Aefare, tebe si přečtu pozdějš... takže pokud bych náhodou říkal něco podobného, tak sorry, ale zrovna nemám sil...
EQuilibrie z pohledu naratologie
Takhle nějak jsem chtěl pojmenovat práci do školy, ale vzhledem k situaci (hostující profesor z USA měl jisté zdravotní problémy) jsem tu práci ještě nenapsal, přesto shrnu základní body. EQ (a další NWN světy) představují dle mě nový fenomén na poli narativu (vyprávění). V tomto modelu autor (Labir & Onyx)
vymyslí základní prostředí, příběh, logičnost atd. (historie, reálie, pravidla a systémy) a poté přistupují příjemci (hráči) a krom toho, že se dostávají hlouběji do příběhu, ale zároveň vytváří na základu další příběhy a tím ten svět
spoluutváří. Ve hře najdete několik velkých očividných příkladů, kdy hráči pozměnili tvář a příběh světa (z hlavy mě napadá - tvorba jistého údolí, démonologie na MUni, hráčské instituce - Dolobrana, Druidí kruh, apod.), dále pak mnoho už né tolik očividných (osobní příběhy postav, které hýbou charaktery a osudy dalších postav - u mě třeba KaTo a jeho "epizodky" jednotlivé + Nifredil a její příběh v dopadu na Larga, Armio & Vragar a jejich činy v dopadu na Zendaera, Edward a šlechta z Tiru v podání Jona a skarbiho, Van a Hrebogovci, GSM a nepřátelé GSM, Maireig, válka atd.).
V praxi to tedy znamená, že autoři sice vytvoří na počátku dílo s jistou vizí, ale ostatní jim do té vize vkládají další a další vize, popudy, záměry a tím tu základní vizi mění. Ano je tu asi dost změn k horšímu (bugeři, haversteři, creepeři apod.), ale i mnoho dobrého (viz. konec předchozího odstavce). Všechny ty vize jsou si v podstatě rovnocenné a myslím si, že by se měli nechat volně šířit, čímž se některé na EQ usadí více, jiné méně.
Nynější problém podle mě tkví v následujícím.
Zaprvé - Labir se přestal zajímat o svojí vizi a to jak se mění, přesto tuto "povinnost" nechce svěřit nikomu jinému, čímž se ta vize pomaličku rozpadá.
Zadruhé tu vznikla taková hiearchie, kdy si podle všeho někteří myslí, že jejich vize je ta naprosto nejsprávnější vize a odmítají vize druhých. To by bylo snesitelné, kdyby nedocházelo k využívání svých postavení k tichému prosazování vlastních vizí (tady nemohu objektivně říct, kdo co přesně protlačil, protože tohle jsem jen kdysi řešil s Pavlem, takže vím, jen o asi dvou třech případech, kdy jej ostatní hráči odmítli, ale on to pak tiše našeptával díky svému postavení Labirovi dál, až nakonec byla Pavlova vize přijata). A asi nakonec
zatřetí - v důsledku "správnosti" jediné vize, odcházejí hráči, kteří zde utvářeli velké i malé příběhy, hráči kteří zde zanechali dílo a toto dílo je znehodnoceno tím, že jim někdo řekl "tohle je špatně". V konečném důsledku je EQ společný projekt všech, kteří tu stráví nějaký delší čas a něco se zde pokusí zanechat - pár knih, náboženství, příběh své postavy, stavbu, cokoliv. Objevují se sice noví hráči, ale NWN komunita je natolik malá, že ztráta těchto zkušených tvůrců je pro svět nenahraditelnou ztrátou (Nemluvě o jisté "citové" újmě u dotyčných - zkuste na něčem nechat tři, čtyři, pět.. možná šest let... a pak být vyhnáni)