Govan syn Thora-Cesta do hor
Napsal: 21. 9. 2008 19.29
GOVAN SYN THORA
Cesta do hor
Část I.
Pomalu se ploužil šerými skalami a stále mu v hlavě zněla její poslední slova:
„Nedokážu si to představit.…“ Čím více o tom přemýšlel,tím více ho to mrzelo. Teď už mu byl úkol,co si dal jasný:prozkoumat daleké ledové hory a planiny. Proletěl kolem něj kos a černými křídly ho lehce pohladil po tváři. Hned nato se zvedlo celé hejno a odletělo pryč. Teď už se mu zdálo chování ptáků divné. Zamračil se,něco tu nehrálo. Ale byl až moc zaneprázdněn přemýšlením a tak šel klidně dál. Byl zabalený do pláště,protože byla chladná noc. Náhle před sebou viděl v křoví jakýsi pohyb. Pro normálního člověka téměř neviditelná,ale pro trpaslíka,zvyklého na tmu z dolů byl vidět. Govan měl dobře cvičené oči. Pak se ozval svist a nad hlavou mu proletěl šíp,který se zabodl do nejbližší borovice a chvíli se tam chvěl. Govan si odepnul sekeru zpod pláště a pevně ji sevřel v mohutných rukou. Čekal.… po chvilce opustil své stanoviště a koukl se na místo, ze kterého vyletěl šíp. Bylo prázdné,ale poznal v něm provizorní skrýš pro vysokého člověka. Pak nad ním křupla větev.
„Hargud aby to spral!“, ozvalo se z koruny stromu. Rychle uhnul letícímu šípu a skryl se za nejbližší kámen. Po chvíli vykoukl a od kamenu před jeho hlavou se odrazil šíp.
„Korvamať!“, zaklel,nasadil si helmu a vyběhl s vytasenou sekerou z úkrytu. Jeden šíp se mu odrazil od sekery a nechal na ní táhlý škrábanec a druhý mu prosvištěl pláštěm. Vtom na něj z křoví,ve kterém prve uviděl pohyb, vyskočil bandita s kopím.
„Čo té máš za párátko?“, vysmál se mu trpaslík a obrovskou silou banditovi přesekl kopí vejpůl. Bandita zbytky z kopí odhodil a pak utekl,protože s pěstmi by toho proti sekeře asi moc nezmohl. Jeden šíp našel svůj cíl a naplno zasáhl Govana do ramene. Trpaslík se trošku zapotácel pod silou nárazu.
„Hmpf!“, zabručel a zalomil si šíp těsně nad ránou, na ošetření bude čas pak. Rozběhl se na banditu s lukem,který,připravený na souboj tváří v tvář, tasil svůj dlouhý meč. Govan se sehnul pod svištící čepelí a při shybu zaútočil na banditovu holeň sekyrou. Úder byl mířen naplocho kvůli obrannému manévru, ale i tak sekera stačila přerazit banditovi holeň. Bandita zasténal, chytil se za holeň, Govan využil chvilkové nepozornosti a zlikvidoval banditu. Chvíli naslouchal nočním zvukům, ale kromě cvrkání cvrčků a občasného zahoukání sovy se nic nedělo. Sekeru otřel o trávu na zemi a pak si ji připnul na záda. Šel pomalu a byl stále na pozoru,protože ještě nevyšel ze skalnatého údolí. Náhle se nad ním sesypala hornina ze skály,trpaslík šáhl na sekeru, ale byl to jen planý poplach. Orel se mu vznesl nad hlavou a tím sesypal horninu. Trpaslík cosi zabručel a cestou přemýšlel,co bude dál. V Tirianu žít nemohl,protože pokaždé, když by viděl Elian, bodla by ho do srdce ledová dýka. Někteří obyvatelé Tirianu ho však měli rádi. Nemálo jich odvedl z ostrova, ale tak se mu uzavřelo další místo,kam by šel. Samotný Ostrov vyvrženců. Ovšem tam nemohl z důvodu hrozeb od kapitána pirátů, který ho chtěl zabít. Přemýšlel dál a pomalu začínalo svítat. Napadla ho další možnost: Říše. Dlouho tam nebyl kvůli Elian a kvůli tomu ho většina trpaslíků odsuzovala. Dlouhý život v Tirianu ho od ostatních trpaslíků odlišil. Byl prostě jiný. Před lety si zvolil svoji cestu jménem Elian a ta cesta náhle skončila, jako život kousku ledu, vhozeného do plamenů.…..během jednoho večera stráveného s Elian. Zhluboka se nadechl a radši se přenesl myšlenkami jinam. Mohl jít za Altairem na poušť. Byli staří známí ještě z ostrova, ale pouštní život mu jako trpaslíkovi nevyhovoval. Bylo tam na něj moc velké vedro a také žádní skřeti. Rozhodl se tak,jak řekl Elian: Půjde do ledových pustin. Podíval se na vycházející slunce a krásu okolního světa. Bude mu scházet, byl rozhodnutý v horách skončit svůj život. Došel do Tirianu.
U Svačinky si koupil jen něco na cestu do Hobitína, většinu zásob koupí tam. Vydal se, okusujíc obložený chléb, ke kováři. Nechal tam tovaryši zbroj a mezitím si šel koupit léčivé potřeby. Věděl,že i v pustých ledových planinách na něco narazí. Pak zašel ke švadleně, nechal si u ní ušít plášť do zimy a koupil si pořádný kožich. Poté si ještě sehnal velký stan. Tovaryš zatím dodělal objednávku a tak Govan vyrazil s naleštěnou zbrojí a naostřenou sekerou vstříc novému dobrodružství. Ještě z kapsy v plášti vytáhl kus papíru a připíchl ho na nástěnku. Povzdychl si, koupil rudou růži a položil ji před dveře Elianina bytu. Snad si ji aspoň vezme. Pořád se mu honilo hlavou,kolik toho spolu zažili. Vyšel z Tirianu a vydal se lesíkem do Hobitína. Byl tak zamyšlený,že málem vlezl doprostřed skřetího sídliště. Schoval se za skálu a vytáhl kuši, kterou posléze natáhl. Pečlivě zamířil na předsazenou skřetí hlídku, ale nebyl moc dobrý střelec,tak se šipka zabodla asi půl sáhu od skřetovy hlavy do stromu.
„Gagji,gagju,gajaa!!!“, zařval skřet a s ním se rozběhli všichni na místo,kde se Govan ukrýval. Uvědomil si, že na přebíjení kuše je moc pozdě, tak oběhl skálu a dostal se tak skřetům do zad. Sekera byla, zdá se, naostřená dobře. Tělo prvního skřeta se rozdělilo na dvě části a z jeho plic se ozval jen vzdech, který nestačil varovat dalšího skřeta, po kterém se Govan ohnal nyní. Skřet se snažil vykrýt ránu svým kyjem, ale kus klacku mohl stěží zachytit takovou sílu. Sekera přesekla kyj na dva koušíčky a sjela skřetovi po hrudi, ze které ihned vytryskla skřetí krev. Trpaslík viděl,že skřet bude už jen stěží použitelný a zaměřil svou pozornost na skřetí střelce. Nebylo jich mnoho, ale mohli mu způsobit ošklivé podlitiny na místech, kam by ho střely zasáhly, důsledkem tlaku brnění. První dva zabil lehce. Stáli blízko u sebe, měli jen luky a tak se neměli čím bránit. Poslední střelec byl však daleko. S kuší by to asi nedopadlo moc dobře, ale Govan měl kolem pasu připnuté vrhací sekerky. Letící šíp mu mezitím udělal díru v plášti.
„Hmpf“, zabručel Govan,skousl jazyk a svoji pozornost plně věnoval skřetovi. Pak švihl sekyrku obrovským rozmachem přímo na skřeta. Ten nestačil ráně uhnout a díky síle úderu odletěl ještě o pár stop dál se sekerkou pevně zaseknutou mezi žebry. Govan cosi spokojeně zabručel, ale mezitím se k němu neslyšně přiblížil skřet s kyjem. Rozmáchl se k co největšímu úderu a uštědřil Govanovi pořádnou šlupku do hlavy, až mu zkřivil křidýlka na helmici a dočasně ho poslal mimo boj. Trpaslík padl na kolena, chytil se za hlavu a sekera mu vypadla z rukou. Skřet využil příležitosti a bouchl vší silou Govana ještě do zad. Trpaslík se zvedl a v očích mu hrály plameny nenávisti. Rozběhl se na skřeta beze zbraně,kopl ho mezi nohy a hned, co se skřet skrčil v křečích k zemi, kopl ho kolenem do hlavy. Skřet udělal pod sílou nárazu skoro přemet, Govan ho ale včas zachytil, přitáhl si ho k hrudi a jediným trhnutím mu přerazil míchu. Skřet se s vypoulenýma očima, jako žába, sesunul k zemi. Govan naštvaně sebral sekeru, urovnal křidélko na helmici a mnul si hlavu. V tom vedle něj zasyčelo nějaké kouzlo a trpaslík, připraven uštědřit další rány, se rozmáchl po zdroji kouzla. Ovšem byla to žena oděná v bílých šatech, umazaných od její krve. Na poslední chvíli strhl sekeru z původní dráhy a ta se s tupým zvukem zasekla do země těsně vedle její nohy. Stála před ním žena, kterou znal, byla to Kristine.
„Korvamať, moh som ťa zabíť!“, seřval ji trpaslík, zatímco vydýchával.
„Já...já...musela jsem se schovat, jinak by mě ti skřeti zabili pane Govane...“, trpaslík si na to jen něco zabručel pod vousy.
„Tak rači mazé, bo přídó další skřetiska, čo ti vyprášijó kožich, Durmin s tebů“. Nečekal na odpověď a vydal se směrem na Hobitín. Kristine se za ním rozběhla.
„A pane Govane, kam to jdete?“. „Níkam!“, nevrle jí odpověděl. „ Dém pryč, pretože mosém.“
„A proč musíte pane Govane?“.“Seš raněná,ňala bys s tím zajsť do chrámo.“, trpaslík se k ní otočil zády a odkráčel pryč. Kristine byla zaskočená, takhle se k ní nikdy nechoval. Govan se pomale šoural dál, až došel do Hobitína. Konečně mohl doukoupit zásoby a odejít pryč od civilizace do ledových hor. Ještě však nevěděl,že jeho návštěva hor nebude tak necivilizovaná. Zatím se setmělo a vstoupil do tamní hospody „ U Dráčka“. Při vstupu ho ovinulo příjemné teplo a vůně hořícího dřeva.
„Brej večír vespolek“. Všichni se otočili a koukli na příchozího trpaslíka. Pár hostů na něj kývlo a stojící hobitky udělaly pukrlata. Zamířil rovnou k Dráčkovi,který čistil korbel.
„Á, host z Hargolu! Dáte si pívečko mistře trpaslíku?“, hospodský nasadil přívětivý úsměv.
„Ni,ni, enem som si příšal nakůpiť zásoby na cesto.“.“A kampak vyrážíte mistře trpaslíku?“
„Dém do hor, takže hódně masa, píva ha ňáký saně, kerý bych moh táhnůť“.“Jistě,jistě,hned to bude!“, hobit odběhl do sklepa a Govan se zatím koukal po hostech v hospodě. Očima se zastavil u hobita v černém. Byl celý zahalený a na hlavě mu seděla kápě...cítil však jeho upřený pohled. Mezitím přiběhl Dráček.
„přede dveřmi na vás čekají naložené saně mistře trpaslíku a...“, hobit se předklonil a ztišil hlas.“Slyšel jsem,že se v horách potuluje ledový obr vyhledává oběti mezi lidmi, co v horách žijí. Mějte se na pozoru!“ Trpaslíkovi blesklo hlavou, že zemřít v boji proti horskému obrovi by nebyla špatná možnost. Poděkoval Dráčkovi, položil mu na pult pár zlatek a odkráčel do chladného nočního vzduchu. Mezitím hobit v černém tiše vstal a nepozorovaně odešel zadním vchodem ven z lokálu. Poté, co se trpaslík vzdálil, zkontroloval, jestli mu nechybí jeho dýky a vyrazil za ním.
//Má první zkušenost,takže se mi moc nesmějte
Cesta do hor
Část I.
Pomalu se ploužil šerými skalami a stále mu v hlavě zněla její poslední slova:
„Nedokážu si to představit.…“ Čím více o tom přemýšlel,tím více ho to mrzelo. Teď už mu byl úkol,co si dal jasný:prozkoumat daleké ledové hory a planiny. Proletěl kolem něj kos a černými křídly ho lehce pohladil po tváři. Hned nato se zvedlo celé hejno a odletělo pryč. Teď už se mu zdálo chování ptáků divné. Zamračil se,něco tu nehrálo. Ale byl až moc zaneprázdněn přemýšlením a tak šel klidně dál. Byl zabalený do pláště,protože byla chladná noc. Náhle před sebou viděl v křoví jakýsi pohyb. Pro normálního člověka téměř neviditelná,ale pro trpaslíka,zvyklého na tmu z dolů byl vidět. Govan měl dobře cvičené oči. Pak se ozval svist a nad hlavou mu proletěl šíp,který se zabodl do nejbližší borovice a chvíli se tam chvěl. Govan si odepnul sekeru zpod pláště a pevně ji sevřel v mohutných rukou. Čekal.… po chvilce opustil své stanoviště a koukl se na místo, ze kterého vyletěl šíp. Bylo prázdné,ale poznal v něm provizorní skrýš pro vysokého člověka. Pak nad ním křupla větev.
„Hargud aby to spral!“, ozvalo se z koruny stromu. Rychle uhnul letícímu šípu a skryl se za nejbližší kámen. Po chvíli vykoukl a od kamenu před jeho hlavou se odrazil šíp.
„Korvamať!“, zaklel,nasadil si helmu a vyběhl s vytasenou sekerou z úkrytu. Jeden šíp se mu odrazil od sekery a nechal na ní táhlý škrábanec a druhý mu prosvištěl pláštěm. Vtom na něj z křoví,ve kterém prve uviděl pohyb, vyskočil bandita s kopím.
„Čo té máš za párátko?“, vysmál se mu trpaslík a obrovskou silou banditovi přesekl kopí vejpůl. Bandita zbytky z kopí odhodil a pak utekl,protože s pěstmi by toho proti sekeře asi moc nezmohl. Jeden šíp našel svůj cíl a naplno zasáhl Govana do ramene. Trpaslík se trošku zapotácel pod silou nárazu.
„Hmpf!“, zabručel a zalomil si šíp těsně nad ránou, na ošetření bude čas pak. Rozběhl se na banditu s lukem,který,připravený na souboj tváří v tvář, tasil svůj dlouhý meč. Govan se sehnul pod svištící čepelí a při shybu zaútočil na banditovu holeň sekyrou. Úder byl mířen naplocho kvůli obrannému manévru, ale i tak sekera stačila přerazit banditovi holeň. Bandita zasténal, chytil se za holeň, Govan využil chvilkové nepozornosti a zlikvidoval banditu. Chvíli naslouchal nočním zvukům, ale kromě cvrkání cvrčků a občasného zahoukání sovy se nic nedělo. Sekeru otřel o trávu na zemi a pak si ji připnul na záda. Šel pomalu a byl stále na pozoru,protože ještě nevyšel ze skalnatého údolí. Náhle se nad ním sesypala hornina ze skály,trpaslík šáhl na sekeru, ale byl to jen planý poplach. Orel se mu vznesl nad hlavou a tím sesypal horninu. Trpaslík cosi zabručel a cestou přemýšlel,co bude dál. V Tirianu žít nemohl,protože pokaždé, když by viděl Elian, bodla by ho do srdce ledová dýka. Někteří obyvatelé Tirianu ho však měli rádi. Nemálo jich odvedl z ostrova, ale tak se mu uzavřelo další místo,kam by šel. Samotný Ostrov vyvrženců. Ovšem tam nemohl z důvodu hrozeb od kapitána pirátů, který ho chtěl zabít. Přemýšlel dál a pomalu začínalo svítat. Napadla ho další možnost: Říše. Dlouho tam nebyl kvůli Elian a kvůli tomu ho většina trpaslíků odsuzovala. Dlouhý život v Tirianu ho od ostatních trpaslíků odlišil. Byl prostě jiný. Před lety si zvolil svoji cestu jménem Elian a ta cesta náhle skončila, jako život kousku ledu, vhozeného do plamenů.…..během jednoho večera stráveného s Elian. Zhluboka se nadechl a radši se přenesl myšlenkami jinam. Mohl jít za Altairem na poušť. Byli staří známí ještě z ostrova, ale pouštní život mu jako trpaslíkovi nevyhovoval. Bylo tam na něj moc velké vedro a také žádní skřeti. Rozhodl se tak,jak řekl Elian: Půjde do ledových pustin. Podíval se na vycházející slunce a krásu okolního světa. Bude mu scházet, byl rozhodnutý v horách skončit svůj život. Došel do Tirianu.
U Svačinky si koupil jen něco na cestu do Hobitína, většinu zásob koupí tam. Vydal se, okusujíc obložený chléb, ke kováři. Nechal tam tovaryši zbroj a mezitím si šel koupit léčivé potřeby. Věděl,že i v pustých ledových planinách na něco narazí. Pak zašel ke švadleně, nechal si u ní ušít plášť do zimy a koupil si pořádný kožich. Poté si ještě sehnal velký stan. Tovaryš zatím dodělal objednávku a tak Govan vyrazil s naleštěnou zbrojí a naostřenou sekerou vstříc novému dobrodružství. Ještě z kapsy v plášti vytáhl kus papíru a připíchl ho na nástěnku. Povzdychl si, koupil rudou růži a položil ji před dveře Elianina bytu. Snad si ji aspoň vezme. Pořád se mu honilo hlavou,kolik toho spolu zažili. Vyšel z Tirianu a vydal se lesíkem do Hobitína. Byl tak zamyšlený,že málem vlezl doprostřed skřetího sídliště. Schoval se za skálu a vytáhl kuši, kterou posléze natáhl. Pečlivě zamířil na předsazenou skřetí hlídku, ale nebyl moc dobrý střelec,tak se šipka zabodla asi půl sáhu od skřetovy hlavy do stromu.
„Gagji,gagju,gajaa!!!“, zařval skřet a s ním se rozběhli všichni na místo,kde se Govan ukrýval. Uvědomil si, že na přebíjení kuše je moc pozdě, tak oběhl skálu a dostal se tak skřetům do zad. Sekera byla, zdá se, naostřená dobře. Tělo prvního skřeta se rozdělilo na dvě části a z jeho plic se ozval jen vzdech, který nestačil varovat dalšího skřeta, po kterém se Govan ohnal nyní. Skřet se snažil vykrýt ránu svým kyjem, ale kus klacku mohl stěží zachytit takovou sílu. Sekera přesekla kyj na dva koušíčky a sjela skřetovi po hrudi, ze které ihned vytryskla skřetí krev. Trpaslík viděl,že skřet bude už jen stěží použitelný a zaměřil svou pozornost na skřetí střelce. Nebylo jich mnoho, ale mohli mu způsobit ošklivé podlitiny na místech, kam by ho střely zasáhly, důsledkem tlaku brnění. První dva zabil lehce. Stáli blízko u sebe, měli jen luky a tak se neměli čím bránit. Poslední střelec byl však daleko. S kuší by to asi nedopadlo moc dobře, ale Govan měl kolem pasu připnuté vrhací sekerky. Letící šíp mu mezitím udělal díru v plášti.
„Hmpf“, zabručel Govan,skousl jazyk a svoji pozornost plně věnoval skřetovi. Pak švihl sekyrku obrovským rozmachem přímo na skřeta. Ten nestačil ráně uhnout a díky síle úderu odletěl ještě o pár stop dál se sekerkou pevně zaseknutou mezi žebry. Govan cosi spokojeně zabručel, ale mezitím se k němu neslyšně přiblížil skřet s kyjem. Rozmáchl se k co největšímu úderu a uštědřil Govanovi pořádnou šlupku do hlavy, až mu zkřivil křidýlka na helmici a dočasně ho poslal mimo boj. Trpaslík padl na kolena, chytil se za hlavu a sekera mu vypadla z rukou. Skřet využil příležitosti a bouchl vší silou Govana ještě do zad. Trpaslík se zvedl a v očích mu hrály plameny nenávisti. Rozběhl se na skřeta beze zbraně,kopl ho mezi nohy a hned, co se skřet skrčil v křečích k zemi, kopl ho kolenem do hlavy. Skřet udělal pod sílou nárazu skoro přemet, Govan ho ale včas zachytil, přitáhl si ho k hrudi a jediným trhnutím mu přerazil míchu. Skřet se s vypoulenýma očima, jako žába, sesunul k zemi. Govan naštvaně sebral sekeru, urovnal křidélko na helmici a mnul si hlavu. V tom vedle něj zasyčelo nějaké kouzlo a trpaslík, připraven uštědřit další rány, se rozmáchl po zdroji kouzla. Ovšem byla to žena oděná v bílých šatech, umazaných od její krve. Na poslední chvíli strhl sekeru z původní dráhy a ta se s tupým zvukem zasekla do země těsně vedle její nohy. Stála před ním žena, kterou znal, byla to Kristine.
„Korvamať, moh som ťa zabíť!“, seřval ji trpaslík, zatímco vydýchával.
„Já...já...musela jsem se schovat, jinak by mě ti skřeti zabili pane Govane...“, trpaslík si na to jen něco zabručel pod vousy.
„Tak rači mazé, bo přídó další skřetiska, čo ti vyprášijó kožich, Durmin s tebů“. Nečekal na odpověď a vydal se směrem na Hobitín. Kristine se za ním rozběhla.
„A pane Govane, kam to jdete?“. „Níkam!“, nevrle jí odpověděl. „ Dém pryč, pretože mosém.“
„A proč musíte pane Govane?“.“Seš raněná,ňala bys s tím zajsť do chrámo.“, trpaslík se k ní otočil zády a odkráčel pryč. Kristine byla zaskočená, takhle se k ní nikdy nechoval. Govan se pomale šoural dál, až došel do Hobitína. Konečně mohl doukoupit zásoby a odejít pryč od civilizace do ledových hor. Ještě však nevěděl,že jeho návštěva hor nebude tak necivilizovaná. Zatím se setmělo a vstoupil do tamní hospody „ U Dráčka“. Při vstupu ho ovinulo příjemné teplo a vůně hořícího dřeva.
„Brej večír vespolek“. Všichni se otočili a koukli na příchozího trpaslíka. Pár hostů na něj kývlo a stojící hobitky udělaly pukrlata. Zamířil rovnou k Dráčkovi,který čistil korbel.
„Á, host z Hargolu! Dáte si pívečko mistře trpaslíku?“, hospodský nasadil přívětivý úsměv.
„Ni,ni, enem som si příšal nakůpiť zásoby na cesto.“.“A kampak vyrážíte mistře trpaslíku?“
„Dém do hor, takže hódně masa, píva ha ňáký saně, kerý bych moh táhnůť“.“Jistě,jistě,hned to bude!“, hobit odběhl do sklepa a Govan se zatím koukal po hostech v hospodě. Očima se zastavil u hobita v černém. Byl celý zahalený a na hlavě mu seděla kápě...cítil však jeho upřený pohled. Mezitím přiběhl Dráček.
„přede dveřmi na vás čekají naložené saně mistře trpaslíku a...“, hobit se předklonil a ztišil hlas.“Slyšel jsem,že se v horách potuluje ledový obr vyhledává oběti mezi lidmi, co v horách žijí. Mějte se na pozoru!“ Trpaslíkovi blesklo hlavou, že zemřít v boji proti horskému obrovi by nebyla špatná možnost. Poděkoval Dráčkovi, položil mu na pult pár zlatek a odkráčel do chladného nočního vzduchu. Mezitím hobit v černém tiše vstal a nepozorovaně odešel zadním vchodem ven z lokálu. Poté, co se trpaslík vzdálil, zkontroloval, jestli mu nechybí jeho dýky a vyrazil za ním.
//Má první zkušenost,takže se mi moc nesmějte