Detailní popisy postav

[Firefox_]

Raistlin

Vypadá sice jako stařec, ale ve skutečnosti je to mladý čaroděj. Měří okolo 180 coulů a je vyhublý. Vždy je v čeveném bez vyjímky. Tento mladý půl-elf neustále kašle. Získat si jeho přízeň není lehké a trvá to většinou dost dlouho. Pokud se dostane do boje na blízko je úplně kničemu díky své nemoci je extrémě slabý vzlášť pokud má jeden ze svých záchvatů kašle. Jeho dříve bílá kůže zezlátla a oči se zůžili do tvaru připomínajícího přesýpací hodiny a taky zezlátly. Svojí hůl a luk má vždy u sebe.



Nosí hábity,které zcela zahalují jeho pleť až na ruce, které vystrčí z rukávů jen když do nich něco bere. Má taky kapuci, když je noc tak v ní není absolutně nic vidět, ale ve dne je pod ní z celkem velké vzdálenosti jsou vidět jeho zlaté oči, které z pod kápi lehce svítí jak ve dne tak v noci. Obličej v noci není vůbec vidět (až na ty oči) a ve dne jsou i z dálky vidět například usmívání,mračení … ale není vidět obličej jako takový jen je vidět, že se změnil ať do usměvu nebo mračení. Když se k němu ve dne přiblížíte hodně blízko je vidět i jeho zlatý obličej.



Nedává moc důraz na autority, občas to vypadá, že je mu jedno zda jde o stráž nebo o statkáře - mluví s nimi úplně stejně i chování jako takové je stejné. Mluví tiše, syčivě jeho hlas není moc výrazný. Obléká se do obyčejných hábitů a šatů, které také nejsou moc výrazné. Je sice náladový,ale nenechá se vyprovokovat zas tak snadno, ikdyž má špatnou náladu urážky bere jako zbytečnost a zdržování debaty. Je cynický, ale své poznámky si většinou nechává pro sebe.

[Grunt]

Grombald Sveřepý, syn Gortrika Lamželeza

Vzhled tohoto Trpaslíka se mírně odlišuje od ostatních z jeho druhu. Měří necelých 150 coulů a nemá téměř žádny pupek. Barva jeho vlasů, fousů i očí je tmavě hnědá, fous nosí vždy pečlivě stáhnut do jednoho velkého, mohutného copu, sahajicího někam do půli břicha. Pokud by někdo viděl jeho paže beze zbroje, nebo delší dobu zkoumal obvod jeho paží, zjistí, že musí mít ukrutnou sílu, poněvadž takto vyvinuté svaly se jen tak nevidí. Dlaně s prsty jsou rozložite a trochu neúměrné k jeho výšce, celé jsou pokryty tvrdou kůží a mozoly od tvrdé práce. Nejčastěji chodí zakut do své plátové zbroje a upasu a na zádech se mu houpe po jedné velké bitevní sekeře, na zádech má připevněn velký štít. Kolem pasu má opasek, s umně zdobenou stříbrnou přeskou, zobrazující zřejmě nějaký trpasličí symbol, či erb, zatlou pěst.
Není původem brach z Hag-Hargol a rodilý mluvčí to jistě okamžitě poznají díky jeho přízvuju. U pěti propasti se poprvé ukázal zhruba před třemi roky a od té doby znepříjemňuje život lidem i elfům v jeho okolí. Dbá na tradice a ctí své předky, né jednou už se stalo, že chtěl někoho přetáhnout po neuctívem pozdravu. Celkově se straní (jako zbytek jeho rodu) jiným rasám z toho důvodu, že jim nerozumí, nechápe je a zřejmě je nikdy nepřesvědčí o své pravdě a zvyklostech. Proto je na Desce jen velmi málo neBrachů co mají dovoleno si s ním Tykat. Elf to není ani jeden. Setkání s ním většinou nenavodí zrovna dobrou náladu, jelikož je téměř pořád nabručený a málo kdy je vidět na jeho tváři úsměv, navíc stači jeden špatný pohled, či poznámka a je oheň na střeše. Na první pohled budí dojem velmi ostříleného bojovníka, který se nebojí své zbraně použít, pokud k tomu bude mít dobrý důvod. Jeho výbušná povaha tomu všemu jen napomáhá...





29.10.2008:

Jeto již přez 6let co se tento Trpaslík ukázal na desce a i když poslední dobou nebyl příliš vídat, nyní se opět plně zapojil do dění kolem Hag Hargol i mimo něj. Těm, kteří ho dobře znají, může připadat, jako by se mírně změnil, trochu (opravdu jen mírně) zmoudřel a přibylo mu již i několik šedívých fousů. Také nyní chodí zakut do nádherné, precizně vykované zbroje. Často bývá zastihnut v hospodě u piva se zamyšleným výrazem jak si mne fous.
Pokud dělá zrovna něco jiného a nedumá u piva je pravděpodobně, že je někde v dolech, nebo trénuje s brachy souboje. S oblibou také holobrádky poučuje o bojové taktice, či jak nejlépe máchat ze štítem. Jeho válečnické schopnosti již dosáhly vrcholu a někteří by si i mysleli, že ho jeho pověst začne předcházet.

[Erik Brandlgod]

Erik Brandlgod - aktualizace k 23.12

Erik poté, co opustil domov a otrkal se ve světě, změnil i své vystupování a vzhled, zmužněl, tvář se mu pokryla drsným strništěm, které si sice občas oholí, ale většinou vypadá mírně zanedbaně. V očích má jiskru nově nabyté moudrosti a zkušenosti, už to není ten ustrašený mladík jakým býval, dokonce se málokdy zakoktá a nestydí se tak jako dříve. Tělo si udržuje mohutné a silné těžkou prací a bojem, to je taky znát na drobných jizvičkách které se mu oběvují na těle. K povšimnutí stojí například pár drobných jizviček na bradě a v obočí nad pravým okem, nebo, když má vyhrnuté rukávy, má pár šrámů na předloktích, zřejmně od nějaké zvěře.
Na malíčku pravé ruky také nosí malý stříbrný prstýnek se safíry

Chodí vcelku hezky upraven a oblečen, dává si dokonce pozor aby nebyl moc špinavý a rozhovorech lze od něj občas i čekat nějakou tu moudrost, někdy se i zdvořile přetvařuje nebo taktně svádí hovor jinam. Jeho hra na loutnu se od doby co se rozhodl hrál zlepšila a nyní již hraje obstojně. Občas lze od něj slyšet i nějaké to moudré slovo, které jistě pochytil až v Tirianu. Jeho krok je jistější a klidnější, tvář usměvavější. Zdá-se, že co se vydal z domu, má se jen a jen lépe, a daří se mu.


Aktualizace k 10.1.09

Možná mnohé z vás napadlo, že Erik je prostě pohodář a stává se z něj uznávaný a hodný mladík. Poslední dny jej můžete spatři v chmurné náladě, většinou jak popíjí u svačinky, i když v drtivé většině případů se neopíjí, jen upíjí a tváří se zamyšleně. Jeho pohyby jsou jednodušší a střídmější, jakoby jasně věděl co chce a nepotřeboval žádné košaté gesta. Jeho pohled je mnohem inteligentnější než kdy býval, oči má chladné a do jisté míry vypočítavé. Dá se usuzovat, že životní zkušenost ho změnila z naivního mladíka na prozíravého mladého muže. Jak se zdá, své tělo si jen zocelil, a to jak prací, tak bojem, o čemž vypovídá řadad jizev na jeho těle. Snaží se často nosit dlouhé rukávy, ale když náhodou má odhalené předloktí, můžete na nich spatřit, na obou, táhlé, hluboké jizvy v několika řadách. Tvář mu porostla strništěm a v obočí a na bradě můžete najít také pár jizviček. Když je zima, chladno, tak zlehka nakulhává při došlápnutí na pravou nohu, ale není to nic co by ho zpomalovalo. Také občas voní po tabáku, a loutnu zřejmně vyměnil za kytaru. Začal se oblékat do tmavších barev, a i výraz v jeho obličeji je přísnější. Občas dovede vyloudit úsměv, ale né tak zářivý a veselý jako dřív.


Aktualizace k 24.2.09

Po měsících a měsících, kdy Erik pobýval mimo domov, jeho výraz a vystupování ještě dozrálo, a nyní se dá již s jistotou mluvit o mladém ale uvědomnělém muži, který něco zažil a ví co od života čekat. Nebývá často v moc dobré, rozjařené náladě, spíše si udržuje zachmuřený výraz a vážné vystupování. Na jeho tváři je znát, že jeho nýnější živoření je obklopeno starostmi, s kterými se musí denně potýkat, a to mu na bezstarostnosti rozhodně nepřidává. Vzhled si udržuje zpravidla vcelku dobrý, a zdá se že doby kdy z roztržitosti zanedbával mnoho aspektů svého pohodlí a životního standaru, pominuly. Nedá se však říct, že by tloustl či lenivěl. Jeho pevná a silná ruka dokáže jistojistě zasazovat stále ty rychlé a mocné rány s dlouhou čepelí, kterou nosí zpravidla u pasu. Meč je krásný a neskutečně ostrý, jak vidno nese znaky i mnoha oprav a častého užívání. Hudební nástroj u Erika pověšinou nenajdete, avšak při potřesení rukou je znát, že i když stisk má silný a jistý, jeho dlaně nejsou tak mozolnaté a drsné, jako bývaly dříve. Jeho pohled je přímý, jistý a povětšinou nebojácný, a zdá se že se sám o sobě jen tak něčeho nezalekne. Jeho vystupování se zklidnilo a hlas má zpravidla, není-li v neobvyklé náladě, klidný a vyrovnaný.

[Bargud]

Bargud Geiger... Tenhle člověk je trochu samotář. Snad jen pár lidí si pamatuje, že před pár lety Bargud takový nebyl. To se ale vždy ukazoval jen v přítomnosti ještě jedné osoby, vždy zahalené v kápi... O jejich minulosti se toho moc neví... Podivuhodné je také jeho jméno. Mnozí ho přirovnávají ke jménu nejkrutějšího z bohů Harguda. Neví se zda-li to má nějakou spojitost.

Hezkých pár let o nich nikdo neslyšel, když jednoho dne byl Bargud nalezen jedním poutníkem v pustině těžce raněný.
Tak začala jeho nová životní éra.
On sám tvrdí že si na to, co bylo nevzpomíná, ale kdo ví.




Bargud je člověk vysoký přibližně 180 coulů statné postavy, ve věku zhruba 25-30 let. Vlasy má černé středně dlouhé a oči hnědé. Na první pohled vás zaujme jizva, jež má na levé tváři kterou mírně zakrývají krátké fousy, ale i přes to působí docela sympaticky.
Nejčastěji ho můžete potkat s jeho nejlepšími přáteli zbrojí a velkým mečem který je ze stříbra a málo kdy ho odloží.

[Jon]

Altair Al-Walíd

Altair je vysoký a statný chlap, věčně zamračený a ve špatné náladě. Může mu být něco okolo třiceti, možná více - jeho věk se ale velice špatně odhaduje. Jeho nejčastějším oděním je prostý, nesčetněkrát záplatovaný burnus, tradiční oděv beduínů. Přes něj dokonce i ve velikém vedru nosí plášť s kápí pískové barvy.
Obvykle je ozbrojen dvěma šavlemi. Dalšími zbraněmi, které má viditelně u sebe je lovecký nůž, vrhací oštěp a luk. Vždycky má u sebe koženou tornu, kterou nosí přes rameno - v ní se nachází nejnutnější věci potřebné pro přežití a dlouhé cesty.

Tvář ošlehaná poryvy řezavého pouštního větru je plná vrásek; zdobí jí strniště a celkově působí velice mužně. Altair má několikrát zlomený nos, zřejmě důsledek nějakých bitek. Přes pravé oko a na pravé tváři se mu vinou jizvy, které vypadají na pohled hrozivě - až tak, že zranění, která je způsobila, musela být smrtelná. Nepůosobí jako někdo, komu lze bezvýhradně věřit. Jeho vzhled brutálního hrdlořeza je více než výmluvným důkazem. Celkově vzato ale jeho obličej nepůsobí nijak nepohledně, možná naopak. V kontrastu s jeho vzhledem zabijáka jsou ale laskavé, téměř černé oči.

Pokud by ho někdo uviděl bez burnusu, věděl by, že jeho statné tělo krom rozličných ornamentálních a náboženských tetování zdobí také veliké množství zahojených i čerstvějších jizev ze starších i nedávných bojů - nicméně Altair je na svá zranění hrdý, dokazují přeci, co všechno přežil a jak zkušený je. Jak léta přibývají, přibývají i jizvy. Altair totiž odmítá nosit zbroj, ta je pro něj symbolem zbabělosti a strachu ze smrti a bolesti.

Hlas má chraplavý a většinou tichý, za což může tabák, kterému propadl už dávno. Není pro něj většího požitku než ležet ve stínu stanu na hedvábných polštářích a labužnicky pokuřovat z dlouhé dýmky či doutníku. Možná proto je jeho charakteristickým pachem vůně silného, aromatického tabáku. V poslední době, jde li do boje, se mu oči divně lesknou a vzduch okolo něj je prosycen vůní čarovného listí...

Kdo prohlédne přes masku nerudného morouse a pozná Altaira blíže, zjistí, že se jedná o člověka, kterému slova jako čest a morálka nejsou cizí.

Společnost přímo nevyhledává, někdy se jí dokonce přímo vyhýbá. Není moc lidí, kteří by pochopili zvyky a tradice jeho národa. Není moc lidí, kterým se zamlouvá jeho jídelníček (brouci, larvy, štíři, hadi...) a není moc lidí, se kterými by si měl co říct. Raději se sám jen se svým sokolem, tiše, prochází po písečných dunách a slýchává to, co ostatním zůstává skryto... Často v různých náznacích vidí věštby a proroctví. Ať se jedná o orla bojujícího se smečkou hyen nebo o podivný balvan nebo o rozkládající se mršinu...

Kdo ho měl možnost vidět v poslední době, mohl si všimnout, že jeho vzhled je jaksi ošuntělý. Je neholený, šaty má děravé, špinavé od prachu cest, boty prochozené. Jeho pohled je jako zasněný a mluví jen zřídka a málo. Na krku se mu objevil zlatý náhrdelník zpodobňující skaraba, který nikdy nesundavá. Úsměv na jeho tváři je pak vzácnější než růže v poušti. Působí unaveným dojmem... možná začíná stárnout?

Za svítání, v poledne a za slunce západu ho lze spatřit jak se modlí ke svému bohu.


Kdysi...

[Jezura]

Hromval syn Durův

[Darthirii]

Amber

Amber je štíhlá, necelé pět a půl stopy vysoká lidská žena. Byť již odrostla dívčím střevíčkům a vydala se na vlastní pouť životem, jen málokdo by jí hádal víc než pětadvacet let. Stále si totiž zachovává rysy dívky, jakou ještě před několika lety bývala. A že je vskutku dívkou, za kterou by se mnohý muž otočil. Její útlý pas a pevný zadeček dokáže zaujmout stejně jako volně rozpuštěné vlasy padající do její tváře, jenže úsměv by v ní nepohledal.

O svůj zevnějšek pečuje možná až úzkostlivě – zastihnout ji nenalíčenou můžete jen zřídka a aby vyšla z domu neučesaná, se pravděpodobně ještě nestalo. Pohled na její čisté ruce a pečlivě zastřižené nehty napovídá, že fyzická práce je jí cizí.

Její šat bývá stejně čistý a upravený jako Amber sama a nezdá se, že by u sebe nosila nějakou zbraň, lze se ovšem jen dohadovat, co vše se v záhybech jejích šatů může ukrývat.

Nejedná se ale o žádnou potřeštěnou mladou holku; na rozdíl od mnoha svých vrstevnic se nikam nežene, její pohyby jsou pečlivé, slova vážená a krok důstojný. Na svět se dívá snad s trochu přezíravým úsměvem a připomíná tak spíše elfku než dívku, která se teprve nedávno pustila máminy sukně.

[koulinek]

Rilwen Keeneegea

Nenápadná drobná štíhlá postava nevelkého vzrůstu, často zahalená do šatu v barvě úzce svázané s přírodními odstíny. Pokud se střetnete tváří v tvář, prozradí ji studánkově modré oči a změří si vás hypnotizujícím pohledem. Vlasy má buď zahalené v kápi, nebo vám dovolí obdivovat stříbřitě bílé pramínky po ramena, protnuté zašpičatělými oušky, vzadu obvykle stažené do culíku. Přes pravé rameno jí ční jílec dlouhého meče, na levém nosí skvostný dlouhý luk.

Edit k: 26.12.2008 Její šat je poněkud odvážnější, u pasu se jí pohupují navíc dva krátké mečíky. Svůj luk také vyměnila za nový, jakoby z jednoho kusu vzácného dřeva rostlý.

[Aefar]

Aefar - celým jménem Aefaradien Lainathion se rozhodl, že pro něj "velký svět" není a rozhodl se odejít domů k rodičům a žít spořádaný život.

//OOC - za tuto postavu již hrát nebudu, tento příspěvek je možné odstranit.

[hrusi]

Amir Bell


Tvoje oči spatřili postavu normálního nijak silného efa se spíše šlachovitou postavou.
Na první pohled tě na něm zaujmou dlouhé havraní vlasy spojené nejčestěji do culíku, které mu občas padají do obličeje.
V obličeji není nijak zvlášť vzhledný ani zjizvený.
Druhým pozornějším pohledem si všimneš jeho světle modrých očí, barvy podobné jako jezero v Amfiberai.
Jeho šlachovité tělo většinou zakrývají šaty nebo lehká zbroj podobné té co nosí stráže v Amfiberai v přírodních barev, která mu dobře pomáhá skrývat se v přírodě.
Do přírody u sebe nosí dva krátké mečíky pověšené níže u pasu než ostaní dobrodruzi, záda mu pak kryje štít.
Přes štít na zádech nosí pověšený krásný dlouhý luk.

[Wolf]

Godner Wilnes



Před vámi stojí muž opírajíc se o svou hůl v bílé kutně se vždy nasazenou kápí.
Jeho kroky jsou tiché, jeho chůze je pomalá. Na první pohled vypadá jako prostý poutník.
Při bližším poznání zjistíte, že kroky jsou pomalé, jakoby děkoval přírodě, že vůbec může došlápnout na zem. Jeho chůze je tichá, aby nerušil zpěv ptáků, šustění listí ve větru a vychutnal si krásu přírody.
Jeho vděk k přírodě je velký.… Jeho cit ke zvěři je silný...



PORTRÉT

[Deadlymoon]

Nephtys je obyčejně pohledná elfí dáma. Má světlou barvu vlasů, téměř až zlatou a délky pod pas.
Vždy je mívá rovné a hozené trochu na patku. Nikdy si z nich nedělá copánky a nějak jinak si je neupravuje.
O svůj vzhled ovšem velice dobře pečuje. Je decentně nalíčená, vlasy učesané a nehty opečovávané.
Má kulatější modré očka a menší rty a nosík typicky elfích rysů.
Většinu času se tváří přívětivě a mile, ale dokáže inhed nasadit velice vážný až nemilosrdný výraz.
Výraz střídá celkem často a to také napovídá jejímu hereckému talentu.
Vypadá elegantně a spořádaně. Její pohyby jsou lehké a vzorové.
Vždy nosí šaty v barvě bílé, zlaté a modré. Na rukou má také často hedvábné rukavičky a když odkryje ruce,
nechybí ji pár hezkých prstýnků. Vždy také nosí krásný náhrdelník a někdy spolu s ním i vyznamenání
zlatého řádu palmy.




PORTRÉT

[dave]

Tarin Dy'nesh

Mladý elf s lehce bledou pletí, která kontrastuje s havraními vlasy a tmavým cestovním oděvem. Tarin má temně hnědé oči, jejichž zasněný pohled dodává jeho tváři zvláštní nepřítomný výraz. Je možno si všimnout, že v noci se jeho oči mění. Zdá se že jsou celé černé jako temné tůně ve kterých se odrážejí hvězdy, ale i v nepatrném světle louče toto možné zdání mizí.
Většinou je jakoby ponořen sám do sebe nebo je zaujat něčím neznámým v trávě či korunách stromů. V divočině se pohybuje tiše, s nápadnou lehkostí a dokáže zmizet během okamžiku v šeru mezi stromy a objevit se stejně náhle. V civilizaci je obezřetný a spíše se vyhýbá rušnějším místům. Mluví trochu nejistě často jen velmi potichu či šeptem, někdy se ale jakoby probere a s lehkým úsměvem komunikuje s okolím.
Jeho běžný oděv v přírodních barvách je pokryt prachem z dlouhých cest divočinou, kam často mizí na celé týdny i měsíce. Jen občas ho je vidět v lepších čistých šatech nebo lehké zbroji. Na zádech nosí starší, ale kvalitní dlouhý luk a toulce plné šípů s černými letkami. O luku ale jako o zbrani nehovoří a kromě loveckého nože jiné zbraně viditelně nenosí a nepoužívá. Občas ho následují zvířecí průvodci, nejčastěji pak velká, nádherně stříbrošedá vlčice, mírné povahy a štěněčí hravosti, která slyší na jméno Kesi.

[George]

Nicky Lateniel

Mladá, asi 22 letá rudovláska, na které si na první pohled jistě všimnete rudých dračích křídel, kterými při chůzi lehce mává, jako by si pomáhala. Když se jí podíváte do očí, uvidíte jasně zelené oči a co je zvláštní, je to, že jsou zúžené, vypadají jako dračí. Pokud má odhalená záda, uvidíte pruh asi coul širokých šupinek zbarvených do červeno-hněda, které se táhnou podél celé páteře a mizí na krku.

Vlasy má většinou stažené do praktického culíku a jen pár pramínků jí padá do tváře. Má trochu hlubší, přesto jemný ženský hlas. Dále vás může zaujmout dokonale vytvarovaným tělem, které přesto nepůsobí nějak velkou silou. Podle jejích pohybů můžete usoudit, že není příliš obratná a vypadá i docela křehce.

Při bližším setkání si můžete povšimnout malých šupinek na jejích kolenou, ramenou, loktech a holeních, nově i na jejích bocích a bříšku, ty jsou narozdíl od šupinek podél páteře velmi jemné, lesklé a spíš načervenalé.
Šupinky na plochém břiše jsou nejjemnější ze všech a kůže, na které nejsou žádné šupinky je jemnější než je u lidí běžné. Při doteku můžete ucítit, je že její kůže velmi teplá, skoro jako by měla horečku. Kolem ní se šíří zvlášní vůně či zápach fosforu, někomu může připadat i velmi příjemný, někoho může odpuzovat.

[Jon]

Werhaim III. Kirthagen

[Naylun]

Naylun Aaal


Realistický Naylun od NiamCK, které patří velké díky!



Pohádkovější verze Nayluna



Mladý elf nezvykle vysoké a hubené postavy. Mírně protáhlá tvář průměrného půvabu a lehce zženštilých rysů obvykle nevzbudí moc pozornosti, avšak nepřehlédnutelné jsou delší temně modré vlasy, místy protkané stříbrnými pramínky, jako noční obloha hvězdami. Modré oči stejného odstínu se na svět dívají lehce smutně a odtažitě, jako by toho mnoho skrývaly. Poněkud samolibý úsměv většinou nesetrvá na tváři dlouho, ale i tak dokáže spíše smutnou tvář rozjasnit a zpříjemnit. Dokonce v něm lze občas spatřit i záblesk tajuplného šibalství. V takových chvílích elf vypadá nevypočitatelně a vnitřně pobaveně - těžko říct, zda se ti v duchu vysmívá, nebo se jen upřímně směje.

Jeho chůze je velmi měkká, jakoby bez námahy, a nese se sebevědomě jako páv, či princezna – očas to může vzbuzovat dojem plánovité vznešenosti. Rukama příliš negestikuluje, zato se však nápadně často dotýká různých částí svého těla, nejčastěji vlasů.

Všechny jeho šaty jsou z drahých materiálů, nejoblíbenějším modelem jsou bezesporu sytě modré šlechtické šaty s pláštěm, ale lze ho spatřit i v praktickém lukostřeleckém oděvu tmavší barvy. To mívá na zádech většinou i dlouhý luk s toulcem a chystá se na jednu ze svých tajemných cest. Téměř vždy má u pasu dva krátké meče s velmi tenkými a lehkými čepelemi.

Celkově může tento elf působit jako mladý, bohatý a nafintěný šlechtic - balzám ve vlasech, hebká pokožka, upravené nehty a jasmínová vůně podporují dojem měkkosti, až zženštilosti. Ale zároveň tě něco varuje, že první dojem může v tomto případě klamat. Jeho pohled působí velmi inteligentně a chvílemi až znepokojivě chladně, pohyby těla jsou až příliš tiché a měkké - skoro jako u někoho, kdo je zvyklý chodit lesem a skrývat se ve stínech - a zbraně přes svou naleštěnost rozhodně nevypadají jen jako ozdoby a jsou udržovány v dobrém stavu.

[Bruciacullo]

Gallinacio

Gallinacio, šest stop a něco vysoký muž s vypracovaným tělem pokrytým desítkami větších i menších jizev. Neoplývá přílišnou krásou, ale ošklivý také není. Jeho oči jsou temně zelené, jako mech a vždy v nich tancují drobné usměvavé plamínky, které se jen málokdy vytratí. Má protáhlejší špičaté uši, ale to je asi tak jediné, co prozrazuje jeho spřízněnost s elfy. Od levého oka až k levému koutku úst se mu táhne nehezká hluboká jizva, která již od pohledu nebyla způsobena jen tak nějakou obyčejnou zbraní a za temných nocí, pokud se mu podíváte opravdu zblízka do tváře zjistíte, že jizva slabě modře světélkuje. Jeho vlasy jsou bílé jako čerstvě napadlý sníh avšak neznačí stáří protože jeho obličej vypadá relativně mladě. Své svalnaté tělo halí většinou do nádherné zlacené zbroje, jež je na první pohled skvostnou trpasličí prací. Do města si pak vezme něco slušivějšího ovšem jako u každého oblečení, stále zachovává černozlatou barvu a v jiné ho snad ani oděného nezastihnete. U pasu se mu vždy houpe nádherně zdobený jeden a půl ruční meč s rukojetí omotanou černou kůží a záštitou posázenou malými krásně se lesknoucími obsidiány. Pokud je ve zbroji, má přes ramena ledabyle přehozený plášť a na zádech připnutou, tak aby ji mohl bleskově sundat, Hag Hargolskou pavézu. Pokud se chystá do nějakého nebezpečnějšího boje, sahá Gallinacio i po okřídlené helmici, jíž jinak nosí zavěšenou u pasu.

Často ho můžete zahlédnout jak klečí s přivřenýma očima a před sebou má meč téměř až po jílec vražený do země. To se modlí k Hrebogovi, k bohu, jehož bezmezně uctívá, a jen málokdy nebo spíš vůbec se obrací k bohům jiným. Když s ním mluvíte zjistíte, že není běžným tupým a omezeným bojovníkem jakých pobíhají a umírají po celé desce desítky. Rád se směje a to i v situacích, kdy jiným usměv zamrzá na rtech. Svůj meč ovládá tak mistrně jak jen málokdo a dokáže jej tasit a připravit se k boji s nevídanou rychlostí. I když působí dosti vznětlivě, když chce, dokáže se ovládat, což ovšem činí jen málo kdy. Pokud má dobrou náladu chová se ke svému okolí velice přátelsky.



//stopa=30cm

[Akruo]

Grog

[Luelle]

Alexandra

Dívka středního vzrůstu, štíhlejší a velmi pružné postavy. Alexandra na svět hledí hlubokýma, modrýma očima, které se obvykle zasněně dívají někam do dálky. Její pohled je pohledem elfky. A vskutku, její ouška mají trochu špičatý tvar, ale přesto není tak drobounká, jak elfky bývají.
Ráda nechává vítr, aby si pohrával s jejími plavými vlasy a cuchal je. V oděvech bývá skromná, stejně jako v jiných ozdobách. Nejčastěji ji zdobí květ za uchem.
Mluví málo, klidným hlasem a s rozvahou.





Od nedávna začla Alexandru provázet fenka, která slyší na jméno Luna.

[Wolf]

Wolfgar

Slyšíš napínající se tětivu, rozhlédneš se a tvé oči se trhnou za pohybem stínu. Sjede ti mráz po zádech a zmateně se rozhlížíš dál. Tvůj pohled se zastaví ve tmě. Nucen polkneš... těžké vyslovit nějaké zaklínadlo. Snažíš se potichu a velmi pomalu tasit zbraň. Díváš se před sebe odkud se k tobě line zvuk vlnící se trávy a houštin. Ze tmy vyjde postava zahalená v plášti a stínem zakrytým obličejem z kápě. Sotva rozpoznáš elfí postavu, která tiše a pomalu k tobě kráčí. Promluví na tebe hlubším a klidným hlasem s elfím přízvukem. V levé ruce svírá luk a pravou si stáhne kápi. Pod ní se skrýval obyčejný elf se světlými vlasy dlouhými pod ramena. Nejsou moc upravené, ale světlá barva jim dává elfí půvab a čistotu. I když je právě po lovu, přesto má jemný a hladký obličej s jasnými rysy. Z pohledu zelených očí proudí divočina a touha po ní. Při bližším poznání se chová trochu divoce. Pořád je ve střehu a za něčím se ohlíží s nastraženýma ušima. Když je rozhořčen nebo ve stresu zatne zuby a sevře pěsti, občas někdy i nevědomky tiše zavrčí. Ovšem chování pravého elfa v něm zapomenuto není. Dokáže se chovat mile a přívětivě. Mluvit slušně tak, jak se na elfa patří. Málokdy lze u něj vidět takové chování. Někdy při jeho boku bývá vlk. Očividně mladý, ale v očích se mu blízká varování stejně jako u Wolfa. Pokud jsou spolu vypadají jako dva toulaví vlci, kteří bloudí lesy. Wolf... jako nespoutaný vlk se svým druhem.



EDIT: 27.1.2010
Lze si v poslední době u Wolfa všimnout dvou malých špičáků. Ovšem nemusí upoutat velikou pozornost. Vypadají obyčejně a nejsou nějak veliké.

EDIT: 27.7.2010
Na krku se mu objevila černá perla

PORTRÉT