Equilibrie

"Ty, slyšels co povidal ten zjizvenej beduín co tu sedává dycky ráno dyž de prodat kůže?" ptá se jeden štamgast U pytlíku zlata druhého.
"Prd sem slyšel, byl sem zpitej pod vobraz."
"No, povidal že prej někdo nebo něco zabilo jednoho z beduínů přímo ve stanu jejich toho... náčelníka nebo co."
"No a? Aspoň vo jednoho přičmoudlýho míň."
"Prej někdo rušil klid mrtvejch, nebo co to blábolil... ale ty, co dyž to bude ňák blbý pro vobchod?"
…

U pytlíku zlata při karbanu múže vyprávět jeden opilec svým kumpánům asi takovou historku: "Slyšel sem jak povídal ten zjizvenej beduín starostovi vo dalšim mrtvym na poušti. Tělo prej měl hrozně rozsápaný a jeho vnitřnosti byly roztahaný na sto sáhů daleko vod místa kde ležel... Jakoby někoho bavilo to tělo takle znetvořit. Leze mi z toho mráz po zádech... dodal, že todle nebyly hyeny. Varoval před ňákou soutěskou v poušti a vodešel. Na tom chlapovi je něco divnýho, to vám povídám... nosí samý zlý zprávy, a dyž se tu vobjevil posledně, hned nato začala ta tuhá zima, víme?"

Báby v Mamoníně na trhu…

„Slyšela jsi to Mařeno?“ když přebírá ovoce.
„Co se zas stalo? Tvůj starej se opil v hospodě?“
„Ne,“ mávne rukou první.
„Prej dneska zachránili kejhák stráže nějakýmu tulákovi z pouště.“
„Tulákovi z pouště?“ zarazí se druhá.
„No to nevím … kdo to byl, ale prej to bylo velký, říkal to hostinskej, prej to zaslechl od těch, co hlídaj ten vchod z pouště.“
„Ta poušť je fakt nebezpečný místo, snad už těm vandrákům dojde, že tam nemaj lézt.“
„No jo, třeba jim to dojde,“ přitaká druhá.
„Hele a koukala si na ty nový šaty…

Povídá se tuhle v Mamoníně, že se pár lidí, kteří šli do pouště, už nikdy nevrátilo... asi prý zahynuli v písečné bouři, která tam zuří.

Krom toho, kupec co sem tam jezdívá do Oázy přinesl zprávy o tom, že se tam děje něco... divného.

Dva námořníci v přístavu v Mamoníně si můžou povídat o tom, že beduíni našli a pohřbili zbytky chudáka, kterého snad zabili lvi. Tělo prý tam leželo krátce, a přesto se rozkládalo a strašně páchlo.
A možná to prý nebyli lvi. A chudák možná nebyl chudák...

V Oáze se něco chystá...

Donesla se do Mamonína zpráva, že nějaký cizinec našel v nadívaném hyením žaludku (oblíbené beduínské jídlo) hotový poklad. Hovoří se o mocném magickém prstenu a pokud to nebyl zrovna on, určitě byl zlatý a s velikým briliantem.

Všem je ale jasné, jak se takový prsten do hyeního žaludku dostal.

Beduíni prý pohřbili vysušené tělo někoho, kdo v poušti zabloudil a snad zemřel žízní. Povídá se, že to byl snad i někdo důležitý, prý kajícník konající pouť. V Mamoníně se proslýchá, že obyčejná dřevěná hůl, kterou s sebou měl, byla dutá a v ní bylo ukryto spoustu drahých kamenů, surových i krásně broušených. Že je měl a platil jimi může dosvědčit několik štamgastů od Pytlíku zlata. Kdo ale ten chlap byl, to si nikdo nepamatuje.
"Stejně je to jedno, dyž je už nadobro a dočista tuhej, k mořskejm ďasům. Ale ta jeho blbá hůl musí na poušti někde bejt, stálo by to, do psí mateří, za to se po pustině projít a kouknout se po ní..."
"Ceš chcípnout žízní jako von?"
"Von byl blbej, do pouště bez vody, ale ta hůl... ty peníze! Slyšíš to vábení zlaťáčků, to uším libý cinkání?"
"No dobře, pudem se kouknout, třeba do Voázy a po vokolí, voptáme se beduínů..."
"Nic neřeknou, podle mně tu hůl vzali voni."
"Hmm..."

V hospodě U pytlíku zlata lze slyšet rozhovor jakýchsi štamgastů.
"Prej někdo zase prudil v Arnudenu, až vodtamtuď vyběhlo několik kostlivců. A v noci když všichni spali."
"Jo...ňákej mladej beduín je prej rozsekal, ještě, že zrovna nespal."
"Prej ten, co tam lez byl jakejsi půlčík a hodili ho hyenám."
"Dobře mu tak, parchantovi."

V Železné Říši a okolí se začíná proslýchat, že z Oázy *zítra po obědě (kolem druhé)* odjede karavana naložená skvělým zbožím...
V hospodě U pytlíku zlata lze zaslechnout asi toto:

"Ty prašiví psi z pouště prej naložili stovky liber datlí, koberců a jinejch vzácnejch věcí na velbloudy a plánujou vobjet celou Desku.…"
"Blázni! To se jim nemůže povíst, v životě ne!"
"Prej se jim to už hodněkrát povedlo. Najali si zkušený hrdlořezy, aby jim náklad bránili."
"Do psí mateří, to znamená, že si vod nás pár dnů nikdo nic nekoupí!"
"Jo, jak řikám, sou to svině, vyfukujou nám kšafty!"

…

Pokud přijde do Oázy poutník a bude chtít mluvit s mužem jménem Altair, pravděpodobně nepochodí. Beduíni mu řeknou, že mudrc už dlouhé týdny téměř nevychází ze svého stanu, a pokud už, tak jednou za čas, aby obětoval bohům. Sami mu nosí jídlo a vodu, je prý zabraný do nějaké důležité práce, a nikoho nepříjmá - ani rodinu, ani blízké přátele. Jisté ale je, že si z Mamonína nechává dovážet nejlepší pergamen a inkoust, brků už prý zlomil nespočet.

Kolují fámy o tom, že z Altairova stanu se každou noc ozývá podivné mumlání, snad zaříkání. Ve stanu neustále hoří svíčky a kadidlo a onen pach je cítit po celé Oáze. Zkušenější v něm mohou kromě kadidla a vonných olejů cítit i dryanku.

V Mamoníně se povídá, že za barvířovou chalupou na kraji pouště se pohybují nějaké přízraky a hrozně kvílí... Ti, kdo nevěří pohádkám tvrdí, že to je jen pouštní vítr.

Povídají kupci v Mamoníně, že beduíni našli mrtvolu muže. Byl prý nalezen u vstupu do dolů, bez kapky krve a se dvěmi stopami po zubech na krku; v ruce křečovitě svíral krumpáč. Beduíni se bojí vycházet v noci a přibližovat se k dolům, kde se prý probudili staří vampýři.

Několik poutníků po hospodách přísahalo, že v noci v Oáze zahlédli vampýra. Ať je to jak chce, místní obyvatelé v noci nevychází ze stanů a všude rozvěsili v těch krajích jinak vzácný česnek.

Povídá se v Mamoníně, že Mithallirská stráž vyhnala z pouště několik vagabundů, kteří i přes četná varování lezli do dolů, prý aby tam zachránili nějakou ženu.

Tomu, že šlo o ženu, nidko v Mmaoníně nevěří. Jistě šli pro nějaký cenný poklad.

Stráže před pouští prý ale kontrolují každého, kdo se do pouště vydá.

U vstupu do pouště je často vidět dva pracující zahalené muže. Vlastníma rukama zpracovávají dovezené dřevo a kamení a něco v potu tváře staví.