Návštěva lepší společnosti

Pipi_CZ · Příspěvek od **Pipi_CZ** » 4. 7. 2011 13.19

//Varování: Některé pasáže by nemusely slabší povahy snést

Tmavou jeskyní se nese cinkavý dusot pěšáka. Jeskyně tmavá, zvuky pavoučího líhnutí se se jí nesou a tu najednou zvuk tasení čepele jí zazní. Nastane ticho a v tom pohyb pavouků se roznese po jeskyni, vystlané pavučinou. První setkání třech stran je tu. Pavouci, proti mravencům a bojovníkovi. Mravenci proti pavoukům a bojovníkovi, bojovník proti mravencům a pavoukům. Strhne se krátký boj, bojovník s nimi snadno zatočil. Uvidí se, co dál. Jeskyní se znovu roznese dusot pěšáka a pavouci se dávají do uvítacího výboru. Bojovník zaujme postavení za chodu a seká pavouky všude kolem sebe. Ze stropu na něj skáčou, bodají mezi pláty, ale jeho to nezastaví. Jedenapůlručním mečem se neúnavně ohání až posledního pavouka přemůže a sestupuje dál, níž do černých prostor jeskyní. I tam se setkává s odporem pavouků, černých vdov a dalších. Jejich odpor snadno odráží, jakoby to nic neznamenalo pokračuje dál, níž a níž. Z jeskyně se dostává, do zřejmě zabydlených prostor jakéhosi sídla. Wasperdhar. Bojovník čelí útoku několika pavouků, který neubývá. Jsou větší, silnější, odolnější a nebezpečnější. On však pokračuje bez zranění, pokryt pavoučími vnitřnostmi a otevírá bránu. Brána vede do velkého sálu, všude tmavě bílo, samá pavučina, lepí se na ocelové boty, na zemi to křupe a ve tmě jde jen slyšet cvakání pavoučích hnát o dlážděnou podlahu. Bojovník se zastaví, čeká … skočí na něj pavouk, ale ustane jeho výpad, shodí jej a rozetne jediným mocným švihnutím. Odkopne tělo a vítá další a další svojí čepelí. Po dlouhém boji nastane krátké ticho, když tu náhle zazní hlasité cvakání. Pavouci? Pavouk? Obrovský pavouk. Sama Pavoučí Královna vítá hosta ve svém Království. Bojovník se ani nehne, strach? Nikoliv, pomalu se postaví do krytu a vyčkává jejího úderu. Zásah! Královna zasadila hroznou ránu, až to plát proděravělo. Bojovník ale stojí a neúnavně se vrhá do boje. Strhne se velký boj, bojovník se snaží zasáhnout slabiny, zkouší setnout nohu, ale ne, nejde to. Hlasitým varovným zvoláním sekne a tu pronese slova k bohyni. Pohltí jej zlatá záře, jeho čepel jakoby se rozsvítila a pak, dlažba pod Pavoučí královnou se probudí. Vyletí z ní ostny, ostří ostré jako břit a začne bodat do vzduchu, do ní, do Královny. Podpořen bohyní svou se vrhá do boje, odkryt v plné své síle a tne po jedné z noh Královny. Nohu setnul, Královnu to však nezastaví a vyrazí proti bojovníkovi obrovskou silou. Bojovník však ustane její silný výpad a pokus o převálcování a vrací údery. Královna je zraněná, ale bojuje. Chvíle, kdy bylo na první pohled zřejmě rozhodnuto o osudu bojovníka odezněla a nastává nová, drtivá porážka Královny. Ještě chvíli a Královna se dává kulhavým pohybem na útěk. Bojovník proskočí vlastními ostny bodajícími z dlažby Wasperdharu a vrhá se po Královně. Seká ji zezadu ve snaze ji zabít. Ale nelze, královna je rychlejší a skrývá se ve svém útočišti daleko v chodbách Wasperdharu. Bojovník ji nechá, zavrčí a otočí se, kde ani pohybu není vidět.

Chodbami zazní nechutné křupání kostí, či šlach. Bojovník se nelidsky protahuje, jakoby ani bolest necítil. Sahá po čepeli a s rázným dusotem vyráží dál, ještě níž. Ocitá se v tmavém sále, slyší zvuky cinkotu zbrojí a tajemný šepot. Při dalších krocích kupředu jej čekají duchové. Duchové mrtvých drowů, padlých ve válce před mnoha lety. Ale nyní se zdají být živějšíi, než kdy předtím. Bojovníci se vrhnou proti němu a z úst bojovníka zazní tichá modla. Jeho okolí se utiší a začne boj. Jen sviští čepele a létají jiskry, jak se odrážejí meče od plátů a štítů. První duch padne, druhý duch padne a třetí padne. Chodbami zazní zaříkávání několika dalších duchů. Zdá se, že přicházejí čarodějové a kněžky. Kolem bojovníka se začne třást zem v zemětřesení, udeří do něj síla boha jako palice, ale on stojí. Odolává tyto útoky a vyráží proti nim. Už nesmí nechat zakouzlit jediného z nich, šeptá modlu, opět jej pohltí zlatá záře a obklopí ochranná aura a on sráží protivníky k zemi. Jeho údery jsou nadpřirozeně rychlé a silné, jakoby měl sílu deseti válečnků. Mezi zvuky bojů zazní tichý šepot a tu náhle udeří do bojovníka ničivá energie. Ona však zůstává stát a co ví, zasazuje smrtelnou ránu sesilateli. Nenechává se zapudit a končí boje s kněžkami a válečníky. Nastává krátká chvíle ticha, bojovník utržil několik ran, krvácí, ale to jej nezajímá. Pokračuje temnou chodbou a dostává se do velkého sálu, kde čelí odporu šesti kněžek. Pronese modlu a dá se do boje. Kněžky jej nechávají ranit ve svých modlitbách a pak, se dávají do bojů na blízko. Jsou dobrými bojovnicemi, bojují jako lvi, jsou rychlé a silné, ne jako ty první. Začíná dlouhý boj, kněžky bojují a udávají bojovníkovi silné rány. Boje jsou dlouhé a vyrovnané, ale bojovník se prosekává a opět vítězí nad převahou. Zasadí poslední úder a pokračuje dál sálem, kde nachází ocelové dveře. Jsou silné a zamčené. Portál vypadá zdobeně a tak má jisté nutkání se za ty dveře dostat. Zavrčí a neskutečnou silou rozkopne ocelové dveře, až rozlomí panty. Dostal se do nádherné lože, nádherné a nebezpečné drowí kněžky. Drowí kněžka, znechucena jeho nevítanou návštěvou, se ponoří do modliteb, kterým bojovník jen těžko odolává. Nenechává ale své umění jen lacině ležet a vyráží proti ní, se slovy k bohyni a dává jí důležité rány. Kněžka, ale jakoby rychlejší než on byla a tak mu zasadí pár ran, odskočí a v tu ránu sešle ničivé kouzlo. Imploze s bojovníkem neskutečně otřese, zdá se, že jeho konec nadešel. Pere se s ničivou modlitbou kněžky a nelidsky řve, zbroj na něm, jakoby ho začala drtit a zároveň, jakoby se jeho tělo roztahovalo. Ničí jej to zevnitř, ale záhadně ustává i přes velké ztráty a vrhá se na kněžku, která před ním prchá do vedlejšího, velkého sálu, kde boje pokračují. Kněžka jej vrhne do ničivé bouře odplaty a bojovník jen ztěžka, těžce raněný udolává její moci. Z posledních sil vyřkne poslední modlitby, aby zničil kněžku a v tu ránu padne k zemi, hned před ní. Kněžka mu zasadí ještě jednu ránu, když v tom ji zasáhne jeho mocná slova a uvězněna v jeho modle trpí, jak ji ničí. Bojovník zesláblý leží s její čepelí v těle, když ona umírá pod jeho mocnou modlitbou. Nastane ticho a vše je skončeno.

Bojovník leží ve vlastní louži krve ale tu náhle .. zdá se, že hrudník se mu zvedl. Možná, že se nadechl, možná, že jen posmrtná křeč. Ale najednou jakoby mu ruce ožily a sám se zvedne do stoje. Máchne s rukou, až vlastní krev rozstříkne po podlaze a pohlédne na mrtvou kněžku skrze čepel, která mu trčí z těla. Chopí se krátkého meče a ten ze svého těla bez větší opatrnosti vytrhne. Spolu s hrbatou čepelí vystříkne krev a vytrhne něco vlastních vnitřností, ale na něj, jakoby to už nemělo vliv. Rány se mu doslova okamžitě hojí, samy od sebe a tak rychle. Rozhlédne se po sále s nelítostným pohledem rudých očí a pustí její zbraň k zemi. Sehne se k tělu kněžky, pozvedne jí hlavu a něžně jí políbí na rty a pohladí po vlasech potřísněných krví. Opatrně jí hlavu položí, sehne se pro vlastní velký meč a dává se k odchodu, zpět, do horních pater. Potřísněn krví vlastní, hnusu z pavoučích těl odchází z Wasperdharu s drowí krví ve flakonu. Cestou potkává spoušť, kterou po sobě nechal a jen mu v hlavě zní vlastní vítězný smích.

zlaticko71 · Příspěvek od **zlaticko71** » 5. 7. 2011 8.54

Moc hezky napsaný, až se tají dech..

Pipi_CZ · Příspěvek od **Pipi_CZ** » 5. 7. 2011 11.32

zlaticko71 píše:Moc hezky napsaný, až se tají dech..

Vou, fakt jo? Já když se na to nesoustředím a střílím od boku, tak to většinou nestojí za nic. Díky, to potěší.

Matsuri Hirako · Příspěvek od **Matsuri Hirako** » 7. 7. 2011 19.21

Skvěle se to čte :) , bezva příběh na volnou chvíli.. povedlo se

Pipi_CZ · Příspěvek od **Pipi_CZ** » 7. 7. 2011 19.22

Zase abych nezpychl

Nalk · Příspěvek od **Nalk** » 7. 7. 2011 19.23

Pipi_CZ píše:Zase abych nezpychl

Říkáš, že si to mám přečíst?

Pipi_CZ · Příspěvek od **Pipi_CZ** » 7. 7. 2011 19.26

Nalk píše:
Pipi_CZ píše:Zase abych nezpychl
Říkáš, že si to mám přečíst?

Jo, myslím že tvůj komentář by byl dostateně vražedný

Nalk · Příspěvek od **Nalk** » 10. 7. 2011 16.57

1. výraz modla - to mě mlátilo do očí
2. vyzrazování IC infa... ale to už je tu normální, takže co řešit
3. krásný popis toho, co dělá starší hráč s přesílenou subrasou a prstenem určeným pro NPC
4. tamější drowové jsou duchové, takže nechápu vůbec, co tam dělá krev.. zní to pro příběh hezky, ale IC nelogické
5. aspoň jakýsi pokus popsat mechaniku nějak "zajímavě"… ale tak jako většina takových příběhů - limitované systémem, postrádá to větší nápad

George · Příspěvek od **George** » 10. 7. 2011 17.28

Tak jsem si to přečetl... co bych vypichol (hehe

), ..teda chcu říct, co mě nejvíc vadilo, je asi Nalkův pátej bod... celkem mě to nezaujalo.. mohl sem si přečíst log a bylo by to zajímavější..
Zaprvé sis mohl domyslet něco, co tam nebylo, není to popis události, je to nějakej druh umění, takže i kdyby se tohle nestalo, můžeš to sepsat.. stejně tak, jako si můžeš domýšlet.. rozmanitě... když už nic, tak bych se víc zaměřil na popis věcí, událostí.. a hned to nebude vypadat tak systémově.

Pak mi docela vadí ten styl, jakým je to napsaný (sice je to záměr), ale vadí mi nepřesný slova, který v kontextu naprosto nedávají smysl (nebo ho tam nevidím).

Dále to "//Varování: Některé pasáže by nemusely slabší povahy snést" myslíš tak, že je tam tolik IC infa? Zaprvý si měl varovat, za druhý.… já nevím, nebylo tam toho infa až příliš? Teď nevím jen nějaký nepřesný údaje, ale vím v jaký přesně místnosti je co a jestli to na mě sešle Plamen, nebo Implozi. Chápu, že se tomu vyzrazování nemůžeš vyhnout, ale alespoň nějak zaobalit.

Když se vyjádřím k příběhu jako takovýmu.. chápu to správně, že hlavní hrdina jde pro ampulku drowí krve? (řekněme, že nás nezajímá proč)… a že šel až k poslednímu živýmu, tomu sebral krev a odešel? Z pohledu čtenáře mi přijde, že přišel do jakési propasti, všechno tam vymlátil do posledního, usmál se a odešel.
Abych neměl takovejhle pocit, možná by neškodilo rozepsat se o cílech a motivacích hlavního hrdiny tohle dělat. Třeba se podívat, na to, na co myslí (jakože očividně na něco myslí, o čemž se dozvídáme třeba v posledních slovech poslední věty posledního odstavce). Nemusíme nutně vědět, na co potřebuje drowí krev, ale alespoň někam na začátek napsat, proč teda jde tam kam jde. (Můžeme se to teoreticky dozvědět třeba na konci, ale to se nestalo.. resp. si můžeme tak nějak domyslet, že to bylo kvůli drowí krvi, ale vůbec to není zdůrazněný jako nějaký rozuzlení).