Detailní popisy postav

Neaktuální a stará témata

Moderátor: Dungeon Master

Zamčeno
darmian
Příspěvky: 1166
Registrován: 22. 7. 2006 18.40

Příspěvek od darmian »

Dharg, syn Goldinův <- Dhargovi zůstala jedna památka na jeho nedávné putování: Nyní se mu přes levé oko táhne dlouhá a poměrně hluboká jizva. Vidění však zdá se nepoškodila...

Obrázek

Představuje se jako Dharg, bratr Gallinův, syn Goldinův, syna Mithrilanova a je na trpasličí poměry velice dobře vypadající trpaslík se zálibou v rudé a temně černé barvě jimiž si vyzdobil zbroj a své kladivo Pěst. Dharg si velmi zakládá na svých, do pasu dlouhých, rudých vousech, které má za všech okolností dokonale upravené, umyté a sepnuté v půli sponou. Jsou jednou z prvních "věcí", kterých si na něm všimnete, jako druhé vás upoutají jeho temně rudé oči pozorně sledující okolí. Vousy nejsou jedinnou opečovávaností, na níž lpí. Trpaslík chová neobyčejnou zálibu ve zbraních a zbrojích jichž si patřičně váží a je to vidět. U pasu se mu vždy houpe skvělá Pěst, kladivo, které mu daroval jeho otec, toto kladivo nazývá svým nejlepším přítelím, tím, který ho nikdy neopouští...
Jeho výzbroj pak doplňuje pavéza Hag Hargol se kterou vždy pyšně vyrážel do bojů.

Obrázek <- Kladivo, které nese jméno Pěst

Dharg se umí chovat ve společnosti a nutno říct, že i stolovat, jenže toto v každém případě závisí na jeho momentální chuti či nechuti k něčemu takovému. Často dokáže překvapit svými znalostmi či průkopnickými názory naprosto nezvyklými pro někoho z jeho rasy, přesto však nedává na své brachy dopustit v žádném případě.

Obrázek

Boj... Dhargův život.
Ač samotnými bitvami žije, nikdy se do nich nežene zbrkle. Mít strategii a být připravený neznamená být nečestný. Smrt je velká paní a její příchod se nesmí uspěchat. Pro slávu je dobré padnout v boji proti mnoha nepřátelům jako hrdina. Ani jeho nejlepší přítel ho neopustí, právě on se postará o to, aby štíty praskaly, meče lámaly a lebky pukaly...

Ale ještě nepřišel ten čas, ještě nebyl pomstěn jeho bratr. Ani řetězy ho nepřikovou k pilířům Druhé strany, ne, dokud nesplní svůj poslední úkol...


//průběžně budu editovat tenhle příspěvek.
Naposledy upravil(a) darmian dne 2. 5. 2008 13.11, celkem upraveno 7 x.
Uživatelský avatar
George
Příspěvky: 1694
Registrován: 29. 6. 2007 23.58
Bydliště: Znojmo
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od George »

Dveře se otevřely a do hospody vešel muž.Déšť bubnoval o starověkou střechu.Většina hostů pohlédla na muže,přišlo jim divné že je zcela suchý;ale i přesto byl zahalený v kápi.Většina hostů si po chvíli začala hledět svého,ovšem skupinka staříků u jednoho stolu si jej stále prohlížela.“Koukni na jeho oblečení“pošeptal jeden stařec druhému.Stařec si všiml že jeho oblečení je ošlehané od trávy a různých porostů.Muž,který stále stál v blízkosti dveří,se rozešel směrem k osamocenému stolku v rohu,starci ho stále pozorovali a určitě si všimli,že jeho pohyby jsou nanejvýš koordinované,nato že se opírá o hůl,když na ně muž pohlédl, pozřeli, že má jisté znaky elfů,a že je docela mladý.Muž přišel k židli, odložil svůj zdobený luk a sedl si.I přes to že byl v hospodě, nic si neobjednal.Vytáhl cosi z kapsičky, co měl na pásku,chvíli si to prohlížel a když si všiml pozorujících starců, zase to pomalu schoval a pousmál se.Po okamžiku zase vstal,dal si na rameno luk a šel směrem ke dveřím.Pozdravil starce nečekaným výrazem „Ahoj“ a otevřel dveře.Naposledy se rozhlédl po hospodě,v tu chvíli vylétávalo vše listí a smetí z hospody nečekanou rychlostí a přesností.Otočil se a odešel do chladného nočního venkova,kde už jen trochu poprchávalo.
Terasian Illhoof.
Obrázek
Sell drugs. Run guns. Nail sluts and fuck the law.
Uživatelský avatar
Luelle
Příspěvky: 823
Registrován: 26. 8. 2007 12.24
Bydliště: Dějiště bitvy národů

Příspěvek od Luelle »

Její pěstoun jí pojmenoval Bethia, ale většina přátel i jiných jí zná pod přezdívkou Sidheag – vlčice. A to právem. Jako malá s vlky vyrůstala a jako vlčice si připadá, stejně šedá, s modrýma průzračnýma a neskonale vděčnýma očima, ale ne každý si jich všimne.
Nikdo by Bethiu neoznačil za nenápadnou, jen si každý, kdo ji potká pamatuje vše, jen ne její vzhled. Není totiž kráska. Sama se označuje za obyčejnou a podle toho se i chová.
Její jedinou a obrovskou pýchou jsou zlaté vlasy, dosahující ke kotníkům, které si splétá do nekonečně dlouhého a silného copu. Mají barvu jako slunce, když dosahuje zenitu, třpyt hvězd a zralá pšenice. Nemá typicky ženská krok, málokdy pohupuje boky. Na svět se dívá střízlivě, šedýma zvědavýma očima a často kosým pohledem.
Je jako vlk. Ctí smečku a když není krasavicím, kterým není rovno, věrností se jí nikdo nevyrovná.
Jak může mít někdo šedé i modré oči zároveň? Lehce. Nikdo se jí do nich nikdy nedíval tak dlouho, aby dokázal přesně určit barvu jejích očí. Ve skutečnosti jsou modré a laskavé velmi zřídka, častěji si zachovávají obezřetnou šeď.
16? Tak to je v pohodě
Uživatelský avatar
Ikkie
Příspěvky: 1031
Registrován: 20. 2. 2006 17.10
Bydliště: Ostrava
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ikkie »

Vrazit sekerka do zad. Neutéct, umřít rychle, pak donést pro šaman.

Bylo neuvěřitelné, že skřet dokázal v celé té vřavě ještě myslet (pokud se to tak dá nazvat). Chystal se zaútočit na trpaslíka zezadu. Ozval se zvuk podobný meluzíně. Ostří obrovité dvoubřité sekyry směřovala neúprosně skřetovým směrem poté, co si proklestila cestu jeho druhem. Skřet v tu chvíli věřil, že na něj v žádném případě ještě nemůže dosáhnout. Byla to jeho poslední myšlenka. Více skřetů přicházelo. Nikdo by do toho skrčka neřekl, že pobije celou tlupu - byl menší a štíhlejší, než většina jiných trpaslíků, ale v tom byl možná celý problém. Každý jeho pohyb byl naprosto přesný, vypočítaný a plynulý. Spíše než valící se zbrojnici, připomínal tanec. Tanec, který přináší smrt. V jeho očích však i v zápalu boje byl nepříjemný klid. Byly to staré a zkušené oči, zocelené bojem a těžkou minulostí, stejně jako jeho černý a dobře udržovaný, i když na mnoha místech již stářím značně prošedivělý plnovous, jenž při jeho výšce dosahoval až pod opasek.

Do skrumáže dorazili další skřeti. Trpaslík se otočil a udeřil opačným koncem topora do malé skřetí hlavičky, načež se ozvalo prasknutí a nepříjemný, čvachtavý zvuk. Ohnal se opět břitem po skřetovi na druhé straně. Mrtvý skřet se přidal k ostatním po pádu do krvavé louže, která po nich zbyla.

Pousmál se, očistil ostří sekyry a lehce poplácal rukou zeď jeskyně.

Dílo dokonaný, kameň može zasejc čistě déchat. Včil je čas zvlažit si trochem chřtán.


Vstoupil do hospody. Vzbuzoval pozornost, protože jeho pohyby nebyly klasické, trpasličí. V jeho plátové zbroji se překvapivě nadnášel, jakoby neměla žádnou váhu. Nevydávala ani hlasité zvuky, žádný rachot. Jeho tělo bylo sehrané stejně jako v boji.

Posadil se ke stolu k ostatním, sundal svoji rohatou helmu, kterou jinak málokdy dává z hlavy pryč, opřel sekyru a starým, avšak stále velmi silným a průrazným hlasem, zavolal na Rundara:

"Ječný pro každýho k tomuhle stolu!"

Rundar kývnul.

"Bude to hnéd, Balkone."


Balkon, syn Daskův
Tereza Smittová - RIP (portrait by NIAM)
Balkon, syn Daskův
Athriel
Swordfish
Příspěvky: 209
Registrován: 21. 1. 2007 15.00
Bydliště: Praha;Tirian; Říše
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Swordfish »

Noigar Sodergren

Nad ostrovem za zatáhly mraky, rabijáti a piráti se stáhli do krčmy, ze které se ozývalo piáno a pokřiky děvek. Jen dva do pirátské vesty odění lidé ozbrojeni šavlemi zůstali aby dohlíželi na spoutané vězně. Mezi zbídačenými otroky se zvlášť rýsoval jeden holohlavý trpaslík, neméně zubožený jako ostatní, ale na pohled nezdolaný. Zvednul se a zahleděl se přes moře směrem, kde leží Železná říše.
"Jsem moc rád, že si jim zdrhnul synu, nikdy sa nevracaj, nikdy"


Na pohled nijak hezký trpaslík, odhadem kolem devadesáti let, už místy prošedivělý, posetý jizvami věku i zbraně. Avšak vyzařuje z něj určité charisma a kouzlo osobnosti. Od svých brachů se liší hned několika znaky. Například nevlastní pivní pupek. Je dost široký v ramenou a rovnoměrně zjizvené paže působí dojmem, že jejich majitel často těžce manuálně pracuje.

Další znak odlišující ho od jeho rasy je dlouhý meč, visící mu mezi lopatkami, vykukující zpoza široké pavézy, za kterou se téměř celý schová. Kdo jej viděl při boji na vlastní oči, podivil se nad jeho podvným "šermířským" stylem, který vypadá, jakoby se místo mečem trpaslík oháněl palcátem. Někteří braši o něm v legraci tvrdí, že mečem protivníka probodne a tím mu dá vlastně ránu pěstí. Sám se nad tím vždycky zasměje.

Miluje Durmina, kterému zasvětil větší část života a nikdy nedá dopustit na svého pokrevního bratrance Goinuse a Jupa, kterého má teměř jako vlastního bratra. Někdo kdo ho dobře zná by si všiml, že často se zalíbením pozoruje v noci moře, vydrží koukat do vln hodiny. Už jen on sám a Durmin vědí, proč ho vlny tak uklidňují, nebo snad by je chtěl všechny zničit, kdyby mohl?

Slunce zapadlo, všude se rozlehla plíživá tma, dokonce i hlasitě chechtající se rackové utichli a zmizeli. Jen dva do pirátské vesty odění lidé ozbrojeni šavlemi zůstali aby dohlédli, jak otroci zakopávají tělo starého, holohlavého trpaslíka. Vrhnul se prý do vln. Nikdo nevěděl proč, jen on, jeho syn a Durmin. Vlny se dál tříštily o skály...

Obrázek
Uživatelský avatar
Luelle
Příspěvky: 823
Registrován: 26. 8. 2007 12.24
Bydliště: Dějiště bitvy národů

Příspěvek od Luelle »

Johana McBain

Obrázek

Věčná mlha se rozhrnula, právě včas, aby Johana naposledy spatřila svůj milovaný domov
"Vím, že musím jít" zašeptala a setřela teplou slzu, která jí utekla z oka a vydala se na marnou pouť obličejem, aby následně zaváhala na hraně tváře, pustila se a roztříštila se o kamennou podlahu. Druid si povzdechl a dívku pohladil.
„Luag tě provázej“
Usmála se na něj a vstoupila do podivného provazce několika světel nejrůznějších barev.


Johanu vychovával otec jako kluka a ona sama se snad také vnímá jako kluk. Je skvělou společnicí ve střelbě, pitkách i hře v kostky, je přátelská a milá, ale málokomu se poštěstí zahlédnout v jejích očích fialové jiskřičky štěstí. Jen ten, komu to sama dovolí. Pokud je někdo příliš drzý setká se s ledovým pohledem, z kterého mrazí. A ti, kteří uviděli rozčilenou průhlednost jejích očí? Nikdo takový, kdo by tu barvu popsal nežije.
Johana měří něco kolem pět a půl stopy, takže vyššímu muži sahá někam pod bradu, ale svou výškou se nenechá odradit. Drzost jí kouká z chladných očí, jejich ledovost ostře kontrastujte s teplým, medovým tonem po boky dlouhý vlasů. Vlasy často nosí v silném copu, aby nepřekážely. Postavu má ryze ženskou, oblou a měkkou, ale jestli někdy nějaký muž odhalí její tajemství zůstává věčnou otázkou.

EDIT 2.1. 2008
Život na Desce je těžký a i Johana poznává jeho krutost. V oči se jí sem tam zalesknou smutkem a ani ona sama neví, co je jeho příčinou.
Ale trvalá a nesmazatelná jizva se jí šklebí z výstřihu, vypadá jako od biče.
Naposledy upravil(a) Luelle dne 2. 1. 2008 17.03, celkem upraveno 1 x.
16? Tak to je v pohodě
Uživatelský avatar
Toueer
Příspěvky: 128
Registrován: 6. 2. 2007 23.40

Příspěvek od Toueer »

Ilingen Signerr
(rozená Leanaara Elerwien)


Lynette, případně Lynn, méně často také Lily (jak se jal lid Tirianský ji přejmenovat, pro těžkou vyslovitelnost jejího pravého jména)
jest dospělou elfkou - menšího vzrůstu, než je pro její rasu obvyklé. Dlouhé tmavě hnědé až černé vlasy jsou upraveny do vysokého
účesu prodlužujícím tvar hlavy, obličej lemují vlasy bělené líčidlem, výjimkou nebývá ani kompletní zakrytí hlavy pomocí zdobené bílé
paruky. Poměrně silná vrstva olovnatě bílého pudru, kterou nanáší na obličej a také na viditelnou část krku, podtrhává přirozeně
velmi světlou pleť.

Uši prozrazující její rasu jsou téměř vždy schovány, zdobí je však opulentní perlové náušnice se zlatým kováním a nemálo lidí ji pova-
-žuje pouze za nezvykle krásnou lidskou ženu z lepší společnosti.

Potrpí si na velkopanské mravy, byť není těžko zjistitelné, že před několika desetiletími obývala také zříceniny u medvědích brlohů za
Amfiberai. Zlé jazyky v té době tvrdily, že za jejím postupem ve společnosti stál chladný kalkul, nikoliv láska.

* Všeobecně známo je, že se provdala roku 1123 p.v.d za Tonyho Signerra - Tirianský strážný
* Podílela se na návrhu zákoníku doporučujícím vznik městské rady Tirianu


Obrázek
Naposledy upravil(a) Toueer dne 28. 12. 2013 20.50, celkem upraveno 5 x.
Wendigo
Příspěvky: 1001
Registrován: 15. 12. 2007 18.39
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Wendigo »

Howl Greenwords

Obrázek

Mezi temi, kteri pravidelne vysedavaji u Svacinky na zahradce se pred nekolika dny obevila nova postava. Nikdo z vas ho tu predtim nevidel, ale rozhodne to neni nekdo kdo by sel tak lehce prehlednout. Nejenom proto, ze dotycny je pulork, hlavne proto, ze je ten nejpodivnejsi pulork ktereho jste zatim videli. Neda se sice rici, ze by byl primo krasny, ale orci i lidske rysy jsou poskladany presne tak aby podtrhovaly jiste osobni kouzlo a tak svete div se na tom stokrleti odstrcenem od ostatnich sedi charismaticky pulork. Navic rozhodne nevypada nejak krvelacne ani hloupe. Kdyz ho zaslechnete vybirat si u Svacinky kolac a caj k obedu hovori tise, ciste a spisovne skoro jako nejaky slechtic. Misto typicke pulorci klative chuze se pohybuje s jistou galanci, obleceny vzdy v ciste tunice nebo obcas v kozene kosili, to kdyz pak s tornou a panvi na ryzovani drahokamu miri k jedne z mestkych bran. Sam chodi vzdy upraven s peclive zastrizenymi vousy, jen dlouhe havrani vlasy obcas nosi svazane a jindy volne. Pokud se u Svacinky sejde vice lidi popiji jen nekde dale od ostatnich tise svuj caj a cas od casu zapise neco brkem do knizecky v cervenych deskach, ovsem pri pozdnich vecerech kdyz se namesti vyprazdni vysedava u Svacinky s kytarou a na prvni pohled velkymi a neohrabanymi prsty hraje tiche a obcas i smutne ale presto krasne melodie. Nekdy kolem nej nebo na jednom z jeho ramenou vysedava potkan s hnedym koziskem, nezda se ze by primo pulorkovi patril, cas od casu zmizi a cas od casu vykukuje z jeho torny, ale jeho velky zeleny kamarad si s nim cas od casu povida a rika mu Giliam. Zrejme je to zatim jeho jediny pritel ktereho se mu podarilo v cizim meste ziskat.

Tu noc, petadvacateho dne pateho mesice hraval za noci Howl na zahradce u Svacinky jako nekolik predeslych dni, jeho hudba do jeho spolecnosti prilakala mladou zenu, dokonce se s nim dala do reci, ovsem pozdeji prisel muz a rozlobil se na Howla, ze nechava po ulicich potulovat se svou krysu. Snazil se vysvetlit, ze Giliam vlastne neni jeho, muz to pochopil ale trval na svem a tak Howl dal Giliamovi prvni a take posledni prikaz aby se schoval u neho v torne. Giliam ktery vzdy zil podle vlastni vule utekl nekam pryc do noci. On se vrati, doufal Howl, ale rano kdyz se spolecnost rozesla nalezl jen na molu vedle reky nekolik krvavych skvrn a vedel to co ho tizilo na srdci jiz nekolik hodin. Jeho stary pritel ktery ho nasledoval z dalekeho mista odkud prisel je pryc. Zahledli ho jak odchazi do hospody kde prespaval a kdyz ho druhy den videli na rameni mu sedel maly hnedo-cerveny dracek s trochu potouchlym vyrazem. Pulork mu rikal Giliam a hostinsky Kotatko si toho dne nebyl prilis jisty jestli se zblaznil on nebo ork ktereho videl nekolik poslednich dnu prichazet s krysou na kterou volal stejnym jmenem.
magnumik
Příspěvky: 1700
Registrován: 1. 12. 2006 1.10
Bydliště: Nejjižnější Morava
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od magnumik »

Hangár syn Balagrana

Když zahlédnete tohoto trpaslíka, již z dálky vidíte, že jeho postava překonává svou podsaditostí všechny zdejší trpaslíky. Proto ho také na cestě můžete vždy vidět s kopím v ruce, o které se při chůzi opírá a drží ho těsně pod bodcem, aby se mohl co nejvíce opřít. Když příjde na boj tak s kopím nezachází moc obratně, ovšem svou statností dost ran vydrží. Po delší cestě se zadýchává, ale vzhledem k jeho váze není divu. Za svou obrovitost se ovšem ani trochu nestydí, je hrdý na to, že je trpaslík a nebojí se to říct.

Pokud se na něj zadíváte pořádně, zjistíte, že je jedním z mladších trpaslíků, protože jeho fousy nejsou zase tak dlouhé, za to ale řádně zrzavé (sem tam rezavě blond). Tet' ale navíc vypadají nějak divně, jako by nešikovně na jedné straně zastříhlé. Rezavé (sem tam rezavě blond) vlasy má sepnuté (viz portrét dole) tak, aby se o ně nemusel moc starat. Na pohled není přitažlivý a když se zazubí, viditelně Hangárovi pár zubů chybí. Když se pustí s vervou do jídla tak to také není moc velké podívání a leckoho to odradí (možná je to absencí oněch vyražených zubů). Pokud však s tímto trpaslíkem promluvíte, i přes jeho trpasličí mluvu jsou myšlenky hloubavější a jednání není unáhlené jako ostatních trpaslíků, proto ho je občas vidět v rozpravě i třeba s elfem o kterém usoudí, že je uvnitř dobrý. Jinak se ovšem na cizince, které potká, dívá podezřívavě, dokud nezjistí, že nemají nic za lubem. Vše dělá s rozmyslem. Nejraději je v hospůdce u Rundara s ostatnímy brachy, ovšem jen se brachové zvednou a jdou za dobrodružstvím, oddaně je následuje, jako by v nich viděl své vzory. Žije v d'uře s rodiči a sestrou Hangárou.

Obrázek
(Hangár opírající se o kopí)

Obrázek
(už podle stínu by se leckdo lekl co to za ním jde)

Obrázek(Hangár syn Balagrana)

//EDIT 21.1.2008
Po Hangárovi není ani stopy...jakoby se vypařil...nikde neduní jeho kroky, není slyšet jeho hlasité řehtání, nejsou vidět jeho klidné oči s hrdostí jemu vlastní. Jeho korbel leží u Rundara na pultu a jen nějaký pavouk se ho opovážil znesvětit svou pavučinou.

//EDIT 22.2.2008
Rundar slyší nějaké těžkopádné kroky před dveřmi hospody...Dveře se rozrazí a za nimi stojí vítězně Hangár... Všichni u sekyrky se zarazí a dívají se na něj s otevřenou pusou... "Tož ječný pro fšeckých" *zařehtá se Hangár* "Máme čo slavit"…

//EDIT 27.2.2010
Hangár snad ještě trochu přibral, zdá se při prvním pohledu. Bez svého kopí, o které se opírá, ho téměř není šance zahlédnout, jako by se stalo jakýmsi symbolem. Po delší cestě se však již nezadýchává, nejspíše to bude letitým tréningem s hargolskou Dolobranou, které je již přes deset let členem. Přece jen vypadá už trochu schopněji. Věkem se přehoupl mezi středně staré trpaslíky a objevují se u něj vůdcovské sklony. Jeho fousy sahají až k hrudi a jsou rozčepýřené a neupravené. Jeho slova jsou zkušenější a moudřejší. Jeho pohled cílevědomější. Často cestuje mezi Hag Hargolem a Tirianem. Je možné ho spatřit se starobyle vypadající dýmkou, ze které si čas od času pobafává nejlepší trpasličí tabák. Co se oblečení týče, není moc kreativní, většinou nosí jediné obyčejné oblečení, které má již několik desetiletí. K tomu občas přidá černý plátěný plášť. Pokud je venku zima, tak vypadá mnohem spokojeněji, než když je vedro... obzvláště je potěšen, když sněží.
Naposledy upravil(a) magnumik dne 27. 1. 2010 11.56, celkem upraveno 5 x.
Wendigo
Příspěvky: 1001
Registrován: 15. 12. 2007 18.39
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Wendigo »

Tora Rudá Medvědice

Tož něco vo mě, my jmeno je Tora Ruda Medvědice, muj fotr byl Tor Rudej Medvěd a jeho dědek taky a taky jeho dědek kam až naše pamět saha. To proto že mame v rodine rudej fous i vlas vod nepaměti a silu, vodolnost i kuzáž jako medvěd. Šichni kutali rudu v Hagskym dole ale hlavnějc sekero i kladivem bili po hlave šechny co nás nasráli. Jako skřetáky svinský a taky vůbec šelijaký šmejdy. V tom sme byli dycky dobrý a známy po celym Hagu. Nikdo z Rudejch Medvědu nikda neměl strach z ničeho a šichni padli hrdinsko smrtí jako každé spravné trpaslík. No ale tož su poslední z celýho rodu, mam ňáký daleký příbuzný v Hagu ale z Rudéch Medvědů nás moc nezvostálo takže je to na mě, nest dal hrdost celeho rodu. Ale vono to pude, páč su Medvědice srdcém aj duší. Akorát pohřbit fotřika s celó parádo mě stálo strašné prachy aj našu rodinů sluj, takže ted bydlim u sekery, ale vono to nevadí páč jedno určitě kopim celo sluj zpatky. Tak mi po fotřikovi zvostalo jen kladivo co mi dal. To proto že fotřik chtěl dycka syna, ale dyž su to rodine kladivo ve třéch létech zdvihla tak si řek že dobra cera stejně dobrá jako dobré syn a řek že su Medvědice jak sa patří, dal mi to kladivo no a to mam doted. Taky měl fajnove rodino sekeru ale ta se nenašla, asi ju ti hajzlici co ho zabili takejc sebrali, ale ja ju jedno najdu. No co jinyho, no taky ráda pivo a dobre trpasličí tabák no jako každé správné trpaslík a dobré jídlo. No tož je tak šecko vo mě. A rodu Rudejch Medvědů večno slávu!
Na docasne dovolene od EQ
---
Zelgova hlava a novy portret [180kb] pro zajemce ke stazeni zde: http://wendigo.wz.cz/Zelg.rar
Vugi
Příspěvky: 859
Registrován: 25. 10. 2007 14.14
Bydliště: Luštěnice - Mladá Boleslav
Kontaktovat uživatele:

Orias Bílý

Příspěvek od Vugi »

Orias Bílý:

Vidíš před sebou důstojně vyhlížejícího, zhruba 3 a půl stopy vysokého gnoma se světlehnědou barvou
kůže. Jeho nakrátko střižené vlasy jsou bílošedé jakošto i jeho upravené a pěstěné vousy, kteréšto ho
můžete často zahléhnout si v zamyšlení mnout.

Barva jeho očí je až magicty tmavě modrá. Co se týče oblečení, povětšinou ho potkáte v kompletu
přepychového zdobeného hávu mága s prošívaným pláštěm a to v modré barvě se zlatým lemováním. Mluví
velice sofistkovaně a než něco vyřkne tak si to dvakrát promyslí, řídí se heslem dvakrát měř jenou řež.


Obrázek
EQ screeny: http://vugi.xf.cz/
Wendigo
Příspěvky: 1001
Registrován: 15. 12. 2007 18.39
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Wendigo »

Zelg Gray [drive Zelgadis Graywords]


Pribeh o tom co se udalo:

Vice nez neobvykly kamenny strazny ulehl ke spanku. Sluzba byla toho dne dlouha a dokonce i Zoe padla za Tirian a spala stocena u nohou postele. Zelgadis byl unaveny, poslednich par dni temer nespal. To ty sny, zacinal si pripadat ze jedna jeho tretina si dela co chce...

Ten sen byl vzdy stejny. Obevil se na zvlastnim miste pred starym chramem, obloha nad krajinou byla propletena miliony zaricich stuzek a niti. Jestli tohle je astralni sfera, pokud existuje pak ty stuzky svazuji jejich duse a tela... Nemel pro to jedine logicke vysvetleni, ani pro to nikdy nebyl zadny dukaz ale nejmene jedna jeho tretina verila ze tomu tak je. Prosel ruinami na polorozpadlem kamennem trunu tam sedel demon. Byl to on, nejaky symbol, jeho predek... nebyl schopny rict. Ale vypadal stary, dlouhe vlasy a vousy mel spletene do copu, na kazdem dlouhem spicatem uchu visela cela rada zlatych nausnic pokryta starymi runami. Stejne tak mnozstvi jeho prstenu, vse vypadalo honosne jako chram sam ale jaksi omsele, stare a zapomenute. Jeho obleceni kdysi z drahych tkanin bylo nyni vybledle. Jedine co Zelgadis poznal byla broz ktera spinala plast. Byl si naprosto jisty ze ta sama lezi na nocnim stolku v jeho pokoji. Stary demon na nej hledel mlecnyma nepritomnyma ocima.

"Chodis mne navstevovat kazdym dnem, mas neco na srdci?"
Jiste ze ma! Ale nikdy v tom hloupem snu nedokaze promluvit. Zelgadis se snazil prinutit se otevrit sva usta.
"Chces vedet zda-li jsem skutecny... Jsem i nejsem. Toto je velmi stara sfera. Smrtelnici s ni davno ztratili kontakt."
Ne tohle je sen predevsim a Zelgadis si byl naprosto jisty ze on smrtelny je a nema tu co delat i kdyby to byla pravda.
"Jsi jeden z mala kteri jeste umi pouzivat samanistickou magii... jiste jiste jsi z nasi krve. Smrtelnici se naucili spolehat se vice na pomoc bohu a vedu jak zotrocit magii dle svych predstav a zapsat ji do cisel a vzorcu. A zapominaji ze i magie sama ma svou dusi."
Nemohl se prinutit udelat ani krok. Dalsi noc stravena poslouchanim starcovych monologu. Neco v nem touzilo obevit co to vse znamena jenze mnohem vetsi cast jeho ja si uvedomovala ze tyden nespal a zitra musi do sluzby.
"To proto jsem te privedl na desku..."
Kdyby se mohl hybat ted by se nejpis Zelgadis zarazil. Coze... privedl. Ta krypta a nahodny portal ktery je vythl z jejich sveta a privedl sem... tohle je nesmysl musi se probudit. Musi...

Posadil se ve sve posteli. Zamumlal jednoduche kouzlo na zjisteni casu. Vyborne, za hodinu mu zacina sluzba. Zadival se nenavistne na broz. Muze to byt jak chce zajimave ale kazi to jeho praci! Bez dalsi myslenky sperk s rudym kamenem uchopil a prudce s nim uderil o zed vsi svou silou. Krystal se roztristil. V okamziku kdy se z nej zacal linout jakysi dym a jasna zare doslo Zelgadisovi ze to nebyl nejlepsi napad...

Dva strazni za dvermi bytu se na sebe podivali.
"Nevim... jsou to tri dny. Treba je nemocny... zkus jeste zaklepat."
"Kdyby tam byl Zoe by ztropila takovy randal ze by to vzbudilo mrtveho. Ja rikam vyrazime dvere."
Prvni si povzdechl. Nemel rad vyrazeni dveri. Uz ted ho z toho zacinaly bolet ramena. Na treti pokus obou dvou straznych dvere povolily. Pokoj byl prazdny, jedine co v pokoji zbylo byl jeho mec, knihy a prach z rudeho krystalu.

---

Lezel na zadech a dival se na oblohu propletenou milionem nitek. Premyslel jestli nektere z nich vedou k jeho pratelum na desce. Co by asi rekli kdyby ho videli... konecne se zbavil te kamenne kuze. Z blata do louze a rovnou pod okap. Zoe pobihala bezstarostne okolo. Vylet do jine sfery ji nijak neovlivnil. Jedine co ji nejspis schazelo byly dobroty ktere ji podstrokavala kucharka v palaci. Premyslel jak to je dlouho. Dva roky? Mozna dele, tato sfera si zrovna nepotrpela na hodiny a kouzlo na zjisteni casu prestalo fungovat. Naucil se hodne o astralni magii... bylo to fascinujici ale nechapal k cemu mu to bude. Nemuze se prece vratit na desku kdyz vypada takhle. Ani do sveho stareho sveta ne... Zadival se nahoru a premyslel ktera stuzka je ta jeho... ta modra ovsem.


Popis:

I kdyz je astralni demon vetsina si ho splete s tieflingem s vyraznym dotykem nizsich sfer. Ve skutecnosti tito astralni tvorove nemaji s demony mnoho skutecneho. Demony byli oznaceni diky pouhe podobnosti s temito tvory. Narozdil od nich ale maji tmave modrou kuzi i krev, jasne zlate oci a nikdy nemaji rohy.

Zelg je vetsi nez lide a vyskou sedmi stop a osmi palcu [231cm] dosahuje velikosti a mohutnosti orka ci zlobra. Jeho nohu pripominaji nohy satyra ci demona a jsou pokryty kratkou jmenou bilou srsti a zakonceny mohutnymi kopyty. Jistotu pri chuzi ziskava predevsim diky dlouhemu ocasu velmi vzdalene podobnemu dracimu ovsem bez kostenych ostnu a supin. Pruh srsti se mu tahne po zadech kolem patere a z k ramenum. Jeho telo a predevsim ruce jsou pokryty mohutnymi provazci svalu a obrovske ruce jsou zakonceny dlouhymi masivnimi drapy, nejspis by byly pomerne ostre kdyby si je pravidelne nebrousil. Z ramenou mu vycnivaji kostene vystupky ktere vystupuji i z jeho obleceni pokud nejsou prekryty upravenymi narameniky jeho zbroje. Jeho kuze je tmave modra a vlasy a vousy temer bile jen s lehkym modravym nadechem. S nadhledem umernym sve velikosti svet kolem sebe pozoruje par zlatych oci. V dlouhych spicatych usich se houpe nekolik zlatych nausnic, jsou pokryty zvlastnimi symboly a runami.

Vetsinu casu se mraci a vypada mrzute a nerudne jako stary trpaslik. Pusobi dojmem nekoho kdo ma svych starosti dost a vystaci si sam. Za jeho dlouhymi spicaky nezridka zahlednete doutnik vonici hrebickem.

Zelg je doprovazen fenou bileho vlcaka, toto vzacne plemeno blizke ovcakum se vyznacuje albinismem a az na mohutnejsi stavbu tela, kulatejsi hlavu a barvu oci je podobne zimnim vlkum. Zoe ovsem prestoze je na fenu neobvykle velika vypada klidne a na puvodne sluzebniho psa mozna az trochu prilis pratelsky, vzdyt je to take teprve sotva odrostle stene a prestoze se zda ze zakladni vycvik zvladla na jednicku je poznat ze casto bojuje se svou prirozenou zvidavosti. Navic je krasnym zastupcem sve rasy, srst se ji blisti a naslapuje si zlehka jako princezna. Na krku hrde nosi modry kozeny obojek se zlatou znamkou.

Zelg:

Astralni mag pri praci, z vedeckych a estetickych duvodu ritualne oden v proste kalhoty:

Porovnani s novym modelem hlavy [nic neprepisuje a funguje zcela bez problemove, spolecne s ikonkou v mem podpisu] a subrasy zalozene na pulorcim typu:


Zoe:
Obrázek


edit 1. 11. 2009

Zelg se posledni dobou hodne zmenil, nekteri by snad rekli ze vice nez kdyz se tehdy zbavil sveho prokleti. Vypada mozna na prvni pohled stejne ale ceho si kazdy vsimne je usmev ktery ho posledni dobou malokdy opousti, v ocich mu hraji hrejive zlate plaminky a vypada proste stastne. S klapanim kopyt si vykracuje ulicemi a klidne mava ocasem a i prez jeho zjev snad kazdeho napadne ze na strasneho demona vubec nevypada. Za teplych dnu misto sveho sediveho varkoce nosi upravenou bilou kosili a v klope modrokvitek nebo modrou ruzi.


edit: 15. 2. 2010

Stareho mrzuteho Zelga uz si skoro nikdo nepamatuje. I cast jeho strasidelne povesti odpadla jak si na nej lide zvykli a take nejspis pro to ze mu posledni dva roky z tvare malokdy mizi usmev a i prez svuj pro kdekoho desivy vzhled pusobi dojmem klidneho dobromyslneho obra. Porad sice nosi kapi ale vzdy stazenou tak aby mu bylo videt do tvare, vous ma vzdy peclive zastrizeny a nejcasteji nosi tmave modrou kosili temer stejneho odstinu jako jeho kuze vysivanou stribrnou niti. Byva upraveny a i presto ze vetsinu casu travi na tvrzi obleceni miva ciste a vyzehlene, zkratka jako spravny gentleman. Jen po bitve v Lesiku na jeho tvari pribyly dve dlouhe jizvy, jedna vedouci vodorovne prez nos a druha jez se s ni krizi a tahne se z cela prez leve oko az k brade.

Rika se o nem ze ma pred svadbou a take ze prijal misto pobocnika Aris a travi vetsinu casu na tvrzi kterou po bitve temer sam opravil. A take ze snad prijal i nejake ucedniky kterym prave na tvrzi venuje mnoho sveho casu.

Take se po jeho boku opet zacala obevovat fena Bileho vlcaka Zoe ktera kdyz neni se Zelgem tak ostrazite hlida tvrz, nebo alespon kolem ni honi mysi.
Naposledy upravil(a) Wendigo dne 16. 2. 2010 0.17, celkem upraveno 9 x.
Na docasne dovolene od EQ
---
Zelgova hlava a novy portret [180kb] pro zajemce ke stazeni zde: http://wendigo.wz.cz/Zelg.rar
Eve
Příspěvky: 83
Registrován: 8. 8. 2006 23.52

Příspěvek od Eve »

Ewa Tif


Mohli byste odpřísáhnout, že tam ještě před chvíli nebyla. Ale co, asi jste malou hobitku s bílými vlasy, které má šátkem svázané za uši a mladě vypadající tváři, přehlédli. V jejích hnědých očích občas přeskočí tmavý plamínek, jako by je zahalil stín. V černé tunice, která jí sahá až k loktům a končí u kolen, kde právě začínají černé kožené boty, není divu, že zprvu nebyla ve stínu pod stromem vidět. U pasu se jí, kromě pásku který jí obepíná v bocích, na levé straně houpou dvě kratší pochvy s meči. A toho vína už bylo taky dost, protože se vám zdá, že z jedné pochvy lítají jiskřičky. Na zádech má toulec s šípy, pod ním u těla zastrčený luk s povolenou tětivou. Na předloktí se lesknou černé kovové chrániče. Na chvíli se otočíte a dáte si další doušek vína. Kývnete na přísedícího, aby se taky podíval, ale ten jen nechápavě koukne a zakroutí hlavou. Pod stromem se už zase vlní jen stín v zelenkavé trávě.…



Obrázek
Obrázek
Naposledy upravil(a) Eve dne 17. 6. 2008 14.19, celkem upraveno 1 x.
DenGrasse
Příspěvky: 209
Registrován: 22. 10. 2007 11.51

Příspěvek od DenGrasse »

Firingol Lučištník

Firingol je na elfa dosti urostlý, přesto se pohybuje rychle, byť občas trhaně, jako by se něčeho
polekal. Pokud tomu tak je, není to poznat v jeho tváři, která zůstává většinu času kamenná a hne se
jen tehdy, když se šklebí nějakému vtipu, který se mu podle jeho mínění podařil, ačkoli ostatním to
tak zhusta nepřijde.
Obléká se do přiléhavých černých kalhot a kazajky, skoro jako protiklad tomu, že většinu času tráví
venku. Lov je jeho oblíbená zábava i živnost. Nikdy neodkládá dlouhý luk z dílny Anebriona, nejlepšího
výrobce na Desce.
Zdá se, že tento elf je plný protikladů. Lze ho často potkat s pohárem vína v ruce, někdy i v mírně
podroušeném stavu. Pozoruhodné je, že i tak má ruku na tětivě jistou jako málokdo druhý.
Není na dlouhé hovory, vyjadřuje se úsečně a používá žargon nejnižší spodiny, skoro jako by vyrůstal
někde mezi vyvrženci. Pochází prý z Amfiberai, ale většina místních elfů jej nezná a pokud si někdo
vzpomene, o kom je řeč, většinou se o tom nechce bavit.
Kdo s ním občas mluví postřehne, že neměl příliš šťastné dětství a příliš často viděl kolem sebe smrt.
Snad proto se chová tak cynicky, neplánuje a žije ze dne na den. Tu a tam je možné zahlédnout na jeho
těle jizvy, které vypadají jako velmi staré. Na hlavě navíc neustále nosí podivnou hučku, sešívanou z
kůže, kterou nikdy neodkládá.
Jedině při diskusi o kvalitách luků se trochu rozehřeje. Má velké znalosti a je vidět, že by možná
chtěl jednoho dne tyto dokonalé nástroje vyrábět.
malinový harwester a arcilooter
Uživatelský avatar
koulinek
Příspěvky: 317
Registrován: 26. 12. 2007 13.57
Bydliště: nedaleko HK \ toulá se někde po desce
Kontaktovat uživatele:

Rilwen Keeneegea

Příspěvek od koulinek »

Rilwen Keeneegea

Nenápadná drobná štíhlá postava nevelkého vzrůstu, často zahalená do šatu v barvě úzce svázané s přírodními odstíny. Pokud se střetnete tváří v tvář, prozradí ji studánkově modré oči a změří si vás hypnotizujícím pohledem. Vlasy má buď zahalené v kápi, nebo vám dovolí obdivovat stříbřitě bílé pramínky po ramena, protnuté zašpičatělými oušky, vzadu obvykle stažené do culíku. Přes pravé rameno jí ční jílec dlouhého meče, na levém nosí skvostný dlouhý luk.
Rumbard Tarkaren

Lepší pomalu přežívat než rychle umírat!
Uvidíte-li mě utíkat, snažte se mě předběhnout!
Taury
Příspěvky: 409
Registrován: 10. 12. 2006 17.16
Bydliště: Klučenice, nedaleko vodní nádrže Orlík
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Taury »

Je dcera slévače Zlitiruka, zvaného zlitá výheň,.
Kůži má tmavou skoro jako by proletěla komínem. Všechny ty saze od výhní a pecí se jí vpily pod kůži. Jako malá se motala příliš blízko slévárny i když jí otec odháněl palcátem. Jeho konání jí ale spíše vybízelo aby se motala ještě blíž. Skoro polovinu jejího obličeje zakrývá kovový plát. Tahle maska jí zakrývá celé čelo a táhne se přes spánek až na pravou tvář. Kov je přichycen řemínky kolem hlavy. Spálila si také celou pravou paži a část boku. Z toho důvodu je většinou zahalená ve své zbroji. Tuto vadu na kráse ale vynahrazuje výhledem na své bujné vnady, takže oči chlapů o kolo se skoro nikdy nepodívají do jejího obličeje. Její zbroj má vždy v hrudní partyji to správné místo kam jejich kukuč zabloudí, poněvadž bujné poprsí vypadá jako by chtělo přetéci ven s každým jejím nádechem. Zadek taky stojí za povšimnutí. Pivovarský valach ve zbroji. U lidí by to budilo spíš nechuť, ale trpaslík je trpaslík. Je velice háklivá na to, když někdo sahá bez jejího svolení. Ruku má těžkou a pádnou. Běda tomu, kdo si nedá pozor.
Aini Wende - Až po špičky oušek zamilovaná elfka.
Burkarie dcera Zlitiruka - Ulomený obr?
anurin
Příspěvky: 1760
Registrován: 27. 9. 2006 23.11

Příspěvek od anurin »

Roran





Obrázek
Naposledy upravil(a) anurin dne 9. 12. 2008 17.40, celkem upraveno 12 x.
Mija
Příspěvky: 47
Registrován: 8. 12. 2007 12.57
Kontaktovat uživatele:

Mija

Příspěvek od Mija »

http://imb.lide.cz/big/49B4203C373EE621 … g#57564261
http://imb.lide.cz/big/49B43773D67CEAD1 … g#57579601


Mija teď spíš už většinou chodí v šedem lukostřeleckém obleku s elfím pláštěm.U boku se jí houpe krátký meč a na zádech má luk se štítem.Přes rameno má svojí brašnu.Potuluje se různě po městě a často se modlí ke svému novému bohu.

Hlavu má velkou asi jako meloun a pokrývajíjí krásné bílé vlasy s kratší tmavou kadeří nad čelem které má vysoké.Pod nimi jsou dvě velké modré oči mezi kterými se rýsuje malý hobití nosánek.pod ním malá pusa a na tváři dvě malé jizvy.Asi z bojů?po stránách hlavy mezi vlasy má dvě malá ouška která slyší skoro vše.Bradu má lehce špičatou.Na krku má další jizvu … jako by jí zde něco dráplo.
Naposledy upravil(a) Mija dne 24. 4. 2009 19.42, celkem upraveno 5 x.
Re:vage
Příspěvky: 4
Registrován: 5. 3. 2008 23.23

Příspěvek od Re:vage »

Sebastian

Obrázek

V jeho tváři člověk nevyčte emocí - je zakryta velice dobře zhotovenou maskou z matného kovu bez škrábanců či výstupků, jen s jemným zdrsněním v pravé části, způsobeným nejspíše zubem času, která má tvář člověka s klidným, neutrálním, ale podle některých přemýšlivým a možná trochu zachmuřeným výrazem. Přes na masce vymodelované rty se táhne několik drobných štěrbinek, výše jsou pak dvě štěrbiny pro oči - spoza masky na vás oči hledí, chladné a modrošedé. Většinou ten pohled také nic nepoví, nebo si vás zkoumavě prohlíží.

Je vysoké a štíhlé postavy, nijak statný, ale určitě mrštný. Nedá se však hovořit o nějakých svalech či šlachovitosti - ne proto, že by takový nebyl, ale proto, že chodí komplet zahalen. I tak ovšem můžete poznat, že to nebude žádný rváč. Z jeho kůže není skoro nic vidět, i krk má zahalený. Jen někdy, když hodně zakloní hlavu či ji hodně otočí, tak se odhalí spod vlasů kousek jeho kůže - a ta je šedá, skoro maska. A tak si uvědomíte, že když jste se domnívali, že mu maska zakrývá čelo až k vlasům, mýlili jste se - mezi vlasy a maskou je také vidět trocha jeho kůže, která je právěže stejně tak šedá.
Když si nasadí kapucu, není možné z jeho kůže vidět zhola nic - na druhou stranu se pod kapucou neskrývá, a tak mu vidíte i do očí - do kterých mu ale často takhle padá stín, takže místo nich vidíte jen dvě černá místa v masce. V noci tomu tak také bývá - a to i bez kápě.
Chodí ladně, tiše a elegantně, s elegancí a skoro až se vznešeností. Je vzpřímený a často má ruce spojené za zády. Jeho pohyby jsou klidné a decentní, žádná rozmáchlá gestikulace.
Ve svém černém oděvu a s maskou působí podezřele, k tomu ještě ten krok šelmy. O to více vzbuzuje na první dojem pocit nebezpečí, když se k vám zezadu neslyšeně přiblíží - ne že by se plížil či se o to snažil, ale jeho krok je tak lehký, že zaslechnout ho není snadné. A co teprve v noci, kdy jeho temná postava splývá s okolní tmou - až když se přiblíží ke kruhu nějakého světla, vyloupne se jeho obrys z noci.
Ale když promluví, šelma se mění v galantního mladíka s přátelským a milým, vlídným hlasem, který si mnohé podmaní.
Nebýt jeho zevnějšku, určitě by okamžitě okraloval mnohá srdce, a i takto, přestože má masku, často máte pocit ze zabarvení jeho něžného hlasu pocit, že se na vás mile usmívá.

Přes hruď má napnutý kožený řemen, který drží plátěný vak visící u pasu, ve kterém to při rychlejším pohybu cinkne, zachřestí - tam nosí své věci, včetně slámky zabalené v kapesníku, díky které může i s maskou na obličeji pít.
Na zádech, částečně skryt, má k řemenu připnutý podlouhlý balíček hadrů a látek, podél něhož má také zavěšený svůj dlouhý luk elfí výroby.

Edit 26.5.2008: Pryč jsou ty pocity, kdy člověk přemýšlel, zda jsou jeho oči modré nebo šedé. Jsou šedé, šedé jako kámen, šedé jako matná ocel. Vzpřímeně chodí ulicemi ve tmách noci i pod pravým polednem, zahalen do elegantního širokého pláště.

//Chtěl bych tímto poděkovat Niam, že pro mě tento portrét vytvořila.

Obrázek

***

Edit 26.11.2008: Dnes už ale Sebastiana jen těžko potkáte. Naposledy ho prý někdo spatřil v Tirianu - a po soudu v Železné říši už ani nikdo nečekal, že se ukáže. Někdo říká, že zmizel na Ostrov a tam také zemřel, ale pokud je mrtvý, těžko říct, kde je jeho tělo a co se stalo s jeho maskou...
Naposledy upravil(a) Re:vage dne 26. 11. 2008 16.24, celkem upraveno 5 x.
Uživatelský avatar
NiamCK
Příspěvky: 923
Registrován: 2. 3. 2008 21.27
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od NiamCK »

Albra Sehane
Naposledy upravil(a) NiamCK dne 22. 1. 2011 4.10, celkem upraveno 8 x.
Smrt je jen začátek druhého dějství.
Zamčeno