Po důkladném zvážení jsem se rozhodla předestřít vám, divákům i hercům toho úžasného divadla, část svého vlastního příběhu, který se odehrává před drahnou dobou. Odehrává se dávno i nedlouho před tím, než jsem přišla do vaší ctěné společnosti v tomto úžasném světě. Pokusím se říct vám právě tolik, aby to vyburcovalo vaši zvědavost a fantazii, ale zároveň tak málo, aby vyprávění ani zdaleka nerozkrylo celý můj příběh a má tajemství.
Vyprávění, kterým vás provedu, budu dávkovat po kapkách, neboť i nejlepší medicína může při podání přílišných dávek uškodit
Šerý svět
Moderátoři: Dungeon Servant, World Builder, Dungeon Master
Byla temná noc
Jedna z těch, kdy se probudíte z těžkých snů zaliti ledovým potem. Odporná noční můra stále ještě tiskne váš hrudník a neslyšně se chechtá, než se rozplyne v okolní absolutní tmě a ještě větším tichu. Tehdy zapochybujete, jestli jste vůbec ještě naživu. Zaposloucháte se a po chvíli uslyšíte tepat vlastní srdce: BUCH-BUCH...BUCH-BUCH. Než stihnete vydechnout úlevou, uvědomíte si, jak podivně se jeho tlukot rozléhá. Tak nějak by zněl v rakvi.
"Cože?!?! V rakvi?!?!" Ryk vašich zdivočelých myšlenek téměř ohlušuje. Zašátráte rukama v lepkavé černotě kolem a když nenarazí na dubové dřevo těžkého víka, s úlevou vydechnete. Od probuzení vůbec poprvé.
A tehdy se to stalo...
Jedna z těch, kdy se probudíte z těžkých snů zaliti ledovým potem. Odporná noční můra stále ještě tiskne váš hrudník a neslyšně se chechtá, než se rozplyne v okolní absolutní tmě a ještě větším tichu. Tehdy zapochybujete, jestli jste vůbec ještě naživu. Zaposloucháte se a po chvíli uslyšíte tepat vlastní srdce: BUCH-BUCH...BUCH-BUCH. Než stihnete vydechnout úlevou, uvědomíte si, jak podivně se jeho tlukot rozléhá. Tak nějak by zněl v rakvi.
"Cože?!?! V rakvi?!?!" Ryk vašich zdivočelých myšlenek téměř ohlušuje. Zašátráte rukama v lepkavé černotě kolem a když nenarazí na dubové dřevo těžkého víka, s úlevou vydechnete. Od probuzení vůbec poprvé.
A tehdy se to stalo...
Hodiny v hale odbíjely třičtvrtě na dvanáct
Ležela v posteli levného hotýlku na předměstí, povlečení tvrdé velkou dávkou škrobu při každém pohybu nepříjemně dřelo na kůži. Spánek stále ne a ne přijít. Pozorovala pavouka sedícího na zdi v obdélníku oranžového světla z jasně zářící lampy za okny. A pavouk na oplátku pozoroval ji. Zaposlouchala se do zvuků pokročilé noci. Do umyvadla v místnosti tiše odkapávala voda, o pár ulic dál se ozval opilecký smích slavící společnosti. Jinak nic. Přesto ji stále nahlodával pocit, že něco není v pořádku. Natáhla ruku a rozsvítila lampičku na nočním stolku. Dotkla se svého stínu, který světlo vykreslilo na stěnu a pousmála se. Teď se cítila mnohem bezpečněji a během chvilky už spala neklidným spánkem.
Oči pavouka však nebyly jediné, které ji upřeně pozorovaly...
Ležela v posteli levného hotýlku na předměstí, povlečení tvrdé velkou dávkou škrobu při každém pohybu nepříjemně dřelo na kůži. Spánek stále ne a ne přijít. Pozorovala pavouka sedícího na zdi v obdélníku oranžového světla z jasně zářící lampy za okny. A pavouk na oplátku pozoroval ji. Zaposlouchala se do zvuků pokročilé noci. Do umyvadla v místnosti tiše odkapávala voda, o pár ulic dál se ozval opilecký smích slavící společnosti. Jinak nic. Přesto ji stále nahlodával pocit, že něco není v pořádku. Natáhla ruku a rozsvítila lampičku na nočním stolku. Dotkla se svého stínu, který světlo vykreslilo na stěnu a pousmála se. Teď se cítila mnohem bezpečněji a během chvilky už spala neklidným spánkem.
Oči pavouka však nebyly jediné, které ji upřeně pozorovaly...
"Už spí, milý příteli? Už spí?"
Vysoký hubený muž nervózně přešlapoval. Na jeho vkus se čekání příliš protahovalo. Jenže některé záležitosti prostě nejdou uspěchat. Proto čekal venku ukryt v temnotě stínu a pozoroval okno jejího pokoje. Nitro se radostně tetelilo v představě mladé teplé krve na jeho rukou. Miloval to. A za tuhle navíc dostanou slušně zaplaceno. Škoda, že si šéf tak stál za tím, že ta holka nesmí chcípnout.
"Tak! Konečně holka spát!" Zabručel druhý muž, který dosud seděl na zemi, opřený zády o chladnou zeď. Právě svou mysl odpoutal od vědomí pavouka na zdi pokoje. "Pitomá pavouk. Mít moc oči. Teď z toho zas do zejtra švidrat." Zatřásl hlavou, klouby prstů si promnul zamlžený zrak a zamrkal.
"Svítí si tam, to není dobrý." První se při pohledu na zářící okno zamračil. "Proklouzne nám stínem a budem mít zase prd. A náš zákazník už je kapku..." chvilku se zarazil a zkousnul si dolní ret, "netrpělivý." Zadíval se upřeně na okno zářící do tmy a upnul své myšlenky k jedinému cíli, čelo zkrabacené úsilím. Uplynuly dlouhé dvě minuty, než světlo v pokoji konečně zablikalo a pak zhaslo úplně. Na lampu pod okny už stačila jen dobře mířená rána kamenem.
Dvojice svorně vykročila pro svou oběť...
Vysoký hubený muž nervózně přešlapoval. Na jeho vkus se čekání příliš protahovalo. Jenže některé záležitosti prostě nejdou uspěchat. Proto čekal venku ukryt v temnotě stínu a pozoroval okno jejího pokoje. Nitro se radostně tetelilo v představě mladé teplé krve na jeho rukou. Miloval to. A za tuhle navíc dostanou slušně zaplaceno. Škoda, že si šéf tak stál za tím, že ta holka nesmí chcípnout.
"Tak! Konečně holka spát!" Zabručel druhý muž, který dosud seděl na zemi, opřený zády o chladnou zeď. Právě svou mysl odpoutal od vědomí pavouka na zdi pokoje. "Pitomá pavouk. Mít moc oči. Teď z toho zas do zejtra švidrat." Zatřásl hlavou, klouby prstů si promnul zamlžený zrak a zamrkal.
"Svítí si tam, to není dobrý." První se při pohledu na zářící okno zamračil. "Proklouzne nám stínem a budem mít zase prd. A náš zákazník už je kapku..." chvilku se zarazil a zkousnul si dolní ret, "netrpělivý." Zadíval se upřeně na okno zářící do tmy a upnul své myšlenky k jedinému cíli, čelo zkrabacené úsilím. Uplynuly dlouhé dvě minuty, než světlo v pokoji konečně zablikalo a pak zhaslo úplně. Na lampu pod okny už stačila jen dobře mířená rána kamenem.
Dvojice svorně vykročila pro svou oběť...
S trhnutím se probudila z neklidného spánku.
Chvíli upírala zrak do vazké tmy kolem, než se k její mysli, stále kolébané vlnkami na pobřeží snu a bdění, jen ztěžka prodral paprsek reality. Zamrazilo ji v zádech a podvědomě stočila pohled momentálně nevidoucích očí ke stolku, na kterém stála vyhaslá lampička.
“Dopr...,” zamumlaly její rty samovolně, ale to už přepadávala přes okraj postele, na kterou téměř zároveň se zasupěním dopadlo něco velmi těžkého. Mrštně vyskočila na nohy a vyrazila ke dveřím. Temný stín se odlepil od zárubně a vyrazil jí naproti. Znovu zaklela. Vrhla se k sotva znatelnému světlejšímu obdélníku okna a bez většího rozmýšlení skočila. V kotníku suše zapraskalo. Chvíli zůstal v nepřirozené poloze a pak s lupnutím zapadl zpátky do kloubního lůžka. Svalila se do mokré trávy. Oči jí těkaly od okna ke dveřím hotýlku, věděla, že je otázkou sekund, než se pronásledovatelé vydají za ní. V okně se zabělal ovál tváře, aby hned zase zmizel. Vyškrábala se na nohy a s kulháním se snažila zmizet za nejbližším rohem. Chvatně proklopýtala pár bloků, když konečně spatřila vstup do místních stok. Vklouzla za těžkou mříž. Ve spletitých chodbách párkrát změnila směr, než konečně usoudila, že do rána jí snad další nebezpečí nehrozí a vyčerpaně se sesunula na zem. Vějíře řas něžně zakryly oči pálící únavou, dech se prohloubil...
Tentokrát spala beze snů.
Chvíli upírala zrak do vazké tmy kolem, než se k její mysli, stále kolébané vlnkami na pobřeží snu a bdění, jen ztěžka prodral paprsek reality. Zamrazilo ji v zádech a podvědomě stočila pohled momentálně nevidoucích očí ke stolku, na kterém stála vyhaslá lampička.
“Dopr...,” zamumlaly její rty samovolně, ale to už přepadávala přes okraj postele, na kterou téměř zároveň se zasupěním dopadlo něco velmi těžkého. Mrštně vyskočila na nohy a vyrazila ke dveřím. Temný stín se odlepil od zárubně a vyrazil jí naproti. Znovu zaklela. Vrhla se k sotva znatelnému světlejšímu obdélníku okna a bez většího rozmýšlení skočila. V kotníku suše zapraskalo. Chvíli zůstal v nepřirozené poloze a pak s lupnutím zapadl zpátky do kloubního lůžka. Svalila se do mokré trávy. Oči jí těkaly od okna ke dveřím hotýlku, věděla, že je otázkou sekund, než se pronásledovatelé vydají za ní. V okně se zabělal ovál tváře, aby hned zase zmizel. Vyškrábala se na nohy a s kulháním se snažila zmizet za nejbližším rohem. Chvatně proklopýtala pár bloků, když konečně spatřila vstup do místních stok. Vklouzla za těžkou mříž. Ve spletitých chodbách párkrát změnila směr, než konečně usoudila, že do rána jí snad další nebezpečí nehrozí a vyčerpaně se sesunula na zem. Vějíře řas něžně zakryly oči pálící únavou, dech se prohloubil...
Tentokrát spala beze snů.
Hlas plný radosti zabzučel ze tmy těsne vedle jejího ucha.
"Už ji máme, drahý pane, už ji máme!" Ohnala se po něm jako po obtížnem komárovi. Z posledních sil se klopýtavě rozběhla, prsty levé ruky stále přitisknuté ke kamenné zdi, aby v naprosté temnotě stok aspoň nějak udržela směr. Zeď pod jejími prsty skončila. Další křižovatka! Zadoufala, že se pronásledovatelům aspoň na chvilku ztratí, aby mohla načerpat trochu sil. Odbočila a udělala dalších pár kroků. Její čelo narazilo na pevnou překážku, až to zadunělo. Před očima se zablesklo a měla pocit, že slyší štěbetat ptáčky.
"Jak v nějakém hloupém komiksu," pomyslela si a přes vážnost situace se koutky jejích rtů pozvedly v úsměvu. Hvězdičky v její hlavě ovšem nevrhaly žádný stín.
A žádný stín = žádné dveře do bezpečí.
"Už ji máme, drahý pane, už ji máme!" Ohnala se po něm jako po obtížnem komárovi. Z posledních sil se klopýtavě rozběhla, prsty levé ruky stále přitisknuté ke kamenné zdi, aby v naprosté temnotě stok aspoň nějak udržela směr. Zeď pod jejími prsty skončila. Další křižovatka! Zadoufala, že se pronásledovatelům aspoň na chvilku ztratí, aby mohla načerpat trochu sil. Odbočila a udělala dalších pár kroků. Její čelo narazilo na pevnou překážku, až to zadunělo. Před očima se zablesklo a měla pocit, že slyší štěbetat ptáčky.
"Jak v nějakém hloupém komiksu," pomyslela si a přes vážnost situace se koutky jejích rtů pozvedly v úsměvu. Hvězdičky v její hlavě ovšem nevrhaly žádný stín.
A žádný stín = žádné dveře do bezpečí.