Erikova cesta

[Erik Brandlgod]

Napadlo mě že by bylo fajn sepsat alespoň zhruba " Erikovu cestu " , pro ty kteří se zajímají o to jak se vyvíjejí různé postavy a co zajímavého asi zažívají, pro ty tady napíšu nejvýznamnější okamžiky v Erikově životě, a že pár je opravdu zajímavých. Budu se snažit neuvádět jména cizích postav, a myslím že ti co se mnou hráli nebo hrají a je tam o nich zmínka, se určitě poznají. Je toho dost takže budu auditko postupně doplňovat.
Ještě prosím ty kteří nedokážou odlišit OOC a IC informaci, aby si to nečetli, protože tam je uvedeno spoustu faktorů proč Erik jedná tak jak jedná, i když budu psát dost zpětně takže to nemusí být vůbec aktuální :)
Tady je první várka, začátek.

" Hajzle blbá, říkal jsem ti ať jdeš orat a né hrát si s šutry ! " Zaklel chraptivý hlas za jeho zády a pak cítil jen palčivou bolest v zádech. Dopadl obličejem do malé říčky která mu tekla před domem, a dopadla další. Muselo to být nějakým proutkem. Ó jaká zajímavá změna nástrojů.. Jen co se trochu vzpamatoval, už jej ruka která patřila tomu hlasu popadla a začala táhnout za sebou směrem k poli. To byla jedna z chvil kdy přemýšlel že si vlasy bude opravdu pořádně stříhat, ale moc toho nevymyslel, palčivá bolest a zlost vytěsňovaly z jeho hlavy jakoukoliv rozumnou úvahu. Další den v tvrdé realitě, další den v pekle.. Jak to nenáviděl. Zatímco jeho ruce pracovaly, svaly se napínaly a zuby se zatínaly do rtů, byl pryč, na svém malém ostrůvku naděje a klidu. Na místě kde on je váženým šlechticem a jeho otec neexistuje. Na místě kde vládne mistrně mečem a kde se nemusí bát že by ho někdo bičoval. Ten den toho měl zrovna dost, a rozhodl se, že odejde. Po pár hodinách na poli naštěstí padla tma a měl možnost jít domů.

" Ach Eriku, zlatíčko... " pronesla jeho matka, když jej viděla, ale protože s ním přišel domů i otec, nedovolila si to dál komentovat, jen jim naložila ovesné kaše a pustila se s nimi do jídla. Chvíli je mlčky oba pozorovala, ale když se z vedlejší místnosti ozval dětský křik, odběhla rychle pryč. Otec jen mlčky dojedl kaši, přehodil si přez sebe koženou vestu a vyrazil ze dveří. Bylo mu jasné, že jde zase do hospody. No, aspoň budou mít klidnou noc. Jak příhodné pro jeho plán. Byl tak nervózní, že se mu dech zkrátil, a ruce se mu chvěly, srdce měl až v krku ale věděl že jiná možnost není. Posbíral pár věcí které doma měl, a ještě než stará matka stihla utišit své malé dítě, vrzly dveře podruhé.

Vždycky to takové nebývalo. Vzpomínal na doby kdy ještě žil děda. To byl jeho vzor, pravý muž a válečník. Měl kdysy krásnou zbroj, meč a štít a pořád jen prozkoumával desku a bojoval s všemožnými potvorami. Když mu pak zranění nedovolilo dál se toulat, usadil se v Fagadu a tehdy Erika ovlivnil. Učil ho šermovat dřevěnými meči, daroval mu svůj starý štít, a vyprávěl mu spousty příběhů z jeho vlastních toulek. Otec nesl těžce že mu tak motá synovu hlavu, ale mlčel protože proti němu si nikdy nedovolil pranic. Jenže lidé umírají... A když děda umřel, začalo se všechno stáčet k horšímu. Otec se ještě víc uzavřel a ještě víc týral jak Erika tak jeho matku... Dost vzpomínek, cesta je daleká a v noci si musím dávat pozor. Kam jen jít, jak daleko může jít někdo kdo utíká a utéct nechce. No aspoň míli.. Nebo dvě... Do Tirianu, je tu dost lidí na to aby ho nemusel najít. Jenže co teď.

Naštěstí brzy poté, co se Erik postavil na vlastní nohy, jej našla skupina říkající si Spanilá pěst a tehdy se život Erikovi už podruhé otočil o stoosmdesát. Tentokrát naštěstí k dobrému. Uvídalo ho spoustu dobrodruhů kteří ho jen podpořili v jeho snažení a snech. Začal si vydělávat své vlastní pníze a brzy jich měl víc než kdy viděl, koupil si svou první zbroj, dostal meč na tváři měl často úsměv. Dost je asi muselo překvapit, jaký Erik je. Přeci jen vzdělání mu nebylo popřáno, uměl jen trochu číst a psát vůbec. Nebyl hloupý, jen zanedbaný. A byl vděčný za jakoukoliv pomoc. Brzy jej začali učit šermovat a brzy jej i čekal jeho první křest. První chvíle kdy si měl začít připadat jako chlap.

" Héhé, blbeček, blbeček, chlapeček ! " Chichotání nebralo konce a všechny prsty ukazovaly na něj. Jak nepříjemný pocit, ale už jej moc dobře znal, nebylo to poprvé co se mu někdo posmívá. A to šel jen k farmáři pro mléko, mohl za to že jej potkají ty místní děti a ty hloupé dívky? Ani v nejmenším. Neřešil to až do chvíle kdy mu jedno z dětí shodilo džbán s mlékem. Otec mě zabije !! Pěsti se mu samy zatly a vyletěly vstříc obličeji prvního z dětí. Padlo na zem. Druhé dítě. Nemělo šanci. Ty děti, i když ho bily taky, netušili co j to opravdový výprask, netušily jaké to je když vás otec řeže od rána vším co mu příjde pod ruku. A tak je zbil. A pak mu už daly pokoj, bohužel, úplně. Erik kamarády neměl, ale vraťmě se zpět do chvil kdy se měl konečně začít zase zajímat o ty hloupé a zlé dívky.

Brzy po té, co se přidal k kompanii, mu ukázali Amfiberai, krásné město elfů. A poradili mu, že když jít prodávat dřevo, tak rozhodně tam. Jednoho dne to tak také dělal, ale po cestě po něm skočil jezevec a chudák Erik, než se zmohl na útěk, byl zle potrhaný. Nechtěl se vracet zpět přez les zraněný, a tak hned zavítal do domu odpočinku v elfím městě. Jen co ze sebe stáhl špinavé zakrvácené hadry, někdo zaklepal a ozval se jemný dívčí hlas, který naplnil jeho břicho úzkostí.
" Eehh... Je.. Obsazeno ! "
vyhrkl ze sebe a jal se rychle do oblékání. Styděl se, i když neměl proč a ani nevěděl, proč se tak chová, ale když vyšel z koupelny, uviděl před sebou tu nejkrásnější bytost jakou si jen mohl představit. Byla zabalená jen do osušky, který obkresloval její dokonalou postavu, a jeden pramínek černých vlasů ji padal do obličeje, tak jemného a krásného, že žádná žena by se tomu nevyrovnala. Takhle vypadají jen ty nejkrásnější elfky. Pár rozpustilých očí ho sledoval, jak tam stál s otevřenou pusou.
" Mm..ehh...Já...Uff... teda...umm... "
Asi jí to přišlo vtipné, protože se zasmála jemným hláskem. To mu dodalo trochu odvahy.
" Já..vy...teda...um..vy... máte hlad ? "
Dostal ze sebe a otřel si zpocené dlaně do kalhot, napadlo ho že jestli se s ním bude chtít seznámit a podá mu ruku, pozná že je nervózní a vysměje se mu tak jako všechny ostatní. Bylo to v tu chvíli opravdu hloupé, jak záhy zjistil. Přeci jen koukal tam na ni s otevřenou pusou jako na zázrak boží. Ale slečna se nenechala vyvést z míry a nechala se pozvat. Erik, jako správný gentlemen, koupil večeři za zbytek peněz které měl, a pak jí jen sledoval, poslouchal jak mluví, jak jí, jak se vesele směje, přikyvoval, a ještě jednou sledoval. Bylo to poprvé co se zamiloval. Bohužel pro něj, hned nešťastně. Nebyl nikdo kdo by jej včas nevaroval, neměl zkušenost která by mu říkala Eriku tohle to ne. Chudák, znamelo to pro něj cennou zkušenost. Doprovodil jí pak i do Tirianu a zjistil že tam bydlí a že má šermířskou školu.
" Taky by jsi mohl někdy přijít, hm? První lekce je zadarmo ! Hihi... "
Páni chce mě znovu vidět ! To je paráda, to mi nikdo neuvěří ! Celý den i noc se pak vznášel a maloval si růžovou budoucnost plnou nádherné elfky a jeho, šermu a kdoví čeho ještě. Bohužel, realita byla úplně jiná... Ale o tom příště