magnumik píše:Antičtí filosofové si taky všechno cucali z prstu a vychází z nich všichni ostatní filosofové
Ten člověk není vědec, prostě filosof... a když mě řekneš jedinej důvod proč by ten člověk neměl mít aspoň v něčem pravdu, tak ti budu vděčnej :) copak ty sám dokážeš určit co je pravda? Má pravdu Einstein s tím, že nelze dosáhnout vyšší rychlosti, než je rychlost světla? Můžeš jenom spekulovat :) a o tom to je... přečteš si tenhle článek pana Zelenky, zamyslíš se nad ním a buď si schopnej argumentovat proti němu a nebo nejsi a řekneš si buď něco na tom bude a nebo "ten člověk je pseudovědec a to co tlačí je uplně k hovnu, protože si to celý vymyslel" :)
Enesek: to sem neviděl :) jak se to menuje?
(O jeho studiích filosofie jsem se rovněž nedočet... ano, možno přiznat, je někde na úrovni Anaximena, Anaximandra a Tálese z Milétu.)
Zde tedy kritika článku:
Miroslav Zelenka píše:Základní věc, kterou je nutno si stále uvědomovat je, že nikdo jiný než my sami nám budoucnost netvoří.
Hned na začátku autor uvedl striktně zadaný předpoklad, který je podmínkou pro další teze. Proč si ovšem vyslovenou skutečnost máme uvědomovat jaksi nevysvětluje.
Miroslav Zelenka píše:Pochopení tohoto principu opravdu není jednoduché, ale na druhé straně je zajímavé, jak dochází ke konvergenci (sbližování) tzv. duchovních nauk a vědy, zejména kvantové fyziky.
Hlavním rysem kvantové mechaniky je pravděpodobnostní popis. Kvantová mechanika poskytuje pravděpodobnostní výsledky, protože vesmír sám je pravděpodobnostní spíše než deterministický. Kvantová mechanika také zdůrazňuje principiálně pravděpodobnostní podstatu našeho vnímání a popisu světa.
Zde autor zveličil slovo "pravděpodobnost" z vlnové rovnice, kde čtverec absolutní hodnoty vlnové funkce udává hustotu
pravděpodobnosti výskytu mikročástice. Tedy autor vůbec nebere v potaz, že se touto rovnicí snažíme určit výskyt částice, která neustále kmitá podle pevně daných přírodních pravidel, ale rovnou prohlásil, že kvantová mechanika poskytuje pravděpodobnostní výsledky - a z toho nejspíše sám vyvodil tezi, že to je proto, protože celý vesmír je pravděpodobnostní (tedy stochastický) spíše než determinisktický (tedy že je řízen pouze platnými přírodnímy zákony od samého počátku a nahodilé jevy se nevyskytují).
Miroslav Zelenka píše:Kvantová fyzika již došla k poznání, že výsledek experimentu či pozorování ovlivňuje experimentátor či pozorovatel. Jedná se o poznatek, kterým byl odhalen rozhodující vliv pozorovatele na výsledek kvantových dějů spočívající v tom, že vlastnosti jakéhokoliv objektu lze pochopit jen a pouze z hlediska vzájemné interakce mezi daným objektem a jeho pozorovatelem.
Původ tohoto tvrzení mě zajímá, autor ho bohužel neuvádí. Nejspíš má na mysli, že pokud nedojde k interakci mezi daným objektem a pozorovatelem, skutečně nemůžme děj pozorovat. (Což je přirozené, jestliže dám mezi mě a monitor překážku, nedojde vzájemné interakci mezi pozorovaným monitorem a mnou a já nic neuvidím - zjednodušeně řečeno).
Miroslav Zelenka píše:Einstein kdysi na adresu kvantové fyziky prohlásil, že bůh nehraje v kostky, protože se nedokázal smířit s principem nahodilosti, který kvantová fyzika obsahuje.
Zde co říká wikipedie o oné události s Einsteinem (
http://cs.wikipedia.org/wiki/Albert_Einstein):
Wikipedie píše:V polovině dvacátých let, když byla původní kvantová teorie nahrazena novou kvantovou mechanikou, Einstein zavrhl kodaňskou interpretaci nových rovnic, protože se mu nelíbila pro její pravděpodobnostní a nenázorný přístup k fyzikálním jevům. Einstein souhlasil, že tato teorie je nejlepší, kterou lidstvo mělo, ale hledal vysvětlení, které by bylo „ucelenější“, rozuměj deterministické. Věřil, že taková fyzika musí existovat, protože ho už dříve vedla k úspěchům s atomy, fotony a gravitací a nechtěl se této víry vzdát.
Einstein v roce 1926 napsal Maxu Bornovi: „Kvantová mechanika je jistě velkolepá. Ale vnitřní hlas mi říká, že to ještě není to pravé. Ta teorie vysvětluje mnohé, ale neposunuje nás ani o kousek blíž k Jeho tajemství. Jsem v každém případě přesvědčen, že On v kostky nehraje.“ Nebylo to odmítnutí pravděpodobnostních teorií, Einstein také dříve v pracích o Brownově pohybu a fotoelektřině využíval statistické analýzy. Už v článcích, které publikoval před zázračným rokem 1905, sám objevil Gibbsovy soubory. Ale nevěřil, že fyzikální realita se v základu chová náhodně.
Já souhlasím v tomto směru s Einsteinem, pan Zelenka zdá se nikoli, nicméně jak vidno, Albert Einstein neměl problém se s pravděpodobnostními teoriemi smířit. Pouze byl přesvědčen, že existuje přesnější a dokonalejší vysvětlení.
Miroslav Zelenka píše:Kvantová fyzika opakovaně prokázala, že vědec vždy nějakým způsobem ovlivní výsledek experimentu, i kdyby jen tím, že ho normálně pozoruje – to je dnes ve vědě obecně uznávaná skutečnost známá jako Heisenbergův princip neurčitosti.
Heisenbergův princip říká, že čím přesněji určíme jednu z konjugovaných vlastností (například polohu a hybnost elementární částice v kvantové fyzice), tím méně přesněji můžeme určit tu druhou - bez ohledu na to, jak dobré přístroje máme. To také znamená, že představa z klasické fyziky, že můžeme předpovědět chování systému pokud známe jeho počáteční stav, je v praxi k ničemu: počáteční stav systému nikdy nemůžeme zjistit dostatečně přesně (protože nelze dostatečně přesně zjistit oba tyto konjugované parametry).
Lidsky: Čím lépe změříme hybnost částice (hmotnost a rychlost), tím hůře určíme její přesnou polohu. Čím lépe určíme polohu částice, tím nepřesněji určíme její hybnost.
Heisenbergův princip neurčitosti je samozřejmě zcela a obecně uznávaná
matematická vlastnost, která nikterak nedefinuje to, že by vědec vždy nějakým způsobem ovlivnil výsledek experimentu. Toto je tedy zcela autorem vykonstruované tvrzení.
Miroslav Zelenka píše:Ještě úžasnější je ale převratný objev, který dal vzniknout výše zmíněné dualitě částice-vlnění: totiž možnost, že fyzik ve skutečnosti částice, které pozoruje, také sám vytváří. Pokud totiž nejsou pozorovány nikým, pak se zdá, že se tyto částice projevují pouze jako vlnění.
Dualita částic se opravdu vztahuje ke skutečnosti, že hmotu lze popsat buď jako vlnu nebo jako částici, v závislosti na uspořádání experimentu a způsobu pozorování, což ovšem neznamená, že by pozorovatel ovlivnil chování hmoty, pouze ji popisuje dvěma způsoby (konkrétně nepříkald jednou, když pozoruje ohyb světla, bodruhé když pozoruje fotoelektrický jev). Rozhodně to neznamená, že se částice projevují pouze jako vlnění, nejsou-li nikým pozorovány
Miroslav Zelenka píše:Myslím, že většina fyziků se stále ještě brání plně pochopit podstatu Universa (Teoversa) a Vesmíru, protože ve všem a za vším stále hledají materiální vysvětlení a hmotu, i když již ve svých myšlenkových procesech dokázali redukovat hmotu na částice ve formě záření - vibrace.
Zde autorovi nerozumím, jaké vibrace myslí. Nejspíše má na mysli vlnový charakter záření (fotonů, které se dají popsat i částicově...), čímžto nikdo ovšem hmotu neredukoval. Nehledě na to, že v minulosti se rozlišovaly dvě formy hmoty - látka a pole. Dnes víme, že veškerá hmota je složena z elementárních částic, bohužel některé stále neznáme (a neumíme s nimi pracovat) - například stále je pro nás tajemstvím gravitační pole. Osobně se myslím, že se fyzikové nebrání plně pochopit podstatu Universa, naopak se o to vehementně všemy způsoby snaží.
Miroslav Zelenka píše:Dle mého názoru se nejedná o to, že vesmír se chová náhodně a je nepředvídatelný. Posuzování věcí jako náhody pramení z nedostatku informací. Není zcela přesné vyjádření, že stav nějakého systému je určen teprve jeho pozorováním.
V prvních dvou větách popírá autor své rezolutní tvrzení, že vesmír je se chová spíše pravděpodobnostně než deterministicky. Poslední větu si vykládám tak, že autor uvozuje zjevení následné pravdy tím, že fyzikové nemají pravdu v tom, co jim výše v článku na základě ohnutých a z kontextu vytažených tvrzení do úst podsunul.
Miroslav Zelenka píše:Každý systém (a pod systémem je možno si představit jak atom, tak i celý náš 3D Vesmír) se nachází v každém okamžiku v mnoha a pravděpodobně dokonce v nekonečně variantách. Naše mysl (vědomí) si svou koncentrací na jednu z variant vybírá jeden konkrétní určitý stav systému, který tak svým způsobem pozoruje a tím i pro sebe tvoří. Většinou si také vybírá takovou variantu, které se mu „jeví“ jako pravděpodobná. Není to jednoduché k představě či pochopení, ale jsem přesvědčen, že tento popis se blíží skutečnosti.
A zde máme onu zjevenou pravdu (ve skutečnosti autorův názor). Na jakých podkladech autor tento názor staví nikde nevysvětluje. Pouze tvrdí, že to tak je a že je o tom
"přesvědčen".
Miroslav Zelenka píše:Až většina vědců připustí možnost, že Svět (Universum, Teoversum) není nic jiného než jedna nekonečně složitá myšlenková konstrukce, tak mohou pokročit s pochopením i jeho jednotlivých částí a jejich funkcí a případně smyslu.
Zde již autor dokonce tvdí, že všichni - pardon, většina - vědců musí připustit jeho teorii a teprve potom prozřou a pochopí, jak celý svět funguje. Přemýšlím, kterou duševní poruchou autor trpí, pokud to celé ovšem není jen recese.
Miroslav Zelenka píše:Einsteinova věta o tom, že bůh nehraje v kostky je pravdivá v tom smyslu, že bůh vytváří všechny možné i nemožné varianty skutečnosti a tudíž v přeneseném slova smyslu nehází si kostkou, aby vybral jednu z variant, ale tuto možnost nechává na nás, abychom svou koncentrací si na konkrétní variantu realizovali svoji svobodu vůle a tvořivosti. To, že nám to někdy připomíná hru v kostky, je z toho důvodu, že naše vědomí (na stupni rozvoje odpovídající lidské bytosti) není schopno vnímat všechny varianty, či dokonce si jen připustit jejich možnou existenci.
Zde již autor tvrdí, co činí bůh
A že my si vybíráme z toho, co pro nás vytvoří.
No, a tady už mi došla trpělivost a dále se mi postupovat nechce. Snad to stačí.
Autor kritiky je vystudovaný vojenský chemik, nyní pracující v oblasti jaderné fyziky (konkrétně detekce ionizujícího záření). Autor je dále šťastný člověk, který nepotřebuje k duševní pohodě a přechodu k různým stavům vědomí používat psychowalkmeny ani jinak stimulovat mozek. Kritiku začal psát prostě proto, aby vyvrátil evidentní bludy a nemaskoval je "odpoutáním od pragmaticky vnímané reality". Dále je autor velmi duchovně zaměřen, vůbec mu při tom nevadí, že je vzdělán v oblastech fyziky a chemie, a raději se obrací do svého nitra než k Miroslavům Zelenkům hovořícím za bohy.