Válka se zlobry

[Aefar]

// Toto fórum slouží k IC historkám a k zaznamenávání zpravodajství z války očima dobrovolníků. Zároveň má pomoci těm, kdo se lognou do hry ve válce, vpravit se co nejrychleji aktuální do situace dobrovolníků. Pokuste se své příspěvky podat zajímavou formou, jak by se asi vykládaly v hospodě a mezi prostým lidem. Pište jako deník, každou část vztahující se k nějaké době započněte IC datem.

[Aefar]

15. úhory 1135

Na pláních se hned po půlnoci něco dělo... nad vodopádama, jako by několikrát zahřmělo. Poté se dali zlobři do pohybu, vzduchem se nesla zaříkávadla. Avšak... po chvíli vše ustalo, to když do tábora vešel od vodopádů trpaslík v podivné zbroji z části červené, přinést novinky z Hag Hargol a posílit řady obránců...

[Aefar]

19. úhory 1135

Je ráno. Vojáci i dobrovolníci, špinaví a unavení se dávají dohromady po zuřivém klešťovém útoků zlobrů nad ránem. Na kopci hoří hranice, kde se pálí zlobří těla. Nějaká výprava se chystá do Hag Hargol, aby ředala zprávy, přinesla nové... a zajistila zásobování. Léčitelé a klerici mají napilno. Nálada je stejně jako počasí pod bodem mrazu. Ke skalnímu hrádku prý dovlekli děla. Kdyby tam došlo k útoku, bude to slyšet až do Mithalliru, nyní se všichni zoufale snaží ubránit dřevorubeckou stanici.

[Nalk]

19. Úhory 1135
Vodopády stále pod zlobří kontrolou. Dochází k několika potyčkám, je několik raněných. V jednom útoku zaútočí i démon, který je naštěstí poražen a hozen na hranici. To zaplní okolí nepříjemným puchem a obránci musí zahalit své tváře do mokrých šátků a roušek. Mezi raněnými byl i velící seržant, ale přesto se po pár hodinách odpočinku vrací zpět na bitevní linii na svém koni a povzbuzuje své vojáky.

Obránci jsou také navečer náhle přepadeni jedním mocným šamanem. Těžko říct o co šlo, ale za použití mocné magie se takřka teleportoval skrz ležení až do zadní části, kde byla část raněných vojáků. Šaman - značně zraněný odvážnými vojáky z Mithalliru - nachází smrt na kordu Tirianské šermířky Alkaran, která jej v sedle svého oře zastavila. Následně je zlobrovi utnuta hlava, která je spálena v jedné hranici, tělo leží na druhé.

20. Úhory 1135
Nad ránem zlobři přivedou několik zajatců. Provádí jakýsi šamanský obřad. Raněný velící seržant přihlíží již ze stanu, jeho zranění si vybírají svojí daň. Obřad je dokončen, zajatci vzplanou a obranná linie je pod útokem mocné ohnivé magie. Aby toho nebylo málo, objeví se několik rudých pentagramů ze kterých zaútočí démoni. Naštěstí jsou opět poraženi, ale jeden ze strážných je roztrhán na kusy a několik dalších je zraněno. Přesto obrana vydrží.

//bylo toho víc, pokud někdo má něco, ať přidá, nejlépe pokud možno editem, nebo pošle PM a já to zedituju sám

[Puti]

26. Úhory 1135

Už dlouho vedeme tuto válku a vybírá si daň na našich myslích a srdcích. Zem zbarvená krví a okolním stromům již rudne jehličí a kůra se barví do krvavě hnědého odstínu. Už ani nepočítám, kolik padlo vojáků a domobránců v této válce a kolikrát jsme museli oživovat padlé. Každý další raněný, zmrzačený a padlý je další ránou už do tak zdrásaného srdce. Mnozí přišli o své kamarády, bratry, otce. Morálka je na bodu mrazu a vyhlídky na zlepšení se zdají být mizivé. Zlobři nadále útočí, když dnes, tohoto dne, který se zapíše do m mysli, jako ten nejhorší den mého života, toho dne jsem i já mohl přijít o vše. V bitvé bojovala krom mých přátel i má žena. Už tomu budou dva roky, co nás oddala Sharia, Solarova kněžka na louce poblíž Amfiberai, a stará se o naši rok a půl starou Katie, naše malé zlatíčko, zatímco my plníme své povinnosti a pomáháme v této krvavé válce.

Dnes ale tomu všemu mohl osud dát jiný směr. Noci před tím osudným dnem se zlobři opět sešikovali na pláních, tušili jsme, co bude následovat, když v jejich řadách se zjevili šamani s obětními zvířaty. Vzduchem projela vlna napětí a strachu a zasáhla nás všechny, někoho míň, jiného víc. Již jsme tušili, co se bude dít a zahájili jsme přípravy na útok, jež bude následovat, tušili jsme, že máme co dočinění s mocnými čáry. Však tento útok byl jiný. Vojáci Mithalliru již s morálkou na bodu mrazu a domobránci dodávajíc si odvahy klením a nejapnými vtípky a forky sledovali rituál, jež právě probíhal. Zlobří šamani začali zaříkávat a jejich nohsledi a veškerá armáda začala s uctíváním, čímž spustili řetězec událostí, které nastaly. Zem začala dunět, když Zlobři jednotně dupli do trávy, zem začala se třást, ztěží se dalo držet na nohou, když dva šamani začali podřezávat zvěř. V u chvíli vyšlehly plameny ze země a ta vzplála jak troud přímo pod našima nohama, plameny pohltily celou přední linii a zakryly ji za svými jazyky, pod nohama nám vzplál démonický plamen a nevyhnul se ani nám, schovaným za plotem v dřevorubecké osadě, cítil jsem jeho žár, jak mne spaluje, vše se před očima měnilo na plamen.. cítil jsem, jak jím drásán podléhám.. když tu.. v neskonalé chvále můj pán nedovolil mi vstoupit k jeho boku a ochránil mne před zhoubou.. cítím v sobě jiskru života ač šeredně popálen.. celé tělo mne pálilo.. příšerná bolest mi pohltila smysly.. však jsem pocítil chladivý závan, jež mi ulevil mírně od bolesti, tu mistr Poutník vidouc můj boj se smrtí jal se mi ulevit alespoň trochu. Přžil jsem, jen díky tobě Pane, jen díky tobě.. však to byl teprv začátek..

Mysl stále křičíc z bolesti opouštějíc tělo se pomalu vzpamatovávala, když oči zahlédly z planin armádu se dát do pohybu.. armáda Zlobrů vyrazila na zteč pobít zbytky nás přeživších, ani jsem se nerozhížel, jal jsem se jim bránit, jak blázen, bránil jsem osadu.. ikdyž jsem věděl, že můj boj je marný. Zlobři vidouc mne, jali se ukončit mé životní putování, a já jak šílený se jal je pobít.. můj pán oči mhouřil, když jsem procitl z bitevního zápalu, který mi ovládl smysly a jal se utéci. nebylo zbytí, Zlobrů bylo moc na pár nás přeživších.. ani nevím, kolik nás ještě stálo po tom plamenném úderu, kterým zalili osadu. Když se otočím, za mnou Zlobři, všude jen Zlobři, jejich hlavy a kyje hrozvě mávaly a kosily zbytek přeživších.. musel jsem uniknout, jinak to nešlo. I tu jsem spatřil naději. Otec Bolthorm statečně odolával náporu a probíjel se zlobry směrem ke stříbrným vodopádům, následoval jsem jej, když se mi díky němu podařilo se probít, osadu jsem nechal osadou.. nebylo zbytí.. tížilo mne svědomí, ale nebylo zbytí, zlobři tenhle boj vyhráli.. tušil jsem, že mí kamarádi padli, ale nechtěl jsem si to řipustit, i má žena tam někde mezi nima leží.. má žena, které jsem slíbil po boku státi, v dobrém i zlém, ve zdraví a nemoci.. ach jakou hambu cítím, že jsem tenhle slib porušil..

S otcem Bolthormem jsme se probili až do bezpečí, zlobři nás přestali pronásledovat až před mostem u stříbrných vodopádů. Běželi jsme do Mithalliru do strážnice nahlásit, že osada padla.. už poněkolikáté.. strážný nemohl uvěřit vlastním uším. Jestli vydal rozkazy hned, nebo až co sme odešli, ani jsem nevnímal, srdce mi rozežhnul a uši zatemnil hněv, hněv na sebe sama za to, že já žiji, zatímco má žena leží mrtvá na Zlobřím území. Otec Bolthorm ani nemusel cokoli říci a vraceli jsme se zpátky, jen my tř, já, otec a jistý mládenec, kterému jsem doposud na jméno nepřišel. Došli jsme ke stříbrným vodopádům, když jsme zahlédli poutníka, rozmláceného kyjem, otec Bolthorm jej vzkřísil ještě ztěží.. všichni jsme byli otřeseni tím vším, když jsme tušili, že tomu všemu nebude konec, že tohle je jen začátek naší práce, práce kněžích, ale jak pracovat v takových podmínkách. pod vašima rukama leží těla vašich blízých a vy nemůžete myslet na nic jiného, než na ten masakr, co se vám udál před očima? Bohové vědí, zač potrestali své ovečky touhle válkou. Za hloupost jedněch platí ti druzí, spravedliví tu největší daň.

Když jsem v půli úhorů připlul do říše, čekal jsem, že bude mých služeb léčitele třeba.. ale netušil jsem, že budu svědkem takového masakru. Navíc, co jsem uviděl, když jsem se dostal do osady, všude Zlobří těla a uprostřed nich.. moje žena! Krve by se ve mně nedořezal. Její tělo otřesně sežehlé pekelnými plameny a její tvář zhyzděná žárem, nejhorší noční můry tenhle okamžik nedokáží překonat. I jal jsem se ji vzbudit, třeba nebylo pozdě, jal jsem se jí vdechnout znovu život, vždyť nenadešel jejíčas, ale ruce se mi třásly a dech byl trhaný.. nedokázal jsem to.. sil mi ubývalo, neboť již můj pán mi pomohl vzkřísit padlého mue a cítil jsem, že mohu umřít, pokud bych svého pána poprosil znovu.. a nadarmo to mohlo vše být.. však slib, který jsem složil prvého Brzenu toho roku tisícstotřicátého třetího na louce u Amfiberai mi nedovolil jedna k jinak.. i tu.. cítím, jak skrze mne sálá síla boží a vstupuje do mé ženy, sil mi bere, zůstala jen kapka, když ona procitá, spáleniny z její tváře mizí a ona procitá.. je tak nádherná...jak tehdy, když jsem ji poprvé viděl.. byla tak krásná.. oči se mi zatemnily.. a já upadl do temnot..

Ani nevím, jak jsem se do stanu dostal.. snad zbytky sil, či pomocí některých z kněžích.. proberu se.. šude kolem mne nářeky a steny.. byl čas znovu pomoci bližním svým, ač sám s trochou nabraných sil a na pokraji zhroucení, zatnul jsem rty a jal se pomáhat, stále ale na poli bylo spoustu raněných a mrtvých, prohlédl jsem pláň u tábora, když nalezl ještě jednoho, Deada, přítele, který mi tolikrát pomohl. Ještě pořád v srdci ten masakr, co se udál, ruce se třásly, hlava se mi potila, když ale nemohl jsem jinak, byla to má povinnost.. však nešlo to.. cítil jsem, že na o nestačím, potřeboval jsem pomoc. A dočkal se. Alkaran, šermířka z irianu, města, které je i mým domovem, mi pomohla s tímto nelehkým úkolem, ač sama tušm, že to dělala poprvé. Nevím jak dlouho jsme Deada křísili, ale naše úsilí nevyšlo nazmar. Cítil jsem úlevu, když Dead se probral. Však museli jsme od osady odejít, to ráno už nám nepatřila.

Tehdy ten den jsem mohl ztratit vše, co jsem tak pracně získal. Cítím, že už to nikdy nebudu já, kdo šel do téhle války, válka změní každého, z chlapce se stane muž, tehdy pozná, jakou cenu má život a jakou cenu má vše, co za ten život vybudoval, když mu to všecko začne proklouzávat mezi prsty. Šel jsem s ideálem pomoct, kde se dá, ale nyní vidím, že toto bude boj o každý palec půdy, každý lidský život, každá kapka krve prolitá na váečném poli může zvrátit výsledek téhle války. Takhle kruté to tu je a ti muži, kteří tu bojují, zasluhují uznání. Dennodenně zde nasazují své životy, mnozí z nich dennodenně prolívají vlastní krev a jejich duše častokrát je na jazyku, však tito muži a hlavně ženy se nebojí nasadit své životy za to, aby tenhle svět se měl líp. Čest jim. Čest všem, kteří se zůčastnili téhle války, věčný pokoj a slávu těm, kteří již nemohou o této válce vyprávět, neboť oni padli za svoje ideály, padli za lepší budoucnost nás všech.

[Nalk]

7. Brzen 1135
Již týden je na linii klid. Zlobři hlídkují u vodopádů, ale neprovádějí žádné provokace. Naposledy nechali zajatce bojovat mezi sebou a vítěz mohl jít... spíše se odplazit k obráncům. Byl v hrozném stavu, ale kněží mu v rámci možností pomohli. V odpověď na další zlobří hrůzný čin válečník Gallinacio zajal zlobřího válečníka, kterého na linii popravil, ale bez většího dopadu na morálku zlobrů. Naopak se dostal do menší potyčky s Mithskými paladiny. A od té doby je klid.
Všichni si zdá se užívají tuto chvíli klidu, ačkoliv každý jiným způsobem. Rozmohlo se hraní kostek a karet o stříbrné. Vedou se přátelské hovory, občas dokonce i přátelské boje se zbraní, lidé se dále seznamují. Jak říká ten Hrebogův kněz - válka sbližuje. Objevilo se několik osob, které zná vždy jen několik málo dobrovolníků, ale každá posila je vítaná.
Přesto obránci nepolevují na ostražitosti. Zlobří počty jsou stále více než dostatečné a nikdo si není jistý, co je přesnou příčinou klidu. Tiše se mluví o tom, že zlobři při tom velkém útoku taky měli celkem značné ztráty. Problém je, že tyto úvahy utichnou při pouhém pohledu k hlídce u vodopádů. Také se mluví o plánovaném velkém protiútoku, který je organizován vojsky Říše. Bohůmžel se neví, kdy přesně k němu má dojít.
Pomalu se začíná mluvit o tom, že kamsi zmizela, nebo utekla elfka Aris, která ze značné míry organizovala dobrovolníky. Toho se chopila nová "velitelka" - Tirianská šermířka Alkaran. Povídá se, že při velkém zlobřém útoku se jí kamsi zaběhl kůň a ještě ho nikdo nenašel. Nebo našel a udělal si guláš. Kdo ví. Každopádně tenkrát do Mithu přišla a vypadala, že se zhroutí a už nic nesvede. A jak je nyní nad vodou. Údajně se jí daří udržovat dobrou morálku, ale podle některých to je tím, že s příchodem teplejšího počasí změnila oblečení a všichni na linii očumují její postavu a nedávají pozor na hlídkách.
Toliko k dočasnému klidu.

[The_Balrog]

19. brzen 1135

Několik posledních týdnů je podivný klid. Zlobři se stáhli do svých pozic na pláních a kolem vodopádů a výpady jsou jen výjimečné. Povídá se, že se chystá velký útok na Mamonín, který se proto pečlivě opevnil a hemží se vojáky a obrannými obléhacími stroji.

Ležení v Lesíku je také klidné, vojáci cvičí, provádějí průzkumy v okolí a bojují s brouky, kteří se s nastávajícícm jarem stále více odvažují ven z tepla své jeskyně. Asi každého zasáhl smutný příběh ženy, která ve válce ztratila nejen muže, ale nešťastnou nehodou i malého rozpustilého synka.

Náladu vojákům v ubíjejícím čekání zvedla princezna Elenis, která ležení nedávno navštívila a podarovala obránce čerstvými voňavými koláči.

[Puti]

17. obrozen 1135

Po dlouhé době opět jsem se dostal na pozice a zrovna v tu nejhorší chvíli. Zlobři sebrali všechnu sílu a přichystali na nás velmi tvrdé představení. Opět padla noc, když znovu Zlobří šamani začali zaříkávat a na obloze se objevil ohnivý mrak. Zlobři se poté vrhli na naše pozice u Lesíka, nicméně byli pobiti aniž by jediný překonal ježky. Nebyl to takový masivní útok, jak jsme čekali, ale i tak účastnilo se ho mnoho jednotek Zlobrů.

O to horší bylo překvapení, když od jihozápadu na obloze zaplály plameny. Ihned já, slečna Alkaran a Zed jsme vyběhli k Hrádku, když jsme zjistili krutou pravdu. Hrádek byl dobyt a zcela obsazen zlobry. Jedna obranná linie byla prolomena a to nebyl všemu konec.

Od jihu se ozvalo hřmění, což symbolizovalo další průšvih na obzoru. Mamonín je v ohrožení. Otec Bolthorm, Poutník a já sme ihned vyběhli na cestu přes farmy, kolem vypálené farmy, když už sme se blížili k hadím jamám, vidíme z nebe, z toho ohnivého mraku řítit se rozžhavené balvany rovnou na město. V ten moment by se krve nikdo ve mně nedořezal, když jsme zrychlili krok a vyběhli vstříc Mamonínu. Dorazili jsme ale pozdě, i Mamonín padl. Zlobři nyní prolomili dvě fronty a třetí, lesík, už nadále držet ztratilo smysl. Zlobři provedli útok na třech frontách a na dvou se jim podařilo frontu prolomit. Teď už jim v cestě na Mithallir nestojí nic.

Po dlouhých měsících, co jsme dobývali zpět a houževnatě drželi lesík, už to přestalo mít smysl a jednak vojáci a jednak i dobrovolníci se museli stáhnout do bezpečí podhradí. Teď nás čekají dlouhé dny, než Zlobři přijdou. Mithallir se plní uprchíky z Mamonínu. Některým se podařilo utýct do bezpečí podhradí.. a zbytek.. možná se nalodili a odpluli do bezpečí na druhé straně moře.. nebo.. nechci domyslet.. každopádně farmy je třeba evakuovat taky. Dobrovolníci začali ohlašovat tuto zlou zprávu všem farmářům v okolí. Mnozí však odejít nechtějí. Raději zemřou, než aby opustili své živobytí.

Vývoj je pro Mithallir nepříznivý, mělo by se začít jednat s Tirianem ohledně pomoci. Nebo jinak příště, až do Tirianu připluje loď, tak plná Zlobrů.

[Nalk]

Reakce na události 17. Obrozena 1135 v zápiskách Hrebogova kněze

Něco není správně. Když se podívám z okna svého bytu v Podhradí, tak vidím poraženou říši. Kde zlobři vzali takovou sílu? Mithší si s nimi vždy snadno poradili, tak jaktože tentokrát vítězí zlobři? A tak drtivě. Musí v tom být nějaký háček. Taky by docela pomohl zásah trpajzlíků, ale těm to příliš trvá. Na to že jejich dolobránci strkají nos kamkoliv, nic moc zatím neudělali. Museli získat něco, co jim dodalo tolik síly. Možná má jejich šaman stejný krystal jako Čugo a to je zdrojem jeho moci. Přecijen to ovládání počasí a silná ohnivá magie... to je klíč jejich úspěchu (když pominu neschopnost paladinů, ale to je faktor, který nechci příliš zohledňovat - přecijen je to možná jen můj předsudek). Možná právě touto mocí posiluje zlobří jednotky a své účedníky, takže jsou o mnoho silnější.

Lituji, že jsme neprovedli protiútok. Moje zranění z posledního boje však bylo docela vážné a musel jsem si na čas dát pauzu. Celková únava z neustálého léčení a bojování a samozřejmě neustále přibývající zranění - to je to co nás taktéž dost ničí. Inu.. pokud protiútok... tak jen a pouze nyní - najít centrum jejich moci a zasadit jim ránu, která je srazí na kolena. Pak Říše povstane...

[Nalk]

16. Jarmaren 1135

Nastal obrat ve válce. Dnes byl osvobozen Mamonín. Před dvěma týdny došlo k znovuobsazení Skalního hrádku a uvolnění celé západní cesty. Mithalliřští do bojů nasadili svá děla a rozhodně nešetří municí. Taktéž se konečně ve velkém zapojili trpaslíci a gnómové (po návštěvě poselstva z řad dobrovolníků) vyslali své dva bojové stroje. Koordinace bojových sil všech národů říše vedla k bojovým úspěchům. Vítězství v bitvách se již příliš neočekávalo, a přesto jsou nyní zlobři na ústupu.

Skalní hrádek neutrpěl žádné značnější ztráty, jelikož kamenné základy zlobři nezvládli narušit. Dřevorubecká stanice je na tom o něco hůře, ale přesto je poškození relativně malé. Hospoda u Spáleniště (po jedné potyčce se zlobry minulý týden) skoro lehla popelem a je v relativně špatném stavu. Mamonín je v troskách. Na ulicích ještě nyní drobné ohně, budovy jsou značně rozbořeny, některé spáleny.

Nejvíce ztrát je opět na životech Mithallirských paladinů. Jízda utržila celkem značné ztráty, pěchota o něco menší. Sekernické jednotky ztratili taktéž několik dobrých válečníků, těžko se to však srovnává se ztrátami Mithských (ačkoliv trpaslíků je míň a tedy na poměr sil nejsou ty ztráty až tak vzdálené). Z gnómských dvou strojů přežil jeden. Druhý jistě zvládnou ti mechaničtí šílenci opravit.

Celkově ztráty při dobývání západní cesty a Skalního hrádku byli asi nižší, nežli ztráty při dobývání Mamonínu.