Šíp proletěl k muži. Čím blíže byl tím větší rychlost nabíral. Rozbřesklo se světlo nad obzorem. Náhlý výbuch záře sežehl šíp i muže. V ten moment se náhlým otřepáním až křečí stařec probudil. Ustaranýma slzavýma očima pohlížel na malbu vyobrazenou na posteli s nebesy. Přemýšlel. Pomalu si přemítal co se mu v jeho našedlé hlavě událo. Odkašlal si. Vzal jakýsi zavěs a strhl ho. Rozbřesklo se. Oslepující záře zaplnila celou ložnici, žhnulo že by normálního člověka v malé chvilce proměnilo na prach, ale stařec na to nedbal a strhával závěsy i z dalších stran své postele. Přičemž poté slezl a přecupital k velkému kulatému křištálu z čeho se ta oslnivá záře linula. Zavlnil nad ním prsty a vše zhaslo.
V tu chvíli na Elherianthelu počal den. Temný a chladný. Na vylidněném náměstí se ozval se výkřik. Všichni Gloriantharosové se seběhli a zřeli nepěkný obraz téměř zcela zuhelnatělého neštastníka. Nejspíše z vyšší vrstvy oči měl celé olovnatě černé. „Blázen“ zařval někdo z davu „vycházet za lunárního cyklu Aeirinis je bláznovství sežehl ho její paprsek za jeho bezbožnost.“ Vysoký muž v stříbřitě modrém hávu vyšel vpřed blíže k mrtvole. Jedním gestem utišil vřavu, která kolem panovala. Vztyčil svou ruku. Záblesk slabšího světla ozářil akvarínové modravě lesklé náměstí. „Milý, drazí spoluobčané“ začal „dnes jste byli svědky tohoto bláznivého ba až sebevražedného činu a vemte si z něho ponaučení, že mé kázání je neomylné. Již před lety jsem pravil: Ten jehož mysl se zastří a božské sluneční světlo spatří, bude sežehnut bez milosti a bez veškeré naší lítosti.“ Luskl prsty, tělo mrtvého se vzňalo a zmizelo v mohutném sloupci ohně. Pak se otočil a prošel rozestoupeným davem k velmožskému paláci.
"Pane Váš proslov byl naprosto dokonalý“ podlézavě chlácholil muž, který před nemalou chvílí vykřikl svou nacvičenou hlášku. „Všichni do jednoho z těch luzných poddaných Vám uvěřilo. Jste rozený řečník mistře, ehm teda velký Velmoži z Qerthagonu.“ „Hm umíš velmi dobře mazat med kolem huby, patolízale. Odlez si po svých a buď rád že tě nechávám odejít.“ Mávnul Velmož rukou až zacinkali stříbrné přívěsky na jeho bledě modré róbě. „Ale pane slíbil jste..“ muž to ani nedořekl a Velmoži z onyxově temného prstenu vytryskl černý paprsek, který se rozprsknul oslyzlému patolízalovi na hrudi. V ten moment jeho duše vytriskla z uslzených krví podlitých očí jako malá světélkující mlha a se linula ztrápeně pryč. Velmož však byl rychlejší hbitě vyskočil ze své honosné židle a zachytil duši do křištálu v mžiku zhmotněného v jeho dlani. Zadíval se na něj, otočil se a tiše pro sebe se zlomyslným úsměvem pronesl. „Další do sbírky“.
Nastala noc, sluneční paprsky se dotýkali střech i nejzašitějších koutů kde se schovávali poslední stíny tmy. I děti začali usínat po celém dni prožitým na poli a otročením na polích toho o kterém se nesmí pochybovat. Ale jeden mladík novic v zácviku stále nemohl usnout. Přemýšlel o bezpráví panující v jeho zemi. Zamrkal. Promnul si oči a překvapeně se zvedl ze své skromné postele ze dřeva a slaměných otýpek. Popošel k zastřenému oknu, a vykouknul do oslnivého světla a užasl, stále žil. Po chvilce co si jeho oči zvykly na silné sluneční paprsky se protáhl okénkem ven na špinavou uličku nižší čtvrti. Rozhlédl se. Otřásl se i přez sluneční paprsky mu bylo zima a chlad stále sílil. „hm, tak takovéto je to tedy světlo, ale přesto chlad né větší než ve dne ale..“ odmlčel se. „Už blázním, to je z toho světla“. Chvilku jen tak třesoucí se stál a rozhodoval se co dál. Usmyslel se že se zatočí a pak se zastaví a kam vykročí tam půjde. Zavřel oči, zatočila se mu hlava. Vykročil. Šel chvíli se zavřenýma očima. Zamrazilo ho tak je bleskurychle otevřel. Před ním stála duše zemřelého. Chtěl vyjeknout. Nedařilo se to. Byl úplně neschopen promluvit ba co víc nebyl schopen se ani pohnout. Páchnoucí přízrak se stále přibližoval. Volal „Pomoz mi, Pomoz mi, Pomoc mi hned!“ Zadíval se novicovi do očí plných strachu a očekávání. Novic zamžikal očima. Poodstoupil. Vykoktal ze sebe. „Jjak vvám mám pomoci“ slova se mu zadrhávala až moc nepříjemně v hrdle. Ze zápachu pomalu omdléval. „Následuj mě mladý novici, jen následuj a pozorně si všeho všímej“ Vlétnul. Zápach spáleného masa zesílil tak, že si novic musel dát před obličej svůj rukáv, aby vůbec dokázal pochytit tu trochu nezamořeného vzduchu co mu v uličce zbyl. Roztřepaně pomalu a nejistě vykročil pravou nohou. Podlamovali se mu kolena. V duchu se proklínal za svou odvážlivost. Pomalu poznával cestu Přízrak ho vedl na místo jeho nešťastného skonu, na náměstí. Když vkročil zastavil se nad dech beroucí krásou, světlo slunce se odráželo od všudypřítomného Akvarínově vykládaného lesklého kamene, vše bylo tak nádherné domy z vysokými Cyntorínami a menšími věžičkami a stříbrnými střechami s mozaikami ze Safírů připomínali lesknoucí se hladinu jezera poblíž jeho rodné vesnice. Novic plný emocí se slzami v očích se vytrhl ze snění, když uviděl na druhé straně města hustý zelený dým. Nohy se mu sami od sebe rozeběhli směrem k dýmu. Ani si nevšiml toho že jeho průvodce se rozplynul a ztrápeně naposledy zasýpal.
Velmož se zastavil ucítil divné vibrace energie. Zadíval se znepokojeně na krystal. S přimhouřenýma očima zkoumal začínající prasklinky na křišťálu. Zlatavé žilky v jeho obsidiánových očích zazářili překvapením. Zařval. Zvedl své ruce protočil je zápěstí. „Mocní bohové Abbadonu, pomožte svému věrnému služebníkovi. Vzývám vás božská trojice. mocný vládče ohnivé říše utrpení Zaeli, strach nahánějící mrazivý pane temnot Rhazaku a hlavně tebe má královno paní utrpení a strastí Aeirinis.“ Mrazivá temná záře se vyvanula z pod Velmožových nohou, a pomalu ho začala pohlcovat. Velmož z nejistěl. „Žádam vás a prosím..“ nedokončil ani slovo, pohltil ho plamen zžíral jeho tělo, Velmož křičel, začal se svíjet v křečích, všemožně se snažil oheň uhasit. „Božská trojice žádá..“ Oheň mu spálil celou ruku, nebohý muž skučel bolesti při pohledu na zuhelnatělou končetinu. Podíval se na nebesa. Zařval. Jeho ruka odpadla a zmítala se v posmrtných křečích na podlaze. Chytil se rychle za krvácející zbytek sve ruky a odbelhal ke svému křeslu. To se vzňalo v plamenech též. Velmož zbělal. Padnul na podlahu vysílením.Z posledního dechu zasýpal. „Pomoc prosím,..“. Před ním se objevil hrozivý obraz. Stěna před ním se zhroutila, za ní ale nebyla obyčejna další mistnost. Byla tam mrazivá a zaroveň žhavá planina, plná sténajících hořících těl. Byla všechna nahá jejich maso pachlo hnilobou. Velmož hned poznal zem Vyděděnců. Zem Vládce a zdroje veškeré temnoty. Přimhouřil své urozené oči. Přál si aby se ze všeho probudil. Bohužel podle bolesti z pařátu co mu zbyl po ruce poznal že nespí. Zaštkal. Po jeho tváři skanula jedna krvavá slza. Kapka se rozpleskla při dopadu z tváře na zem. Skvrna od ní se začala zvětšovat Velmož se pokusil vstat ale jakmile se opřel o poskvrněnou podlahu. Z kaluže vytanula ďáblova ruka z dlouhými špinavými pařáty. Vyjela ihned po mužově obličeji. Stačil uhnout. Uplně třesoucí zaklel. „Qerthragon retro Satanos retro Zael“ ruka vystřelila své pařáty. Letěli jako šípy a hbitě zajeli do Velmožovi lebky. Velmož padnul a pomalu se začal potápět do menšího jezera krve. Naposledy vztáhnul ruku na záchranu ale byl stažen. Kaluž po té s mrazivým praskáním zmrzla.
Novic těžce oddechoval. Držel se za bok. Sýpal. Před sebou zřel velkou hranici z těl. A jedno z vrchních bylo. „Aaa,“ hbitě se otočil po doteku na jeho záda. Byl to jeho průvodce s prázdnýma mrtvolnýma očima. Ukázal rukou s odpadávajícím masem na vrchol hromady. Novic se otočil zhluboka dýchal, z pohledu na umrlce se mu udělalo silně nevolno. Otočil se zpět a nikde nikdo. Pomalu obezřetně udělal první krok na menší temné prostranství plné štiplavého dýmu. S rukávem přez obličej se vydal k hromadě. Překračoval se znechucením znetvořená těla. Nemohl si nepovšimnout že všechny tváře mrtvých znal. Udělalo se mu težce. Jeho přítelkyně před ním ležela celá nahá, však její maso bylo nazelenalé, oči popraskané suchem, a její krásná tvář zohavena řeznými ranami. „Vždyť si mi oznámila ,že odjíždíš do Welingthrialgonu, řekla si že se vrátíš či na mě pomyslíš svou duší, a ty zde ležíš zohavena“ otřel si slzu do špinavého pláště, vzal jí něžně ruku a dal jí ke své líci, snažil se pocítit teplo co vždy cítíval, necítil ho, s brekem jí políbil na kostnatou tvář. Vstal. S velkým hněvem a odhodláním se rozběhnul na vrchol hranice, nedbaje na praskání těl a kostí mrtvých pod ním. Zakopnul. „Co to proboha..“ otočil se. Uvízl v hrudním koši nějakého otylého kněze. Se Znechucením bez veškeré opatrnosti nohu vytrhnul tak že všechna žebra mrtvého protočil ven z těla tlusťocha. Vyškrábal se přez nějakou bezhlavou stařenu. Byl skoro na vršku v tu se mu objevil jeho strašlivý průvodce. Ukázal na prsten na ruce své mrtvoly „Vem a nasaď si ho na prostřední prst ruky, která bližší k tvému srdci a duši je. Použij ho z rozvahou, pamatuj nenávist při jeho použití zatracuj, pamatuj.“ Zařval a v agonii se rozpadnul. Novic zapřemýšlel nad tím na jaký prst si má Blankytně modrý prsten s mrazivě blyštivou perlou nasadit. Natáhl se po ruce umrlce. „Aa fuj“ na jeho ruku se dokutalela hlava jeho průvodce. Snažil se ji odstrčit. Vyjekl. Ukousla mu kousek prostředníčku na levé ruce. Student zasýpal a natahl se druhou rukou po prstenu. Nasadil si ho. Pocítil nádherné tetelení moci, citil ji jako hřejivou tekutinou co mu začala proudit v žilách. S hrdostí vstal. „Slibuji ti, tajuplný mistře můj, slibuji ti a přísahám na tvůj odkaz na prsten, že ho použiji jak jste mě poručil.“ „Opravdu si myslíš že ten tvůj slib dodržíš“ řekl chladným zastřeným hlasem kdosi za ním daleko pod hranicí. Novic se zlekl, nedal to znát, otočil se, a zřel Vysoké monstrum oděné hořící krví poskvrněné dříve nejspíš blankytně modré róbě z které zůstali jen cáry. „Ty si myslíš že opravdu máš šanci mě porazit bez toho aby si použil všechnu svou nenávist proti vrahovy tvé milé a všech tvých spoluobčanů?“ Zašklebil se netvor se svými velkými kusadly plnými hnědého odporně páchnoucího slizu. „Ty si zabil všechny tady? Jak jsi mohl?“ pocit ublížení vzteku a odporu v novicovi nebezpečně stoupal. „Jak si mohl“ Vzlétnul, semknul ruce, zamrazili mu jeho oči ledově modrými blesky. Vydechl, plnou silou zařval „In threalior“ Mrazivý výbuch se šířil od novice k nestvůře. Ta však neváhala „Ex Ghrozstzs“ vyslala ze své tlamy obrovský kužel krvavě rudého plamene. Prsteny Praskly, počala bouře, země se trhala v jádru domy se hroutili novic zešílel, a plnou silou uhodil do prstenů na zemi. Oslnivé světlo takové jaké by normálního člověka oslepilo se rozšířilo obrovskou rychlostí a šířilo se ze středu ze mě dál. Země se roztrhla.
Stařec se probudil, „Co to je za hluk“ Zaláteřil, odhrnul závěs od své postele a místo světelné koule na jeho honosném stole leželo dítě tmavší pleti. Křičelo, ječelo. Stařec se k němu přízračně přenesl. Zadíval se na něj „Dítě stvořené ze světla a temnoty, Anděl a ďábel v téže osobě byl zrozen."
Zrod Gilgonora černého anděla s křišťálovou duší
Moderátoři: Dungeon Servant, World Builder, Dungeon Master
Zrod Gilgonora černého anděla s křišťálovou duší
Naposledy upravil(a) Gilgonor dne 21. 5. 2008 11.50, celkem upraveno 2 x.
Nechť Isoveltharr stvořitel magického umění a okultních věd provazí a drží nad vámi svou ochranou ruku..
zkus to rozčlenit na správné odstavce, vytáhni přímou řeč, at je přehlednější, uspořádej text, dopln nekteré věci, uprav skladbu vět, jsou zmatené...a hlavně...ztrácím se v tom..rozjezd..nástup..vyvrcholení...pointa..
eh...plácám..sám to nedodržuju...ani nevím jestli to tak je :D
eh...plácám..sám to nedodržuju...ani nevím jestli to tak je :D
Milujte se a množte se..zabijte je pak všechny, Bůh už si je nahoře přebere!
Přiznání je polehčující okolnost, ale jistý trest - od léta páně 1992 MERLIN
Mrtvý manga avatar, dobrý manga avatar!
Přiznání je polehčující okolnost, ale jistý trest - od léta páně 1992 MERLIN
Mrtvý manga avatar, dobrý manga avatar!
Já bych rád, ale v češtině a stylistice nejsem zrovna příliš zdatný..Akira píše:zkus to rozčlenit na správné odstavce, vytáhni přímou řeč, at je přehlednější, uspořádej text, dopln nekteré věci, uprav skladbu vět, jsou zmatené...a hlavně...ztrácím se v tom..rozjezd..nástup..vyvrcholení...pointa..
eh...plácám..sám to nedodržuju...ani nevím jestli to tak je :D
takže bych to nejspíše zkazil ještě více.. PS: děkuji za odpovědi nečekal jsem, že moje prvotina vzbudí nějaky ohlas 
Nechť Isoveltharr stvořitel magického umění a okultních věd provazí a drží nad vámi svou ochranou ruku..
http://www.ujc.cas.cz/poradna/porfaq.htmGilgonor píše:ale v češtině a stylistice nejsem zrovna příliš zdatný