Downpatrick byl dobyt a vypleněn. Irsko padlo kompletně pod nadvládu angličanů a spolu s touto událostí proběhla i korunovace nového krále. Lid Anglie slaví vítězství.
Tak, nakonec se to nestihlo před vánoci, ani před novým rokem, ale je odehráno a tento tah je také poslední. Anglie splnila všechny potřebné podmínky a zajistila si celkové vítězství.
Chtěl bych vyjádřit obrovské poděkování všem, co se na této kampani podíleli. Nejvíce asi za jejich trpělivost (tady nemalý dík patři převážně Darmianovi a to i za to, že naskočil do už rozjeté hry za Jona), protože v jejím průběhu se celá hra o poznání zpomalila a mnohdy jsem měl pocit, že už se nedotáhne zdárně do konce.
Co jsem nečekal, že by nakonec mohla být Anglie celkovým vítězem (už ze začátku jsem nebyl zrovna nadšen, že připadla zrovna mně). Z pohledu Anglie se největšího trápení dostalo od Naylunových welšanů, kteří ji v jednu chvíli opravdu šlapali významně po zádech a i přes výrazné oběti ji nepěkně zavařili. Kdo ví jak by to dopadlo, kdyby welšané započli s útokem o mnoho dřív, ještě než se mi povedlo přemístit jednotky blíž k hranicím a nestáhl posily z Irska. Já sám jsem pak ve válce s Walesem udělal dost výraznou chybu a to když jsem podcenil schopnosti jejich vůdce Llywelyna a trestuhodně přišel o prince Edwarda, který se po poslání na křížovou výpravu, mohl později vrátit s armádou plnou zkušených křižáků.
Další významným krokem byla válka se Skotskem. Do které se mi teda moc nechtělo, ale kvůli splnění podmínek pro vítězství k ní asi muselo dojít. Ta byla ve velké míře ovlivněna lstí, kterou jsme dali dohromady se Skarbim. V první fázi Anglie předstírala, že je zatažena do konfliktu mezi Norskem a Skotskem díky lži ze strany norů. Samozřejmě šlo jen o to, aby maskovala své záměry a získala si několik provincií bez toho, že by riskovala naplno rozhořelý konflikt se Skotskem. V druhé fázi kdy mělo všechno ze strany Anglie utichnout, šlo už jen o to, aby Skotsko odvolalo své armády z Irska (ty mi byly fakt trnem v oku a měl jsem před nima stále respekt
) a ty by pak s pomocí Norska byly nejlépe potopeny ještě na moři nebo izolovány někde, kde díky námořní převaze na ně už nebude moct Darmian šáhnout (což se nakonec podařilo). Takže nebýt toho celého výmyslu, asi by to byla ještě velmi tuhá bitva mezi Anglií a Skotskem s pomocí Norska, coby anglického spojence. Tady se víc než důsledně potvrdilo to, že diplomacie se nemá přehlížet - jsem se až zastyděl, jakou sviňárnu jsme na Darmiana ušili
, i když na druhou stranu, už od začátku hraní za Anglii jsem si tak trochu připadal jako Longshank (anglický panovník ze Statečného srdce) a nezachovat se v podobném stylu, Anglie by asi nikdy nevyhrála.
Celá kampaň trvala neuvěřitelných 590 dní (od oficiálního startu 24.05. 2011 do 2.1. 2013 - pokud mám někde chybu, klidně mě opravte
). Opravdu běh na dlouhou trať (asi by to číslo bylo o poznání menší nebýt všech těch průtahů, ke kterým jsem přispěl i já a tímto se také za ně omlouvám).
Konečné výsledky jsou tedy následující:
1. Anglie
2. Skotsko
3. Norsko (reálně, jako jediný skutečný spojenec Anglie by si zasloužila druhé místo, ale bodově to vychází takto - viz. tabulka)
4. Irsko
5. Wales
Na závěr připadám ještě pár screenů a ještě jednou díky všem zůčastněným, doufám, že i přes tu obrovskou natáhlost, vás kampaň přece jen pobavila.
Bitva o Downpatrick
Vítězství
Finální tabulka
P.S. Na první stránku topicu jsem zaktualizoval veškeré doprovodné texty, je to celkem vtipné čtení.