Noc, co nikdy neskončí
Napsal: 2. 3. 2011 1.10
Noc, co nikdy neskončí
Byla zima. Vyzáblými prokřehlými prsty s pečlivě zbroušenými nehty
objímal mříže cely a chlad mu skrz ně pronikal až do srdce. To teď bilo rychleji,
nervózně očekávalo příchod stráže.
Pouta na rukou jako by měla změnit něco na tom, že mohl kdykoliv uniknout,
zabít stráž jedním slovem. Mírně se usmál a trhnutím hlavy odhodil vlasy z čela.
Všichni po cestě i na místě zírali, s otevřenými ústy a vykulenýma očima se snažili
proniknout jeho smutným pohledem a najít uvnitř monstrum, vraha a temného mága.
Ještě, že mi v cele nechali hřeben.
Dargus to vzal stručně - vraždy, vyvolávání nemrtvých, přestupky proti zákonu...
Vynechal můj titul velmistra Gildy svobodné magie.
Koutkem oka zahlédl bitevního mága z Univerzity. Připravoval se na boj.
Byl asi jediný, kdo měl tušení, co všechno by se mohlo dnes večer stát.
Neboj se, nebudu se bránit.
Paladin dostavěl hranici, polil ji olejem a zapálil. Jako by to dělal každý den. Jako by zapaloval oheň v kamnech.
Jako by neměl strach ze smrti. Odsouzení polkli svá poslední slova.
Krásná noc, dnes budou padat hvězdy.
Suché dřevo vzplálo jasným plamenem. Byl to ten, který avataři neodpouští.
"Sbohem má Paní", pošeptal hvězdám.
Plamen se vyšplhal nahoru, začal mu olizovat lýtka a drahá látka modrých šatů pomalu hnědla.
Zavřel oči a usmíval se. Usmíval se, protože věděl, že právě spatřil noc, která už nikdy neskončí.
"Čekáme na tebe", pošeptaly mu hvězdy.
Chladivý vánek ho hladil po tvářích, šeptal mu do uší utěšující slova.
Já jsem vánek.
Noční obloha hrála svůj nejlepší akt, hvězdy padaly a zvonily jako stovky malých rolniček.
Já jsem hvězdy.
Paní noci kráčela po nebeské klenbě, zahalena jen černými kadeřemi.
Kráčím s tebou.
A pak už nebylo nic. Jen vánek a krásná noc v níž zazářila nová hvězda,
kterou o několik měsíců později mudrcové nazvali Modrým mágem,
snad podle její namodralé mihotavé záře.
Byla zima. Vyzáblými prokřehlými prsty s pečlivě zbroušenými nehty
objímal mříže cely a chlad mu skrz ně pronikal až do srdce. To teď bilo rychleji,
nervózně očekávalo příchod stráže.
Pouta na rukou jako by měla změnit něco na tom, že mohl kdykoliv uniknout,
zabít stráž jedním slovem. Mírně se usmál a trhnutím hlavy odhodil vlasy z čela.
Všichni po cestě i na místě zírali, s otevřenými ústy a vykulenýma očima se snažili
proniknout jeho smutným pohledem a najít uvnitř monstrum, vraha a temného mága.
Ještě, že mi v cele nechali hřeben.
Dargus to vzal stručně - vraždy, vyvolávání nemrtvých, přestupky proti zákonu...
Vynechal můj titul velmistra Gildy svobodné magie.
Koutkem oka zahlédl bitevního mága z Univerzity. Připravoval se na boj.
Byl asi jediný, kdo měl tušení, co všechno by se mohlo dnes večer stát.
Neboj se, nebudu se bránit.
Paladin dostavěl hranici, polil ji olejem a zapálil. Jako by to dělal každý den. Jako by zapaloval oheň v kamnech.
Jako by neměl strach ze smrti. Odsouzení polkli svá poslední slova.
Krásná noc, dnes budou padat hvězdy.
Suché dřevo vzplálo jasným plamenem. Byl to ten, který avataři neodpouští.
"Sbohem má Paní", pošeptal hvězdám.
Plamen se vyšplhal nahoru, začal mu olizovat lýtka a drahá látka modrých šatů pomalu hnědla.
Zavřel oči a usmíval se. Usmíval se, protože věděl, že právě spatřil noc, která už nikdy neskončí.
"Čekáme na tebe", pošeptaly mu hvězdy.
Chladivý vánek ho hladil po tvářích, šeptal mu do uší utěšující slova.
Já jsem vánek.
Noční obloha hrála svůj nejlepší akt, hvězdy padaly a zvonily jako stovky malých rolniček.
Já jsem hvězdy.
Paní noci kráčela po nebeské klenbě, zahalena jen černými kadeřemi.
Kráčím s tebou.
A pak už nebylo nic. Jen vánek a krásná noc v níž zazářila nová hvězda,
kterou o několik měsíců později mudrcové nazvali Modrým mágem,
snad podle její namodralé mihotavé záře.