Kdesi v budoucnu

[Wekslak]

třidou se rozhosti ticho občasně nabourávané dopadajícími podrážkami kráčejícího kantora směrem ke katedře

sss *šeptne jeden žák sedící v poslední lavici sousedovi* číhej co to má v ruce za knížku

kniha byla v modré vazbě zdobená pozlacenými místy

tojóno vypadá dost staře *na moment se odmlčí* čéče ta musí mit cenu *vyroluje dolní ret a pokýve hlavou na důkaz, že souhlasí sám se sebou*



kantor přistoupí ke katedře, na kterou položí knihu, poupraví si límeček a opírajic se jednou rukou o katedru spustí

Dobrý den všem

ze třídy se ozve zamumlání některých žáků reagujících na dobrý den a dosti zřetelná slova jednoho zasněného žáka který vyhrkne do třídy "Co? von už je tady? najednou jakoby se probral z noční můry se těkavě podívá na pár svých spolužáků jakoby jim vyčítal že mu nic neřekli a nakonec se připitomněle usměje na kantora a raději ani necekne

Ehm ano jsem již zde *znechuceně zacuka koutkem a podívá se na knihu která mu dodá vřelého výrazu*
Jak jste si mohli povšimnout donesl jsem na dnešní hodinu jistou knihu. Tato kniha patřila jedné dnes již zapomenuté básnířce samozvané Jessice Veršové vlastním jménem Jana Rýmová. Je to její deník ve kterém se tu a tam objevují různé příhody ale především, což je významné pro nás, její básně. Pošlu Vám ji dokola, prosím nic nevpisovat a tak dále, *povysune hlavu co nejvýš to de do výšky aby lépe viděl do zadních lavic* že pane Vševzale *zamračí se na Vševzala, odvrátí pohled na knihu, kterou veme a odnese ji do první lavice poblíž katedry*
Jistě pane učitel *otočí oči v sloup*
Kantor si vykročí směrem k Vševzalovi, ten jen dotčeně civí kamsi "do blba"

Pro jistotu a aby sme předešli následnému trestu Vám pane Vševzale odeberu na tuto hodinu Váš kalamán a brk *veme ony dvě věci ze stolu a odkráčí ke katedře a položí je na ni*

Kantor spustí vyuku ohledně trpasličích basních, lépe řečeno říkánek oslavujících chuť piva a lesk jejich seker...mezitim dokoluje kniha až k Vševzalovi, který otevře knihu něco málo stran od začátku, kde započne číst

3. DEN vcelku krásný s občasnými přeháňkami...
Dnešek byl pro mne velmi důležitý, jelikož dnes jsem se stala této knihy majitelkou. Dlouho jsem scháněla prázdnou knihu jež by se mohla stát takovým mím v uvozovkách skicákem a deníkem, byla jsem za písařem, v knihovně ale nikde neměli knihy prázdné, ano písař mi nabídl pár pergamenů, ale to bych, jak se znám, je *nasleduje slovo jež je zaškrtané* poztrácela dřív než bych je stačila popsat. Při večeři u Svačinky mi však přilétla na mysl myšlenka jako poštovní holubice, když ji nejméně čekáte: Pošta. Dojedla jsem, odnesla použitý talíř panu Svačinkovi a vyrazila směrem k poště. Když jsem dorazila a celá natěšená chtěla otevřít, k mému zklamání bylo zavřeno. Mlátila sem zoufale do dveří v naději, že za dveřmi je nějaký opozdilec, který kupříkladu rovná poštovní balíky, ale marně. V tu ránu stejně nečekaně jako ona myšlenka přišla jakási žena elfské rasy s vcelku pěkným lukem a požádala mne abych uhnula, že by ráda na poštu. Nechala jsem ji ozkoušet jak jsou dveře zamčeny, soucitným výrazem jsem pokývala hlavou a řekla "ano ano už mají zavřeno". Žena si mi postěžovala, že chtěla prodat jakousi knihu, ano správně tuto knihu, byla prázdná a to bylo přesně to co jsem hledala, po kratším rozhovoru jsem ji od ní koupila za sto zlatých a spokojená jsem si to nasměrovala do přístavu a tam do hospody, kde jsem si pronajmula ten nejlevnější pokoj a začla horlivě psát až do brzkého rána. Ráno jsem

Haló pane Vševzal vnímáte mne?
Vševzal zvedl hlavu a ke svému podivu zaregistroval že spolu s kantorem na něj upírá zrak i celá třída

eh ano? *odvětil rozpačitě*

Již dobré dvě minuty na Vás mluvím, pošlete tu knihu dál, není tu jen pro Vás

Ah ano jistě ja to, jo *podá knihu sousedovi a šeptne* čéče tu knížku musíme zatáhnout
*soused se na něj se zvednutým obočím podívá pohledem jakoby si nebyl jist jeho zdravím a šeptne* zatahovat knižku?
Jo vole čti a uvidíš
*soused pomalu přejede pohledem na knihu a začne si číst*