desku – obecnou řečí. Kapitolu samu pro sebe tvoří jejich jména. Elfové si libují ve složitých, melodicky znějících pojmenováních a dávají si záležet na jedinečnosti a kráse jména, ať už se jedná o pojmenování živé bytosti či místa.
Mluví tak, jak žijí, beze spěchu, a proto málokdy používají nespisovné nebo hovorové výrazy. Pokud se uchýlí k urážkám, jen velmi ojediněle používají jakékoli vulgarity, vždyť protivník – pokud už stojí za pozornost – jde urazit mnohem sofistikovanějším způsobem.
Jakékoli druhy elfštiny nejsou na Desce běžně používané, ačkoli některá elfí jména a převážně místní názvy naznačují jakýsi elfí prajazyk, jehož znalost byla ztracena dávno před příchodem elfů na Desku. Ostatní elfí jazyky byly na Desku dovlečeny později z jiných sfér a zůstaly zřídkavou doménou jednotlivých přistěhovalých elfů.
Vztahy a partnerství
Nalezení vhodného partnera, dvoření a vzájemné poznávání se obvykle protáhne na několik desetiletí, ale výsledkem je stálý, pevný a monogamní vztah, založený na vzájemném respektu a důvěře. Jiným rasám se mohou zdát trvalé elfí páry chladné, bez většího projevování citů a vzájemné náklonnosti, ale to je důsledek desetiletí, která jsou budování vztahu věnována. Omyly, chyby a zklamání, vášeň a zjitřené emoce, to vše časem poleví. Do vztahu přichází místo velké lásky klid, stabilita, nadhled a hluboké sepjetí s druhou osobou.
K rozchodům partnerů dochází samozřejmě i u elfů, a to právě v letech vzájemného poznávání. Elfové vzhledem ke své dlouhověkosti chápou, že odmítnutí patří k onomu dlouhému koloběhu hledání partnera na celý život a rozchod s sebou jen málokdy nese nenávist a hluboké emoce. Ve chvíli kdy odezní bolest ze ztráty, přichází opět přátelství.
Elfové znají různé formy soužití páru, od partnerské dohody a manželství na zkoušku až po klasické sezdání za přítomnosti svědků nebo kněží. Mezi těmito druhy vztahů se nedělají přílišné rozdíly.
Jen málokdy je z biologického hlediska schopna elfí matka počít, pokud podmínky narození dítěte nejsou ideální, neboť plodnost matky závisí na mnoha faktorech jejího okolí.
Děti proto přichází v pozdějším věku, do prostředí, kde je jistota pevného vztahu a zajištění, protože s elfím dítětem přichází závazek na nejméně sto let.
V mladším věku před dosažením dospělosti mohou být elfové přelétaví, co se týká výběru partnerů, zkouší a experimentují jako většina mládeže jakékoli rasy. Právě v této době někdy přichází různě dlouhé období fascinace prudkostí a intenzitou lidských emocí. Obvykle končí velkým zklamáním a vystřízlivěním, které s sebou může nést i nechtěné následky a cejch celé elfí společnosti. Složitosti kolem plodnosti elfů totiž zdaleka neplatí, pokud je tím druhým místo elfa člověk. Toto je jedna z příčin vzniku půlelfů, narozených z (pro elfy) krátkodobých románků, za který často ani jeden z rodičů nechce nést zodpovědnost, neřkuli se starat o živoucí připomínku svého selhání.
Pohlavní vyspělost
Pohlavní vyspělost elfů (elfek) na rozdíl od lidské nejde ruku v ruce s vývojem těla. Zatímco desetiletý elf vypadá jako desetileté lidské dítě, ve dvaceti sice elf vypadá téměř dospěle, ale psychicky je tak někde na začátku puberty, kde také vývoj silně zbrzďuje a lidské období 12-20 let tak spadá na elfích 20-120.
20 let (srovnání +-12 lidských) - Fyzický začátek pohlavní vyspělosti elfí ženy (krvácení) připadá zhruba na tyto roky. Od této věkové hranice může mít styk, ale to může mít i lidská holčička v jedenácti, což neříká nic o tom, zda je na to připravená a o morální vhodnosti už vůbec ne. Projevuje se zatím spíše teoretický zájem o druhé pohlaví.
30 let (+-13 lidských) Hormony začínají pomalu vybublávat, nastupuje první fyzický zájem o opačné pohlaví.
40 let (+-14 lidských) První opatrné experimenty.
50 let (+-15 lidských) Obecně se padesátka bere jako spodní morální hranice onoho "poprvé".
50- 70 let (+-16-17 lidských) Období zuřivých experimentů
80-90 let (+-18-19 lidských) Pomalé uklidňování (a nebo také ne).
100 let (+-20 lidských) Vývoj se výrazně zpomaluje a začíná se protahovat, první
delší vztahy. (V řádu alespoň několika let)
120 let (+-21 lidských) Plnoletost zákonná, duševní i pohlavní vyzrálost po všech stránkách. Elf/ka má za sebou mnoho zkušeností a před sebou ještě více. Po této hranici už není neobvyklé poohlížet se po stálých partnerech (nebo spíše po někom, u koho si to elf může dalších sto let ujasňovat).
Samozřejmě je třeba započítat odlišnost jedinců, vliv výchovy, prostředí atd. Mladá elfka, co do stodeseti nevytáhla paty z Amfiberai , bude asi trochu jiná než děvče, které se od třiceti toulá samo lesem či hůř, vyrůstá mezi lidmi. To se dá vztáhnout i na sexuální život a pohlavní zralost.
Neexistuje žádný doporučený věk pro plánování rodičovství dvou elfů, ale nejobvyklejší spodní hranice je 200 let a jen málokdy se věkově vyšplhá nad 600 let.
Výchova a vzdělání
Elfové nemívají mnoho potomků a každé dítě je živoucím přínosem celému městu. Ačkoli elfové velmi ctí roli otce a matky, do výchovy nepočetných potomků může zasáhnout kdokoli z komunity. Každý se snaží dát dítěti co nejvíce ze svých znalostí, pakliže o to dítě stojí, a je obvyklé, že se mladí učí základy dovedností od těch, kteří v nich nejvíce vynikají, daleko spíš než od svých rodičů.
Ve znalostech, které elfové získávají už v dětství, má velkou váhu vztah k přírodě, která je obklopuje. Netýká se pouze praktického užití. Mnoho z elfů vám spíše než jméno květiny odříká pověst, která je s ní spjata, spíše než o druzích ryb žijících v potůčku, vás vzletně informují o křišťálové chuti vody a místo ohniště vám ukáží palouček, na kterém se před půl stoletím potkala nejkrásnější elfí panna se svým milým.
Přístup elfů k přírodě se dá nazvat téměř lyrickým, ale přesto ji dokáží naplno využívat a hospodařit se všemi zdroji, které nabízí. Narozdíl od lidského, často bezohledného přístupu, tak činí s rozmyslem a spíše formou soužití, a právě k tomu jsou od dětství vedeni. Nejlepší hraničáři, lovci a druidi Desky pochází právě z Amfiberai.
Vzdělanost elfů je obecně na vyšší úrovni, než u běžných lidí. Spíše než intelekt za to může čas a trpělivost, které se elfům dostává. Negramotnost v Amfiberai prakticky neexistuje.
Není ovšem výjimkou narazit na absolutní nezájem a neznalost ve věcech, které jsou podle elfů mimo jejich zájem – jména zakladatelů Hag Hargol budete v Amfiberai dopátrávat jen s obtíží.
Nedílnou součástí výchovy jsou základy společenského chování. Hlavně elfové, zdržující se ve městě, sdílejí oblibu ve slavnostech a oslavách, kde mohou svou elfskost prezentovat se vší noblesou. Není proto neobvyklé, že se i běžný elf alespoň trochu vyzná ve vínech, tanci, základech etikety a dokáže vést společenskou konverzaci na úrovni, pakliže to uzná za vhodné. Společně s jistou mírou vrozeného půvabu a neuspěchané elegance to na ostatní rasy často působí, jakoby elfové byli pro podobné kratochvíle stvořeni.
S výukou přímého boje čepelemi se sice většina mladých elfů v dospívání setká, hlubší trénink už bývá záležitostí spíše jednotlivců a jejich zájmu a stejně jako u lidí je doménou více mužů než žen. (Zlé jazyky tvrdí, že lidská nobilita začala nosit meče právě proto, aby se připodobnila vznešenosti elfů.) Typickou a oblíbenou zbraní elfů je luk, k výuce mladých elfů proto patří právě i lukostřelba. Ta představuje tradici, způsob obrany a obživy, zároveň ale i umění, které je elfům každého věku i pohlaví velmi blízké. S výukou se začíná ve velmi raném věku, snad ještě dříve, než dojde na čtení a psaní.
Další z odvětví, těšících se mezi elfy velké oblibě, je magie. Základy magické teorie patří k vzdělání mladých elfů, a i když rozhodně neplatí, že co elf, to mág, většina z nich zvládá alespoň několik malých kouzel nebo triků. Může se jednat o drobná maskovací kouzla, osvětlení, malá vylepšení vzhledu nebo prosté rozdělání ohně. I mnoho z výrobků elfích řemeslníků bývá vylepšeno magií, ať už se jedná o vlastnosti předmětu, či o jeho vzhled.
Jídlo a pití
Mezi lidmi koluje mnoho pověstí o tom, že elfové jsou povětšinou vegetariáni. Není to pravda. Elfové sice nechovají domácí zvěř jako lidé, ale lov tvoří běžnou součást jejich obživy. Úcta k přírodě a uvědomění zabraňují lovu nad osobní potřebu a je pravdou, že masité výrobky tvoří menší část jídelníčku než u ostatních ras, ale jídla z ryb a pernaté a lesní zvěře k nim neodmyslitelně patří.
Typická elfí jídla jsou lehká, tvořena nejčastěji chutnou kombinací ovoce, bylinek, masa, medu a ořechů. K přílohám na prvním místě patří saláty.
Do Amfiberai se dováží potraviny i z Tirianu, nejčastěji mouka, potažmo obilí, pro jehož pěstování nejsou v Amfiberai podmínky a mezi elfy ani chuť a zvyk. Typickým pečivem je elfí chléb, vyrobený z kombinace tmavé mouky z lesních semen, kterou elfové připravují, a klasické lidské bílé. Elfové jsou proslavení i jako cukráři výrobou lahůdek, dortíků a cukrovinek, které lahodí oku i chuťovým pohárkům.
Nejrozšířenějším nápojem jsou ovocné šťávy a pramenitá voda, která je v Amfiberai prý nejlepší na Desce. Vyrábí se zde i několik druhů vín, ať už z dovezených hroznů, nebo z místního divokého vína, s jehož chutí dokáží elfové zázraky. Mezi nejvyhlášenější slavnostní druhy patří perlivé a zlaté víno. O zlatém vínu se říká, že aby ho elf mohl ochutnat, musí se předtím propít alespoň padesáti lety zkušeností, jinak dostatečně nevychutná a neocení jeho chuť. Klasičtější druhy jsou pak lesní a sudové víno, vyvážené s úspěchem po celé Desce.
Pivo, jak ho znají lidé a trpaslíci, je elfům cizí. Existuje sice nápoj, který tak nazývají, ale sladkou a kořeněnou chutí má ke klasickému pivu velmi daleko a těší jen minimální oblibě. Podobně je to s tvrdým alkoholem, místo něhož elfové – pokud už vůbec – dávají přednost ovocným likérům a alkoholickým šťávám. Konzumace vína ostatní druhy vysoce převyšuje.
Stolování bývá elegantní a probíhá beze spěchu. Jídlo je na stole rozloženo vkusně, barvy sladěny, důraz je kladen na vzhled i vůni. Je samozřejmě rozdíl mezi jídlem v přírodě a hostinou, ale i tak patří k dobrému zvyku udělat si na jídlo patřičný čas a moci si jej plně vychutnat.
K společenským prohřeškům patří krom nežádoucích zvuků u stolu také přejídání a zjevná opilost. Ačkoli se elfové napijí rádi, většinou skončí v popíjení u dobré nálady. Neopatrné zřízení pod obraz může být pro dotyčného jedince na mnoho let společenským stigmatem.
Vztahy k jiným rasám
Elfové jsou ve vztahu k ostatním rasám poněkud přezíraví, téměř až pohrdaví, což je částečně dáno i pohledem na sebe samé jakožto na napodobení hodný ideál. Čím více se jiná rasa od tohoto ideálu vzdaluje, tím více přezíravosti k ní míří.
Podrobněji lze jen s obtížemi paušalizovat, neboť existují elfové velice smířiliví, pozorující ostatní rasy se zvědavostí a přívětivým zájmem, stejně jako klika vysloveně rasistických elfů, kteří by nejraději viděli všechny ostatní neelfy za mořem, zbavené zbraní i magie a žijících nejlépe v jeskyních.
Pokud bychom měli průměrovat na této škále názorů, lze samozřejmě hodnotit některé rasy jako více a méně oblíbené:
Lidé: Elfové se na členy lidské rasy dívají s blahosklonností dospělého, který pozoruje věčně chybující děti. Čím dál jsou tyto "děti" vzdáleny od Amfiberai, tím větší je míra shovívavosti k nim. Elfové uznávají, že jsou mezi lidmi jedinci skvělí, vznešení a zdvořilí, ale jejich počet je tak převážen těmi sprostými, nevychovanými a hloupými, že mnoho (hlavně starších) elfů už se přestalo snažit ty dobré mezi těmi ostatními rozlišovat. Obzvláště vzhledem ke krátké době, kterou na tomto světě lidé stráví. Právě tato krátká doba a intenzita žití a emocí s ní spojená je zároveň důvodem, proč lidé a lidská kultura někdy dospívající elfy fascinuje a přitahuje.
Půlelfové: Ať už za jejich zrodem pouhý omyl, velká (a krátká) láska, nebo jsou výsledek znásilnění, pohled elfů na jakékoli míšence s jejich rasou je dost rozpačitý. Někteří je litují, neboť okolnosti vzniku a života bývají málokdy šťastné. To podle dalších formuje jejich povahu, nemluvě o tom, že pouhá jejich existence je připomínkou slabosti nějakého elfa, a pohled elfů na ně tak může být přezíravý až podezíravý.
Hobiti: Pokud elfům lidé připomínají děti, hobity tak prakticky berou. Pro elfy mají příjemnou, šťastnou povahu, nesnaží se rozpínat a válčit, nejsou záludní a proslulost si získali produkcí koláčů a vína. Pokud k tomu připočteme vzdálenost, která odděluje Amfiberai od Hobitína, a s tím spojenou řídkost kontaktů a návštěv, vztah elfů k hobitům už může být jen těžko lepší.
Gnomové: Elfové si nejsou příliš jistí, co si o gnomech myslet. Na pohled jsou vlastně jako hobiti, ale tyhle děti jsou více hlučné a neustále vynalézají něco, co elfové k životu absolutně nepotřebují (spíše naopak). Myslí rychle a jednají ještě rychleji, což může být dost matoucí. Trousí kolem sebe nebezpečné věci, mají sklon být nepřiměřeně zvědaví a snaží se rozebírat (cizí) věci, přičemž "rozebírat" je myšleno doslovně. Kontakt elfů a gnomů je naštěstí tak výjimečný, že nejistota s touto rasou spojená může být prozatím odložena na další staletí.
Trpaslíci Možná jsou malí, ale není na nich nic dětského ani šťastného. Při slově "trpaslík" vyvstane před většinou elfů pohled na vykácený les, zahloubené nory a dýmající komíny sléváren a kováren, kde se lopotí špinaví, páchnoucí a zarostlí trpaslíci. Rasa, která je naprostým opakem elfího vnímání krásy, jemnosti a elegance, která nerozumí poezii přírody, ale vidí v ní jen surovinový zdroj, která mluví stejně hrubě, jak vypadá, a elfí kultuře a chování má tendenci se hlasitě vysmívat. A přesto dokáží jejich mistři vytvářet tak kvalitní řemeslné výrobky, že se až se tají dech. To je kombinace, která se těžko odpouští. Někteří elfové se proto tváří, jako že trpaslíci vlastně neexistují, někteří jimi otevřeně pohrdají a nazývají je norníky, a ti nejvíce slušní se snaží alespoň udržet zdání zdvořilosti.
Půlorkové: Když se zeptáte elfů na jejich názor na skřety, zlobry a orky, bude nejspíše stejný, jako u půlorků. Ano, někde tam jsou. Ne, nemají nic, co by se dalo nazvat kulturou, přesto je třeba jim přiznat jistou míru (většinou zlotřilé) inteligence. Je spíše ojedinělou výjimkou, aby se v očích elfů nějaký půlork povznesl nad stigma své rasy a byl vnímán jako plnohodnotná osobnost.