Putování po Jižní poušti
Napsal: 15. 6. 2006 10.37
Muž v kápi a dlouhém plášti unaveně vstoupil do hostince, rozhlédl se a přešel ke stolu v rohu a s úlevou usedl. Než k němu došla servírka, sundal si zaprášený plášť a opatrně rozložil pomačkané svitky.
Dívku poděsilo jeho zranění a rychle mu přinesla vodu, kterou hltavě vypil. Chvilku si ho niko nevšímal a tak se trochu vzpamatoval a obvázal poranění. Voda jakoby mu vrátila sílu, což hostinský z povzdálí s radostí kvitoval, protože by nerad, aby mu v podniku někdo umřel. Pak se rozhodl donést pocestnému další vodu na účet podniku. Z vrozené zvědavosti se zeptal odkud muž přichází a co se mu stalo. Muž se dlouze napil, podíval se na hostinského a začal vyprávět. A jak vyprávěl začali se okolo sesedat hosté lační senzací a novinek.
Muž vyprávěl o svém putování po Jižní poušti, od oázy k zasypané soutěsce kudy vedla cesta do gnómského města, o hordách kostlivců v arnudenských dolech, kteří jistě chrání zlaté poklady. O staré hrobce poblíž Arnudenu, jejíž vchod je až na samém okraji Desky a kde na každém kroku číhají smrtelné pasti.
Pak na chvilku přerušil své vyprávění, aby se posilnil jídlem a pitím, které mu hostinský donesl nadšený, že tahle historie přilákala hosty a zvýšila spotřebu pití. Netrpěliví hosté si však brzy vynutili pokračování a dozvěděli se o přízracích a gigantickém škorpionu, který se v noci potuluje v okolí pískem zasypaného Arnudenu, jehož domy a chrámy obývají nemrtví střežící poklady staré civilizace.
Pocestný při vyprávění procházel a rovnal svitky, do kterých zakreslil cestu po níž šel i některé zrůdy jimž se mu podařilo uniknout. Až v samém závěru vyprávění se dostal ke svému zranění, které mu způsobily krvelačné hyeny na cestě zpátky do civilizace. A když se po chvilce ticha kdosi zeptal proč vlastně šel na tak nebezpečná místa, prostě odpověděl, že je kartograf a dobrodruh.
V očích některých hostů takové bláznovství pro pár počmáraných papírů vzbudilo údiv a možná i posměch, ale muž si jejich tváří vůbec nevšímal. Vstal a znovu jakoby naplněn energií a odhodláním prohlásil, že se do těch nebezpečných míst vrátí hned jak shromáždí výpravu statečných a ke všemu odhodlaných dobrodruhů. S těmi slovy vyšel z hostince, kde ještě dlouhou chvíli dobu vládlo překvapené ticho…
Dívku poděsilo jeho zranění a rychle mu přinesla vodu, kterou hltavě vypil. Chvilku si ho niko nevšímal a tak se trochu vzpamatoval a obvázal poranění. Voda jakoby mu vrátila sílu, což hostinský z povzdálí s radostí kvitoval, protože by nerad, aby mu v podniku někdo umřel. Pak se rozhodl donést pocestnému další vodu na účet podniku. Z vrozené zvědavosti se zeptal odkud muž přichází a co se mu stalo. Muž se dlouze napil, podíval se na hostinského a začal vyprávět. A jak vyprávěl začali se okolo sesedat hosté lační senzací a novinek.
Muž vyprávěl o svém putování po Jižní poušti, od oázy k zasypané soutěsce kudy vedla cesta do gnómského města, o hordách kostlivců v arnudenských dolech, kteří jistě chrání zlaté poklady. O staré hrobce poblíž Arnudenu, jejíž vchod je až na samém okraji Desky a kde na každém kroku číhají smrtelné pasti.
Pak na chvilku přerušil své vyprávění, aby se posilnil jídlem a pitím, které mu hostinský donesl nadšený, že tahle historie přilákala hosty a zvýšila spotřebu pití. Netrpěliví hosté si však brzy vynutili pokračování a dozvěděli se o přízracích a gigantickém škorpionu, který se v noci potuluje v okolí pískem zasypaného Arnudenu, jehož domy a chrámy obývají nemrtví střežící poklady staré civilizace.
Pocestný při vyprávění procházel a rovnal svitky, do kterých zakreslil cestu po níž šel i některé zrůdy jimž se mu podařilo uniknout. Až v samém závěru vyprávění se dostal ke svému zranění, které mu způsobily krvelačné hyeny na cestě zpátky do civilizace. A když se po chvilce ticha kdosi zeptal proč vlastně šel na tak nebezpečná místa, prostě odpověděl, že je kartograf a dobrodruh.
V očích některých hostů takové bláznovství pro pár počmáraných papírů vzbudilo údiv a možná i posměch, ale muž si jejich tváří vůbec nevšímal. Vstal a znovu jakoby naplněn energií a odhodláním prohlásil, že se do těch nebezpečných míst vrátí hned jak shromáždí výpravu statečných a ke všemu odhodlaných dobrodruhů. S těmi slovy vyšel z hostince, kde ještě dlouhou chvíli dobu vládlo překvapené ticho…