Poslední ráno Bornina zvaného Krutospára
Napsal: 2. 6. 2006 0.31
Nepříliš zajímavá a krátká zpráva se sušká okolo přístavu Fagad. Vyprávěl jí jeden lodník, kterej prej jezdí s lodí někam na moře, kde se podle povídaček nachází nějakej pekelnej ostrov.
Jo toho chlapa jsem znal, teda ne vosobně, ale na ten vrzot nikdy nezapomenu, zapsal se mi o kebule, jako kdybych s nim žil par měsíců. Byl to takovej stařec s černým plnovousem, vždycky zahalenej do černý tuniky opírajíc se o černou hůl. Jeden by řek, že byl na tý černý ujetej, jak ta cikánka Marta tady ze sousedství. Ale vždycky dobře platil, tak to bylo každýmu jedno. Vždycky sedával na tý velký bedně a studoval knihu vázanou v černý kůži. Vždy se šel jednou za hodinu projít, přesnej jako hodinky, ale ten vrzot byl hroznej. Jednou sem se probudil vožralej na palubě a skoro jsem ho propíchnul šavlí, jak jsem se toho zgurvenýho zvuku leknul. Kápo říkal, že měl prej jednu nohu dřevěnou, a jeden kámoš z lodě dokonce tvrdil, že v tý svý bedně vozí lidský kosti. Ale to jsme raděj nezkoumali. Voni ty co s nim cestovali nebyli žádný nějaký. Toho kámoše ta bedna jednou moc zajímala, ale přestala, jak se mu do cesty postavil takovej vooobrovitanskej něco, ale to rozhodně nebyl člověk, protože to občas zachrochtalo no hrůza. Ale nejpodivnější byla byla ta hůl, von si s ní povídal jak s dítětem. Hlavici měl vždycky zabalenou černým prošívanym saténem. Asi byl dědek blaznivej, na starý kolena. A toho dědka prej našli v lese, prej se předávkoval houbama nebo co, asi moc chlastal. No nic já už budu muset jít, než mi ujede loď.
Jeden dědek se usadil do koutku hospody ve Fagadu, zapalil si dýmku a rozpovídal se.
Byl jsem dneska v tom vobrovitánskym městě, Tirian, Tririam no to je putna. Prodával jsem tam dýně na trhu a zaslechl jsem stráže, jak se vybavuje s nějakým panbíčkářsym harantem z chrámu. Prej zabili nějakýho nerkomanta nebo co. Nejdřív to tak vypadalo, ale mý zkušený ucho tam našlo svý. Pche, že prej zabili nekromanta. Našli prej nějakýho starce v černým hábitu v lesíku, podel cesty na hobitín. Byl úplně zelenej, prej jedl nějaký houby. Asi nějakej blaznivej lékarník, měl u sebe skoro dokončenou knihu o nemocech a houbách. Prej páchnul hrozně alkoholem. No ale co s tim měli ty haranti z chrámu. Prej toho pocestnýho, co tu mrtvolu našel začal pronásledovat nějakej obrovitánsej kostlivec s dvouručákem a nějaký pekelný psisko. Prej to pořešili až stráže a nějakek kněz. Prej museli vysvětit to místo v tom lese, aby tam nestrašilo. Nejpodivnější je, že u něho byla nalezená nějaká divná hůl. Prej měla na vrchni straně oživlou lidskou lebku, svítily jí oči a takový kraviny. Ale to si určitě vymysleli, jak ten lodník vo ty chrochrající bestii.
Chlap ukončil vyprávění a dostal pivo zadara, který mu se zajmem načepoval hostinskej. V rohu se zvedly dvě zahalené postavy. Jedna velká jak dva urostlý chlapy ze stráže a jedna drobná, hlavou jistě jednou tak menší. Zastavili se u starce a zazněl ženský hlas.
Myslíš, že opravdu všechno byly jen povídačky a kraviny??
O pult cinkly zlaťáky a drbná postava zmizla v průchodu. Obr se zastavil a naposledy prohlédl hospodu. Sálem se ozvalo chrochtnutí, s tím obr zmizel ve stínu noci. Poloprázdná hospoda zahlušila a nakonec zmlkla. Vše přerušílo kuckání starce, který se nejprve skoro zadusil a pak ještě polil pivem.
Od té doby se o tom ještě vedly hospodské spory, někteří dokonce vypraví, že toho večera před hospodu přijel pekelný vůz, jiní zas tvrdí že se na půdě hospody usídlil chrochtající démon, cikáni z Fagadu tvrdí, že démonem byl ve skutečnosti přerostlý ork. Pravdou je, že časem povídačky usadily, jako nahromaděný prách a celá záležitost zmizela.
Jo toho chlapa jsem znal, teda ne vosobně, ale na ten vrzot nikdy nezapomenu, zapsal se mi o kebule, jako kdybych s nim žil par měsíců. Byl to takovej stařec s černým plnovousem, vždycky zahalenej do černý tuniky opírajíc se o černou hůl. Jeden by řek, že byl na tý černý ujetej, jak ta cikánka Marta tady ze sousedství. Ale vždycky dobře platil, tak to bylo každýmu jedno. Vždycky sedával na tý velký bedně a studoval knihu vázanou v černý kůži. Vždy se šel jednou za hodinu projít, přesnej jako hodinky, ale ten vrzot byl hroznej. Jednou sem se probudil vožralej na palubě a skoro jsem ho propíchnul šavlí, jak jsem se toho zgurvenýho zvuku leknul. Kápo říkal, že měl prej jednu nohu dřevěnou, a jeden kámoš z lodě dokonce tvrdil, že v tý svý bedně vozí lidský kosti. Ale to jsme raděj nezkoumali. Voni ty co s nim cestovali nebyli žádný nějaký. Toho kámoše ta bedna jednou moc zajímala, ale přestala, jak se mu do cesty postavil takovej vooobrovitanskej něco, ale to rozhodně nebyl člověk, protože to občas zachrochtalo no hrůza. Ale nejpodivnější byla byla ta hůl, von si s ní povídal jak s dítětem. Hlavici měl vždycky zabalenou černým prošívanym saténem. Asi byl dědek blaznivej, na starý kolena. A toho dědka prej našli v lese, prej se předávkoval houbama nebo co, asi moc chlastal. No nic já už budu muset jít, než mi ujede loď.
Jeden dědek se usadil do koutku hospody ve Fagadu, zapalil si dýmku a rozpovídal se.
Byl jsem dneska v tom vobrovitánskym městě, Tirian, Tririam no to je putna. Prodával jsem tam dýně na trhu a zaslechl jsem stráže, jak se vybavuje s nějakým panbíčkářsym harantem z chrámu. Prej zabili nějakýho nerkomanta nebo co. Nejdřív to tak vypadalo, ale mý zkušený ucho tam našlo svý. Pche, že prej zabili nekromanta. Našli prej nějakýho starce v černým hábitu v lesíku, podel cesty na hobitín. Byl úplně zelenej, prej jedl nějaký houby. Asi nějakej blaznivej lékarník, měl u sebe skoro dokončenou knihu o nemocech a houbách. Prej páchnul hrozně alkoholem. No ale co s tim měli ty haranti z chrámu. Prej toho pocestnýho, co tu mrtvolu našel začal pronásledovat nějakej obrovitánsej kostlivec s dvouručákem a nějaký pekelný psisko. Prej to pořešili až stráže a nějakek kněz. Prej museli vysvětit to místo v tom lese, aby tam nestrašilo. Nejpodivnější je, že u něho byla nalezená nějaká divná hůl. Prej měla na vrchni straně oživlou lidskou lebku, svítily jí oči a takový kraviny. Ale to si určitě vymysleli, jak ten lodník vo ty chrochrající bestii.
Chlap ukončil vyprávění a dostal pivo zadara, který mu se zajmem načepoval hostinskej. V rohu se zvedly dvě zahalené postavy. Jedna velká jak dva urostlý chlapy ze stráže a jedna drobná, hlavou jistě jednou tak menší. Zastavili se u starce a zazněl ženský hlas.
Myslíš, že opravdu všechno byly jen povídačky a kraviny??
O pult cinkly zlaťáky a drbná postava zmizla v průchodu. Obr se zastavil a naposledy prohlédl hospodu. Sálem se ozvalo chrochtnutí, s tím obr zmizel ve stínu noci. Poloprázdná hospoda zahlušila a nakonec zmlkla. Vše přerušílo kuckání starce, který se nejprve skoro zadusil a pak ještě polil pivem.
Od té doby se o tom ještě vedly hospodské spory, někteří dokonce vypraví, že toho večera před hospodu přijel pekelný vůz, jiní zas tvrdí že se na půdě hospody usídlil chrochtající démon, cikáni z Fagadu tvrdí, že démonem byl ve skutečnosti přerostlý ork. Pravdou je, že časem povídačky usadily, jako nahromaděný prách a celá záležitost zmizela.