Ztracená duše …

[Elian]

… byla to bitva … veliká bitva … ale bitva už předem prohraná, což se dozvěděli bohužel až později, kdy dva z nich zůstali ležet za bránou, vedoucí do tábora skřetů. Když El zahlídla Falca, jak zamířil k propasti, za kterou se rozkládal tábor skřetů, zamrazilo jí hluboko v duši. Už tehdy cítila, že to byla veliká chyba pokoušet dobít tento velmi dobře chráněný tábor. Všichni ale běželi nadšeni po předchozích vítězstvím za Falcem. Chtěla zakřičet: "Nechoďte tam!", ale než se zmohla na slovo, byli všichni už moc daleko. Ale nemohla opustit jen tak družinu. Nakonec si říkala, je nás dost, můžeme utéct. Začala bitva .. opravdu veliká bitva .. ale skřeti byli silní a dobře vyzbrojeni. El byla vzadu, protože věděla, že musí mít volnou cestu v případě nesnází. Bohužel se část družiny dala strhnout bojem a ….. Po mnoha neúspěšných pokusech se podařilo zachránit pouze dvě těla spolubojovníků a to i přesto, že družina byla posílena.
A po tomto boji El pocítila velké nebezpečí, číhající za branami města. Pasti, které nebylo možno vidět a které rušily účinky všech ochranných kouzel, skřetí šamani s kouzly 9.okruhu, vynořujíce se jakoby ze vzduchu. Uvědomila si, že se to všechno začíná točit kolem ní, že přátelé možná umírají, protože jde s nimi ona. A proto se rozhodla, že se bude jakýmkoliv střetům vyhýbat. Bylo to veliké a těžké rozhodnutí, které těžce zasáhlo do nitra duše. Musela tvrdě potlačit svou zvídavou a dobrodružnou povahu. Buhužel s tímto rozhodnutím vyprchala i dětská radost ze života, radost z drobných příhod. Zdá se, že část duše El byla kdesi ztracena a zašlapána …