Malá denní tragedie na pozadí skutečných událostí
Napsal: 15. 5. 2008 15.05
Vprostřed Mithu, na tržnici
Sešel se dnes širý lid
Nikdo není na strážnici,
Každý střeží ve vsi klid.
Dnes se koná, na mou věru
Velká sláva na počest
Král dnes provdal svoji dceru
Lid tak slaví tuto zvěst
Všichni co se shromáždili
Poslouchají barda hlas
Dokonce i ti co pili
Na baladu přišli včas
„Je to dávno posluchači,
co se udál tento děj“
Kdekdo pije, co jen stačí.
„A ty barde, prosím pěj“
„V tomto kraji, dávno tomu
jak jsem koupil prodávám
muž a žena v tamtom domu
žili spolu povídám.
Ona krásná, vlasy rusé
Oči barvy jantaru
Zprávy jsou tu trochu kusé
Patřila však do páru
Druhou půli toho svazku
Tvořil muž, byl samý sval
Slyšte o nich tuto zkazku
Kterak z šutru se plyš stal.
O ní vědělo se vůkol,
Že sarkasmu holduje
Kde kdo pro ni však měl úkol
prý výpravám šéfuje.
Pro své meče na opasku
Ráda rychle sahala
Že nesnáší tupou chásku
Najevo jim dávala.
Občas prsty, občas uši,
že prý ráda ukrájí,
málokdo ví, co všichni tuší
vypráví se po kraji
jak se bohů mlýny točí
na ni došlo záhy též
kde nechala svoje oči
slyšte dobře, to není lež.
Její muži, co jich měla,
Jeden horší druhého
To však ještě nevěděla
Co ji čeká děsného.
Do muže je roztoužena,,
Koho to z vás napadne?
Má pravdu, vzadu tamta žena,
Říkali mu Hyrdane.
S mečem v ruce, celý v plechu
Tvrdá skála, drsný škleb
Raději však máte blechu
Nebo v zadku žhavý hřeb.
Žádné city, v očích jed
Kdo je elfem, ten se děs
Šťovík proti němu med
Každý po něm štěká pes.
Hyrdan však jak se zdálo
Necítí nic k ženě té
S jinou žil, však co se stalo.
Na tom se všichni shodnete.
Jistě jste již rozpoznali
Že jméno říct jsem opomněl
Kat Boleynová tak ji zvali
Teď dále děj bych rád pěl.
Sára, tak se jmenovala,
Ta co sní tenkrát Hyrdan žil
Že si s ním ráda zahrávala
To netušil, neb pak by pil
Přeskočíme tuto story,
Posunem se raděj dál
Láska přenáší i hory
Tak se náhle zázrak stal.
Tohle není z mého pera
Stalo se to náhle skutečně
Boleynovic třetí dcera
Netoužila zbytečně.
Tak ji časem potkávali,
Kat dříve zoubky cenící
Všichni náhle nechápali
Když viděli ji měnící.
Když byli ti dva spolu,
Mohla po nich běhat myš
Tvrdost náhle padla dolů
Na povrch vystoupil plyš.
Dokonce se objevila
Slyšte dámy, pánové
V tom v čem nikdy nechodila
V šatech barvy růžové
Za ruce se vodí k městům,
„Zlato“, dokonce ji řek
Konec obhroublým je gestům
Jeden by se jich i lek
Nosík na nos, chichotání
Postel raděj bytelná
Drsnost u nich nemá stání
Tak je nyní každý zná.
Konec zloby, vzteku, výtek
Místo meče v ruce svírá
Malý křehký modrokvítek
Zde v Hyrdanově kůře díra.
Tak končí píseň neotřelá
Tak jak byla napsána
Nezapomeňte.na ně zcela
Na sladkou Kat a Hyrdana“.
Pozdě večer v krčmě místní
Elf s velkým váčkem přichází
„Potěšils mě svoji písní“
Bard množství mincí nachází.
„Moje matka potěšena,
i od ní zlato přinesu.
Dobrá byla tvoje cena.
Tak praví Tenshar Kamatsu“
Sešel se dnes širý lid
Nikdo není na strážnici,
Každý střeží ve vsi klid.
Dnes se koná, na mou věru
Velká sláva na počest
Král dnes provdal svoji dceru
Lid tak slaví tuto zvěst
Všichni co se shromáždili
Poslouchají barda hlas
Dokonce i ti co pili
Na baladu přišli včas
„Je to dávno posluchači,
co se udál tento děj“
Kdekdo pije, co jen stačí.
„A ty barde, prosím pěj“
„V tomto kraji, dávno tomu
jak jsem koupil prodávám
muž a žena v tamtom domu
žili spolu povídám.
Ona krásná, vlasy rusé
Oči barvy jantaru
Zprávy jsou tu trochu kusé
Patřila však do páru
Druhou půli toho svazku
Tvořil muž, byl samý sval
Slyšte o nich tuto zkazku
Kterak z šutru se plyš stal.
O ní vědělo se vůkol,
Že sarkasmu holduje
Kde kdo pro ni však měl úkol
prý výpravám šéfuje.
Pro své meče na opasku
Ráda rychle sahala
Že nesnáší tupou chásku
Najevo jim dávala.
Občas prsty, občas uši,
že prý ráda ukrájí,
málokdo ví, co všichni tuší
vypráví se po kraji
jak se bohů mlýny točí
na ni došlo záhy též
kde nechala svoje oči
slyšte dobře, to není lež.
Její muži, co jich měla,
Jeden horší druhého
To však ještě nevěděla
Co ji čeká děsného.
Do muže je roztoužena,,
Koho to z vás napadne?
Má pravdu, vzadu tamta žena,
Říkali mu Hyrdane.
S mečem v ruce, celý v plechu
Tvrdá skála, drsný škleb
Raději však máte blechu
Nebo v zadku žhavý hřeb.
Žádné city, v očích jed
Kdo je elfem, ten se děs
Šťovík proti němu med
Každý po něm štěká pes.
Hyrdan však jak se zdálo
Necítí nic k ženě té
S jinou žil, však co se stalo.
Na tom se všichni shodnete.
Jistě jste již rozpoznali
Že jméno říct jsem opomněl
Kat Boleynová tak ji zvali
Teď dále děj bych rád pěl.
Sára, tak se jmenovala,
Ta co sní tenkrát Hyrdan žil
Že si s ním ráda zahrávala
To netušil, neb pak by pil
Přeskočíme tuto story,
Posunem se raděj dál
Láska přenáší i hory
Tak se náhle zázrak stal.
Tohle není z mého pera
Stalo se to náhle skutečně
Boleynovic třetí dcera
Netoužila zbytečně.
Tak ji časem potkávali,
Kat dříve zoubky cenící
Všichni náhle nechápali
Když viděli ji měnící.
Když byli ti dva spolu,
Mohla po nich běhat myš
Tvrdost náhle padla dolů
Na povrch vystoupil plyš.
Dokonce se objevila
Slyšte dámy, pánové
V tom v čem nikdy nechodila
V šatech barvy růžové
Za ruce se vodí k městům,
„Zlato“, dokonce ji řek
Konec obhroublým je gestům
Jeden by se jich i lek
Nosík na nos, chichotání
Postel raděj bytelná
Drsnost u nich nemá stání
Tak je nyní každý zná.
Konec zloby, vzteku, výtek
Místo meče v ruce svírá
Malý křehký modrokvítek
Zde v Hyrdanově kůře díra.
Tak končí píseň neotřelá
Tak jak byla napsána
Nezapomeňte.na ně zcela
Na sladkou Kat a Hyrdana“.
Pozdě večer v krčmě místní
Elf s velkým váčkem přichází
„Potěšils mě svoji písní“
Bard množství mincí nachází.
„Moje matka potěšena,
i od ní zlato přinesu.
Dobrá byla tvoje cena.
Tak praví Tenshar Kamatsu“
. Jinak … ehm, docela pěkný, jenom potkat zmiňovaná postava toho barda osobně, asi by mu některé věci omláti …, tedy trochu důrazněji osvětlila.
...jinak ok...asi sem měl blbej den, špatně chápal co kdo řekl.…
