Mozna ho bude skoda …

Máte příhodu, legendu či příběh ze hry? Sem s ním.

Moderátoři: Dungeon Servant, World Builder, Dungeon Master

Zyga
Příspěvky: 185
Registrován: 13. 6. 2006 16.44
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Zyga »

Takovejch mrtvol najednou.… pletu se nebo vážně skončila éra solarovejch paladinů? Je to škoda, až se to dozví As tak bude štěstim bez sebe, ale jinak :cry2:
Vsichni sou fuc
Uživatelský avatar
Arto
Příspěvky: 4119
Registrován: 19. 2. 2006 14.35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Arto »

//Dlouhodobý questy nerozebírejte, to je kapitola sama o sobě...
Wanting something does not give you the right to have it.
anurin
Příspěvky: 1736
Registrován: 27. 9. 2006 23.11

Příspěvek od anurin »

To Labir:

Ono hodně záleží, jak říkal cybermisa na povaze postavy... měl sem jich více, Quildim se vše snažil řešit bez použití zbraně.. Příslušné DM u questu se zlobry to sám poznal a já byl mile překvapen jeho reakcí... nebudu se zabývat jen mou postavou ale i jinýma, určitě to podle mě není dobrý názor že všechny questy se řeší jen vymlácením, sám sem poznal že pár postav vše neřešila jen vymlácením..viz. cybermisa... neříkám však že se questy vymlácením neřeší, samožřejmě že řeší a to ve větší míře. Je to podle mě tím že se hráč nezamyslí nad questem a je hrrr.. do dobrodružství, neví však že větší dobrodružství si užje když zapojí závity a vymyslí lest.. né však všechny postavy to musí dělat.. myslím že po orkovi tupci doopravdy nemohu chtít nic jiného než aby popadl sekyru.

Když uvedu příklad s tou lstí.. uvedu tedy dva a posudte jaký byste si vybrali, budou možná trochu přehnané... :bigwink: 1: Řešení banditů v tirianu, jednou mě s quildimem napadlo pokusit se přemluvit mistra iluzí aby za městem u banditů vytvořil iluzi obřho draka a banditi by se nejspíš rozprchli a možná by tam už nevpáchli, to samé na skřety... ( je to asi dost nedomyšlený a přehnaný... nezkoušel jsem to páč to je asi nereálný, ale co by vás víc bavilo? koukat jak si dm hraje a vyhání skřety a vy se můžete v poklidu koukat a smát se při představě jak banditi utíkají?… ono nejde jen o to jak to vidíte ve hře, že dm označí pár panduláků a nechá je at odejdou a obcas napíše že řvou strachy atd.. ale někdy je dobré třeba zavřít oči a pokusit se to představit v hlavě, jak by to asi probíhalo, stejně jako když čtete knížku, je to jen na vaší fantazii)

a nebo by vás víc bavilo 2: vzít meč, jít sám do tábora a během chvilky povraždit vše živé v okolí a dokázat si jaký jste hrdina, jak silnou powergame máte postavu atd... ono je kolikrát mnohem hezčí sedět u ohniště a povídat si než lítat po světě a zabijet vše živé atd...

tím vším sem chtěl říct že první co hráče napadá je vzít vše silou, a už dál nepřemýšlí jak jinak by to šlo, a pak jsou postavy které tak myslí, sám sem jednu takovou měl.. ta by vše probourala hlavou a nepřemýšlela by nad ničím, hráči kteří ji poznali vědí že myšlení ji moc nešlo, a když už něco vymyslela tak si připadala jak šalamoun :bigwink:
labir
Příspěvky: 6702
Registrován: 18. 12. 2005 1.27
Bydliště: Sídlo u Amfiberai, sféra Equilibrie
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od labir »

Topic rozdělen sem: viewtopic.php?t=1784
Když něco chcete, nevynucujte si to od okolí. Ptejte se, co vy sami pro to můžete udělat.
anurin
Příspěvky: 1736
Registrován: 27. 9. 2006 23.11

Příspěvek od anurin »

heh, než sem to stačil dopsat ty předchozí příspěvky zmizeli *kouká jako puk* :blink:
Enrikesh
Příspěvky: 81
Registrován: 21. 2. 2006 13.59
Bydliště: pod kořeny stromů s ostatnímy skřítky a vílami.
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Enrikesh »

*na pláži nedaleko Tirianu vyplaval meč. Meč jenž měl na rukojeti vyryt symbol připomínající Vlaštovku. Nejen že meč na sobě neměl ani trošku rzi, ale ve svitu měsíce se zablesknul. Kdyby se nejednalo o meč dalo by se říci že byl smutný. Maličká zvířátka které měla domovy blízko vyplaveného meče, asi zaslechly pro normálně myslící tvory, neslyšitelný pláč. Teď na pláži leží meč jménem Vlaštovka a kolem sedí myši, vydry, jezevci, červenky i kolibřík a spousta jiných zvířátek. Když v tom se rozzáří na ostří nějaký nápis který zvířátka vyplaší a ti se rozutečou. Ten nápis je jméno. Tereza Smittová, zářil meč ještě chvilku a pak jméno zhaslo…. Navždy.*
*vykukuje spod kořenů stromů*
anurin
Příspěvky: 1736
Registrován: 27. 9. 2006 23.11

Příspěvek od anurin »

Enrikesh píše:*na pláži nedaleko Tirianu vyplaval meč. Meč jenž měl na rukojeti vyryt symbol připomínající Vlaštovku. Nejen že meč na sobě neměl ani trošku rzi, ale ve svitu měsíce se zablesknul. Kdyby se nejednalo o meč dalo by se říci že byl smutný. Maličká zvířátka které měla domovy blízko vyplaveného meče, asi zaslechly pro normálně myslící tvory, neslyšitelný pláč. Teď na pláži leží meč jménem Vlaštovka a kolem sedí myši, vydry, jezevci, červenky i kolibřík a spousta jiných zvířátek. Když v tom se rozzáří na ostří nějaký nápis který zvířátka vyplaší a ti se rozutečou. Ten nápis je jméno. Tereza Smittová, zářil meč ještě chvilku a pak jméno zhaslo…. Navždy.*
nemam slov *hlatavě dočte a sotva vysloví jediné slůvko* pěkný :clover:
KaTo
Příspěvky: 850
Registrován: 15. 2. 2007 12.34
Bydliště: Severní okraj Středozemě
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od KaTo »

Enrikesh píše:*na pláži nedaleko Tirianu vyplaval meč … Tereza Smittová, zářil meč ještě chvilku a pak jméno zhaslo…. Navždy.*
*Na útesech u moře u Solarova chrámu stojí u pohřební mohyly několik zachmuřených trpaslíků, když jim jeden z bojovníků z nedalekého cvičiště donese tuto zprávu*
Do řici, *odplivne si jediná trpaslice mezi bojovníky*, támhle se z jedné pohřební mohyly eště kouří a teď tahle zpráva. *poškrabe se na hlavě* Tímhle tempem se v Solarově chrámu budou brzo prohánět enem duchové mrtvých! *hodí kamínek ze srázu*
Hmm.. *odpoví trpaslík po její levici* ..těžká doba nastává na Desce, všici enem umírají, nedávno i několik našinců, a teď tihle svatoušci! *zamračí se* Je to ztráta pro všecky!
Durmin nás netrestej, *máchne rukou další trpaslík* pivo to sicejc nepilo, ale rubať mečem a vohánět se sekyró uměli! To teda jó!
Třeba tam teď nikdo nehlídá chrámovou pokladnici? *rozzáří se oči trpaslici* Co tam enem na chvilku hodit merka?
*oba trpaslíci se na ni zachmuřeně otočí* NE! *trpaslice pokrčí rameny a povzdechne si* Tak ne, ale určitě je tam teď žluťáskum smutno. *zazubí se* Moc smutno!
*mohutnější z trpaslíků se otočí zády k moři a zamumlá* Taká smutná zpráva se musí gríglem spláchnout! *v ten okamžik všichni svorně vykročí k nejbližší hospodě, jen trpaslice zálibně přes rameno pokukuje po chrámových dveřích*
Obrázek
darmian
Příspěvky: 1159
Registrován: 22. 7. 2006 18.40

Příspěvek od darmian »

Gallin, syn zlatokopa Goldina, Dolobránce Hag Hargol

Trpaslík si prodírá cestu závějemi sněhu. Drahý kámen zasazený v jeho zbroji mu za temné noci ukazuje cestu. Gallin pevně svírá svou sekeru, za opaskem má zastrčený podivný palcát. Přes rameno nese objemný pytel držící levou rukou, když v tom přiletí zleva šíp, který se zaryje do trpaslíkovy ruky. Sklopí k němu pohled a zavrčí, zahodí pytel, vytrhne nyní volnou levačkou šíp z rány a ze zad stáhne svůj štít, rozhlédne se. Pára mu stoupá od pusy, jak oddychuje: "vylezte svině!" křikne. Jako odpověď na výzvu přiletí další šíp, který se však mine cílem. Gallin již ví, kam jít. Opatrně se vydá tím směrem, kryjíc se štítem, skřet zatím vypálí naslepo další střelu a zmizí. Trpaslík se nenechá setřást, z kroku přejde do klusu, jeho zbroj šťastně cinká, jeho dech se zrychlí. Skřet nemá proti vytrvalému trpasličímu hněvu sebemenší šanci. Na zasněžené skále je dostižen a mocnou ranou je sražen na kolena, jeho hlava letí k nohám: "...si neměl voubec zkoušet, hajzle." plivne na bezvládné tělo jenže běda. Skřet splnil svůj úkol. Brzy byla kolem trpasličího válečníka celá horda těch bestií v jejímž čele stál skřet se zvířecí lebkou na hlavě: "ty být mrtvá, my nemít ráda malá tlustá fuj, my lovit pro zábava a jídlo." oznámil Gallinovi lámanou obecnou řečí šaman pár vteřin předtím, než se mu stalo přesně to, čím trpaslíkovi vyhrožoval:"tak jo svině, šicí svejma skalpama vozdobíte moju cimru!" s těmito slovy se neohroženě vrhl vstříc jisté smrti, ta však nakonec nepřišla z ruky skřetů. Ti byli jen cestou k ní. Jejich nekonečné řady tlačili válečníka dál a dál až k okraji. Gallinovi pomalu začínalo docházet, že jeho život se chýlí ke konci a tak se napřímil, i skřeti na něj přestali dorážet a sledovali, co bude dál. Trapaslík se rozhlédl, nadechl a prohlásil:"Ať vás šecky Durmin zpráská svým kladivom..." hromový jeho hlas se odrážel od okolních skalisek a skřety na chvíli zastrašil, žel Durminovi, opravdu jen na chvíli, když se vzpamatovali srazili trpaslíka ze skály. Ozvala se mocná rána, to jak jeho tělo dopadl na zem.
V Gallinově tváři se zračil blaho, ne strach jak by jiní očekávali. Zemřel totiž přesně tak, jak si vždy přál, proto nyní může odejít bez hanby do síní svých otců, kteří ho přivítají se ctí a tam bude moci zaujmout čestné místo.

Tady končí cesta Gallinova.

"Moja sekera už se těší na ty skřeťácký lebky." zasmál se jeden z trpaslíků, kteří si razili cestou stejným směrem, kterým před nimi šel Gallin.
"Počkaj brachu, na něčo som narazil." druhý z družiny zastrčil za pas kladivo a odhrnul závěj sněhu, odhalil trpasličí tělo. Zbroj byla pokryta nespočtem ran a škrábanců. Na trpasličí sekeře stále spočívala zmrzlá krev, v trpaslíkově štítu ještě bylo zaryto pár posledních šípů, ten palcát ale zmizel:"skřeti..." potřásl hlavou první trpaslík, "jak je vidět, pad hrdině, zasloužil by pořádnej hrob..." svou obouruční sekeru připevnil na záda a spolu s brachy vyzvedl Gallina na svá ramena. Tak ho donesli do Hag Hargol...
Naposledy upravil(a) darmian dne 12. 5. 2008 19.09, celkem upraveno 3 x.
Drog
Příspěvky: 346
Registrován: 10. 3. 2006 20.50
Bydliště: Valašské Království:D /Hag Hargol

Příspěvek od Drog »

Před hospodou U Chcípaka byla nalezena mrtvola rudovousého trpaslíka.Po bližším prozkoumáni vyšlo najevo, že to hošánek nejspíš přehnal s chlastem, který se mu stal osudným, jelikož se zadávil vlastními zvratkami... Tvrdým životem ošlehaní obyvatelé zdejší chudinské čtvrti nad tím tak maximálně ignorativně mávli rukou, už tak měli svých problému dost.A co na to štamgasti od Chcípaka? Inu ti se pro jednou mohli nad svými korbely opět něčemu pousmát.
Neberte život příliš vážně. Beztak z něho nevyváznete živí.
mkov
Příspěvky: 304
Registrován: 9. 9. 2006 14.03
Bydliště: Mladé Buky
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od mkov »

Vypráví se mezi bandity, že na severu leží ten, co jim mnoho problémů dělal. Jeho meč leží tam s ním. Každý z nich bojí se onoho místa, meč prý proklet jest a duch bojovníka setrvává tam též. Meč s jeho jménem a znakem kolibříka. Kdo z banditů dotkl se jej, zabil bandity okolo sebe a když žádný jiný živý tam nebyl, meč ho donutil zabít i sebe. Meč koná prý poslední vůli svého zemřelého majitele, tou jest zabít všechny bandity. A tak banditi drží se od toho místa dál a zároveň střeží, aby náhodou nějaký dobrodruh meč nevzal a nezačal konat jeho vůli. A tak meč se jménem Tald Hales na čepeli a rozpadající se mrtvola v namodralé plné zbroji a zdobeným štítem, leží tam dál…
Zkušenost je nejlepší učitelka, jen je někdy příliš drahá.
Jsem zodpovědný za to co píšu ale ne za to co čtete!
http://mkov.wz.cz
Gran
Příspěvky: 913
Registrován: 18. 9. 2006 13.26
Bydliště: Pražské království
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Gran »

Měla sny a znala příběhy. Chtěl v nich i žít... leč, nikdy tomu nedošla. Možná...
Leží na Mithallirském hřbitově po prostém pohřbu bez mnoha lidí.
Bude chybět. Dokud se za ní, za servírku Areenu, nenajde v hospodě U Zdi náhrada.
Eigmar, syn Igmarův - Zatčen a zabit
Galf Steel - Zatčen, vyhnán a zabit
Areena Welteel - Servírka v krčmě U Umrlce
Khadur, syn Aghda - Zabit a obětován
Sebastian Gall - Zemřel na útěku
Mona Taret - Pohledná servírka, kdo ví, kde skončila
Uživatelský avatar
Alfray
Příspěvky: 1177
Registrován: 15. 8. 2006 20.59
Bydliště: Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Alfray »

// smazáno
Naposledy upravil(a) Alfray dne 17. 10. 2007 20.14, celkem upraveno 1 x.
acc.:skarbi
postavy: Luthor Waldenn
Uživatelský avatar
sciorp
Příspěvky: 1991
Registrován: 31. 3. 2007 19.54
Bydliště: Hag Hargol
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sciorp »

*rundár vyvěsil černej praporec*
zemřel Gloinus *říká každému na potkání* padnul po boku přítele a dobrého bracha Jupa Garsona dolobránca a syna horníkova vrátil se zpátky ke svému bohu a ted se konečně setkal se svou zavražděnou ženou ze sloje v jiné sféře ze sloje jménem sthalburg. bude ho škoda bol to rovné bracha
PODPIS
kokosak
Příspěvky: 2954
Registrován: 17. 8. 2007 18.49
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kokosak »

*Vodopád slz z Ezových očí*
Eternal chaos comes with chocolate rain, you guys. CHOCOLATE RAIN!
Swordfish
Příspěvky: 209
Registrován: 21. 1. 2007 15.00
Bydliště: Praha;Tirian; Říše
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Swordfish »

*Noigar zabodne do země meč a poklekne v modlitbách za padlé brachy*
Kurva mať, todlencto sa nemělo stáť! Poženu sa za nima jak vlk, poženu, aj kdyby to mělo trvať desať let! Budu je hnát ve strachu, odkud přijde rána! I kdyby to mělo bejt poslední co udělám na tomdlenc světě!
*pozvedne oči k nebi a zmizí ve tmě*
Uživatelský avatar
Alfray
Příspěvky: 1177
Registrován: 15. 8. 2006 20.59
Bydliště: Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Alfray »

Helfar, syn Garsonův

Z počátku nemohlo být pyšnějšího syna. Věřil, že bude svého zesnulého otce následovat a kdo ví? Možná ho svými činy i přeroste. Jednoho dne se však karta otočila. Dostal se do problému, který ho ale příliš netížil. Dny trávené ve vězení ho však nutili přemýšlet...

Zjistil, že otcova jména není hoden.. Zvolil si. Skončil otráveno houbou, kterou sám pozřel.. Smrt nehodná trpaslíka.. On v ní však našel cestu pryč, pryč ze svého trápení..
acc.:skarbi
postavy: Luthor Waldenn
Darren Finngard
Příspěvky: 127
Registrován: 28. 7. 2006 17.03
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Darren Finngard »

Tisknul se ke dnu člunu a v rukou pevně svíral lano, kterým byl připoután k lodi. Dřevo sténalo bolestí, jak se do něj zakusovala vlna za vlnou. Byl nesmírně vyčerpaný, bouře ho již unášela tři dny neznámo kam a on si byl jist tím, že pokud se člun znovu převrátí, nebude už mít sílu obrátit ho zpět. Moře si s ním hrálo a doráželo na jeho vetchou bárku jako štěně na svou hračku. Bralo si od něj vše co nebylo pevně připoutáno a tak přišel i o obsah svého batohu. Stalo se tak poté co se po jednom z nárazů protrhla boční stěna a vyvrhla vše dovnitř jeho plavidla. Snažil se věci posbírat a vytrhnout je ze sevření vodních spárů, ale již tak měl dost starostí s přibývající vodou na dně člunu. Zatímco vyléval jeden kbelík za druhým, vlny si unášely svou kořist a poté co se modrá bestie zmocnila i jeho deníku a vyplavila všechny ty dopisy, které po několik let tak pečlivě uchovával a střežil, nezbylo mu nic jiného než ronit jednu slzu za druhou a jen tak dál přiživovat tu slanou mrchu, která ho už tak připravila skoro o všechno co mu zůstalo. Vzpomínky na své teď již bývalé lásky a jejich děti, to všechno bylo pryč. Zbyl mu už jen ten meč, ten se kterým se tísnil v úzkém prostoru lodi. Tělo na tělo. Jediná milenka, která zůstala vždy po jeho boku a kryla mu záda. Kosila nepřátele i přátele, prolévala krev a pomáhala všude tam, kde byla potřeba. Oni dva ve světě nikoho. Na pokraji sil, ale stále spolu.Vášeň noci, dar od Paní, průvodce životem i smrtí. Stejně tak jako bolestí, strachem, radostí a láskou. Tím vším si spolu prošli a jestli teď nastal ten pravý čas, kdy měl jeho život skončit, tak leda v objetí té vražedné krásky. Toužil ji znovu pozvednout ve třpytu hvězd, ukázat její ostří nepříteli. A tak by také býval učinil, kdyby moře nezaútočilo první. Rozverné štěňátko se změnilo v krvelačnou bestii. Vlna dopadla na člun z velké výšky a rozlomila ho ve dví. Náraz mu vyrazil dech a zlomil žebra, ale bestii to nestačilo, chtěla ho vidět trpět. Mlátila s ním o zbylé trosky člunu dokud jeho ruka nepovolila. Ostří zajelo pod hladinu a začalo prudce klesat vstříc temnotám. Vynořil se, vyplivl směs krve a slané vody a se zmučeným výrazem pozoroval, jak jeho poslední láska mizí v útrobách té proradné děvky.

Nemohl se pořádně nadechnout a v hrudi cítil bodavou bolest. Otřásl jím náhlý záchvat paniky. Naplněn strachem pozvedl hlavu k noční obloze, kde spatřil přes mraky prosvítající měsíc a hvězdy, pozřel do očí své bohyně. Všechny obavy a strach vzali za své, moc dobře věděl co teď musí udělat. Rozloučil se s ní a než se ponořil spatřil koutkem oka její úsměv. Pozbýval sil, ale veden svou vůlí a odhodláním plaval stále hlouběji. Stanout opět po jejím boku – po boku Vášně noci. A obětovat vše jen pro tuhle jedinou věc. Nořil se stále hlouběji a s každým dalším sáhem sílilo smrtící objetí slané bestie. Svírala jeho hrudník a pomalu nabodávala plíce na zlomená žebra. Odhodlaně pátral po lesku své drahé, zatímco se z koutku jeho úst řinuly slabé provázky krve. Tlak se pomalu stával nesnesitelným a po chvíli ho pohltilo naprosté ticho a palčivá bolest v uších. Nohy vypovídaly službu a on zvolna ztrácel vědomí. Přestal vnímat bolest a jediné co mu zbývalo, bylo shlížet dolů do temnot. Zavřel oči a bylo po všem, smrt ho chytla pevně za zápěstí a táhla dolů. Zrychlovali. S poslední kapkou života pootevřel oči. Ke svému překvapení spatřil svého tátu, jak táhne jeho bezvládné tělo vstříc hlubinám. V otcových očích se zrcadlila pýcha. Sestupovali hlouběji. Víčka mu poklesla a znovu si ocitl v objetí milované tmy. Cítil, jak mu někdo připíná hrudní plát a dotahuje řemínky. Otcův stisk povolil, ale ne na dlouho. Znovu pocítil cizí dotek, jemný stisk ženské ruky. Té, která ho vychovávala, hladila po vlasech, ale také odměňovala pohlavky, když něco provedl. Z toho doteku sálala mateřská láska. Otevřel oči a spatřil svou matku. Pohladila ho po tváři a stahovala ho hlouběji. Duše mu plakala dojetím. Z temnoty pod nimi se vynořilo několik postav. Ztracená manželka spolu s jeho starší sestrou. Matka mu věnovala polibek na rozloučenou a předala štafetu. Manželka mu vrazila facku a dlouze ho políbila, zatímco mu sestra připínala další části zbroje a nasadila ocelové boty. Pak ho společnými silami táhly stále hlouběji do chladných končin. Zavřel oči a znovu je otevřel až poté co ho sestra zatahala za jeho prošedivělé vlasy. Kývla hlavou k dalším postavám, které se vznášely tam dole pod nimi.

Co na tom, že v takové hloubce vládne černočerná tma. Moc dobře věděl, kdo tam dole čeká. Jako první dorazil ke Kai, mlčky ho objala a opřela své čelo o to jeho. Společně se nořili do větší hloubky. Rozloučila se slaným polibkem a na levou ruku mu navlékla stříbrný štít. Ujala se ho Mia, Několikrát ho políbila a starostlivě mu svírala dlaň, zatímco klesali stále hlouběji. Tam už na něj čekala Kat. I ona ho přivítala polibkem - políbila ho na čelo a v lehkém objetí položila hlavu na jeho rameno. Pošeptala mu něco do ucha. Dole pod ním se již začalo rýsovat ploché mořského dno. Jako dvě zbloudilé komety přiletěly ze stran jeho dcery – Arwyn a Clair. Společně mu připnuli plášť a obě ho naráz políbili ze strany na tvář. Klesl na mořské dno, kde stál mladík s lišáckým úsměvem. V naleštěné přehlídkové zbroji a s helmou v podpaždí. Byl mu neskutečný podobný, ale při bližším zkoumání jasně nesl nezaměnitelné rysy jeho matky. Přišel k němu a objali se, ocel na ocel. Podepřen svým synem se vydal k místu, kde na něj čekal jeho osud. Padl na kolena, sevřel svůj meč v náručí a naposled jej pozvedl, aby tak vzdal hold všem těm, kteří jej doprovázeli na poslední pouti. S úsměvem ve tváři zabodl meč hluboko do zad bestie.

Zhluboka se nadechl a nechal své tělo zaplavit tmou.

//Děkuji všem, kteří s Darrenem hráli a pomáhali tvořit jeho příběh :yes:. Smůla odchází z Desky :P
PS.: omluvte můj ostudnej sloh, ale i tahle hrůza mě stála nějaké úsílí a tak buďte prosím shovívaví. Díky všem a užijte si zítřejší den D. :bigwink:
<i>Smůla je coura, která bere štěstí - W. Shakespeare</i>
Spyder
Příspěvky: 27
Registrován: 25. 1. 2007 22.17
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Spyder »

Sarkan, syn Sarga

„Rundáre, dyby sa braši ptáli kam sam šel, ták im řekni, že sam na vlčiskách. Potřébuju kůže na vopravu hadrů.“ Trpaslík si za opasek zastrčil loutnu, na rameno položil sekyru a vyrazil. U brány Hagu ještě na chvíli promluvil se Sekerníky, poté se vydal směrem k Mithaliru. Na mostě na staré cestě zastavil, zadíval se na hvězdy a Prvotní kámen, pak jeho kroky namířily k horám.

Vytí vlčí smečky se ozvalo blíž. „Kurvamať!“ zaklel trpaslík a couvnul na můstek přes hlubokou rokli. Hned vzápětí se proti němu vyřítila dvojice vlků následována velkým vrrrkem. První šelmu zasáhla mohutná rána trpasličí sekyry a rozpoltila jí lebku. Toho využil vrrrk, skokem se vrhl po brachovi a zahryzl se mu do ramena. „Pusť ňa, ty parchantě!“ zařval trpaslík a ranou pěstí se vyprostil z vlčího sevření. Menší vlk ho přitom rafnul do nohy. „Mosím sa stáhnůt,“ napadlo ho a začal couvat. Vtom se za ním ozvalo zavrčení. Jeden rychlý pohled a trpaslík věděl že je zle. Do zad se mu v zápalu boje přiblížila další dvojice vlků vedená vzrostlým vrrrkem.

Na mostě se rozhořel boj o život. Trpasličí sekyra opisovala kruhy a držela vždycky jednu část smečky z dosahu, mezitím se ovšem ta druhá vrhala po brachovi a zasazovala mu těžké rány. Tři vlci padli a zůstali stát už jen vrrrci, držíc v šachu zkrvaveného trpa. „Né, tadě neskončím!“ zařval a nechal se ovládnout hněvem. Strašlivá rána dopadla na vrrrčí hřbet a prakticky zvíře rozpůlila. V tu samou chvíli však druhý vrrrk skočil, tlapami dopadl na trpaslíkova ramena a zakousl se mu do krku. Sarkan ucítil strašlivou bolest, zrak mu zakryla rudá mlha a po pravé ruce se mu rozlila teplá krev. „Ne…bodu…žrádlo pre vlky!“ zařval z posledních sil, levou rukou chytil vrrrkovu hlavu, skočil z můstku a stáhl s sebou zvíře do temnoty. „Brate, leťam za tebů,“ zašeptal, usmál se a pak z něj život nadobro vyprchal.
Sarkan, syn Sarga (zabit)
Odpovědět