Cesta zpět

Máte příhodu, legendu či příběh ze hry? Sem s ním.

Moderátoři: Dungeon Servant, World Builder, Dungeon Master

Odpovědět
Peefko
Příspěvky: 4
Registrován: 15. 3. 2006 12.44

Cesta zpět

Příspěvek od Peefko »

Mají za sebou dlouhou cestu. Dnes šli opět celý den a do cíle jim zbývá již jen pár hodin. Slunce se ale pomalu kloní k obzoru a pěšina se začíná ztrácet v šeru. Je jasné, že dnes do cíle již nedorazí. Palouček na kraji lesa zdá se příhodným místem k noclehu. Než se lučina a les kolem zcela ponoří do tmy, stihnou rozdělat oheň a pojíst. Vzduch je vlahý, provoněný jehličím a borůvčím. Slyšet jsou jen hlasy nočních ptáků, šumění stromů a praskot jisker v ohni. Opře si hlavu o jeho rameno, on ji obejme svou paží a druhou rukou ji hladí po jemné tváři. Oba mlčí, hledí na hvězdnou oblohu a sní. Sní o zítřku, o návratu, o životě.

Snění se mění ve spánek a schouleni jeden k druhému usínají. Měsíc i hvězdy na nebi pomalu zakrývají velké mraky. Všude tma, jen dohořívající oheň slabě osvětluje oba spáče. Z tiché tmy se ozvalo zapraskání. Prudce otevřela oči a se zatajeným dechem poslouchá zvuky kolem sebe. Chvíli je ticho. Po chvíli opět slabě zapraská větvička. Něčí kroky? Tiše se zvedá a snaží se rozhořet pochodeň. Hmouří oči do tmy, až zahlédne postavy přehrabující se v jejich věcech. Stihne vykřiknout pár hlásek a již ji něčí ruka zakrývá ústa a na krku cítí chlad čepele. Její výkřik ho probudil. Rychle vstane, vytasí dýku a rozběhne se k ní. A to již i jeho někdo drží, ruce mu zkroutí za záda, dýka padá k zemi. S hrůzou v očích sleduje dění kolem sebe. Řve na ně, vyhrožuje, prosí, ať ji pustí. Chtějí vše, jen tak ji nechají žít. Čepel se stále více boří do kůže na jejím štíhlém krku. První rudé kapičky pomalu stékají a třísní její šaty. Srdce ji rychle bije, je bledá, snaží se udržet slzy. Berou vše, šaty, zbraně, šperky, peníze, zásoby jídla i vody. Jen dva obyčejné zelené prsteny a starý kříž pohodí na zem vedle ohniště. Ve velkých pytlích odnášejí jejich věci. Jedna postava za druhou mizí ve tmě. Poslední dva je uvolnili ze svého sevření a mizí také. Sesunula se k zemi, rukama se drží kolem kolen, hlavu schoulenou dolů, klepe se a pláče. Přiběhne k ní, otře ji šátkem ránu, obejme ji, uklidňuje. I jemu ale po tváři tiše stékají slzy. Do rozbřesku zbývá ještě pár hodin. Stále je hluboká tma. V té tmě sedí dvojice v pevném objetí. Ticho rozráží jen její přerývané vzlykání. Dlouho se nemohla utišit. Nakonec v jeho náručí vyčerpáním usíná. On již nespal.

S prvními slunečními paprsky se začal chystat na další cestu. V trávě poblíž ohniště našel svůj kříž. O kus dál ležely dva zelené kroužky a vyrytým věnováním. Prsteny si položil na dlaň a ve vzpomínkách se vrátil do doby, kdy si je z lásky vyměnili. Pohlédne na ní a oči se mu začínají zase usmívat. Sleduje jak oddychuje, jak se jí občas chvějí dlouhé prsty, jak její pleť i vlasy září v ranním slunci. Je to již tolik let. A stále ji velmi miluje. Slunce již hřeje, ve vzduchu je silně cítit borůvčí. Probudila se, je bledá, oči zarudlé. Pomáhá ji vstát. Na prst ji nasadí její prsten a dlouze ji políbí. Zahleděla se na něho a malinko se pousmála. Nemají nic a přitom jsou bohatší než mnozí jiní.

Jdou dál. Procházejí lesy, skálami, loukami i mokřinami. Cesta ubíhá rychle. Netíží je žádný náklad. Nezajímají se o krásy okolní přírody. Moc nemluví, každý je ponořen do svých myšlenek. Co nejrychleji chtějí být v cíli. Brzy se začínají objevovat první známá místa. Krátce po poledni vstupují do Amfiberai. Konečně.
Síril Hravan
camelie
Příspěvky: 510
Registrován: 12. 6. 2010 19.56

Příspěvek od camelie »

:yes: :flowers1: hezký
Camelie - hubatá čarodějka
Ania - bledá druidka
Kasiopea
Odpovědět