Equilibrie

labir píše:

kucik píše:…
Eh. A co takhle dokazat prevdivost tvrzeni nez se o nej oprem? Pokud se v tom pozdeji objevi chyba, tak to prece nemohlo projit dukazem, pripadne se dukaz opiral o dalsi nepravdivou informaci.
Me by u zkousky vyhodily, kdybych nedokazal co tvrdim. Teda mozna je to ve fyzice tak jak rikas, ja do ni nevidim, ale tahle informace me docela desi.

…

Jenže to takhle skutečně funguje. Dokázat s absolutní jistotou že to tak je v realitě, nemůžeš totiž objektivně nic. To nejlepší co můžeš dělat je sestavit axiomatický systém tak, aby ve všech svých důsledcích byl co nejlépe ve shodě s pozorovanými veličinami. Nikdy ti nebude souhlasit ve všech důsledcích. Vždy se najde něco co bude kolidovat (např. stáčení dráhy Merkuru a Newtonovská fyzika) a pak můžeš buď najít obecnější formu toho co máš a doufat že se tím ty sporné případy vyřeší (např. obecná teorie relativity - stáčení dráhy Merkuru vyřešeno), nebo když to nejde nebo je to příliš obtížné a nesouhlasících jevů je hodně najdeš celou novou axiomatickou teorii (např. kvantová teorie), nebo když další zobecnění, jenž by sice popsalo příčinu, je příliš náročné a málo "elegantní" tak zahodíš celé to co platilo doposud a najdeš novou teorii na nových axiomech (např. teorie dynamického éteru se svými eéterickými víry a fluidní charakteristikou vs. elektrodynamika založená na Maxwellových rovnicích nebo možná kvantová teorie vs. teorie hydrin). Tak to prostě funguje a vzhledem k neexistenci žádného absolutního poznatku ani jinak fungovat nemůže. Je to taková nekonečná iterace na prostoru nekonečné dimenze.

Jenže o tomhle se nedá bavit v alkoholovém opojení...

No já bych k tomu snad ještě dodal, že takhle běžně funguje vědecký způsob poznávání světa. To je skutečně ze své podstaty předurčeno k neustálým úpravám a změnám, tak aby odráželo současný stav poznání.

Kromě vědeckého tu je ještě např. filosofické a umělecké. Oba jsou oproti vědě relativně mnohem "věčnější" - funkčnost filosofického systému, stejně jako kvalitu uměleckého díla prověří čas. Umělecké dílo z doby před stoletími na nás dokáže působit stejně jako na lidi před staletími, stejně tak Aristelovská filosofie nás stále může hodně učit.

Zmiňuji to proto, že občas to vypadá, jako by celé poznání vycházelo jen z toho vědeckého přístupu.

LDamian píše:No já bych k tomu snad ještě dodal, že takhle běžně funguje vědecký způsob poznávání světa. To je skutečně ze své podstaty předurčeno k neustálým úpravám a změnám, tak aby odráželo současný stav poznání.

LD píše:Jak vlastně funguje ta magie, na jakých principech a zákonech? Co to vlastně je? No a protože to nechápeme, tak opět nedáme dohromady víc než pár blábolů, které ukáží svou nesmyslnost ve chvíli, kdy pronikneš dost hluboko, abys odhalil to, co tvůrce těch blábolů před tebou nedokázal už šikovně zakrýt.

… kdyby sis takhle odpovedel sam, nemusel bych na to poukazovat :)

LD píše:Kromě vědeckého tu je ještě např. filosofické a umělecké.

Umění jako zdroj poznání nerozumím, to se přiznám rovnou. Ale cíl filosofie úplně a naprosto ten samý jako fyzika. Snaží se vysvětlit to co se děje kolem nás. Filosofie se snaží o vysvětlení všeho. Fyzika se z filosofie vyčlenila jako odnož soustředící se pouze na vysvětlení chování přírodních sil. Jejich přístup je ale totožný. Zaměřenější fyzika si může dovolit jít více exaktní cestou. Od fylozofie k fyzice to máš stejně daleko jako od fyziky k meteorologii. Stejný cíl, uzší záběr, vlastní specializovaný jazyk, ale přístup je vždy stejný. Snaží se vysvětlit pozorované jevy jako celky do takové hloubky, jaká je v dané chvíli potřeba. I když vítr a vodní proudy jsou tvořeny atomy, nikdo je nevysvětluje jako důsledek kvantové mechaniky. Stačí pozorovat, že mezi tlakovou niží a výší vznikne vítr. Že to je dáno teplotou a ta je dána proudy. atd.

Funkcnost filosofickeho systemu prověřuje čas úplně stejně jako fyzikálního :) Newtonova fyzika taky svého času stačila, dnes už nestačí. Ale co víc … my jsme ji nenahradili. Víme, že je "špatná", ale přesto ji používáme. Proč? Protože na ty věci které se s ní dělaly před 100 lety se dá použít pořád stejně.

A stejně to máš na EQ. Je tam nástin něčeho jako teorie magického pole. Ale ona nenahrazuje školy, i když je ke své funkci "nepotřebuje". Na běžné úkony stačí znalost jednodušších postupů. Ta teorie tam je, aby umožnila řešit některé složitější otázky, na které jinak odpověď nenajdeš. Jistě, že je nedokonalá (a v tom podání co je ve hře úplně :) ), ale je tam aby řešila to co potřebuje. Až stačit přestane, tak se doplní/zobecní. Znovu opakuji, nenahrazuje starší a prostší metody. Je tam pouze pro případy, na které ty prostší metody už nestačí. Není to snaha o popsání "všeho". A není tedy na místě odkazovat se na to, že to popsat "všechno" nemůže protože NWN/DnD/EQ.

LD píše:Zmiňuji to proto, že občas to vypadá, jako by celé poznání vycházelo jen z toho vědeckého přístupu.

protože vědecký přístup se lépe předává/přibližuje ostatním lidem. Aneb i když po letech usíli poznáš podstatu vesmíru, ale nemužeš/nedokážeš ji sdělit ostaním a tedy umře s tebou, z praktického hlediska byla ztráta času se tím od začátku zabývat. To ti jistě potvrdí 2 ze 3 Labirů.

Alcatraz píše:… To ti jistě potvrdí 2 ze 3 Labirů.

*koukne na beta a gama klony jak oba přikývli* Chyba. 3 ze 3.

Alcatraz píše: Umění jako zdroj poznání nerozumím, to se přiznám rovnou. Ale cíl filosofie úplně a naprosto ten samý jako fyzika.…

Z mé strany končím diskuzi. To, co považuji za důležité a proč, se mi snad podařilo sepsat v tom příspěvku s pěti body. Další debata o tom, jaký přínos má při poznávání umělecký způsob, jak funguje filosofie a jak věda a jaké jsou mezi nimi rozdíly, zda má význam pochopení běhu vesmíru aniž by to bylo sdělitelné a podobně tu na téhle úrovni už vážně řešit nebudu. Mohl bych nad tím opět několik hodin, dní, týdnů přemýšlet, procházet encyklopedie a sestavovat kompletní odpověď, abych ukázal s čím nesouhlasím a proč, ale nemám momentálně chuť do toho vrhat další energii. Takže děkuji tobě, Labirovi a dalším za diskuzi a snad zase někdy o něčem...

LDamian píše: Z mé strany končím diskuzi. To, co považuji za důležité a proč, se mi snad podařilo sepsat v tom příspěvku s pěti body. Další debata o tom, jaký přínos má při poznávání umělecký způsob, jak funguje filosofie a jak věda a jaké jsou mezi nimi rozdíly, zda má význam pochopení běhu vesmíru aniž by to bylo sdělitelné a podobně tu na téhle úrovni už vážně řešit nebudu. Mohl bych nad tím opět několik hodin, dní, týdnů přemýšlet, procházet encyklopedie a sestavovat kompletní odpověď, abych ukázal s čím nesouhlasím a proč, ale nemám momentálně chuť do toho vrhat další energii. Takže děkuji tobě, Labirovi a dalším za diskuzi a snad zase někdy o něčem...

Taky dík za zajímavý konec topicu i když už hodně daleko od původního tématu. Ale to nevadí, alespoň se řešilo něco zajímavějšího. A to jsem ani nemusel vytáhnout Velkou Gődelovu větu o neúplnosti axiomatických systémů... Škoda, schovám ji na jindy...

už jsem poděkoval, ale za některý věci se to neomrzí takže díky

P.S. 2/3 … Jsem nechtěl být fatalista, no :) Tak jako tak s tím nesouhlasí ani jedna z 8 Seren. A běžte už spát, připozdívá se …

Pernamentní smrt přísně dodržuji i v případě, že mě zabijou potvory, ale občas udělám výjimku - např. se svou novou postavou jsem si prostě chtěl projít přes Druhou Stranu a odehrát si hovor s Avatary ;) Viz. podpis ;)

Gran píše:Pernamentní smrt přísně dodržuji...

Jen pro úplnost, v rámci smrti při "questu", tj. ve skupině "uznáváš" službu chrámu, ressurekt svitku a oživovacích kouzel? Tj. když tě někdo dotáhne do chrámu a "oživí", je to v pohodě?

To nevím, ještě se mi to nestalo.

No vidíš to, budu se nad tím muset zamyslet.

Počkat, za Eigmara byla možnost mě možnost oživit, ale hezčí pro ten moment byla jeho smrt, takže jsem týpkům, co byli v tu chvíli se mnou, napsal, že jsem pernament death a nechal si zničit tělo u toho kostlivce .)

Pokud někomu nevadí, že má co chvíli novou postavičku, tak proč né.

Dle mého názoru to představuje příjemné oživení, když se tu ukazuje nový típek s jiným char. Staří umírají nový nastupují, stejně jako v reálném světě a fantasy … koloběh nelze zastavit

Jinak co vím, tak většina lidí hraje permku tak, že když je sejme NPC tak čekají, pokud je někdo neoživí. Pokud né a ta smrt byla ohavná, tak dávají permku.

Jako pokud s postavou chcípnu opravdu opravdu pitomě, tak - s postavou na Druhé Straně - vstanu od compu a přemýšlím, jestli byl využit potenciál postavy a pokud ne, jestli se nedá na té "Druhé Straně" nějak "upgradnout".

A jinak mi ty postavy zas tak neumírají.

Eigmar mi umřel celkem 4x. Byla to postava, se kterou jsem začínal a ošahával Eq - podle toho ty smrti taky vypadaly. Poprvé mě zabila kočka, podruhé slepice a potřetí divočák =P
Čtvrtá smrt byla o moc později a krásně se hodila. Od té doby jsem začal hrát permky .)

Ostatní postavy zemřeli jen jen jednou (poprvé a naposled), nebo nezemřeli vůbec (Areena), popř. jsem si s nima pro oživení chtěl projít Druhou Stranu (ehm, tohle je výmluva - ve skutečnosti jsem kecal s bratrem a nevěděl, že mě na monitoru žerou vlci =P. Ale řekl jsem si, že ta postava je až příliš zajímavá a moc jsem si za ní nezahrál a že bych si ve výsledku zakládal novou postavu, která je téhle podobná, tak jsem se pokusil ji trochu oživit... ono projít si Druhou Stranu mění charakter ;)).

Jinak jsem se rozhodl, že když jsem oživen svitkem nebo tak, zkrátka nějakou PC, tak to beru, protože to je "cool", taková ta záchrana života, kdy si postava akorát prožije tu "klinickou" smrt. Ovšem do chrámu mě nikdo nosit nebude ;)

A když tak nad tím přemejšlím, tak zas tak přísně tu permku nedodržuji, protože se oživuju v případech, kdy mi ta smrt zkrátka přijde "pitomá" (zablokuje mě strom a jezevec mě umlátí apod. (tak ovšem umírají moje postavy na nízkých levelech, u kterejch jejich potenciál nepovažuji za "využitý" - takže si je obnovím, jak jsem již psal, proto, že kdybych vytvářel novou postavu, byla by to jen kopie). Teda, krom Areeny, kde tu permku dodržuji na 100%, včetně svitků a všeho - taky si za ní dávám extra pozor =P ;))