zuzuPD píše:(smrt je smrt...)
Z narativního hlediska to špatně není, protože permanentní smrt postavy dá té situaci jinou hloubku. Válka bude mít větší váhu, když se z ní několik vojáků nikdy nevrátí, než když s bolením hlavy vylezou z chrámu.
Docela by mě zajímalo kolik permanentně mrtvých postav si hráči vybaví. A v jakých situacích zemřely.
(EQ hratelná od prvních úrovní...).
Příliš není, respektive je otázkou, co se bere jako "hratelná". Na prvních úrovních tě většinou nikdo nebere vážně, nemůžeš vystupovat konfliktně, protože tě ostatní PC zabijí i zlým pohledem, nemůžeš se zapojit do většiny DM questů (tedy nevím jak dnes), protože tam většinou (několikrát) umřeš. Většinou se na prvních úrovních hraje tak, že se překotně vydělává a nebo regeneruje placos, aby bylo na lepší výbavu a čeká se na vyšší úrovně.
Horší výbava už je křovím pro tu nejlepší.
("je to hra, hráči by se měli bavit"…).
Já mám Pavle pocit, že to nezřídka nevhodně používáš právě ty, když to zdůrazňuješ abys "znehodnotil" jiný názor. Bavit hráče nepoužíváme ve smyslu dělání z šachů člověče nezlob se, tedy ve smyslu zjednodušováním hry. Většinou se RPG hry zaměřují na příběh, na dramatičnost a na atmosféru. Hráči si vytvářejí výjimečnou postavu, ne běžného sedláka, měšťana, etc. Hráči tedy zřejmě chtějí prožívat nějaký dramatický příběh. Jde o to dát hráčům takové prostředky, aby ta dramatická hra mohla probíhat. (V jistém ohledu to sice zjednodušení je, ale stejné můžeš vidět i na RPG scéně, třeba v systémech jako Fate. A neřekl bych, že Fate je proti třeba DnD vnímám jako člověče nezlob se proti šachům.)
Jon to dokonce, soudím, použil v úplně jiném kontextu - hráč by neměl hrát postavu když ho nebaví jen pro to, že je tu IC tlak.
1) Samozřejmě, že permanentní smrt má větší dopad než průchod DS, o tom jsem i psal. Co jsem měl na mysli je to, že např. epická smrt je stejně dobrá jako např. smrt tragická.
Permanentní smrt naopak dost deklasuje právě ono vybírání té správné smrti, kdy jsem už spokojený s tím, jak mi umřela postava.
2) To, že tvou nízkolevelovou postavu někdo nebere vážně (nebo naopak bere vážně až X-tý level) je chyba onoho hráče, který tak činí. Musíš pochopitelně jednat tak, abys byl schopen s postavou ve světě žít, ale to je pud sebezáchovy. Nemůžeš se účastnit většiny mordquestů, jinak se ti meze nekladou. To mi přijde rozumné a správné.
Pokud se někdo ženě od prvních levelů za výdělkem tak, že si musí nechat regenerovat PLACOS, tak to přehání - chybuje (takovým hráčům doporučuji zaloožit si postavu s runou extrémní chudoby).
Pokud je netopová výbava jen křovím, pak je to chyba.
3) Přidáváš do mého sdělení význam, který jsm tam nedával. Zmiňoval jsem obě hry proto, že jde o zcela odlišné figurkové hry, ne proto, že by jedna byla lepší než druhá. Klidně to postav i obráceně - dělat z člověče nezlob se šachy. Důležité je to, že háče každé z nich baví něco jiného a strkat principy jedné z nich do druhé je nesmysl a jen by to kazilo hru.
Jon tímto vyjádřením zpochybňoval realistickou stránku hry, která nejen že baví mnohé hráče, kteří si své postavy piplají jak Tamagoči, ale je to i nedílnou součástí hry (viz. co jsem psal výše). Proto jsem se ozval.
Woxa píše:No ono jasně, že se dá hrát i s jednolevelovou postavou bez postavení, prostředků a výbavy, ovšem mě to nepřipadá jako plnohodnotná hra, ale spíš jen takové vezení se za ostatními hráči. Taková postava je spíš závislá na tom, co jí kdo předhodí, zda se někdo slituje, protože ona sama není ničeho schopná a nemá co nabídnout.
Proč ne? Co je plnohodnotná hra? Když může postava do do dungu X? Nebo do většiny dungů? Když může do všech? Když tam může sama?
Tohle je podle mého názoru špatný obecný pohled, jelikož je to velmi individuální, co kdy koho baví.
Ano, postava na nízkých levelech má omezení v tom, že je dost míst, kam se nemůže podívat. Na druhou stranu to jsou obyčejně místa pro dobrodruhy, žoldáky a podobnou sortu osob. Je nemálo postav, které žijí svůj život na EQ jako obyčejní obyvatelé, někteří ani v životě nepozvedli a nepozvednou zbraň. Proč by taková hra měla být vedle prolézání dungů méněcená? Zvláště když se prolézání dungů na EQ oficiálně nijak moc kladně nehodnotí.
Nalk píše:Výbava pro plnoplátníka se pohybuje kolem platinky až platinky a půl.
Nalku, plnoplátník je vrcholově vybavená postava (určitého zaměření, samozřejmě). Kdo začne na prvním levelu vydělávat na plátovku, tak na to jde IMHO opravdu špatně.
Jon píše:Ano, smrt je sice smrt a systémově je pořád stejná, ale podle mě má hráč prostě právo rozlišit mezi smrtí kvůli lagu, debilní smrtí ala "ukousal mě jezevec když jsem byl afk", smrtí při lootu v dungeonu, nebo skvěle zrahranou smrtí při CvC, o které se bude dlouho mluvit. Ve kterém případě si asi hráč dobrovolně udělí permku? Hmm... hmm... myslím, že znáš odpověď. Má to veliký smysl z hlediska vytváření příběhu. Mimochodem, pro někoho (třeba Geralt z Rivie) je epická smrt, když ho obyčejnej vidlák probodne vidlema...
Ohledně těch postů... neříkám, že pokud zemře postava vysokého důstojníka stráží, měla by nová postava začínat se stejným titulem. To ne. Ale jako řadový strážný by začínat mohla. Stejně tak lektor Univerzity. Pokud zemře permanentní smrtí, nevidím důvod, proč by nová postava stejného hráče nemohla začínat jako již přijatý student (přecijen, byla-li postava hráče v jistém postu, hráč se zřejmě osvědčil: splňovat nějaké nároky - aktivitu, snahu, konzistenci...). Případně zemře lenní pán. Nová postava může začínat jako obyčejný dvořan. Zemře pirátský důstojník, po změně frakce může hráč být třeba knězem v Mithalliru.
Ideou je prostě to, a opakuji to stále, že dostat se k něčemu takovému na EQ trvá roky. A ne, Pavle, nemyslím IC roky. Ty jsou v podstatě irelevantní - kdyby čas ve hře běžel 10x rychleji, bylo by tu 10x více "zasloužilých postav"? Asi ne, že. Podstupovat celé martyrium dobývání nějakého, byť sebemenšího postavení, je velice, velice demotivující. Můj návrh problém s tímto řeší - a skutečně si nemyslím, že by najednou staré postavy začaly houfně umírat a došlo k nějakému zemětřesení... jak podotkl Zuzu - na kolik permanentních smrtí za celou dobu existence EQ si člověk vzpomene? Já si vzpomínám tak na pět, šest případů...
Zásluhy můžeš postavě dát do historie - ničemu neuškodí, když v historii bude psáno, že postava slouží deset let jako řadový strážný. Nebo že je v mithalliru knězem. Nebo cokoliv. Jistě, chce to míru. Pokud někdo nastaví historii tak, že jeho postava je epický lovec démonů a devětkrát zachránila Desku, asi to schválením od DM neprojde... DM tvoří taková NPC. Prostě se objeví a hrají. Nevidím důvod, proč by to tak nemohlo být u PC, zvlášť pokud se bude dbát na nějakou konzistenci.
Do historie můžeš zahrnout i základní vztahy s NPC. Jistě, že hlubší vztahy jak s PC tak s NPC se vytvoří až dlouhodobou hrou - o tom se snad nikdo nepře, nebo ano?
Zbytek až později.
Ano, smrt z lagu nebo z bugu, to je jiná věc. Podobně tak i AFK, i když to je již na hranici, jelikož hráč by měl být AFK pouze na chvíli a na bezpečných místech... nicméně někdy se prostě odběhnout musí, to je jasné, takže to je OK. To jsou všechno OOC vlivy, nad kterými máš pramalou kontrolu. Ale pokud tě někdo odstřelí neplánovaně pastí na cestě (nebo tě pak dotluče), mělo by to být stejně validní umrtí, jako když ti postava umře v grandiózním finále nějakého CvC. Upřednostnit jednu smrt před druhou (tím, že tomu prvnímu případu permku odepřeš, protože to není dost cool, zatímco u toho druhého by sis jí dal), je podle mne špatně.
Postava by neměla začínat v nějakém uskupení jen tak, protože se netuší, jaký je charakter té nové postavy, jaký je její světonázor, její vystupování a tedy by se tam ani nemusela dostat. Na některé pozice je navíc třeba i jisté schopnosti/znalosti dané postavy (např. strážný by se měl umět o sebe aspoň trochu postarat - což byl, kdyby měl rovnou nějaký vyšší level než první... v Mithalliru by měl navíc mít určité morální hodnoty, což by se nevědělo, dokud by se ta postava ve světě nějak neprojevila).
Zkrátka se mi stále daleko víc zamlouvá zasloužení si pozice, než takovéto přeskakování mezi posty, bez odehrané historie a zásluh v tom směru, kde by paostava chtěla působit.
Já zastávám názor, že důležitá je cesta a cíl je jen třešnička na dortu. Podle mne je cíl motivací, ne demotivací. Stejně tak si myslím, že získávání postu bude spíš demotivující pro hráče, kteří střídají postavy, než pro ty, kteří mají jednu nebo dvě, které se snaží nějak ve světě protloukat. Dávat posty, byť nižší než již získané, fungl novým postavám je podle mne nesmysl.
Taky si nemyslím, že by se všichni/většina rozhodli zahodit své postavy a udělat si jiné, "lepší." Myslím si ale, že by to nemálo hráčů dělalo, stejně jako si dnes spousta hráčů bere runy zadarmo (tmavé aury, postihy ke craftu atd.). A myslím si, že by to bylo nezanedbatelné a měli bychom tu nemálo postav s několika řádky historie, ale s relativně vysokými levely.
V tom se neshodneme - rozhodně by to bylo škodlivé, kdyby byly zásluhy jen v historii a ne odehrané. Deset let u stráže u hráče, který je přelétavý a nevydrží u jedné věci déle než několik večerů by byla fraška. A toto je jen velmi neškodný příklad. Jistě nemusím dávat příklady bláznovin, které by se v historiích mohly objevovat a nejspíš by se tam objevovaly.
Nemůžeš navíc očekávat od DX, že by ti schvalovala takové historie. U jednoho nebo dvou hráčů za čas to asi projde, ale nastavit to jako mechaniku, to by asi nefungovalo nebo ne moc pružně.
