Equilibrie

dave píše:Jen se snad ohradím, že to není má definice ateisty, ale jsou takto popisována ateistická náboženství (filosofie)…

V tomto případě bych spíš upřednostňoval výraz "ateistické víry, nebo věrouky", protože "ateistické náboženství" mi připadá jako logický nesmysl. I když i Wiki ten výraz zahrnuje :D

allekoo píše:á druha otazka od boku

Okrem knižky tu mame aj oltare na obetovanie bohom. Ako vnimate obetovanie na oltaroch ateistom?
Ista nemenovana postava to z IC dovodov vnima niečo ako : Bohom je jedno kto im čo dal, ak im to postačuje a vyhovuje nebude to blesk ale požehnanie. OK/neOK ?
Je to všeobecny obchod, alebo obet len svojemu vlastnemu a jedinemu bohu ? (čakajte ste v poradi Ajris nema čas, chcete prepojit dalej ? )

(pojem ateista berte s rezervou, nieje to ten presný vyraz vo svete kde su božie zasahy hmatatelne )

Vzhledem k tomu, ze modlitebni knizka a oltare jsou navzajem propojene systemy viry, tak je muj nazor na oboje stejny, pac v principu jde o jednu a tu samou vec: U oltare obetuju bohum sve dary, aby me pak pri modlitbe (knizka) vyslyseli . Pokud nekdo cokoli obetovava ve prospech bohu a je si vedom jejich reakce (a nejakou ocekava), pak rozhodne neni ateista, protoze vlastne v bohy "veri". Jak jiz tu bylo zmineno, na EQ je tezke v bohy neverit, protoze oni jsou. Ovsem mira, jak moc postava bohy uctiva, je neco jineho. Pokud poostava bohy uctiva a obetovava velke dary, pak ty dotycne bohy uctiva hodne - to je ekvivalence, tj plati i naopak. Je postaveny na hlavu na jednu stranu tvrdit, ze postava bohy neuctiva (nebo dokonce, ze neveri v jejich existenci) a zaroven jim obetovavat dary na oltarich a vyuzivat modlitebni knizku. tak jako tak, postava by mela mit jasno, ke kteremu bohu obet dava a proc - obetovavavani ciste pro bonusy opet zavani powergamingem a metagamem.

Darmonlor píše:Je nutné uvědomit si, že na EQ přichází postavy z různých sfér, dokonce nejen těch materiálních.

Teoreticky jistě ano, proto se takové postavy objevit můžou. Ale přiznejme si, rychle narazí na zdejší realitu a buď se smíří nebo se zblázní. A také je dobré znát míru, nechtěl bych se dostat do situace, kdy bych potkal postavu, co přichází z naší sféry a ta se mi jala vysvětlovat něco o tancích a počítačích.

kokosak píše:Nicméně přesně na tomhle principu funguje (teoreticky) křesťanství.

Ovšem z něj lze vycházet jen velmi omezeně. V křesťanství je autoritou církev. Zde je to bůh samotný, který má zcela jiné cíle a prostředky.

kokosak píše:Pokud například vesničan chytne nějakou chorobu, půjde za knězem Ajris, i když je vyznavač Solara?

"Svého" kněze bude preferovat, ale nic mu nebrání jít za jiným. Léčení knězem je zde na Equilibrii "služba" poskytovaná kněžími a jsou to kněží, kteří si vybírají, komu pomůžou a jak si to zdůvodní před svým bohem, nikoliv pacienti.

dave píše:V otázce upřímnosti motlidby (oběti) je třeba si položit otázku zda bůh pozná, že je motlitba (obětina) upřímná nebo zda bůh vůbec o danném věrci / bezvěrci ví. Z předešlé diskuze jsem pochopil, že se bůh vnímá jako včemocný (včevidoucí, vševědoucí)

Bůh zde není nutně vševědoucí a rozhodně není všemocný, ale upřímnost je jedna z věcí, kterou skutečně pozná, protože právě z upřímné víry on čerpá svoji moc.

Panathian píše:Klidně ty stupně ateismu rozveďte víc a napište tam ta pravidla.

Velmi stručně - zásah boha u lhostejného nevěřícího je v principu možný. Z hlavy mě napadnou asi následující důvody, ale nevylučuji, že budou i další. Co je důležité, je fakt, že bůh nejedná z plezíru a pokud má na výběr, vždy raději pomůže svému stabilnímu věřícímu.
1) Většina osob žije dle nějaké filosofie, kterou uznává. A často bude existovat bůh, který ji vyjadřuje. Kloním se k názoru, že boha nedefinuje jméno, ale právě jeho ideály a tudíž jej postava může "vyznávat", i když se k němu nemodlí či jej ani nezná. A takový bůh si jí může všimnout a pomoci jí.
2) Stejně tak jsou situace, kdy bůh v tu chvíli věřícího na něco potřebuje. Není to tak vzácný případ. Schopnost bohů zasahovat přímo je omezená a jsou tak nuceni vyhledávat prostředníky a ne vždy jsou po ruce kandidáti na kněze, aby se tak řeklo.
3) Bůh si může přímo někoho vyvolit. Například se rozhodne z někoho udělat svého paladina či kněze a záleží na věřícím, jestli takovou "poctu" přijme či ne. Ale rozhodně to nefunguje jako "Fajn, dej mi moc a já si budu dál dělat, co chci" - to platí jen u bodu 1 (protože věřící už sám od sebe dělá, co má).

Já svého Adalberta skromně řadím do skupiny "nechte mě být a já slibuju, že vás taky nezabiju", tak je používání modlitební knížky či obětování něčeho na oltáři zcela mimo (tím by fakticky popřel svůj přístup k bohům a podporu získával podle pravděpodobnostních tabulek běžného věřícího, což je nesmysl). Rozhodně nevylučuji, že se nikdy k nikomu nepomodlí (ostatně už to asi třikrát udělal), snad, až někdy bude situace zlá, naděje ztracená a bude mít alespoň trochu jasno kdo by mága jako on mohl vyslyšet, tak možná.