No já bych k tomu snad ještě dodal, že takhle běžně funguje vědecký způsob poznávání světa. To je skutečně ze své podstaty předurčeno k neustálým úpravám a změnám, tak aby odráželo současný stav poznání.labir píše:Jenže to takhle skutečně funguje. Dokázat s absolutní jistotou že to tak je v realitě, nemůžeš totiž objektivně nic. To nejlepší co můžeš dělat je sestavit axiomatický systém tak, aby ve všech svých důsledcích byl co nejlépe ve shodě s pozorovanými veličinami. Nikdy ti nebude souhlasit ve všech důsledcích. Vždy se najde něco co bude kolidovat (např. stáčení dráhy Merkuru a Newtonovská fyzika) a pak můžeš buď najít obecnější formu toho co máš a doufat že se tím ty sporné případy vyřeší (např. obecná teorie relativity - stáčení dráhy Merkuru vyřešeno), nebo když to nejde nebo je to příliš obtížné a nesouhlasících jevů je hodně najdeš celou novou axiomatickou teorii (např. kvantová teorie), nebo když další zobecnění, jenž by sice popsalo příčinu, je příliš náročné a málo "elegantní" tak zahodíš celé to co platilo doposud a najdeš novou teorii na nových axiomech (např. teorie dynamického éteru se svými eéterickými víry a fluidní charakteristikou vs. elektrodynamika založená na Maxwellových rovnicích nebo možná kvantová teorie vs. teorie hydrin). Tak to prostě funguje a vzhledem k neexistenci žádného absolutního poznatku ani jinak fungovat nemůže. Je to taková nekonečná iterace na prostoru nekonečné dimenze.kucik píše:…
Eh. A co takhle dokazat prevdivost tvrzeni nez se o nej oprem? Pokud se v tom pozdeji objevi chyba, tak to prece nemohlo projit dukazem, pripadne se dukaz opiral o dalsi nepravdivou informaci.
Me by u zkousky vyhodily, kdybych nedokazal co tvrdim. Teda mozna je to ve fyzice tak jak rikas, ja do ni nevidim, ale tahle informace me docela desi.
…
Jenže o tomhle se nedá bavit v alkoholovém opojení...
Kromě vědeckého tu je ještě např. filosofické a umělecké. Oba jsou oproti vědě relativně mnohem "věčnější" - funkčnost filosofického systému, stejně jako kvalitu uměleckého díla prověří čas. Umělecké dílo z doby před stoletími na nás dokáže působit stejně jako na lidi před staletími, stejně tak Aristelovská filosofie nás stále může hodně učit.
Zmiňuji to proto, že občas to vypadá, jako by celé poznání vycházelo jen z toho vědeckého přístupu.