Příchod Barda

[snekoun]

První paprsky slunce dopadaly na orosenou trávu a bylo klasické mlhavé ráno.
Stráže pospávali opřené o halapartny a občas po očku zkontrolovali cestu.
Najednou Pepa zachytil pohyb na cestě ! Rychle zatřepal hlavou a snažil se prokouknout mlhu, která se líně povalovala nad zemí.
K bráně se blížila šlachovitá postava v odrbaných hadrech. Byl to elf a jeho zevnějšek byl dost zanedbaný. Otrhané špinavé hadry, bosý a celý špinavý. Jeho vlasy, kdysi spletené do copu, byly plné listí, občas i od bláta. Tělo bylo celé vyhublé a bylo zřejmé že elf již několik dní pořádně nejedl.
Když už Pepa rozeznával bližší detaily všimnul si jeho tváře. Přesto, že byl elf značně špinavý ve tváři, jeho krása se nedala zapřít. Nejvíce ho však zaujali jeho oči. Nebylo poznat přesně jejich barvu a červené kruhy pod očima dodávali tomuto elfovi podivný výraz. Při pohledu do jeho očí měl člověk pocit že se dívá na oči blázna či šílence. Jejich barva se střídala podle odrazu světla a nedalo se jistě říci jakou barvu mají.
Pepa vykřiknul : „ stůj.… žebráky a tuláky do města nechceme !“
Elf aniž bys se zastavil jen mavnul rukou před očima strážného a řekl :
„ edr ando“
Pepa aniž by věděl co dělá rychle otevřel bránu a vpustil elfa dovnitř.
Strážný stál u otevřené brány, jako socha. Trhnul sebou a otřepal se jako by se probouzel z nějakého snu. Druhý střážný se najednou probral a kouká na Pepu.
„Co to děláš chlape!“ zahuláka na něj a protáhne se.
Pepovi se honí hlavou divný sen. Zahlédl v něm elfa jehož oči se nedají zapomenout. Zahlédl v nich totiž plamen, který jako by ho spaloval. Rychle začal myslet na něco jiného a začal zavírat pomalu bránu.
„Ten hejsek si jí otevře a já abych odřel to nejtežsí“ mumlá si pro sebe zapřený do brány, která se pomalu zavírá.

Ve měste začal každodenní ruch a jen jeden zvuk je tam však nový. Celým městem se nese krásná smutná píseň, kterou někdo hraje na flétnu.…..