Pád do hlubin

Máte příhodu, legendu či příběh ze hry? Sem s ním.

Moderátoři: Dungeon Servant, World Builder, Dungeon Master

Odpovědět
Uživatelský avatar
Lampyris
Příspěvky: 244
Registrován: 7. 3. 2009 12.40
Kontaktovat uživatele:

Pád do hlubin

Příspěvek od Lampyris »

Někteří padnou hlouběji než si kdo dokáže představit...
volně podle Dustila Derela

1 Obrana Drehanu

Když dorazila s pověřením a zásobami od matky Válie, žádné vřelé uvítání se nekonalo. Obránce již velmi vyčerpávaly dlouhé dny bez pořádného spánku a neustálá hrozba napadení jim drásala nervy.
Hned první ošetřený, vážený adept univerzity Kosťa, jí klidu nepřidal. Jen ledabyle ošetřená rána po šipce z kuše v kombinaci s léčivým lektvarem dokázala v adeptových útrobách nadělat pěknou paseku. „Milostiplná, zachovej tohoto člověka ve zdraví, ať může prokazovat další dobro světu. Učiň tak pro své milosrdenství a
slituj se nad ním.“ tiše pronesla prosbu a přiložila ruce na adeptovo břicho. Moc a milost Ajris je zastínila a adeptovy útroby se zázračně zhojily, dokonce i zarudlá jizva po vstupu šipky vybledla a zmenšila se. Arti své Paní poděkovala a připravila se na další potřebné, kterým bude z milosti své bohyně dnes pomáhat. Rozložila si na stříbrný tácek obvazy s medikamenty a v tichém rozjímání očekávala nové příchozí. Lovec Rano, majitel hostince a dočasného lazaretu ji chvíli po očku pozoroval. „Nebudete něco potřebovat ctihodná?“ houkl na ni od pultu. Vzhlédla k němu: „Kdybyste byl tak laskavý a připravil mi vědro horké vody a nějaká čistá plátna, bylo by to skvělé.“ Rano ji bez váhání vyhověl a během chvíle měla nachystáno vše co chtěla.
Čas jí ubíhal ošetřováním drobných i vážnějších poranění rychle, když dokončila práci v hostinci, nechala si rozložené nástroje u lůžka kde pracovala a vydala se na obhlídku ven. Obcházela okolo osady a snažila se vnášet optimismus a dobrou náladu, což se vcelku i dařilo a ona se tak cítila potřebně a užitečně.

2 Dustil

Z lesa dorazili Din s Nyaro, že se něco špatného děje s Dustilem. Nic netušící Arti seznámili s podezřením, že Dustil může trpět vampyrismem. „Paní“, uklonil se Din, „budeme vás potřebovat, abyste prověřila naše podezření.“ a pokračoval ve výčtu událostí a několikrát zdůraznil, jak Dustil holou rukou doslova urazil
hlavu dospělému kanci a všechna zvěř v lese na něj útočí. Arti souhlasila, protože Dustil byl její dobrý známý ještě z Tirianu, kdy před svým selháním byl vzorným paladinem Solara. A nevěřila, že by se Dustilovi mohlo něco takového stát, znala ho jako dobrého a horlivého člověka. Vzali sebou u těžce vyzbrojeného
trpaslíka, známého pod jménem Rangarog Dragobir a opatrně se vydali k rozvalinám Pravé ruky Arnudenu, kde prý Dustil byl viděn a kde setrvával v rozhovoru s paní Albrou. Jen co přišli Dustil chladně pohlédl na shromážděné, jen na Arti se pousmál se slovy: „Ahoj, jak se máš?“ Po rozmluvě se zúčastněnými a patrnými dotazy jak se Dustil cítí, kdy z jeho slov čišel stále větší chlad a měl se postupně k odchodu, si Arti všimla, že mu něco padlo do vlasů. „Něco tu máš“ řekla a sáhla pro smítko. V okamžiku, kdy se ho dotkla však pocítila pustou prázdnotu a spalující mráz, rychle stáhla ruku jako by ji popálil a bylo jí do mdlob. Dustil po tom doteku zavyl jak šílený a dal se na útěk. Nebylo pochyb, z Arti vyšla moc Ajris, která Dustila usvědčila. Dustilova rychlost byla dech beroucí...

3 Bitva

Za několik dnů nastal dlouho obávaný okamžik, Gnolové se odhodlali k útoku. Dietrich se zásobami však stále nedorazil a Arti si o něj začala dělat vážné starosti. Byla přidělena k obraně západního vstupu do osady, hned za dočasným lazaretem. Byla mimo hlavní boje, ale několik skupin Gnolů opakovaně podniklo útok na nejslabší místo v obraně, aby odlákali pozornost a jednou se jim dokonce podařilo prorazit, to se citelně projevila ztráta čtyř trpaslíků, kteří byli odveleni. Po naprosté porážce Gnolů se skupinka statečných obránců rozhodla uspořádat výpravu k osvobození zajatců z předsunuté hlídky. Po těžké cestě horami se skupinka dostala až k branám hradu. Pronikli dovnitř a čelila velké přesile, kterou však porazila.

Rufu, Martin, Jack, Rick, Serbitar, Din s Nyaro, Tonny a Arti

Skupinka postupně prohledávala hrad, kde by mohlo být vězení a hledaní zajatci. Dorazili až ke královým komnatám, král Gnolů v panice vydal rozkaz k zoufalé obraně. Lítý boj. Arti něco nesouvisle vykřikla a najednou se pro Gnoly čas zastavil, byli jak paralyzovaní. Nepřátelský šaman se ale také činil a obě
strany stály nehybně na místech. Marná snaha, šaman byl nadmíru mocný a zkušený. Přesila Gnolů rychle porubala vetřelce a na chodbě se rozhostil klid rušený jen poštěkáváním psohlavců a vytím těžce zraněných. Arti však neležela mrtvá jako zbytek družiny, moc Nyaro při ní setrvala a postupně zahojila největší
rány a Arti, smrtelně zraněná povstala. Šaman si jí všiml jako první a začal sesílat další bouři magických střel, kněžka však kolem sebe utkala závoj božského útočiště a ztratila se tak všem bytostem z dohledu. Psohlavci jen zklamaně zavyli když jejich čepele proťaly prázdno a bouře střel neškodně proletěla vzduchem,
kde kněžka před okamžikem stála. Věda, že osud celé výpravy visí na vlásku rychle se propletla mezi nehybnými těly výpravy, které zatím Gnolové nechali na pokoji, než se sami zotaví z utržených ran. Všimla si, že Dinovo tělo mezi ostatními chybí a zadoufala, že je v pořádku. Z posledních sil vykřikla nad Tonnyho tělem mocná slova a vrátila do těla život i zdraví. Tolik uvolněné moci však roztrhalo závoj, který ji kryl před nepřáteli a ona padla pod přesně mířenými šipkami z kuší a a šaman, radostně vyštěkl prokletí, které ji usmrtilo. Tonny se však davem řvoucích a vyjících nepřátel prohnal jako bouře a stáhl se do méně používaných částí hradu.

dlouhé ticho...

Po chvilce, která mohla klidně být celou věčností se najedou jiskřička života v Arti rozhořela a malý plamínek. To Tony s Dinem opatrně přišli do nyní vyprázdněné chodby a přečetli svitek s mocnými slovy, který Arti vrátil mezi živé. „Co se to dělo?“ vykoktala zmateně a pohlédla na krvavou lázeň v chodbě a své
vlastní poničené brnění. „Musíme jednat rychle a tiše“ naléhavě zašeptal Din a umlčel její hlasité dotazy. „Dokážete je vrátit mezi živé?“ šeptal. Arti jen tiše přikývla a v koutě jedné nezakrvácené místnosti poprosila Ajris o přízeň. Nešlo to však vůbec lehce, hlava jí třeštila, ruce odmítaly poslouchat a nohy se jí pletly jak kdyby byla opilá. Cítila se slabě jako po třech vypitých smrťácích, což byla zkušenost, kterou si už víckrát
nechtěla zopakovat. „Nejmilostivější Ajris, propůjč mi prosím svou moc, ať tito zde ležící se navrátí z Tvého neskonalého milosrdenství do života.“ Tiše šeptala nad každým tělem a rozdmýchávala v nich skoro udušené jiskřičky života. Skrz silou bolest hlavy a neustálé nutkání na zvracení se jí to postupně podařilo u všech členů výpravy i když při tom jednou krátce omdlela a nakonec na smrt znavená s pomocí Tonnyho zapadla do polního lůžka Gnolů, kde tvrdě usnula. Spánkem vůbec neosvěžená, stále s bolestí hlavy a žaludeční nevolností pak pokračovala dál, když členové výpravy odsouhlasili její pokračování. Neprotestovala a nestěžovala si, jen v duchu stále prosila svou Paní o posilu a vůli vytrvat. Cestou zpátky, když výprava
zjistila, že šla špatně a vězení bylo hned na začátku zklamaně pohlédla do prázdných klecí. Všichni byli pryč. Jen jedno rozdrcené tělo v mučírně, nebylo už poznat o koho šlo. Závratě ji neopouštěly cestou zpátky a bylo jí stále hůř a hůř. Dostavila se opět únava a vyčerpání. Vlekla se už jen silou vůle, posunovala mechanicky nohu před nohu a nekoukala ani kde je. Neměla už ani sílu k modlitbě a cítila se staře a prázdně... snad jí Paní neopustila.

4 Pád

Vlekla se, krok za krokem, sáh po sáhu ubíhala cesta, ale zdálose jí, že krátký plácek přechází celou věčnost, výstup po skále byl jak nejhorší pekelná muka. Bolelo ji celé ztrápené tělo. Nedokázala myslet na nic jiného než na zajatce, kteří tam nebyli a Dietricha, svou lásku o kterou se strachovala celé dny. „Co když ho zajali? A co mu provedli?“ jí neodbytně vyvstávalo na mysli. „Měli jste líp hledat!“ slyšela nějaký osměšný hlásek, ale kolem ní byli jen zachmuření členové výpravy. „Blázním...“ pomyslela si. Bylo jí hůř a hůř, v obličeji nabírala barvu do zelena a myslela, že hlava se jí rozskočí. Opatrně vstoupila na vysutou lávku ve výši a šla kupředu jako první. Koukla dolů a udělalo se jí ještě hůř. Opatrně posunovala nohy a soustředěně
postupovala kupředu. Bylo bezvětří, ale jí připadalo že vane silný vítr. V půlce lávky nad propastí se na krátký okamžik zastavila a...
Obrázek
Padala, dlouhý pád jakoby neměl konce. Andělské pírko na plášti se rozzářilo oslepující bělostí a pak tma. Nyaro se v podobě vzdušného tvora snesla až na dno propasti, ale nic nenašla. Jen v půli přelomený stříbrný meč, zničenou kuši a pár dalších kousků výzbroje a část výstroje. Tělo kněžky a její jasné peříčko však bylo pryč...
//čitelnější verze
Naposledy upravil(a) Lampyris dne 7. 6. 2010 15.17, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Akruo
Příspěvky: 1069
Registrován: 29. 9. 2007 9.02
Bydliště: Znojmo

Příspěvek od Akruo »

//Ať je to Artin konec nebo ne, chtěl bych poděkovat, a to hlavně za Groga, za všechny chvíle strávené společnou hrou. Moc pěkný charakter!

//Mimochodem dobrý příběh :bigwink: ...Ach, ty Artiny počátky! :yes:
"Nesouhlasím. To je individuální názor. Mnozí ho s tebou možná sdílí, ale věř, že mnozí ne." - Pavel Urban ©
Rangarog Dragobir - zakladatel Západoříšské obchodní společnosti, kupec, kovář a kovkop ...padl a byl Durminem přijat do Věčných síní
Brambor
Uživatelský avatar
Lampyris
Příspěvky: 244
Registrován: 7. 3. 2009 12.40
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Lampyris »

Obrázek
Odpovědět