Jiskra v temnotě

Máte příhodu, legendu či příběh ze hry? Sem s ním.

Moderátoři: Dungeon Servant, World Builder, Dungeon Master

Odpovědět
xondik
Příspěvky: 208
Registrován: 3. 8. 2009 22.50
Kontaktovat uživatele:

Jiskra v temnotě

Příspěvek od xondik »

...Oči vytřeštěné do temnoty ve dveřích před sebou. Tlukot srdce skoro přehlušující nelidský vřískot, vycházející z hrdla člověka pojídaného zaživa někde ve tmě za dveřmi. Panický dechberoucí strach, celé tělo ztuhlé, prsty křečovitě zaťaté ve zmrzlé zemi pokryté slabým popraškem sněhu, ve kterém jsou krvavé šmouhy po odtaženém těle.
Poslední výkřik zanikl v tichém zabublání. To byla překousnuta krční tepna a nešťastník se začal topit ve vlastní krvi.
Průvan s tichým zavrzáním přibouchl dveře Mithalirské kobky a rozhostilo se ticho.
Ticho přerušené jen tichým vzlikáním malého chlapce , jenž sám a umazaný od krve tiše vzlikal s pohledem plným šíleného strachu na dveře krypty, kam před chvílí smečka nemrtvých zatáhla jeho otce.
Netušil jak se mu podařilo vyváznout z odporných, smrdutých a rozpadajících se rukou, schovat se za matčin hrob, přežít.
Skoro ani nevnímal, že ho muž v těžké železné zbroji zvedl ze země. Staví na nohy a oklepává z něj kusy zetlelé látky a masa, jež za sebou nechávali nemrví.
Skoro ani nevnímal, že ho muž balí do tvrdého koženého pláště , chladnými železnými rukavicemi ho hladí po vlasech a šeptá “ššš jen klid , světlo přichází i v těch nejtemnějších chvílích, a ty to své dozajista najdeš”.
Rytířův hlas mu přišel nevýrazný, jakoby ho slyšel z velké dálky a řeč cizí i když byl to byl jeho rodný jazyk.
Skoro ani nevnímal, že ho muž odnáši pryč z toho místa směrem za vycházejícím sluncem.… Stařec zachrchlal a přestal vyprávět.

“To celkem ušlo dědku” Pravil poďobaný knech středního věku a hodil starci k nohám suchou kůrku chleba. Starý muž se natáhl pro ůrku na zemi.
Muž přistoupil a šlápl mu na ruku, již skoro svírající suchou kůrku. “Ale...” procedil skrze zaťaté zuby. “Příště si vodpusť ty kydy vo slunci. Tady na vostrově bys nemusel dobře skončit , ty vandráckej prašivej pse” Stařec nepouštěje kůrku se svinul kolem zhmožděné ruky.
“Promiňte velkomožný pane , promiňte. Netušil jsem... Mé příběhy jsou ovšem skutečné. Opravdu se staly. Má víra mi brání lhát a pravdivé události překrucovat.” Poďobaný tasil meč a kopl do starce. Stařec se s vyděšeným výrazem v obličeji zhroutil na záda. “Tak ty mi budeš odporovat švábe?” Starý muž vytřeštil oči ještě víc. “Přísahám velkomožný pane. Jméno toho rytíře neznám, ale ten malý chlapec se prý jmenuje Jáchim. Přísahám. Prosím nezabíjej mne.”
Poďobanec si povzdechl. “Ach jo, pořád si mele svojí.” A bez jediného zaváhání či známky lítosti podřízl starci hrdlo. Stařec jen lehce zapískal jako ucházející míč, to jak mu unikaly poslední zbytky vzduchu z plic a znehybněl.
Knecht si odplivl a si pískáním odkráčel pryč …
barely playing

Kdokoli mi napíše v čem má moje hra nedostatky a v čem dělám chybu, má u mě malé bezvýznamné plus, který se mu bude fakt moc hodit!
herní ACC javanesjanes
Odpovědět