Nevšední den lovce

[Arto]

Toho dne se rozhodl že se dnes koukne trošku dál než obvykle chodívá. Ono pořád nosit domů jenom jeleny není tak super jako se může zdát. Navíc v dnešní době, kdy jsou jeleni loveni pro kožešinu, ale také pro zábavu by bylo velmi nemilé potkat druida v oblasti hrozící vyhynutím jelenů. Kdyby se tak jenom mohl pomstít těm neřádům jedněm. Neustále běhají krajinou a dělají rámus těmi kovovými věcmi co na sobě nosí. Je zvláštní jak může tak těžká věc někoho ochránit před smrtí. Lovec lovci taky nějak zvlášť neleze do jeho území, tak ať se ty plechovky drží stranou.
Ještě horší jsou ti co chodí v těch látkách a kůžích ze zvířat. Ti s těmi látkami spalují často skřety na popel, nebo si povolávají divné spolubojovníky do své smečky. Ono není jen tak normální si povolávat agresivní vodu aby někomu pomáhala v lovu, nebo taky viděl jak někdo chodí s tím hořícím kamenem. Ti v těch kůžích většinou utočí ze zálohy. Běží proti tobě a najednou zmizí, pak se objeví za tebou a píchnou tě tam kde se vyměšuješ. Nejhorší kombinace je když jde ten v látce a ten v plechu. To jeden má na sobě kamení a druhý svítí široko daleko. To se pak nejeden člověk musí snažit aby se jim vyhnul secsakramentským obloukem.

Tehdy bylo opravdu velké horko, proto se rozhodl že půjde na lov až k večeru. Ono není zrovna příjemné jít na lov, aby jeden nakrmil ty hladové krky co se válí doma, a potit se u toho jako prase před ulovením.. Proto vyšel až k večeru.
Cestou narazil na pár jelenů, ale nevěnoval jim pozornost tak jako obvykle, spíše přemýšlel na co narazí v doposud jemu neznámém místě. Po chvíli nenáročné chůze uslyšel nějaké hlasy, které se pomalu přibližovali. Proto se rozhodl že se schová a bude pozorovat příčinu zvuků z keře. Po chvíli spatřil, na místě kde se snažil najít kořist, malého zavalitého muže v modré róbě a jeho společnici v zeleném šatu. Nevypadali nějak nebezpečně, ale rozhodl se že na ně nebude útočit, protože, už zažil situaci kdy, se mu jeden malej mužík zdál, že neuzvedne ani tu podivnou věc, kterou ti neznabozi uštědřují smrtelné rány svým nepřátelům, a přitom pozabíjel velkou skupinu skřetů. Proto se rozhodl že tlustého mužíka s vychrtlou ženou nechá na pokoji a bude se věnovat lovu který ho tam někde ve tmě čeká.

Když se cizinci vzdalovali všiml se ještě že ten malý tlustý muž cosi vydal za zvuk a z jeho dřevěného svítícího klacíku vylétly jakési ohnivé klacíky které používají ti smradlavý skřítci. Spálil s nimi v dáli několik těch drzých a neustále hladových a dorážejících vlků. Když se cizinci vzdálili úplně z dohledu a zmizli z oblasti kde se snažil něco ulovit, narazil konečně na nějaké ty pravděpodobné kořisti. Byli to samozřejmě vlci, protože v těchto zatuchlých končinách nic jiného asi není. Prohlédl si tedy okolí a vyhledal nejvhodnější místo k lovu. Poté číhal až se ti dva vlci přiblíží natolik aby je mohl přepadnout. Vtrhnout tam a napadnout je takhle hlučně se nezdálo jako dobrý plán, zvláště když po lese běhá ten mocný tlusťoch co spaluje vlky na prach. Čekaní se stále víc protahovalo, ale on byl trpělivý. Už se za ten svůj život naučil dost, aby věděl že trpělivost a moment překvapení se vyplatí. Náhle uslyšel nějaké chrčení a funění. Nejdříve nevěděl co se děje, ale ten zvuk se neustále přibližoval. Raději se nehýbal, protože nevěděl co se bude dít. Po chvíli se kolem něho mihla vysoká postava, vyšší než ty dvě co spatřil před tím. Byla skoro celá černá jako vrrrci, ti prašiví psi mu nejednou nadělali potíže, občas měla nějaké barevné pruhy po té látce, barva se velmi podobala krvi. Osoba byla velmi zvláštní, protože měla na sobě látku jako ti ohňů tvůrci a stejně tak plechovku na hlavě jako ti jenž se staví před ohňotvůrce. Cizinec šel velmi klidně a jediné co vydával za zvuky bylo chrčení a sípání které se rozléhalo z té plechovky kterou nosil na hlavě. Byl celkem překvapen, že na něj cizinec neutočil, zřejmě šel taky na lov, ale vypadalo to že asi něčeho jiného než vlků. Když prošel a vzdálil se na několik medvědích tlap, opět z ničeho nic zmizel před očima stejně tak rychle, jako se objevil. Poslední čeho si všiml že osoba směřovala stejným směrem jako ty dvě osoby před tím. Byl rád že se mu nic nestalo a dál číhal na vlky. Ti se po dlouhé chvíli přiblížili a to byla jejich poslední chyba. Jakmile se naskytla situace, vyskočil lovec z úkrytu a dvoumi sečnými ranami sundal oba vlky.

Ale pořád ho něco táhlo dál po cestě k těm osobám, možná zvědavost, možná vidění zisku. Proto se i s masem vydal též stejným směrem jako ti podivíni. Po nějaké chvíli přišel k břehu nějaké vody a o kousek dál si všiml jak teče vodopád. Na druhé straně tekoucí vody si všiml dvou osob. Byly to ty první dvě před kterými se schoval do keříku. Zřejmě teď spolu nějak komunikovali, protože bylo vidět, jak občas někdo z nich pokývá hlavou. Tak to pokračovalo nějakou chvíli až si všiml příchodu třetí osoby, byla to přesně ta která kolem něho prošla když o kousek dál lovil ty zpropadený vlky. Malý tlustý muž vyjekl cosi a než stačil cokoliv udělat, třetí osoba vydala nějaký děsivý zvuk a z její ruky vylétla obrovská pěst, která nabrala malého tlustého mužíka, jako býk neopatrného pastevce, a obrovskou silou jej odhodila. Mužík poodletěl a temný cizinec natáhl ruku s dlaní dopředu a vychrtlá žena se v momentě změnila na kámen. Po té se osoba přiblížila k mužíkovi, natáhla k němu ruku a udělala nepatrný pohyb prstem. Ihned po dokončení pohybu bylo vidět jako se s mužíkem něco děje, odlítl mu kus té modré látky z těla a ozval se bolestný křik, jako když tehdy jeden obchodník v noci šlápnul na tu proklatou medvědí past kousek od jezera. Když ta černá osoba uviděla že tlusťoch stále žije, provedla ten pohyb znovu. Lovec si uvědomil že to musí způsobovat ohromnou bolest, když ten tlustý muž tak křičí. (Pomyslel si že to asi nebudou přátelé).

Mužík ale stále žil, i když nemohl nic, to jak ho nabrala ta pěst muselo být zřejmě velmi silné, když nedokáže vstát a bránit se, pouze hýbal hlavou a byl v takové divné poloze. Když temný muž provedl pohyb po třetí, cosi zadunělo z té plechové pokrývky hlavy a z tlustého mužíka vylétl nějaký bílý stín a muž se okamžitě přestal hýbat.
Po té se osoba proměnila v nějaké silné zvíře, vypadalo jako ti zrádní nemrtví co se občas potulují s těma čáryfukama po lese, mělo to ohnivý meč,(podobnej jak měl tehdy jeden dobrodruh co zabil ve vedlejší vesnici jednoho chlapa v hospodě, tehdy ho rozsekal ohnivým mečem před jeho domem), a jedním seknutím rozsekl tu ženu vejpůl. Pak začal vypouštět z ruk takový temný světla, které něco prováděli s tělem toho malýho muže, a stále u toho temná osoba vydávala ty dunivý zvuky. To už bylo moc i na jeho oči, otočil se a s kořistí začal utíkat domů, cestou se mu honily v hlavě myšlenky o tom co právě viděl. Pomyslel si že ta třetí osoba byla asi sama smrt co si přišla pro ty dva. Když dorazil do vesnice, všichni už spali, položil kořist na stůl a přilehnul si za svou ženou, té noci už neusnul…



//tato událost se stala ve světe Alhambrie a nevztahuje se tudíž k Equilibrii.