Tak jsem se rozhodl po čase oživit vlákno doporučením dvou zajímavých kousků, které jsem měl tu čest vidět. Obě díla jsou originální svou orientací na vážnou hudbu a pro její fanoušky úžasně zpracovaným soundtrackem.
Princess Tutu
Jako první uvedu toto baletní dílo. Celá série je doprovázena nádhernou hudbou Sofijské filharmonie, kterou tvoří díla jako Čajkovského Louskáček, Labutí jezero a Šípková Růženka, Karneval zvířat od Camille Saint-Saëns…
Téma celého romantického anime je inspirováno několika pohádkovými motivy, z nichž asi první do očí uhodí (a diváka provází celým dějem) Ošklivé káčátko – tím je totiž v základě hlavní hrdinka, Ahiru.
Ta, díky zvláštnímu medailonu, dostala možnost proměnit se do mladé dívky, studující na baletní škole v malém městečku, která se po škole baví hledáním kusů srdce prince, které bylo rozbito při boji s mocnou havraní bestií. Princ je tak zcela bez duše a emocí a malá Ahiru mu chce pomoci. (a zároveň doufá že získá jeho lásku)
Tato linie velice připomíná klasické Mahou Shojo. V dějově kritických scénách se totiž pomocí již zmíněného medailonu neohrabaná a naivní dívka mění po vzoru Mahou Shojo hrdinek do obratné a zkušené baletní tanečnice, Princezny Tutu (věrně charakteru celého anime není ani toto jméno náhodné - tutu je taková ta klasická baletní sukýnka).
Po prvních několika lehce klišoidních dílech, které spočívají v podstatě v tom, že Ahiru náhodou nalezne kousek srdce, dojde k menší komplikaci, Ahiru se změní v Tutu, podaří se jí získat ho a předat princi. To vše by z celého díla dělalo jednoduchou podívanou pro romanticky založené plyšandy a děti, kdyby… Kdyby to bylo opravdu tak jednoduché. Někdy po osmém dílu (které jsou hodně krátké) se totiž všechno změní a z romanticky plyšového příběhu se stává mnohdy hororové baletní drama plné emocí a nečekaných zvratů. Říct víc by už byl spoil.
V podstatě každá vypjatější scéna, včetně šermířských soubojů je vyjádřená baletem s velice propracovanou choreografií kreslených postav. Tancem a hudbou odkazy na baletní scénu rozhodně nekončí, ať už jde o vypravěče Drosselmeyera (Louskáček), postavu která má jméno podobné slavné baletní hvězdě atd…
Menší ochutnávka, Pas De Deux v jednom :)
Stylem úplně jiné je pak
Nodame Cantabile, komedie ze školního prostředí. Krom propracovaných postav a jejich vývoje nic neobvyklého, takových je spousta. Zásadní faktor ovšem v Nodame hraje druh školy – anime z konzervatoře jsem ještě neviděl… Ehm, tedy viděl, ale to tady raději nebudu rozvádět
. Celý příběh se točí kolem klavíristy a houslisty Shinichi Chiaki, který se touží stát dirigentem, ale kvůli psychickému bloku (fobie z létání a vody) se není schopen dostat z Japonska do Evropy, kde by měl možnost studovat pod vedením slavného dirigenta Sebastiana Viery.
Na konzervatoři potká o rok mladší, velice talentovanou studentku klavíru Noda Megumi alias Nodame, upoután jejím zcela nahodilým způsobem hraní, Cantabile. Zpěvným, podle nálady, při kterém občas vynechá, občas přidá notu aniž by tím zkazila celou skladbu.
S hrůzou zjistí že Nodame nejen bydlí v bytě vedle něj, ale že mezi její talenty patří i extrémní nepořádnost, jejíž výsledky místy prosakují až k němu a absolutní neschopnost uvařit cokoliv složitějšího než rýži s rýží, případně ve formě jednoduchého onigiri. Jakožto pořádkumilný člověk udělá druhou chybu – vtrhne jí do bytu, uklidí a nakonec jí pozve k sobě na večeři. Důsledkem toho totiž přijde i o poslední šanci zbavit se jí.
Hudbu tvoří opravdu mistrovské kusy. Zazní Mozart, Brahms, Strauss, Schuman, Rachmaninov… A to jak v podání jednotlivých nástrojů, tak v podání celých symfonických orchestrů. Například Rachmaninov Piano Concerto No. 2 je opravdový zážitek, stejně jako hra samotné Nodame.
http://www.youtube.com/watch?v=Q_SyiwST_BI
http://www.youtube.com/watch?v=wik_u8IFrLU
Minimalne si jich budou DM vsimat 
