Ogar píše:Bez ohledu na to co zde padlo, budiž příkladem Amniora, která mě jako DX nesmírně oslovila a vyvolala ve mě pocit, že chci ve hře být a něco vymýšlet pro příběh kolem Mamonína i tu postavu. Strávil jsem několik hodin i dní, abych měl pro ni připravenou hru, kterou bude moci zužitkovat pro sebe i ostatní postavy. Bohužel i to padlo a nejednou odpovědí bylo, že nejsou postavy (postavy, ne hráči), kteří by tu holkou IC podpořili. Škoda.
Já samozřejmě děkuji za tu práci s tím. Musím říct, že se mi hra na EQ velice líbila, jako nikde. Děkuji všem, které Amniora potkala a snad ještě někdy potká, ta holka si mě taky dost získala.
Jen když padlo jméno mé postavy, dovolím si se také vyjádřit a jen prosím, aby se tu nikdo už další k tomu mevyjadřoval, když už to bylo zamčené.
Co se týče Amniory - čarodějka je super na questy, ale můj charakter ne. Jak jsi vlastně sám ogare řekl, neměla především postavy, které by ji k tomu či k tomu sedli. Přišlo mi, že nebyl v Mamoníně nikdo, kdo by vytáhl paty ven. Je samozřejmě spoustu způsobů jak udělat quest s čarodějkou (třeba i v Mamoníně), ale chtěl jsem zůstat u svého příběhu, plánu a charakteru a ke všemu co Amniora dělala nebo nedělala měla důvod. A já i chápu, že nebyly postavy. Vždyť všechny měly charakter na to zůstat v Mamonině a nebo byly vázány IC službou a vzhledem k aktivitě Alquista to byl zažitý fakt, že jinde se téměř nehraje (a nebo vzhledem k říši to byla neznalost či negativní postoj k magii) a postavy najednou nemohly z IC hlediska (nebo i nechtely?) strkat nos do nejakých záležitostí carodejky mimo Mamonín (zas musíme brát v potaz i charakter ostatních hráčů).
Měl jsem x nápadů co dělat i po odchodu Alquista, ale hráči začali mizet. Tam nadešel jasný zlom, který byl evidentně celý špatně ze všech stran. Snad se všichni z toho do budoucna poučíme.
Teď? I kdybych si dohodnul hru s bastionem a Mordechajem (od odchodu Alquista jsem s nimi asi nahrál nejvíc) nudili bychom se. Postavy si nemají moc co říct, jen jsou kolegové. Ano můžeme pro srdce Yettiho do zázračného lektvaru (pokud mě dřív inkvizice neukamenuje) nebo zkoumat houbovce z drehanu. Mohu zkusit udělat přednášku o magii (Ikdyž asi by moc velký zájem nebyl) nebo snad o hvězdách a sférách, ale všechno by to byla nuda. Proč? Protože postavy mohou být živé jakkoliv moc chtějí ale když je mrtvý svět, je to nuda. Všechno brzo omrzí a dobří hráči co tu jsou už asi mají dost mrtvého světa. V takových světech už mají nahráno. Dokud bude postava jen shánět seznam věcí na listu od xx (a ještě na low lvlu nesehnatelné), dokud inkvizice nebude řešit doly pod Mamonínem přesto, že se tam x krát za sebou spawnuji kultisti, dokud na přednášku o magii přijdou jen 4 hráči, svět je mrtvý. Mohu zkoumat houbovce, ucit se prepisovat svitky, vytvaret magicke vzorce a hole. Ale bez DX je to nuda a k ničemu. To není hra. To je sebedestrukce. A tady má být tým, aby to dokázal uhrát. Buď na to má a nebo ne. A neříkám, že je to v této situaci lehké. Rozhodně ne.
Hlavně asi bolí ta změna Mamonína. Hráči jsou zvyklý že to žije. Svět žije a je real. A nejdnou zase mrtvo. To prostě nebaví a omrzí. Mamonín byl sakra propracovanej a najednou ticho. Šup do mrtvého moře o pár rybách.
Mě hra na EQ přestala bavit, protože začla být mrtvá. A né jen z pozice hráčů. To byla akce a reakce, která byla určitě očekávaná. Svět protě utichl. Ale ne, že by oproti Alquistovi utichl trochu. Ono je to o 360°. A teď řečnická otázka - chápu, že tým nemá čas. Ale stojí mu to za to, být týmem v mrtvém světě? Nebo bylo lepší nechat ho žít svým způsobem, aby se alespoň někdo bavil...
Díky všem za hru!