Equilibrie

Osud černého rytíře zpečetěn

Říká se, že černý rytíř byl zničen kdesi v Arnudenu. Svou roli v tom údajně sehrála GSM a beduíni na vlastní oči viděli jeho zbroj. Dokladem budiž také to, že se již několik nocí neukázal. Zmizel i posvátný ochranný kruh kolem Oázy.

Jack popraven

Beduíni cítí zadostiučinění, protože jeden z ětch, kteří na oázu v minulosti zaútočili a vraždili, byl definitvně porpaven v Mithalliru a jeho tělo spáleno očistným plamenem za přítomnosti kněze.

Beduíni v oáze jsou zase o něco nervóznější, uzavřenější a není jim příliš do řeči. Mluví spolu tiše a s obavami obracejí zraky k poušti. Občas je možno v jejich řeči zaslechnout slova jako "drak" nebo "legendy," ale když se jich na ně cizinec optá, odmítají se o nich bavit. Svorně ale všichni zrazují každého od cesty do pouště, hlavně k troskám města.

Mezi beduíny se povídá, že zmizel vůdce karavany a dcera jednoho z beduínů. Někteří říkají, že ji vůdce karavany unesl, proti její vůli, jiní že je unesli štírolidé nebo že utekli společně. Je možné zaslechnout i šeptané obavy, že za to mohou seveřané a jejich ustavičné dráždění zla co dřímá pod Arnudenem.

Mluví se o tom, že na poušti je poslední dobou víc bouří než obvykle. I když zrovna není bouře, fičí ostrý vítr a často zvedá písek, že není vidět na krok. Mluví se i o seveřanech, kteří neustále - i přes zákazy beduínů - chodí zakázanému městu, aby tam nalezli svou smrt. Jen málokteří se vracejí.
Beduíni dávají návštěvníkům zřetelně najevo svou nelibost s jejich přítomností. Z jejich nevlídnosti je možné cítit obavy.

Od Arnudenu se šíří temnota v podobě hustých mračen a z toho směru je slyšet neustálé hřmění nesčetné blesky tam ozařují oblohu. Starší se modlí k Matce a k Tawwábovi, a beduínům unikne jméno jejich patronů za každou druhou větou. Všichni se drží v oáze nebo poblíž a do pouště příliš nevycházejí.

Černá mračna pokrývají oblohu nad pouští, jen nad oázou je ještě možné spatřit slunce. Mezi beduíny se mluví o živých mrtvých, kteří se potulují po poušti i ve dne, když je slunce zastíněno.

Temnota dál padá na poušť a houstne. Lidé mají pocit, že je pronásledují vlastní stíny a některé prý skutečně ožívají. Tíha temnoty doléhá i na oázu a oko světla, které tvoří díra v hustých mračnech nad ní se pomalu stahuje a zavírá.

Další a další ze seveřanů nedbají varování a chodí do temnot pouště, aby tam nalezli smrt. Někteří prý i uzavírají s temnotou pakty, ale co je jim platné, že nedojdou újmě na těle, když ztratí svou duši ?

Beduíni jsou z nějakého důvodu k seveřanům ještě více odměření až skoro nepřátelští.

Je tomu prý několik dní, co vrchní beduín konečně přijal seveřany. Byl mezi nimi prý ale i rytíř Dietrich, hrdina obrany proti Černému jezdci, který ohrožoval oázu před lety. Snad najde cestu jak rozptýlit temnotu nad písky a uložit opět prokleté město ke spánku.

Země se otřásla a z míst, kde se rozkládají trosky prokletého města vystřelil k nebi proud rudého světla. Ten přetrvává a mračna se kolem něj začínají pomalu stáčet rotovat. Obloha nad městěm je ponuře ozářená do ruda. Co to znamená je těžké říct, ale oázou se nesou ponuré hlasy, že čas pouštního lidu se chýlí ke konci.

Mluví se o seveřanech, snad dokonce někom z tamního kultu slunce, kteří ohrozili oázu. Beduíni jsou k seveřanům již doslova nepřátelští a jejich pověstná pohostinnost jako by byla jen pohádkou z minulosti. Dokonce si prý zavřeli a zahradili vstup do velkého stanu.

Z pouště bylo slyšet hřmění, někdo odpřisáhne, že to byl snad něčí hlas, který k němu promlouval. Tak jako tak ten zvuk se táhl z pouště snad věčnost a když ustal, nad Arnudenem byla oblaka jiná. Černá mračna se stočila kolem proudu rudé záře, která vychází z trosek města a nyní kolem něj rotují v obrovském černém trychtýři. V něm se čas od času rudě zableskne.

Temnota nad pouští jako by ještě zhoustla a je zde patrná úzkost, která se vkrádá všem do duše.

Beduíni jsou již vyloženě nepřátelští a vyhánějí seveřany z oázy. Nezřídka se stane, že za utíkajícími návštěvníky létají šípy. Prý je nějací seveřané napadli a přivedli si s sebou snad i nějaké monstrum, ale kdo ví co je na tom pravdy, mezi svištícími šípy se špatně poslouchá.…

Uplynul nějaký čas a vše v Oáze se vrací do starých kolejí. Snad jen nedůvěra beduínů vůči cizincům zůstává - jen Al Harun je přátelský a pohostinný. Dá to rozum. Kdyby takový nebyl, jeho obchod nepokvete.

Oáza je plná strachu a napětí.
V noci prý obchází okolí tajemná postava v černém
Nikdo se neodvažuje zasáhnout.
Vše se připisuje cizincům a "seveřenům" kteří procházejí Oázou do Arnudenu.
….
Beduíni jsou odtažití a nevrlejší než obvykle.

Oáza se pomalu vrací do starých kolejí.
Jediné co je ještě patrné jsou pohledy některých beduínů na "seveřany".
Jsou ale i tací jenž beduíni vítají s otevřenou náručí.

Neklidná Poušť
Beduíni nově příchozím vypráví jak neklidná je Poušť.
Nezvyklé chování zvířat a tejemné zvuky vycházející z nitra Pouště a trosek Arnudenu nedávají beduínům klidný spánek po mnoho nocí.
Všem doporučují se troskám Arnudenu vyhýbat jak to jen jde. A obecně nepokoušet hněv Pouště.

Navíc k tomu ta tajemná záře na východě z pobřeží. Jen Matka Poušť ví co se tam událo.