Putování zlatého muže

Máte příhodu, legendu či příběh ze hry? Sem s ním.

Moderátoři: Dungeon Servant, World Builder, Dungeon Master

Odpovědět
Sonnyx
Příspěvky: 219
Registrován: 15. 1. 2011 6.06
Kontaktovat uživatele:

Putování zlatého muže

Příspěvek od Sonnyx »

Putování zlatého muže - počátek

Úvod

Mellwin, tak se hrdina tohoto příběhu jmenuje, měl už od malička velké štěstí, i když si to nikdy pořádně neuvědomoval. Jeho rodiče byli vlivní a bohatí, a proto se mu dostávalo všeho, i když se většina sféry potácela v chudobě.

Rodiče už jej jako malého dali na výchovu a do učení mága Awraxase. Mágové zde byli totiž velmi vážení a ve společnosti stáli velmi vysoko, proto se do učení k nim dostali jen potomci těch nejvlivnějších rodin.

Awraxas byl celý život zavřený ve své věži, kde měl naprosto vše, a proto ani nepotřeboval vycházet. Věž sahala svou výškou až do nebes a měla nesčetně moc pater.

V jednom patře byl les, který žil svým vlastním životem. Plachá zvěř pobíhala mezi stromy, smečky vlků lovily divočáky a větve keřů se kymácely při nárazech falešného ale přitom tak důvěryhodného větru.

Další patro pro změnu zaplňovaly nekonečné ledové pláně, kde se všechen život držel jen u teplých vřídel. Pravidelně tu sněžilo a semtam údolí zasypala sněhová lavina.

O jednotlivých patrech Awraxasovy věže by se dalo mluvit velmi dlouho. Každé patro bylo jiné a originální. Každé patro bylo až neuvěřitelně dokonalé. To je ale jiný příběh.

Jak roky plynuly, Mellwin nebyl už jen pouhým pomocníkem, ale stával se z něj i učenec. Awraxas mu vysvětloval vše, co dělal, a tak Mellwin pochopil, jak funguje mnohé. Sám se už pokoušel o pronášení kouzel a tvorbu lektvarů a jevil se jako velmi nadějný učeň.

Bohmůžel neznal nic z toho, co bylo za zdmi věže. Celá věž neměla jediného okna a informace z okolí se do ní také nedostávaly. Tedy Awraxas měl své informace, ale o ty se s Mellwinem nedělil. Chtěl, aby se jeho žák věnoval plně studiu a nezabýval se problémy obyčejných lidí.

Poté ale nastal jeden problém, který měl postihnout i věž. Postihnul totiž celou sféru.

Zlaté potíže

Z neznámého důvodu se ze sféry vytratilo všechno zlato. Ze dne na den se vypařily zlaté žíly a vše zlaté se proměnilo v šedý prach. Zlaté kopule chrámů, zlaté náhrdelníky a prsteny, mince a dokonce i koruna krále.

Nebylo nikoho, kdo by u sebe držel jediný kousíček zlata a tehdy započaly ve sféře veliké neshody. Někdo by si řekl, že se dá přeci zlato nahradit a že by to neměl být takový problém. Jenže jediné dělilo měšťany od otroků, a to byly peníze.

Jakmile se všechny peníze sféry rozplynuly, jako by se s nimi rozplynuly i rozdíly ve společnosti. Otroci se najednou cítili rovnocenní šlechtě a tehdy také začal boj. Všichni se bili o to, kdo bude vládnout a kdo bude pracovat.

Toho dne se Mellwin poprvé podíval za zdi věže.

Awraxasův výzkum

Awraxas sbalil několik lektvarů a knih a bez dalších zbytečných řečí se společně vydali z věže ven. Schováni pod kouzly neviditelnosti sledovali z blízka ten chaos, který dokázal za jediný den převrátit celou sféru naruby.

Proplétali se mezi spálenými domy po ulicích, které byly lemovány ze všech stran těly mrtvých. Potřebovali najít aspoň kousíček toho prachu, který by jim mohl vyzradit, co se vlastně stalo.

-Někdo se může divit, že u sebe tak vlivný mág neměl nic ze zlata, ale většina toho, co bylo vě věži, byly jen velmi dokonalé iluze. I to může vypovídat o jeho mistrnném umění magie.-

Nemuseli pátrat dlouho a prach se jim podařilo nalézt. Awraxas nabral trochu do zkumavky a společně se vrátili do věže. Ta se nacházela v horách a byla téměř celá zahalena mraky. Vystoupat k ní bylo nesnadné a právě proto o ní věděl jen málo kdo.

(ne)úspěch

Šlechta i král potřebovali, aby byl Awraxas úspěšný. Hlavně proto mu poskytnuli úplně vše, co potřeboval. Celé dny byl zavřený v laboratoři a nevycházel ven. Téměř nejedl a Mellwin ho musel pravidelně kontrolovat, aby se ujistil, že vůbec žije.

Po pár týdnech se ale začínalo zdát, že se Awraxasova práce blíží ke zdárnému konci. Opět ho potkala chuť k jídlu a jeho tvář stále zdobil úsměv. Tehdy začal Awraxas pracovat s ještě větším nasazením.

Celé dny se věž otřásala v základech, když Awraxas dokončoval své kouzlo. A po několika dnech ještě urputnější snahy také konečně uspěl.

Toho dne měla poprvé proběhnout pořádná zkouška. Mellwin s Awraxasem společně připravili několik předmětů, které měly být proměněny ve zlato. Všechny je položili na vysoký stůl a poté už jen zbývalo pronést kouzlo.

Awraxas si hrdě prohlédnul svitek, na kterém stál ještě čerstvý magický vzor. Chvíli na něj hleděl, poté přivřel oči, natáhnul ruku směrem k předmětům a vyslovil pár nesrozumitelných slov. Z ruky mu vytrysknul jemný paprsek, který přeletěl nad předměty, odrazil se od zdrcadla naproti a při svém zpátečním letu zasáhnul Mellwina.

Útěk

Když se Mellwin probudil, ležel v posteli, nemohl se hnout a nad ním stál Awraxas se starostlivým výrazem na tváři. Ihned se začal omlouvat, že musel nejspíše omdlít a propásnul tak Awraxasovu premiéru. Něco tady ale nehrálo. Awraxas se ani trochu nezlobil, spíše se tvářil, jako by něco pokazil on.

Chvíli na Mellwina nejistě hleděl a pak se ihned začal omlouvat a bědovat. Stále opakoval něco o proklatém zrcadle a ruce měl celé dořezané od střepů.

Když se Mellwin zeptal, co se vlastně stalo, Awraxas ještě chvíli koktal, ale pak z něj vypadlo, že se kouzlo odvrátilo od zrcadla a trefilo místo předmětů jeho. Podal Mellwinovi malé zrcátko a ten při pohledu do něj málem vyskočil z kůže.

Celý jeho obličej byl ze zlata, dokonce i oči. Jediné, co neneslo zlatou barvu, byly jeho vlasy, které byly pro změnu zbarveny do bíla. Snad hodinu v kuse Mellwin křičel a nadával, ale nebylo mu to nic platné.

Awraxas si byl vědom svého selhání, ale obával se, že kdyby se pokusil kouzlo zvrátit, mohl by Mellwina zabít. Proto vynalezl lektvar, který aspoň dokázal permanentně zachovat Mellwinovo tělo natolik měkkým, aby se mohl hýbat.

Bohůmžel Mellwin musel pryč, pryč z věže, pryč ze sféry. Kdyby jej kdokoliv našel, byl by jeho život ohrožen. Awraxas mu tedy dal svoji knihu magických vzorců, čtyřicet stříbrných a několik rad do budoucna, jak se vyvarovat potížím.

Ještě té noci otevřel Awraxas bránu do jiné sféry a Mellwin se slzami v očích opustil svůj domov. Tak započalo putování zlatého muže.
Naposledy upravil(a) Sonnyx dne 12. 3. 2011 6.26, celkem upraveno 1 x.
Tvou šlechetnost poznají tví nepřátelé dříve, než se s nimi utkáš.
Gwynn Mediviere - Navrácen ze ztracena.
Nový portrét - http://www.ulozto.cz/10301739/gwyn-rar
Sonnyx
Příspěvky: 219
Registrován: 15. 1. 2011 6.06
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Sonnyx »

Putování zlatého muže - Bhirmo

Příchod do ráje

Poté, co prošel bránou, se mu udělalo nehezky zle. Snad hodinu v kuse se mu žaludek svíjel v nepředstavitelných křečích. Ležel na zemi a ani nevnímal okolí, což bylo velmi nebezpečné.

Teprve až ho křeče přešly, se zvedl a poprvé se začal zajímat o své okolí. Zdá se, že jej brána přenesla rovnou do nějakého lesa a díky tomu, že bylo kolem něj hojné množství keřů a stromu, si ho nejspíše nikdo nevšimnul.

Posbíral si své věci, které byly rozházené všude okolo a pomocí meče, který mu Awraxas dal, si vyklestil cestu skrz keře. Putoval lesem tisíce sáhu a to jen čistě za svým nosem, protože nad ním koruny stromů srůstaly v mocnou zelenou střechu, a tak se neměl podle čeho orientovat.

Šel už hodiny, ale v lese bylo stále světlo. Způsobovala to nejspíše podivná světélkující mlha, kterou vypouštěly rostliny podobné equilibrijským houbám. Semtam narazil na nějakého většího brouka či hada, ale jinak mu přišel les neobydlený.

Po několikahodinové cestě konečně vyšel z lesa. Před ním se rozprostřely snad nekonečné kopce zakryté zelení, které nejevily žádné stopy civilizace. Jediné, co ho dělilo od zeleného ráje, byl kamenitý sráz, který se táhl kolem okrajů lesa snad dvěsta sáhů do všech stran.

Vý-let

Není nejspíše dobrodruha, pro kterého by takový svah znamenal problém, a to si řekl i Mellwin. Bohůmžel než si stihl uvědomit, že se svou novou barvou nabyl i větší hmotnosti, už se kutálel ze svahu dolů. Po cestě ho naštěstí potkalo jen pár větších balvanů, ale i tak byl na konci svahu dost otlučený.

Tehdy se projevila první a asi i jediná výhoda Mellwinovy proměny. Při pádu zjistil, že téměř necítí bolest, tedy aspoň ne povrchovou. Po takovém pádu by byl jen málokdo nezraněn, on ale dokonce po chvíli vstal a šel normálně dál.

Zanedlouho jej to krásné okolí úplně očarovalo. Zapoměl na strasti své cesty a i strach z toho, že by byl ve sféře úplně sám opadl. Pomalu už dokonce začínal věřit, že krom něj a pár drobnějších tvorů tam už nikdo není.

Po nějakém čase se ozval hlad, ale to nebyl takový problém. Mellwin po cestě míjel jeden ovocný strom za druhým a i teď jeden stál na kopci přímo před ním. Vyšlápnul k němu a začal obratně strhávat jablka.

Když v tom ho něco popadlo za záda a dřív než se stihl rozkoukat už se jeho nohy rychle vzdalovaly od země. Pohlédl nahoru a uviděl obrovské pařáty a za nimi i jejich majitele, červeného draka.

Ten ho musel zahlédnout, když na kopci sbíral jablka. Nejspíše se světlo jednoho ze sluncí odrazilo o jeho zlatavou kůži a praštilo draka do očí při letu. Tento drak byl zároveň důvodem toho, že Mellwin nepotkával moc zvěře. Roky terorizoval zdejší sféru, a tak se většina života stáhla pod povrch.

Mellwin si myslel, že je s ním konec, ale poté byl dost překvapen. Drak jej zatáhl do své jeskyně na vrcholcích nějakých hor a pohodil ho směrem k chodbám, které pro něj museli vyhloubit nejspíše nějací otroci.

Po chvíli přiběhly dvě humanoidní ještěrky a ujaly se ho. Odtáhly ho do obrovského sálu, který byl až po strop zaplněn zlatými předměty a posadili ho na nich. Tehdy mu to konečne došlo. Ten drak si ho chtěl ponechat jako další ze svých pokladů.

Setkání s Bhirmem

Drak a jeho sluhové naštěstí nebyly tak hloupí, takže jim došlo, že bude Mellwin potřebovat pít i jíst. Jídlo i pití dostával několikrát denně a i když to nebylo nic moc, hlady ani žízní neumíral. Čas ubíhal pomalu a Mellwin si ani neměl čím pořádně krátit chvíle, když tedy nepočítám prohlížení drakových pokladů.

Později jej začal po tajnu navštěvovat jeden malý dráček, který se podle jmenovky nazýval Bhirmo. Byl dost pomlácený a Mellwin sám párkrát viděl, jak jej ještěrky týraly. Společně s jeho jmenovkou se zdálo, jako by spíše patřil nějakému dobrodruhovi, který nalezl v drakově jeskyni smrt.

Mellwin se s ním semtam dělil o jídlo a snažil se mu aspoň trochu ošetřit rány. Nejspíše mu vždy stačil spokojený pohled v dráčkově tváři, ale nikdy by nečekal, že zrovna jemu bude vděčný za život.

Jedné noci Mellwina probudilo bolestné sténání a podle zvuků už poznal, že se jedná o Bhirma. Byl zvědavý, ale strach mu nedovolil vydat se do chodeb, to stejně nebylo třeba, protože si ho po chvíli našel Bhirmo sám. Tentokrát ho ale nenašel proto, aby měl kde utišit svůj žal. Začal jej tahat za oblečení a naznačovat, že má jít za ním. Mellwin ho i přes svůj strach poslechnul a společně se vydali na cestu temnými chodbami.

Irzo

Dorazili do malé temné místnosti, která nebyla ničím zajímavá. Naproti u zdi ale stála stará na půl rozpadlá skříň a za ní schovaný tajný průchod. Bhirmo Mellwinovi naznačil, že má skříň odtáhnout a to také udělal.

Společně vyšli skrze temnou chodbu, i když ani jeden z nich nevěděl, kam vlastně vede. Ta jim přišla snad nekonečná, ale přeci se jejího konce dobrali. Východ byl důmyslně ukrytý za vodopádem, takže měli i čas na odpočinek.

Drak už si jejich nepřítomnosti všimnul a dával to velmi hlasitě najevo. Kroužil nad loukami a hledal svůj "poklad". Mellwinovi jeho kůže dávala nevýhodu ale jen ve dne, jakmile nastala noc, nemusel se už obávat žádného odrazu světla. I přes to ale museli s Bhirmem velmi spěchat. Zdejší sféra totiž měla několik sluncí a noc zde trvala jen pár hodin.

Celou cestu se zdálo, že Bhirmo ví kam jít a taky že věděl. Zatáhnul Mellwina do malé jeskyně, kde u ohně seděl shrbeně nějaký stařec. Ten když zahlédnul Bhirma vyskočil, jako by snad náhle omládnul a začal ho objímat tak silně, že se Mellwin bál o jeho zdraví.

Irzo, tak se ten stařík jmenoval, ještě chvíli objímal Bhirma a poté Mellwinovi pověděl, co se vlastně stalo. Vydal se před několika lety porazit draka, který jeho vinou unikl z jeho domovské sféry. Bohůmžel neuspěl a při útěku drak zajal Bhirma. Irzo si slíbil, že neodejde, dokud Bhirma nezíská zpět.

Tak se ale stalo a Irzo mohl konečně odejít. Otevřel sférální bránu a Mellwina vzal s sebou za příslibů náležitých odměn a patřičného chování, i přes jeho nový zevnějšek.
Tvou šlechetnost poznají tví nepřátelé dříve, než se s nimi utkáš.
Gwynn Mediviere - Navrácen ze ztracena.
Nový portrét - http://www.ulozto.cz/10301739/gwyn-rar
camelie
Příspěvky: 510
Registrován: 12. 6. 2010 19.56

Příspěvek od camelie »

Je ti napínavé, už se těším na pokračování :clover:
Odpovědět