Vzpomínky - 2 část

Máte příhodu, legendu či příběh ze hry? Sem s ním.

Moderátoři: Dungeon Servant, World Builder, Dungeon Master

Odpovědět
Akira
Příspěvky: 884
Registrován: 16. 10. 2007 11.31

Vzpomínky - 2 část

Příspěvek od Akira »

Lenivě se otočila na rohoži, která sloužila místo postele. Ležela na břiše a rukama si podepírala bradu. Pokrčila nohy, překřížila v kotnících a pokyvovala s nimi. Její jemná kůže byla bělostně bílá a na dotek hladká jako alabastrová socha stojící v Císařském paláci. Na lýtku se jí vinul vytetovaný hádek.
Pozorovala ležícího muže, který znaven po milování odpočíval. Její smyslně plné rty se stáhly do pobaveného úsměvu. Nakrčila drobný nosík a zatřepala hlavou. Záplava medově zlatých vlasů dopadla na mužovo tělo. Zalechtala ho a její jantarové oči šibalsky zajiskřily.
„Jsi vyčerpán, můj pane?“ zeptala se ho sametovým hlasem a v úsměvu se zaleskly drobné bílé zoubky.
Probral se z polospánku a zamručel. Rychlým pohybem ji uchopil za drobné paže, přetočil se na záda a přetáhl na sebe. Když se jeho záda dotkli hedvábného prostěradla, slabě sykl. Byla vždy vášnivá a dávala svou rozkoš jasně najevo. Hluboké drápance se pak hojily mnoho dní. Dlouze ji políbil a přejel drsnou dlaní po jejích plných a pevných ňadrech.
„Nedokážeš mě vyčerpat Ayno,“ ušklíbl se muž. „Čeká mě dnes velké vítězství. Smetu Dům Kanaazai jednou pro vždy. Zneuctím jejich předky a zadupu jejich čest a slávu.do prachu. Jsem plný síly, Ayno!“
Usmála se na něj a laškovně ho políbila na hruď. Pod jeho opálenou kůží, která kontrastovala se světlostí její, nahmatala ocelové svaly. Byl rozený válečník. Zadívala se do jeho očí, které byly plné žáru z nadcházející bitvy. Představa vojenského střetu dokázala tohoto muže vždy vzrušit.
„Hmmm,“ spokojeně se usmála a kousla ho do krku, „ zdá se, že tvá zbraň je neunavitelná. Dům Ohawai má nezdolného vládce.“ Zasmála se, když na ni vycenil zuby v samolibém úsměvu.
„Zvládneš však vybojovat ještě jednu bitvu, Ankaro Ohawai?“ posmívala se mu.
Zavrčel a poněkud hrubě ji ze sebe shodil vedle na rohož. Se smíchem vypískla. Jako šelma se nad ni otočil a vrhnul se do žáru bitvy…


Ayno se zahalila do tenkého průsvitného kimona z nejjemnějšího hedvábí. Plameny lamp ozařovaly ztemnělou zahradu a dodávaly jejím křivkám, prostupujícím látkou ještě smyslnější tvary. Zavlnila se v bocích a drobnými krůčky kráčela po dokonale vyhlazené pískové cestičce k mramorové fontánce zurčící ve středu zahrady.
Když procházela vstupem na malé nádvoříčko, vytvořeným z rudě barvených trámů a sestaveným do podoby brány, podívala se rychle nahoru. V temnotě pod stříškou z pálených červených tašek se zablesklo na pár okamžiků bělmo očí. Ayno lehce kývla hlavou a dál pokračovala v chůzi. Brána opět potemněla.
Za ní se ozvaly chvatné kroky. Ankara Ohawai kráčel za ní. Oblečen byl jen do bederní roušky a jeho bosé nohy vytláčely do měkkého písku hluboké stopy. Měl oči jen pro nádhernou vlnící se postavu před sebou. Byla jenom jeho. Každý z Lordů mu ji záviděl. Ale jen ať závidí. On ji vlastnil a ona mu byla po vůli. Ráda a kdykoliv. A její praktiky při milování. Otřásl se a jeho tělo volalo po další bitvě. Ano, ještě jednu stihne. Tady v zahradě.
Zrychlil a prošel pod zdobenou branou. Oči upřené na bílé tělo nezaznamenaly černý stín, který neslyšně dopadl za něj. Měkké boty z té nejemnější usně, obarvené na černo, s tichostí došláply na písečnou cestičku. Pak stín pohnul rukou.
Ankara se zrovna chystal zavolat na vzdalující se Ayno, když se mu kolem krku obtočila tenká smyčka, spletená z kožených řemínku. Jedno trhnutí a pevně se utáhla. Sotva pod ní stačil strčit prsty. Ale už bylo pozdě. Poklesl na kolena do písku. O záda se mu opřelo koleno. Smyčka se zakusovala hlouběji do krku a zbavovala pozvolna mocného vládce Domu Ohawai vědomí.
Vedle jeho modrající se tváře se objevila druhá. Jeho vyboulené oči ji sledovaly obličej utopený v černé kápi. Hlava se natočila a lampa slabě osvítila tvář útočníka. Šikmé mandlovitě tvarované oči barvy zelených smaragdů se přimhouřily. Ankara fascinovaně zíral na jemnou dívčí tvář. Přes líce, bradu nos i víčka se táhlo složité tetování ve tvaru hadích těl. Hadi pokrývali celou tu drobnou tvář. Zdálo se mu, že slyší jejich syčení mohl být jeho mozek volající po kyslíku.
„Můj pán Kanaazai ti posílá srdečné pozdravy,“ sykla medovým hlasem dívka a trhla řemínkem. Mrtvé tělo Vládce Domu Ohawai se bez hnutí v tichosti zhroutilo do bílého písku.


Hirito Kamatsu, Velitel vojsk Domu Kanaazai spokojeně pokývl hlavou. Připnul si válečnou přilbici. Ruka, obrněná chráničem předloktí uchopila meč, který v tichosti opustil svou jeskyni. Hadi se zableskli.
„Připravte se,“ pronesl tiše a pokývl zástupu vojáků, skrývajících se již několik hodin v temnotě borového háje na dohled pevnosti patřící Domu Ohawai.
„Lord Ankara je mrtev. Vojáci Ohawai vás čekají u severní cesty. Jsou opilí představou jak vás přepadnou ze zálohy. Zde, v rodinném sídle našeho nepřítele je jen minimum stráží,“ pronesl medový dívčí hlas. Velitel Kamatsu jen lehce pokynul hlavou.
„Dobrá práce Ayno. Váš spolek ušetřil mnoho krve a bolesti. Čest tvému dílu. A Ayno?! Pozdravuj Sakuto. Vyřiď ji, že dcera je klidná, ale stýská se jí. Mě ostatně taky.“
Pak se dívčí postava vytratila. Kamatsu pokynul rukou a zástup vojáků Domu Kanaazai se pohnul. Velitel šel vpředu a jeho čepel žíznila po krvi.

Prsty si přejela po tváři. Znala každý kousek svého mementa nazpaměť. Kopírovala jemné křivky hadích těl, vzájemně se proplétajících na polovině její tváře. Zvedla koutek a ucítila jak se hadi pohnuli. Lehce zavrtěla hlavou a přestala čistit prastarou čepel. Ukryla hady a jasmínové kvítky do jejich jeskyně…
Milujte se a množte se..zabijte je pak všechny, Bůh už si je nahoře přebere!
Přiznání je polehčující okolnost, ale jistý trest - od léta páně 1992 MERLIN
Mrtvý manga avatar, dobrý manga avatar!
Odpovědět