Francesca Guilliamo

Máte příhodu, legendu či příběh ze hry? Sem s ním.

Moderátoři: Dungeon Servant, World Builder, Dungeon Master

Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Francesca Guilliamo

Příspěvek od Braenn »

Protože by mi bylo líto, aby se dva roky průběžné práce a inspirace ztratily, dávám k dobrému souborné dílo Maíreig. Kvalita je kus od kusu, když si teď přečtu první básničky, tak mi přijdou hrozné a celé bych to předělala, ale to se asi stává každému, kdo něco tvoří:) Někteří je asi znají, trochu sobecky bych si přála, aby je

První básně vznikly ještě předtím, než Maír vůbec byla PC, prostě jako díla anonymní básnířky, Kat ani Clair je napsat nemohly. Někteří objednavatelé tedy jsou prostě a jednoduše fiktivní.

Tak nějak se to dělí do tří, potažmo čtyř částí:
Jízlivé:
Epigramy na půl úst - sarkasticky laděné kratší i delší básničky na výrazné osoby eq. Přiznám vzor v mém oblíbeném Martialovi (doporučuji k četbě:)
Pamflety bez podpisu - jen tři krátké úderné básničky, na objednávku Tirianu proti Říši.

Výpravné:
Sbírka bez názvu - básně, které vznikly se snahou, aby se nezapomnělo na velké (nebo zajímavé, legrační..) příběhy a osudy postav, které už většinou nehrají. Pochopitelně se dotýkají hlavně mých postav nebo postav, které mi byly blízké - tak nějak tam ta inspirace šla snáz. A nebo si je někdo objednal.

O lásce, vážně i nevážně:
Váhám jestli to sem vůbec dávat, protože to je prostá inspirace už poněkud neoblíbenou a neaktuální renesanční lyrikou a dost sladké. Takže hlavně pánům doporučuji přeskočit, snad kromě dvou prvních, které vznikly ve hře a k herním postavám :D

No a pak nějaké nezařaditelné.

Omlouvám se za pravopisné chyby v básních, interpunkce mi tam moc nejde.


(texty sem právě hážu)
Naposledy upravil(a) Braenn dne 13. 6. 2014 0.44, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Epigramy na půl úst

Příspěvek od Braenn »

Epigramy na půl úst:

Epigram o tirianských soudech

Tirínské soudy, jaká běda
netvoří právo, zato však věda:
nejdříve zjistí, zda nemáš sporu,
s někým od královského dvoru,
zda neležíš v žaludku kováři,
písaři ještě tě ukáží,
Běda jestli ses na něj špatně kouk!
Lepší je póza Mrtvý brouk.
Žes o tom představu jinou měl?
Chtěl jsi soud? Tak máš cos chtěl.

Když v tomhle projdeš na výbornou,
na řadu přijde tvůj sok rovnou:
zda nemá u dvora přátele,
s Růží zda druží se vesele,
(tak jako tirianské stráže).
Pak možná soudce sám ti vzkáže.
Proč zve že se Nottigan neúplatný?
od šlechticů bere dvojí platy,
tak kam další peníze dávat by měl?
Chtěl jsi soud? Tak máš cos chtěl.



Vzniklé po odsouzení Kat, snad trochu zřejmá inspirace Villonem.
Mair, poté, co začala šplhat do pozadí tirianské šlechty, se za ni musela dost omlouvat:)
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Epigram budoucího ženicha

Nad všechny tirianské krásky,
nad všechny ženy hodné lásky,
nejhezčí šermířka od Labuťe.
No co, že hlava zní trochu dutě?

Nad ničím nedumá, zuby má bílé
podobna trochu jednodušší víle,
kord drží vznešeně a číst snad umí -
kdo chytrou chce, tomu nerozumí!

Jenom ta věrnost pelichá,
co půlrok - nového ženicha.
A když není k dostání,
z pánů sedlá na paní.
Naposledy upravil(a) Braenn dne 10. 7. 2012 19.32, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Epigram na ctnostného rytíře

Slavného rodu, potomek slavný
kdo je ten jinoch, nad jiné švarný?
Poslední v útěku, první pak v boji.
Kdo je ten mládenec, který tam stojí?
Toť slavný Dietrich z Kirthagenu,
rytíř co nikdy neměl ženu.
K Arti své zraky sic zamíří,
než ona vzruší ho upíři
a všechno to, co skolit může -
to z tebe Dietrichu nedělá muže!

Po otci kéž bys více byl,
bavil se, smilnil, občas pil...
Morálky méně, více však ducha,
nebyl bys Dietrichu takový suchar!



Postupně se stalo trochu neaktuálním, nebo alespoň jak pro koho. Jako zmiňovaného otce snad vzpomenete Werhaima Kirthagena
Naposledy upravil(a) Braenn dne 22. 5. 2011 20.15, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Epigram na jistého dřevorubce

Dřevorubec od fochu,
štípal v lese rozsochu.
Včera bylo v knajpě živo,
v krvi z lihu oběživo,
sekl, minul, marná snaha:
epitaf pro sebevraha.


Dárek pro jistého Myrpu
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Epigram na trpaslíky

Trpaslíci s druidy v páru
tvoří jednu šťastnou stranu.
Neklejí, les nekácí,
cože? Kdepak pytláci!
Misto piva vodu čistou,
útěchu jim skýtá jistou
šťastné hejno veverek,
Skeld a Hubert, Bolthorm rek!

K čemu mají fousy, braši,
máchat si je ráno v kaši,
nezabíjí zvířata -
holá ani huňatá.
Kdepak medvěd na talíři!
K šťastným zítřkům s druidy míří.
Ostatní z nich jímá brek -
Skeld a Hubert, Bolthorm rek!


Epigramová vzpomínka na trio - ze subjektivního pohledu postavy - netrpaslicky se chovajících trpaslíků.
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Epigram na něco modrého

S oblakem jasmínové vůně
jde kapka vkusu a pýchy tůně.
V závoji z modré zahalený,
než mnohé ženy upravený.

Při řeči jeho, slovník k ruce
i zahalený do kapuce
jak dvorští šviháci,
nezvyklí na práci.

Je věru námětem k zamyšlení
Že lepších než on mágů mnoho není,
že jen málo lidí má větší moc
než modrý mág, který vzývá noc.



Z mého pohledu nejméně povedený a vyladěný epigram na … no, chvilka napětí, Nayluna:)
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Epigram na vděčné poddané

Ten Teskenter první, věru, laskavý byl král,
co kdy někdo potřeboval, on ze svého dal:
meče, kopí, peněz fůru,
koberce i perel šňůru.
A kdyby se v pozdním věku smrti nedočkal,
je dost možné že i dneska rozdával by dál.

Proto asi lidé věří že ho nezdrtí,
když mu z hrobky kradou, to co dával, než byl po smrti.



Také rádi chodíte vybírat tirskou hrobku?
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Epigram na kanalizaci

Povídal mi jeden janek z Říše,
v té své směšné venkovanské pýše

že prý máme hezké město, doky
jen prý k čemu probohy ty stoky?
Z jara vždy když Kirien se rozvodní
s vodou pak i splašky hrozí povodní
a když velká bouřka škody napáchá,
voda stoupne a Tir jaksi - zapáchá.

Co mám na to říkat, můj ty smutku?
Že Tir občas smrdí? No to vskutku!

Zato ty, když v říši leješ nočníky
do bláta, kde marně hledáš chodníky,
a v té směsce obchází tě vepři...
o smradu se pouštěj se mnou ve při!


Všichni tirianští milují Říši. A urban story o chodnících je má oblíbená.
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Epigram o diplomacii

Jistá vyslankyně bílá
posly z Tiru překvapila:

Nezvedne se, klidně sedí
laxně na ty posly hledí,
zdvořilosti neznaje,
odehnala lokaje.

"Občerstvení třeba není
rovnou řeknu, co se změní:
Rádce vzkázal, že král vzkázal
vzkázat vám, že jeho vazal
neožení se. Král však sníží se!"

A tak přes tři prostředníky,
v míru záruku,
žádá lady Adelaide o klid..
vlastně o ruku!

To je věru zpráva skvělá,
Lady krále vidět chtěla
nečekala věnce,
leč bez audience
odmítnuti prostě byli,
tak jim špatně skryté zbyly
nevěřícné pohledy,
nad říšskými ohledy!

Teď se tážou sami sebe,
zády k jisté sebrace:
Urazila nás víc Říše,
nebo výběr vyslance?

Copak neví jaký je,
význam DIPLOMACIE?



Epigram pro poněkud podivné diplomatické jednání o zásnubách význačné tirské šlechtičny Adelaine Amongorn v Říši. Původně tedy s Nargienem. Jak se říká, jiný kraj, jiný mrav... :)
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Epigram na něco vlezlého

Když se městské hradby hroutí,
v Amfiberai mozkožrouti,
v Mithalliru rakashe -
hned tam briskně nakluše!

Nekromanti z cizích světů
jako Marcus, maj se k světu
Zahalení se štírem -
vše je hned tvým revírem!

Barriep když kolem krouží
v Sovím hrádku Gzhorb zas touží
získat vládu nad zemí -
už máš poblíž zázemí!

Když Minotaur kdesi v poušti
se zlobry se v bitvu pouští,
když je v obležení tvrz -
spěcháš, aby sis tam vrz!

V Hargolu když vedou půtky,
jak je někdo příliš prudký
a sošky jsou prokleté -
to mu pšenka rozkvete!

Gnollové když problém mají
po lese se rozpínají
jak sférální trhlina -
vězí tam jak osina!

Prý chce pomoct, přes protesty
určit cestu, řešit resty
a že někdo řekne "Ne"?
oči kulí zmateně!

A hned čicháš úskok, zradu
od tebe... a nechtít radu?
Kde se cizí problém zjeví
dojem máš, že nikdo neví
jak se o něj postarat -
Ty bys přece hned a rád!

Tyješ jak veš z cizí smůly
vetřeš si i proti vůli
s nabídkou své pomoci,
kyneš z lidské bezmoci.

Rozdals tolik té své spásy
že teď bez rozdílu rasy,
touží zase leckdo jiný
v oplátku za tvoje činy
postarat se, abys měl
problémů až po p.…..!




Délka poněkud přesahuje rámec epigramu, ale co. Dotýká se hromady různých Q od různých DM a jedné vtěrky. Nechám vás hádat:)
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Pamflety bez podpisu

Náboženská

V Říši, to je k nevíře,
vedou teď soud o víře:
kozel sežral sbírku nových
knih modliteb Solarových
na kvalitním papíře.
Upalte ho, kacíře!


O ulicích

Praví stará pověst z Říše,
dle mě směšná bajka spíše!
že kdesi pod metry hnoje
a výkaly z nočníků -
skrývá se síť chodníků!


Paladinská

Říši v uniformách jistí
paladini v duši čistí -
jen s ženskou si neporadí
možná proto po podhradí
běhá zvířat víc než žen.
Rozptýlení dlouhých směn!


Tirianští milují Říši. Jednoduchá objednávka - vyploď co nejvíc pamfletů za krátký čas. Kvalita odpovídá:)
Naposledy upravil(a) Braenn dne 4. 10. 2012 10.16, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Výpravné

O bílém králi a černé královně

Život je černobílá šachovnice
figurky postavené v svitu svíce
Počátkem života si každý strany volí,
někdo je změní, někdo nepovolí.

Tu bílý král se dvořil černé dámě
on rytíř byl a ona žoldák právě,
on stranil slunci, ona zvolila si noc,
však oba nadevšechno milovali moc.

R: Že zraněná je pýcha,
kde pravda je, kde lež?
Jsou s dámou černí střelci
a s králem bílá věž.

Tak podobní a přece příliš jiní,
přes hrací pole hledí k sobě nyní.
Tak dlouho toužil po královně bílý král
až proti vlastní vůli v srdci jí cit vzplál.

Snad vůle bohů vedla další tah
a tak to chtěli. Krále přepad strach,
že příliš blízko došel k černé dámě,
Pro touhu zapoměl, na jaké stojí straně.

R: Že zraněná je pýcha...

Jak mohu žít po boku lidské ženy?
Jsem elfí šlechtic, zvaný mnoha jmény.
Solar a Hrebog nechť jsou moji svědci,
že bylas rozmar, který víc už nechci.

Po rvačce zlomená žebra i nos,
jsou malou cenou za hrdost.
V opatrném přátelství zbytky touhy planou,
král ani dáma nesnesou být poraženou stranou.

R: Že zraněná je pýcha...

Život je černobílá šachovnice
odstíny šedé mívá v světle svíce.
Král mrtev je, jí v osamění zůstal žal,
je na nás soudit, kdo komu mat dal.

R: Že zraněná je pýcha...



Vlastně první básnička vůbec na a o EQ. Vypráví o pěkné kapitole a vztahu/nevztahu Kat Boleynové a Alfraye at Thanquela, byť poněkud zkráceně a stručně. Dík, Alfe:)
Slova byla následně přizpůsobena krásné melodii, kterou vytvořila Morgie.
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Panna, rytíř a voják

Náměty podobné zápletkám z knih
pohledy přes sklíčko duhové,
láska a šlechetnost snoubí se v nich
někdy se mohou zdát více než ubohé.

Pohleďme rytíře bez hany, bázně,
postavy vysoké, smělého čela.
Peníze nemá a ještě míň kázně
přesto ho spanilá panna dost chtěla.

Toužila po lásce, prstýnku zlatém.
"No, někdo musí rozmnožit rod,"
řekl si rytíř už po pivě pátem,
a rovnou kývl, že panna jde vhod.

Doplněk do města dáma je skvělá
nezbytnou ozdobou šlechtice.
A co pak týče se potřeby těla,
k Lucerně vlevo a na konci ulice.

Měl rytíř tak jak se patří a sluší
družinu vlastní a v ní mužů pár,
jednomu z vojáků, pro klidnou duši
dohlížet na dámu na starost dal.

Hleděla nejistě přes zlatou klec,
padl stín na líčka jasná,
měla vše: verše, šat, úctu a přec
kdoví proč nebyla štastná.

Zatímco on plnil úkoly rytíře
ve verších vyjádřit chtěl její krásu
ničeho nevidí, neslyší, neví že
panna s tím vojákem tráví dost času.

Nad městem truchlivě zvony už zvoní:
šlechtic se s vojákem o pannu bil.
Tak jak to v příbězích obvykle chodí
dá se říct - rytíř až do smrti žil.

Příběhy pěkné jsou, život je jiný,
na hezké konce už nečeká svět,
panna si před slovy zvolila činny,
s vojákem strávila pár hezkých let.




Milostný trojúhelník Werhaima Kirthagena, jeho snoubenky Morganny LaFey a Celasse. Opět Morgie přidala melodii.
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Píseň o Serbitarovi a Ariettei

Dva herci stojí na divadle života,
bělovlasý muž a elfka prokletá
on ztratil vše co měl, z třiceti zbyl,
jí osud trnitou cestu připravil


Na desku přichází, vedeni nadějí,
že bolest a nenávist za sebou nechají.
Však za noci temné jako hřích sám,
na místě dívky zas vlkodlak stál.

Marně se ptá ten muž, co dívka ukrývá,
ta hlavu sklání a ví že jí nezbývá
než zase odejít, a sama dál nést,
tíhu svých prokletí, přetěžký trest.


Když elfka zmizí, on dlouho se vyptává,
měsíce míjí a přece se nevzdává,
až zjistí to čeho nejvíc bál,
kapitán dávno ji na Ostrov vzal.


Na Ostrov s nadějí v srdci se vydává,
vzdal by se každý, kde on věrný zůstává,
tak pátrá po léku, v noci pak skryt,
za hradbou čeká, kde vlk bude výt.


Dohráli herci a opona skrývá vše
příběh, v němž oběť a láska je nadevše
jak ale dopadl, jiných se ptej,
na Serbitara a Ariettei.



Pro mě naprosto nejhorší báseň, co se týče stvoření. Nejsem s ní spokojená, ale Serbovi se líbí - tak šup sem s ní. Mám asi šest dalších rozdělaných konceptů úplně jiného stylu a obsahu a tehle je ukončen dost ostře a nesouvisle. Nebyla síla plodit.
Ale ptejte se Serba, jak to bylo s Ari.


Kus jednoho z - pro mě - trošku kvalitnějších konceptů si neodpustím, takže pro Serbitara:)


Kolik jen žalu, můj příteli,
snést může ten, který vidí
kruté a pravdivé příběhy
ukryté v srdích všech lidí?

Představ si dceru šlechtice
napohled půvab z ní září
a jemnost elfů. Však nejvíce
smutek má vepsaný ve tváři

A představ si Jednoho z Třiceti,
jenž zůstal sám tak jak to bývá
nezbylo k čemu se vraceti
v osamění svůj stesk skrývá.

Oba jsou domovu vzdálení,
oba jsou na Desce cizí,
on duši spřízněnou našel v ní
ona v něm přátelství ryzí.

Na desku přichází s nadějí,
že všechny stesky tu zmizí,
že bolest za sebou nechají,
tak blízcí si - přece tak cizí.


…….

Kéž by zde písen má skončila
s nadějí na zítřky štastné.
Smrt kostky osudu hodila,
o tom, který z životů zhasne.
Naposledy upravil(a) Braenn dne 6. 12. 2012 10.16, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Zda mlčet, nebo mluvit mám?

Mříží pár - můj výhled z tmavé cely
až k nedýchání těžký vzduch,
zde trpí tělo, i můj duch.
Sem smrskl se mi teď můj život celý.

Řekni mi - osude, jež nutíš druhé volit,
zda blízké lidi, nebo moc.
Koho mi pošleš na pomoc?
Kdo proud života zvrátí, když byl rozlit?

Mí blízcí - srdci mému víc než milí
a pravda odhalí je dost.
Však cíl můj není minulost!
Pravdu říct chci - kdy, kde a proč jsme byli.

Osm věží ční kdesi nad mou hlavou,
z úcty k nim nedokážu lhát
i z cizích činů mám se kát,
snad to ti druzí pochopí - před popravou.



Báseň vytvořila, či spíš mohla vytvořit Clair než Maireíg, pro Nayluna a Daemiana. Takže drobný metagame:)
V té době byla Clair zavřená na Muni, kvůli soškám, vraždě Aris a neuposlechnutí příkazu Univerzity. Měla pánům Nyrtisákům poeticky, ale jasně a výhružně říct, na které straně chce být, jestli ji sakra nepřijde někdo pomoci.
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Souboj v Oáze

Dva muži proti sobě stojí
a oba chystají se k boji
z hřbetů koní svých.
V poušti nočním chladem zkřehlé,
čelem k sobe v koňském sedle
jeden hledí zdvih.

A z temné zbroje hledi bledá
tvář, a přehlédnout se nedá
z očí rudy svit.
Ústa zkřivená má zlostí,
hřebec jeho, celý z kostí,
dávno přestal žít.

R:
Písek skřípe pod zbrojí,
který z rytířu obstojí
a navráti se zpět?
Už brzy bude po boji,
a pancíř, meč, či obojí
pokropí skropí horká krev.

Dí Černy rytíř: "Znáš mě jménem,
tak nechtěj mě mít nepřitelem,
Hargud je muj Pán.
V Oáze za zády tvými,
muž se skrývá mezi stíny,
vydej mi ho sám!"

Druhý rytíř v rudobílé,
odpoví mu během chvíle:
"Pomoc bych ti přál,
byls mi přítelem i druhem,
sveden ke zlu Mrtvym bohem,
upírem ses stal."

R:
Pisek skřípe pod zbrojí..

"Tvá smrt bude vykoupení věz,
že ať se co chce změní
všichni zůstanou,
v jménu Ajris, mojí paní,
v Oáze až do svítaní,
pod mou ochranou!"

Upír zbraň svou tasí v mžiku
a ve stejném okamžiku
rytíř sevře meč,
patou koně popohání,
rozjedou se bez meškání
proti sobě v zteč.

R:
Pisek skřípe pod zbrojí..

Když poprvé při útoku
zvedli meče proti soku,
o štít třeskla zbraň,
jak podruhé udeřili,
silně zvolal rytíř bílý:
"Vůle Ajris se staň!".

Prost strachu i každé bázně
štítem proti štítu rázně,
prudce vyrazil,
noc ozářil záblesk zlatý
ranou mezi černé pláty
ostří zarazil.

R:
Pisek skřípe pod zbrojí..

Rytíř jehož Ajris stráží,
protivníka z koně sráží
ten se ihned zved,
Hargudovo jmeno vzkřikne,
tne, a zespod mečem vnikne
hned pod koňský hřbet.

Bílý oř se vzepjal k skoku,
rudá krev mu prýští z boku,
raněn mocí zlou,
s krví i svůj život ztráci
bezmocně se k zemi káci
jezdce pod sebou.

R:
Pisek skřípe pod zbrojí..

Hřebec, jehož smetla rána
zlámal tělo svého pána,
upír zraněn stál,
napřahl se k ráně, ale
úsvit na východní straně
odehnal ho v dál.

Když za chvíli slunce vyšlo,
rozlámané tělo našlo,
písek krví žhne,
Dietrich Kirthagen, muž ryzí
svým životem chránil cizí,
věren víře své.

R:

Písek skřípal pod zbrojí,
rod Kirthagenů obstojí,
ač tělo skrápi krev,
už k ránu bylo po boji,
snad rány zlé se zahojí,
vždyť bil se jako lev!


Dietrich a Dustil Derel, jeho bývalý přítel, současný přítel Clair. Nebo spíš jen jeho tělo - duše byla krásným animeamantickým rituálem přeneseno do nového a .. no, jak to bylo dál je dál:)
Naposledy upravil(a) Braenn dne 12. 1. 2014 8.43, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Své paní přiřknu prim

Já celým světem prošla jsem
znám každý kraj, i každou zem
a mnoho viděla jsem tam
půvabných dívek, krásných dam
jež sluly svojí čistotou
i mravy, přesto s jistotou
své paní přiřknu prim.

Vždyť v její sněhobílé tváři
oči jak diamanty září
i když je cudně klopí k zemi,
požehnaná snad bohy všemi
když líčka stíní černí řas.
Být soudcem krásy, volit zas
své paní přiřknu prim.

Má jako proutek štíhlý bok,
a útlou nožku, pružný krok,
vlasy, jež jako plameny
nad bělostnými rameny
z adamantia tvoří rám.
Když jinou krásku spatřit mám
své paní přiřknu prim.

Leč co je krása bez mravů?
Vždyť ani tisíc půvabů
se kráse duše neblíží.
To moje paní neshlíží
na jiné s pýchou, nezná lež,
je soucitná a vlídná též:
své paní přiřknu prim.

Jak nekonečné štěstí má
ten jemuž svoji ruku dá,
nádherná paní, ctností vzor
to Adelaide Amongorn
svým sňatkem spojí mocný rod,
pak v příslib míru, v příslib shod
své paní přiřknu prim.



Tady je inspirace kurtoazní milostnou lyrikou, leč účel je jednoduše podlézavý a měl lady Adelaidy udělat pro říšany známější a sympatičtější. Nějak se to nestihlo, ale alespoň si Maír šplhla u Amongornů.
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Balada o naháčích v Tirianu


O naháčích v Tirianu vypráví si celý svět,
jak to bylo doopravdy chystám se vám povědět.

Mamonínský kupec Vozko v Říši hledal doprovod,
pro muly a náklad dýní, každá pomoc přišla vhod.

Tirianský seržant Tonny, co na kupce pifku měl,
u brány si na něj počkal, hned ji za ním uzavřel.

"Co to vezeš?" silně hříme, "Tam v té bedně, v balíku,
všechno vyndej, na zem vysyp!", už se sápe po víku.

Kupec Vozko vzteky rudne: "Co to na mě zkoušíte?
Stěžovat si budu v Říši, tohle přece nesmíte!"

"Tak já nesmím?" zvolá Tonny "Tu jsi, cháme, v Tiríně!
S Říší zkoušíš vyhrožovat? Kouknu se ti na dýně!"

"A abychom utli naše podezření v zárodku,
na zem dejte vše co máte - všichni svlíkat do spodků!"

Kupec rudne, bělá, sípe, ale stráž je prostě stráž,
a už svléká boty, kabát, tenhle výlet vyjde dráž!

Pro smích chudým, úsměv stráže, pro zábavu boháčů,
před branou za chvilku stojí pěkná řádka naháčů.

Stráž šacuje oblečení, kontraband tam hledají,
"A co dýně, pane?" neví, "Otevřít se nedají."

"Rozbít!" káže seržant tvrdě. Kupec na čele má pot,
když se dýně na dláždění rozprskává na kompot!

Po hodině nezůstala na svém místě ani nit,
i poslepu každý zvlád by kupcův pupek nakreslit.

Tonny milostivě kýve: "Šaty obléct, můžeš jít,
jenom zapoměl jsem dodat - náklad musím zabavit!"

"Za týden se na strážnici zastav pro svůj majetek,
znáš to, vše se musí sepsat!" Kupec špatně skrývá vztek.

Natahuje zpátky gatě, i s ochrankou odspěchá,
stráž však někde čichá zradu, náklad jen tak nenechá.

Čtvrtá dýně rozprskne se a v dužině - dobře skryt,
leží balík s drogou, která měla tu jít na odbyt!

Seržant Tonny oči přivře, zařve: "Zavřít za mříže!"
Kupec jak to zdálky slyší, zrychlí, vážně k nevíře.

Jen se míhaj krátké nožky a plavnými poskoky,
míří si to do kanálu, míří si to do stoky.

Zapad čile do těch splašek, jako sysel do díry,
mezi krysy skryl se, krysa, pravé říšské manýry.

V Tirianu práci stráže pašeráci nezhatí,
tady skončí bez majetku a někdy i bez gatí!


Na foru už je, ale tak coby. Tonny byl naštvaný že ho nechtěli vzít na karavanu a urazili, Maír zase dřív urazil jeden člen výpravy, takže když Tonnyho potkala v Tiru... tak slovo dalo slovo, Tonny byl na karavanu ještě víc naštvaný a s plánem, na který přišel naprosto zcela sám:) Díky tuším tehdy Naylunovi? Že hrál Vazka a karavanu a umožnil tak vzniknout téhle nezapomenutelné situaci, plné nahatých PC a jednoho NPC.
Naposledy upravil(a) Braenn dne 12. 1. 2014 8.44, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Braenn
Příspěvky: 4943
Registrován: 5. 1. 2007 12.12
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Braenn »

Žalozpěv za Dustila Derela

Poutníku, osudem tak stíhaný a hnaný,
řekni jak žil bys dál, vědět, co tě čeká?
tušit, že klesneš sám až na dno, do pohany
a pouze jiným bude přána pověst reka.

Když sevřels prvně v ruce meč, hrdosti plný,
nadevše pravdu hájils slunečního boha
a našels lásku. Tušils život strastiplný?
Veděls že budoucnost je prokletá a strohá?

Pak když tvé lásce život vzali znenadání,
ten vrah stál před tebou a smál se svému činu,
měls cítit pokoru, ukázat smilování,
však na stráž's nečekal a mečem ztrestal vinu.

Odsouzen, na náměstí stál jsi s cejchem vrahů,
když tvůj meč zlomili, co symbol tvého pádu,
tvé jméno vzali ti, prý druhým pro výstrahu.
Necítils lítost, jenom nenávist a zradu.

Poprvé odrazil ses od dna, zbaven pýchy,
pohrdals hrdiny a vysmíval ses právu,
do sebe uzavřen, jak nikdy dříve tichý,
před lidmi vítals spíše boj a bitev vřavu.

Ani to málo klidu nebylo ti dáno,
chtěls zničit upíra - snad byl by ti lid vděčný.
Doufat a věčně ztrácet, v osudu máš psáno
a tak jsi od něj zdědil život nekonečný.

Jaké je sledovat, jak lidskost v tobě zmírá,
uzavřen v samotě své věčně mrtvé schránky,
jaké je cítit v smrti jak se ztrácí víra
a místo rána čekat ve tmě na červánky?

Vyhnaný mezi psance, přijat nepřáteli,
jen nutnost s nouzí tehdy do spolku vás hnala.
Tohle sis přál? Být sám a přec ne osamělý,
štván věčnou žízní, jež tě krvi zaprodala?

Jedna z nich, dívka, dcera prokletého jména,
v magii zběhlá, cítils, že se k tobě dívá.
Studentka, navždy za své hříchy vyhoštěna
poznal jsi hned, co v jantarových očích skrývá?

Co v tobě umřelo, se rozhořelo žárem,
z popela silou tvoje lidskost znovu vzplála,
od smutné čarodějky srdce's dostal darem,
když s tebou proti zášti blízkých sama stála.

O co ses nejvíc bál, když chránila tě v pláči
před svými souvěrci a hněv Modrého mága
tě k zemi srazil? Copak k síle láska stačí?
Vždyť mistr málem zemřel rukou svého žáka.

Utápěn v temnotě a sžírán vlastním bytím,
zvolil jsi rituál, jenž kletbu smrti zvrátí.
Copak jste mohli šetřit cenou za tvé žití?
Pověz, je smrt zločince hřích, když život vrátí?

Smělostí plánů těměř pokořili bohy,
z mrtvého vstal jsi jako fénix v novém těle,
tušils že naděje je lhářka, přelud pouhý,
že přijde zrada, rána do zad od přítele?

Jaký je pocit vše co získáš znovu ztratit,
vyměnit jasný den za pohled skrze mříže.
copak jste doufali, že rozsudek lze vrátit?
Proč sama vzdala se jim? Chtěla ti být blíže?

Poutníku, osudem tak stíhaný a hnaný,
marné klást otázky a marné dávat rady.
Třikráts byl zatracen a dvakrát milovaný,
nouze vás svedla, oheň spálil dohromady.



Na památku dalšího nádherného příběhu a skvělého hráče.
Naposledy upravil(a) Braenn dne 22. 5. 2011 21.27, celkem upraveno 1 x.
Odpovědět