Nae Gil - las
Je právě tak vysoká a štíhlá, jak se od elfky čeká. Jestliže je pohyb většiny elfů ladný a půvabný, ten její má obojího dvojnásobek – je bleskurychlý, přesný a bezchybně koordinovaný, přesto bez jakékoli nervozity či spěchu. Během hovoru chytí do ruky letící mouchu a nepřestane přitom mluvit a na stůl vyskočí aniž předtím pokrčila nohy v kolenou. Nezdá se, že by to pro ni bylo namáhavější, než napít se vína.
Obléká se velice nalehko, jen husté sněžení nebo mráz ji vnutí plášť či kutnu. Má dlouhé, štíhlé, krásně tvarované nohy, malý zadeček, štíhlý pas a ploché bříško. Prsa jsou velmi drobná, pevná s agresivně trčícími hroty. Bradavky má ozdobeny zlatými kroužky, na nichž se pohupujou zlaté lebky. Zlatý kroužek zdobí i pupík, na něm se na řetízku houpe zlatý kříž.
Ramena a paže pak dělají dojem, že patří někomu jinému. Široká ramena jsou svalnatá a šlachovitá, rovněž paže, ač štíhlé a jednoznačně ženské, jsou šlachovité, místy s vystouplými žílami. Levé předloktí je pokryto desítkami drobných jizev, zatímco bříška prstů pravé ruky jsou jeden mozol. Jsou to paže lučištnice. Nehty na pravé ruce jsou, na rozdíl od levé, ve špatném stavu, ty na levé jsou dlouhé, vyleštěné a zbroušené do špičky, takže připomínají dravčí spáry.
Po celý rok je stejnoměrně opálená sluncem, pleť má barvu spíš temně zlatou než hnědou.
Pyšně vztyčená hlava nese hřívu černočerných vlasů – po kolena dlouhých, rovných, lesklých, dobře udržovaných. Uši jsou téměř lidské, jen napatrně zašpičatělé.
Mluví tiše ale zřetelně, hlas je spíše hluboký, lehce chraptivý.
Výrazné lícní kosti podtrhují mandlový tvar očí. Na první pohled se zdají fialové, zblízka lze rozeznat, že jsou tmavě modré a fialový odstín jim dodává temně rudý přísvit, který jakoby vycházel zevnitř. Nos je přiměřený, špičatý, trošku zdvihnutý a spolu s tvářemi řídce pokryt pihama. Čelist je lehce hranatá, přesto působí harmonicky. Její hezky tvarované, plné rty jsou téměř vždy staženy do hořkého, trpkého a tvrdého výrazu, výrazu krutosti a pohrdání. Na svět se dívá většinou podmračeně a přezíravě.
Výjimku tvoří chvíle, kdy se usmívá – pak její tvář neuvěřitelně zkrásní a rozsvítí se. Ty chvíle sou ale vzácné a její úsměv netrvá nikdy déle, než prchavý okamžik – často ten, jemuž byl určen neví, jestli se mu jenom nezdál. Když odhalí zuby, ukáže se, že jsou drobné, pravidelné a poněkud zažloutlé – zapálený doutník, který ji často doprovází, vysvětluje proč.
Téměř nikdy nepoužívá kosmetiku ani parfém, zblízka je cítit slanou vodou, sluncem, větrem a…….drahým tabákem.
Ráda a často se zdobí šperky, preferuje zlato, diamanty a rubíny.
Začátkem roku 1106 je v Tirianu zatčena a odsouzena k 10ti letům těžkého žaláře. Přibližně o rok později se rozšíří zpráva o její smrti - zastřelena na útěku. Oficiální zpráva říká, že tělo bylo spáleno a popel uložen na Tirínském hřbitově, kde také lze najít prostý hrob s jednoduchým náhrobkem.