Skřetobijca

[sciorp]

Skřetobijca

Cestou na Drehan se ubírala dvojice trpaslíků, otec a syn. Bylo břeskné letní jitro, jako stvořené pro poctivou trpasličí práci. Naši dva trpaslíci šli cestou přes divočinu až k dřevorubecké osadě ležící na západ od Hag Hargol, slovutné sloje v obecné řeči zvané Pět Propastí.

Kapitola I.

První trpaslík, starší z oněch dvou byl poctivým dřevorubcem už nějakých 130 let podle lidských měřítek, mladší byl jeho nejstarším synem. Byla to jejich první výprava za společnou prací. Thararek, syn Tharenuv vedl svého syna aby ho učil dřevorubeckému řemeslu tak jako to udělal jeho otec před více než devadesáti lety, cesta ubíhala a Tharek, syn Thararekuv byl čím dál tím více nervozní, nechtěl otce zklamat.

Po více než dou hodinách cesty došli do dubiny a tam řekl Thararek, syn Tharenuv: ,,tadě to ponde vyber si svoj strom a předveď sa!,, Tharek se tedy chopil nové dřevorubecké sekery, kterou nechal jeho otec ukout u otce dnešního kováře Hag Hargol Kurnuta, a začal si vybírat strom. Jeho otec se mezitím posadil do trávy a nacpal si dýmku, otevřel si pivo. Tharek se dlouho nemohl rozhodnout, nakonec si vybral strom který neměl kmen ani silný ani slabý. Pronesl:,, otcu možu tuten?,, Thararek zadýmal, vypustil labužnicky obláček kouře a jen kývnul. Mladý Tharek se dal do práce, ale nějak se mu nevedlo sekera se odrážela od kmene a nezanechávala na něm téměř žádné stopy. Thararek se pobaveně pousmál a dopíjel svoje pivo, ale nechal Thareka at se snaží. Tharek si totiž sám vybral strom na kterém chtěl předvést svému otci umění sekery, ale zřejmě zvolil ten nejhorčí v celé dubině. Sekera poskakovala po kmeni sem tam a na Tharekovy se začínala projevovat únava, po zhruba hodinovém snažení se Thararek zvednul z trávy vyklepal dýmku a uschoval si ji do torny u pasu. Vážným hlasem pravil: ,,synu nesnaž sa ten strom rozšmelcovat jako kedyž sa rvete s inéma holobrádkama, snaž se ten strom pochopit ak rastl a potem najdi jeho slabý miesto a tam mosíš tít.,, Tharek se na něj zadíval a ztěžka oddechujíc si začal prohlížet a ohmatávat strom potom ono místo skutečně našel, pokusil se zatnout sekeru tam kam chtěl, ale nedařilo se mu pořád strom skácet. Po delším snažení svěsil sekeru a podíval se na otce, pokrčil rameny a řekl: ,, vodpus´t otče ešče nedokážu skácad dubisko špatně som si vybral.

Thararek se jen usmál a pravil typickým, trpasličím, hrdelním hlasem: ,, dočkaj času všecké pode nebuď zbrklé,, a chopil se sekery, která k němu patřila už skoro jako ucho ke korbelu. Několika zkušenými ranamy přeťal doubek a na zemy z něj začal odsekávat větve. Tato činost pod zvídavým dohledem jeho syna trvala slabých třicet minut. Slunce bylo už vysoko nad deskou a tak Tharek začal připravovat oheň, i když pořád po očku sledoval otce jak seká kmen na menší polena a ty skládá do uhledných kromad připravených ke svázání. Posbíral po okolí několik větívek a silnějších klacíků, vyndal z torny torud a ocílku se škrtátkem. Troud začal kouřit po prvním škrtnutí a několik jiskřiček se vzňalo v tenký proužek kouře, zlehka zafoukal a vyskočil první plamínek, který následovali další, tak jako pivo za pivem při trpasličí pitce. Oheň už plápolal a vesele praskal, Thararek se podíval na syna a bodře se na něj usmál. Tharek chvíli sledoval otce jak a kolik polen svazuje do jednotlivých balíků, byl hodně zvídavý i když trochu natvrdlý, záhy přistoupil k otci a zeptal se jej na dýmku, Thararek mu ji podal i s tabákem. Něco podobného se nestává mezy trpaslíky moc často ale Thararek věděl že jeho syn nechce dýmku kouřit ale pouze ji připraví pro svého otce. Stalo se tak jak si myslel holobrádek vzal dýmku a nacpal ji téměř obřadním způsobem, proč ne byla to pro něj čest, potom dýmku položil na rozprostřenou kožešinku z mívala. Začal připravovat krmy pro oba dva, nedá se říct že by přímo vařil v podstatě jen dva kusy masa nabodl na klacek a opekl je zlehka a posypal kořením. Maso bylo vevnitř krvavé tak jak to mají trpaslíci nejraději.



Kapitola II.

V lesíku se ozíval křik a cupitání malých nožek. Ščigi čugo, ščigi čugo, načež se skupinka zastavila, čuga narya. Vedoucí skřet zavětřil a potom ukázal směrem na východ, dali se do pohybu.
Byla to menší skupinka asi šesti nebo sedmy skřetů, většina byla sotva odrostlá mláďata ale jejich vůdce byl trochu starší, a zkušenější. Čugu, čugo! Skupinka byla na loupežné výpravě za jídlem, to se ostatně stávalo ještě celkem dlouho po velké válce často zdecimovaná populace skřetů byla roztroušená do malých skupinek po celé říši od hor na severu až po divočinu na západě. Vedoucí skřet opět zavětřil a stočil směr pochodu skupinky trochu severně. Tou dobou se mu asi hlavou honila představa krvavého masa z uloveného kance, což se mu ostatně za malou chvilku taky mělo splnit. Čugi čuogo trochu tlumeně zavelel vrchní skřet, a přikrčil se následován celou skupinkou, někdo z mladších skřetů mu zezadu podal kuši, vrchní skřet zalícil a podivuhodně střelil kance jednou ranou přímo do oka. Kanec jen zachroptěl a padl na bok z rypáku se mu začala řinout krev. Tři skřeti vyrazili kupředu a začali hltavě pít horkou krev, potom přišel i zbytek skupinky a začali trhat kance na kusy. Byl to však pouze žalostně malý oběd pro sedum vyhládlých skřetů.

V křoví něco zašustilo, vrchní skřet se otočil moc pozdě. Bachyně s šedivým bezsrstým pruhem přecházejícím z rypáku přes hlavu až po zatočený ocásek rozpárala skřetovo břicho hrozivým zatočeným klem a ten klesl bezvládně k zemi, bachyně zmizela v křoví. ŠČUGI ČUGI ČUGO, rozléhal se zamteně řev vyplašených mladých skřetů, jejich velitel byl mrtev! Co teď myslela si většina z šesti přeživších, zaútočí bachyně znovu nebo ne. Útok nepřicházel, stáhli se proto do příkrovu lesa a vystrašeně mžikali očkama. Potom se ten nejstarší z nich ujal vedení a začal se pohybovat v původním směru. Zavětřil a potom se podíval na ostatní, celá skupinka skřetů větřila a začala se stáčet trochu více na západ. To co je stočilo z předem plánovaného směru byla vůně, kterou neznali. Postupovali potichu až k paloučku kde se dělo pro ně něco nepochopitelného, jejich druzí největší nepřátelé po zlobrech tam hodovali. Skřeti měli takový hlad, opojeni chutí krve kterou před chvílí ochutnali z kance je přinutila k činu. ŠČIGI ŠČIGI, zařval nejstarší skřet a celá skupinka býdně vyzbrojených skřetů se vyřítila z křoví.


Kapitola III.:

Tharek dopekl maso a jeho otec právě svázal poslední balík dřeva a zapálil si dýmku, kterou mu předtím připravil jeho syn, zapálil si větvičkou od ohně. Zadýmal a podíval se na syna. ,,Esli tys nemal bet spiš roba,, zasmál se a odložil dýmku pustili se do jídla. Sekery leželi kousek vedle dvou trpaslíků na svázaném dřevě. Jídlo bylo chutné a pronikavě vonělo koření, kterým bylo posypané. Jedli a povídali si o věcech které se událi před letyy při velké válce, no Thararek vyprávěl a jeho syn spíš poslouchal a pokyvoval. Opečené maso zapíjeli pivem a čas pomalu utíkal, měli už skoro po jídle.

V křoví se ozval křik, vřítila se skupinka skřetů a než se dva trpaslíci vzpamatovali byli u nich, v poslední chvíli Thararek skočil po sekeře a silnou ranou odetnul hlavu prvnímu skřetu, ostatní skřeti tohle zřejmě nečekali a na malý okamžik je to zaskočilo. Skřeti se rozdělili, dva odřízli mladšího trpaslíka a postrkovali ho před sebou směrem z paloučku do lesa, zbylí tři skřeti se vrhli na Tharareka který se jim bránil sekerou. Tato sekera byla uspůsobena ale k sekání dřeva a ne k boji proto byl boj velmi těžký, další skřet padl ale Thararek utržil taky nějakou tu ránu. Jeho syn všecko viděl a udržoval si skřety od těla pomocí větve kterou našel a rychle zdvihl ze země, v okamžiku kdy utržil Thararek další ránu odhodil jeho syn větev a lesíkem se ozval hrozivý řev, zatnul pěsti a rány nerány, které schytával od dvou skřetů, tloukl. Byl to výjev jako z nějakého vyprávění, kterým se uspávají mladí trpaslíci. Tady ale neměli trpaslíci tak navrch, jak v oněch povídkách, zaťaté pěsti nolobrádka jehož vousy byli sotva na dva prsty dlouhé rozdrtili v neuvěřitelném sledu úderů hlavu prvního skřeta. Co se stalo potom, ale překvapí i otrlého válečníka. Do Tharekova boku se zasekla malá sekerka o druhého skřeta, podklesl ale potom se zvedl a těžkými pohyby skřeta odhodil. Ten se , možná náhodně možná durminovou vůlí, nabodl na sekeru, která byla opřená o hromadu dřeva. Tharek běžel dál na pomoc svému otci, který mezitím zabil dalšího skřeta a zbilým dvěma se bránil, Tharek se zakalenýma očima přiběhl k otci a zezadu udeřil skřeta do páteře. Přerazil mu páteř a ten padl k zemi. Thararek se sklonil, aby se ukryl před skřetovým útokem, Tharek chytl skřeta jednou rukou za pačesy a druhou za rameno mocný škubnutím mu oderval hlavu od těla.

Thararek se zvedl a vyjeveně se podíval na svého syna, který byl celý od zelené krve ta se mísila s jeho vlastní, podklesl na jedno koleno a vyčerpaně se podíval na otce. ,,Ty seš skřetobijca!,,