Tak já bych chtěl v první řadě poděkovat za vaše názory k termínu HCRP, jak jsme o to včera dopoledne požádal. Je trochu škoda, že nepřišly žádné odkazy (kromě toho od Amber, ke kterému se dostanu); doufal jsem, že se někde nějaká zmínka o HCRP, která by se dala pokládat za aspoň vzdáleně oficiální definici, objeví.
Předesílám, že to, co teď píšu, ještě není to, co sem plánuji napsat a co si bude klást za úkol některé problémy zde pojmenovat. Nicméně je to docela významnou součástí toho celkového zmatení a rozdílů přístupu, se kterými se tu v poslední době hráči mezi sebou potýkají.
Kamenem úrazu HCRP je to slovíčko „hard-core“. Podle toho, co jste napsali, se vaše představy o tom, co termín HCRP obsahuje, odvíjejí rozvinutím nějaké původní představy o RP o stupínek výše, než ta představa přesáhne pomyslnou hranici a RP se přehoupne do HCRP. Ať už to HCRP znamená cokoliv. A ono také může znamenat cokoliv, záleží na výkladu každého; to „hard-core“ si někdo může vykládat jako „dovedené do krajnosti“, někdo jako „pravé“, někdo jako „bezohledné“. (Bezohledné může mít navíc víc významů – může být bezohledné ke hráčům v tom pravém pejorativním smyslu, může být „bezohledné“ k OOC věcem, což znamená, že se postavy chovají striktně jen IC bez jakéhokoliv třeba jen minimálního pozitivního metagamu.) Důležité z tohoto odstavce je si uvědomit, že pokud není žádná (to slovo se mi příčí, ale budiž) „oficiální“ definice HCRP, pak HCRP znamená pro každého něco jiného, byť v obecném smyslu se ty představy samozřejmě blíží).
Tady se asi hodí, abych se podíval na to, na co odkazoval hráč Amber. Web equilibrie.cz, hlavní stránka, druhý odstavec: „
Equilibrie je tzv. HC RP svět - to znamená, že pěkná RP hra je přímo nutnou podmínkou a je vyžadována. Pokud nevíte co si pod tím spojením zkratek představit, zkuste si přečíst zde na stránkách část Jak hrát RP.“ O HCRP se tu píše jen, že to znamená „pěknou“ hru. „Pěkná“ je taky slovíčko, které je pro každého individuální a musí se vykládat v širším kontextu a se znalostí hodnot pisatele. Tady napoví ta stať „jak hrát rp“, ke které se vrátíme za chvilenku, po ještě jedné věcičce:
To, že se HCRP může vykládat v různých místech všelijak, bych totiž ještě rád doložil citací z
webu Thalie:
RolePlay exhibicionismus
Čas od času můžete nejen v online hrách narazit na hraní přezdívané někdy jako Hard Core Role Play. Jedná se o hraní charakteru postavy za každou cenu, které často končí exhibicí postavy, která v danou chvíli nemusí být vhodná a může zkazit atmosféru, či dokonce zhatit někým vymyšlenou zápletku. Takový hráč obvykle nevnímá okolí a jen pokračuje ve své produkci. Je vždy dobré zamyslet se, jestli to, co se chystám hrát bude zábavou pro ostatní případně přínosem nebo zpestřením pro děj, který má následovat. Hru nehrajete sami a né vždy musí být vaše představa tou nejlákavější pro všechny okolo.
A jak je to s tou zkratkou HCRP? Asi je to „hardcore“ přeci jen slovíčko, co většině lidí neleze moc přes rty a raději hledají jiné; na EFU zaměření serveru například pojmenovávají jako roleplay-intense (nebo tak nějak), což je mnohem, řekl bych, vzletnější a líp navede na tu správnou notu. HCRP původně bylo označení pro třetí, nejvyšší, stupeň roleplayingovatosti MMORGP serveru (Wow, Lineage ][ a tak podobně). Na těch normálních se na jakékoliv náznaky atmosféry kašlalo. Pak byly RP servery, kde se na vás nekoukali jako na vola, případně neodpověděli stylem „WTF LOL!“ když jste druhému hráči napsali „Zdravím, ctihodný rytíři.“ Nicméně to RP bylo spíš zpestřením a nikdo si nelámal hlavu nad tím, zda se při raidu na moba přešlo do OOC komunikace, zda něco není metagame a podobně.
HCRP pak označovalo servery, které se snažily iluzi fantasy světa ukázat dokonale, a v pravidlech měly zakotveno, že OOC věci kazící tu iluzi do hry striktně nepatří. Měly vynucení RP přímo v pravidlech. A Equilibrie, vznikající v té době, se také označila jako HCRP, aby bylo ihned vidět, že zde je RP nutností.
Amber možná chtěl odkázat na jiný „druhý odstaveček“, který pojednává o pojmu HCRP podle Labira/Onyxe víc, než ta jedna věta na homepage. Je to druhý odstaveček na stránce „O Equilibrii“:
HC RP je zkratka z anglického Hard Core Role Play. V podstatě to znamená, že hráčům Equilibrie až tolik nezáleží na statistikách a zkušenostech jejich postav, nemusí mít nejsilnější nebo nejbohatší postavu světa aby se dobře bavili. Postavy žijí své životy jako by se jednalo o skutečné bytosti ve skutečném světě. Při tomto stylu hry se hráč kolikrát mnohem více pobaví, když hraje ubohého chudáčka než supermana. Nástin toho jak lze takovýmto způsobem hrát naleznete v části Jak hrát RP.
Je tu zase odkaz na to: „Jak hrát RP“. Když si to pročtete, jsou to zajímavé návody (hlavně pro nováčky), jak se vžít do postavy. Nikde tam ovšem nejsou žádné striktní příkazy, které by zakazovaly byť jen sebemenší OOC ovlivňování ve formě nějaké té pozitivní metagame. Mohli jste si už všimnout, že labir pozitivní metagame v jisté míře oceňuje a pokládá ho za jednu z důležitých podmínek pro udržitelnost hry na EQ. (Kus z vize Equilibrie: „
Pro dobrou hru na Equilibrii je třeba si postupně vypěstovat něco čemu říkáme "cit pro hru", cit, který říká co je možné aby si hráč (neplést s postavou prosím) dovolil vzhledem ke světu i k ostatním hráčům.“) To, že na začátku tu byla veliká skupina velice kvalitních hráčů, kteří se RP nemuseli učit a byli schopni hru držet na vysoké úrovni, bylo super, ale to je něco, co se týká vypělosti a umu hráčů, kteří časem odešli, nikoliv "zaměřením" serveru.
Vše tohle jsem se snažil psát proto, abyste pochopili, proč není správné prohlašovat, že na EQ se nehraje HCRP. Protože to prohlášení se vztahuje k oné „osobní“ definici, bez ohledu na to, co ta zkratka na EQ vlastně znamená a na kontext jejího vzniku. Ještě horší dokonce je prohlásit, že EQ z toho „pravého“ (pro vás) HCRP někdo (a je fuk, zda tým, rádci, Znojemáci, elfky…) zkazil do dnešního stavu, nebo že dnes EQ jen předstírá, že se jedná o HCRP. Buď se jedná o nepochopení, nebo o záměrnou manipulaci; obojí z toho není příliš šťastné.
Je to, opovážím se tvrdit, jeden z příkladů toho, jak se lidé mohou nějaké věci bez hlubšího přemýšlení o kontextu chytnout, pokud se jim hodí do krámu, a točit ji do úmoru jako prázdnou mantru. Jeden z příkladů bezhlavého následování „své“ pravdy a neústupnosti, což je z mého pohledu jeden ze zásadních důvodů, proč vše dospělo do současného stavu.
Pravděpodobně ještě víc srozumitelné to bude, až napíšu i ten zbytek. Až budu mít čas (achjo :/)chci psát o tom, k čemu se tu vlastně taky sami už přirozeným vývojem blížíte: o důvěře mezi hráči a DM. Dále ale i o tom, že pro dosáhnutí závažných cílů ve hře (stavěni hradů) je tato důvěra dokonce nezbytností, a že jeden z významných pramenů nespokojenosti těch nespokojených je jejich rozhodnutí, že už týmu důvěřovat nehodlají. A v neposlední řadě i to, proč si myslím, že malá míra pozitivního metagamu je jedním z důležitých základních kamenů pro „hratelnost“ všeobecně.
Díky, že jste to dočetli až sem, snad to bylo trochu pochopitelné o.O;