Anade píše:…
K legalitě změn bych řekl snad jen tolik, že je to oblast nesmírně složitá.
Samotná skutečnost, že NWN je abandonware, tedy "vývojářem opuštěný projekt" sice neznamená, že podmínky licenční smlouvy přestaly platit, nicméně společenská nebezpečnost jejího porušení přirozeně významně klesá. V podstatě je "opomenutím" majitele, že neinicioval změnu licence na freeware.
Zajímavou úvahou je i následující pasáž diplomové práce
http://is.muni.cz/th/68534/pravf_m/diplomova.prace.txt
Mezi první překážky při studování smlouvy může patřit jazyk smlouvy. Většina výrobců
zahraničního software nepřekládá své smlouvy do českého jazyka a nechává je v původním znění,
nejčastěji v angličtině. Zde je první zádrhel, jelikož v 90% případů nelze v instalaci
programu pokračovat bez zaškrtnutí tlačítka, které potvrzuje souhlas s touto licenční
smlouvou. Ovšem český právní řád, konkrétně
§ 37 ObčZ[60] obsahuje podmínku srozumitelnosti,
která zaručuje spotřebiteli (pokud uživatel nakupuje jako fyzická osoba) /kupujícímu
komunikaci v českém jazyce, aby uzavírané smlouvě rozuměl. Pokud textu nerozumí, jedná se o
projev vůle, který je relativně nesrozumitelný pro toho, komu je adresován, a proto je
neplatný dle § 37 ObčZ. Je-li tedy smlouva v cizím jazyce a uživatel nerozumí jejímu znění, a
přesto pokračuje dál v instalaci, dochází tím dle mého názoru
k tomu, že tímto krokem projevil svou vůli k uzavření smlouvy dle § 35 odst. 1 ObčZ
a tím
pádem nastupují obecná pravidla k licenční smlouvě uvedená v AutZ a ObčZ. Smlouva je tedy
platná.
Zde je třeba upozornit, že:
Softwarové firmy vědomy si toho, že ne každý nabyvatel má
právnické vzdělání, a nebo je plně obeznámen se svými právy, často uvádějí do smluv tak
jednostranně nevýhodné podmínky. Samy tyto mýty a polopravdy vytváří a podporují.
Např. oblíbený je zákaz dalšího prodeje, který ovšem porušuje základní právo na vlastnictví majetku. Diplomant Jan Vacek píše:
Nesmíte program prodat ani půjčit nebo také: „Svá práva v rámci této smlouvy EULA
nejste oprávněni převádět.“ Výklad takovéhoto ustanovení je velmi obtížný. Na jednu stranu
pokud by byla tato ustanovení platná, nemohlo by docházet k prodeji starých her nebo programů.
Bazary nebo internetové aukce by tak sloužily k porušování autorských práv. Je zde ovšem
rozdíl mezi prodejem a půjčováním. Zatímco institut půjčování je plně v moci autorova souhlasu
a bez něj tedy legálně půjčovat nelze,
u prodeje je tomu jinak. Pro podporu tohoto tvrzení je možno nahlédnout do § 14 odst. 2 AutZ,
kde je uvedeno, že prvním prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k originálu nebo k
rozmnoženině díla, kterým je dílo oprávněně rozšířeno na území České republiky, je ve vztahu k
takovému originálu nebo rozmnoženině díla autorovo právo na rozšiřování pro území České
republiky vyčerpáno; právo na pronájem a právo na půjčování zůstávají nedotčena. Jde o
realizaci institutu vyčerpání práva (first-sale doctrine). Díky výše zmíněnému ustanovení
další rozšiřování (což v dikci našeho AutZ znamená zpřístupňování díla v hmotné podobě
prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva včetně jejich nabízení za tímto účelem) onoho
konkrétního programu na CD/DVD nepodléhá autorově souhlasu[61]. Prodej legálně nabytého
programu by tedy byl dle uvedených argumentů možný. Na druhou stranu je zde otázka, zda-li
nemá smluvní ujednání přednost před výše uvedenými ustanoveními v rámci smluvní volnosti a je
tedy plně v dispozici autora jak určí aby bylo s jeho autorským dílem nakládáno. V praxi
dochází k tomu, že u krabicových produktů je koupě a prodej tolerován kdežto u produktů na
klíč je autorova dispozice s dílem striktně vyžadována.
Co se týče úprav a dalších obdobných záležitostí, pokud bychom se pohybovali v jurisdikci českého práva, platilo by:
Jak již bylo několikráte zmíněno AutZ nahlíží na počítačový program jako na literární dílo
s několika rozdíly. Tyto rozdíly se promítají i do úprav volného užití a tzv. zákonných
licencí. Pod těmito pojmy se rozumí vyloučení nebo oslabení ochrany autorského díla tj.
omezení práva autorského na základě zákona. Počítačový program má v tomto okruhu omezení velmi
specifické postavení. Například na rozdíl od děl literárních či audiovizuálních nelze
v případě počítačového programu bezplatně užívat pro osobní potřebu fyzické osoby tento
program bez platné licence.[67] Na počítačový program se nevztahují ustanovení § 30a až 33, §
34 písm. b) až d), § 35 až 38, § 38a odst. 1 písm. b), § 38a odst. 2, § 38b až 39, § 43 odst.
1 a 4 až 6 a § 54 AutZ. Nelze tedy z počítačového programu citovat bez platné licence
(nejčastěji zřejmě půjde o části zdrojového kódu), používat počítačový program jako školní
dílo či obcházet účinné technické prostředky ochrany práv podle AutZ.
Omezení práva autora počítačového programu je vázáno pouze na osobu oprávněného uživatele
rozmnoženiny počítačového programu a nesmí tím být nepřiměřeně dotčena práva autora tj. tato
omezení lze použít pouze kdy tak stanoví zákon.
Oprávněný uživatel tedy může dle ustanovení §
66 odst. 1 rozmnožovat, překládat, zpracovávat, upravovat či jinak měnit počítačový program,
je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu, činí-li tak
při zavedení a provozu počítačového programu nebo opravuje-li chyby počítačového programu.
Dále může zkoumat, studovat nebo zkoušet sám nebo jím pověřená osoba funkčnost počítačového
programu za účelem zjištění myšlenek a principů, na nichž je založen kterýkoli prvek
počítačového programu, toto zkoumání ovšem musí provádět
při takovém zavedení, uložení počítačového programu do paměti počítače nebo při jeho
zobrazení, provozu či přenosu, k němuž je oprávněn.
PS:
Na okraj ještě uvádím, že přístup majitele licence k úpravám hry může být odpozorovatelný např. z chování vůči běžně dostupným doplňkům. Pokud by např. aktivně vystupoval proti fansoftu na Vaultu, bylo by zjevné, že považuje zachování licence v tomto bodě za důležité. NWN však má dlouhou tradici fantvorby a úprav, proti níž držitel licence nikdy zásadně neprotestoval. Bezesporu i to může být významným ukazatelem.