Tirínské království: Amfiberai

[Arto]

Amfiberai.jpg (443.23 KiB) Zobrazeno 6418 x

//Obrázek slouží jen a pouze jako zpestření, nezobrazuje reálný stav.

[Arto]

Dvě velké rány pocítilo lesní město Amfiberai. Tou první bylo zmizení mocnosti Labira, které přineslo předtuchu zhoršení věcí budoucích, zejména ve spojení se zprávami přicházejícími z Tirianu. Tou druhou pak je vzestup banditů, kteří ovládli území mezi oběma městy a zamezili tak téměř všem obchodním stykům. Jen vzácně někdo sebere odvahu projet pod hávem noci na loďce, nebo se proplést skalami. Amfiberai je od zbytku království odříznuté a Tirianští si buď myslí, že elfové jsou soběstační a jedí kořínky a trávu jako vždycky – nebo že tam za pár let všichni pochcípají hlady. Ti, kdo se k městu dostanou a přežijí i cestu zpátky, pak hovoří o tom, že je město opevněno zdmi z rostlin a kořenů, což je jistě práce druidů z Měsíčního lesa.

Předsudky, fámy a zvěsti stranou – místokráli Adantinovi jde zejména o ochranu svého národa, své velké rodiny, zejména když se jeho vlastní rodina nedávno rozrostla o dceru. Amfiberai se s pomocí druidů a arcidruida uspokojivě opevnilo a v Měsíčním lese operují hlídky, které se snaží co nejdřív zpozorovat jakékoliv nebezpečí, které by přicházelo z hor nebo z propasti. To naštěstí zatím není bezprostřední. Válčit s bandity v Království však místokrál nehodlá. Ví, že by to byla dlouhá a krvavá válka, ve které by mohl přijít o mnoho poddaných, a nevěří, že by se do ní Tirian zapojil. Navíc se Amfiberai dokázalo se ztrátou zásobování vcelku vyrovnat tím, že se alespoň část chybějících plodin pěstuje na území Měsíční vinice. Její správu nyní naplno přebrala vlídná, ale nesmlouvavá Asiel.

Stráže kolem Srdce života se zdají přísnější a nepřístupnější a kněžky u něj tráví o trochu víc času, než dřív. Alda však ubezpečuje, že vše je v pořádku a není potřeba si dělat starosti. Takže snad dobré. Co by však mohlo starosti působit, je tření v Amfiberaiské stráži. Stále častěji jsou slyšet (zatím tiché) hlasy, které jsou nespokojené s obrannou politikou místokrále a věří, že je na čase, aby si elfí rod opět podmanil barbarské lidské národy, tak jako to kdysi udělal Tesqui Tener. A do výčtu zvláštností nelze ani opomenout těch několik týdnů, kdy beze stopy zmizeli alchymista Elis i čaroděj Eowomir, aby se nakonec tak náhle, jako zmizeli, objevili zase zpátky ve svých věžích a tvářili se, jako by se nic nestalo.

Pokud se objevíte v Amfiberai a nebudete elf, často na sobě pocítíte zkoumavé a podezíravé pohledy.

[Ungo]

Černočerné nebe nad Obtočnými horami v noci rozčíslo něco, co by snad šlo považovat za padající hvězdu. Letěla kamsi dál na západ. Každopádně elfové o to až takový zájem neprojevili. Rozhodně jim to nestálo za to, aby vyrazili přes Šeré skály, nebo hůře, hledat místo dopadu. Alespoň většině.

[Ogar]

Některé jazyky v Amfiberai tvrdí, že rivalita o půdu Měsíčního lesa byla konečně rozhodnuta. Neustálý boj o území s pavouky a lovci, donutil většinu krokodýlů stáhnout se zpět do bažin. Většina obyčejné zvěře se stáhla do hustších lesů a močálová psiska, až na pár odvážných, blíže ke svým doupatům. Pavouci se definitivně ujmuli vlády u Pavoučí propasti a své oběti si odnesli hluboko pod zem. Na povrchu zůstávají jen ti nejhladovější jedinci, se kterými není radno si zahrávat. Přesto některé elfí hlídky mohou zmínit zvěst o skupině dobrodruhů, která nedávno vyčistila Měsíční les od té proklaté havěti a dovolila tak lesů na několik dní klid.

[Ogar]

Mezi obyvateli jde občas zaslechnout kus slova o nedávných lovech havěti v Měsíčním lese. Prý to má na svědomí skupina dobrodruhů, jenž šmejdívá po zdejších hvozdech. Některým elfům tato skutečnost stojí za slovo, či větu s tím, že jsou rádi za méně zla v okolí. Tak či onak, počty havěti a jiných predátorů se v Měsíčním lese opět snížily a pavouci se rozhodli držet více okraji Propasti.

[Ungo]

Jednoho rána se stala velmi nezvyklá věc. Arcikněžka Alda, oděna ve slušivém zeleném kostýmku, vyrazila z chrámu do Královské věže. Brzy na to, doprovázena samotným Velitelem a několika strážnými, se vydala o Měsíčního lesa. Jejich ustarané výrazy mluvily za vše a celé město zatrnulo v tušení blížících se problémů. Později odpoledne téhož dne se však všichni vrátili zjevně dobře naladěni. Velitel se obestavil zdí mlčení, zatímco Alda rozdává jen tajuplné úsměvy.

[Ungo]

V Amfiberai bylo poslední dobou rušno. Vše začalo tím, když zavalitý trpaslík pohodil v Domě odpočinku tělo jakéhosi nebožáka, jako by mu snad miska ovocného salátu měla vrátit život. Elfové polomrtvého odnesli do chrámu, kde se péče o něj ujaly kněžky. Mnozí mu nedávali moc šancí na přežití, ale jak se zdá, podařilo se jim jej uzdravit. V jednu chvíli se prý chrám celý zalil světlem a povídá se, že Matka Alda vyložila nemalé úsilí, aby onomu člověku pomohla. Až se po městě šíří hlasy, zda je nutné plýtvat silami na nějakého člověka.

[Ungo]

Amfiberaiská stráž je v pohotovosti. Jednotlivci i celé oddíly stále častěji vyrážejí do Měsíčního lesa. Na populaci otravných tvorů to ale vůbec není znát. Nezdá se ani, že by mířili do hor. Šušká se cosi o nějakých problémech v bažinách. Někteří dokonce fantazírují o budování hlídkových plošin v korunách stromů. Velitel, stejně jako celá stráž, zarytě mlčí. Vstup do Měsíčního lesa se ale velmi nedoporučuje a i v okolí Měsíčního jezera se elfové pohybují se zvýšenou opatrností.

[Ungo]

Stráž je sice nadále skoupá na informace, ale mezi obyvateli už je veřejným tajemstvím, že z místních bažin vyvstalo nové nebezpečí v podobě bažinného národa, které zřejmě doposud spal ve strachu z Mocností. Další rána pro Amfiberai způsobená jejich odchodem. Elfové se drží ve městě a do lesa mimo stráží nikdo nechodí.

[Ungo]

V Amfiberai je poslední dobou relativní klid, a tak současnou nejžhavější senzací je kovář Lomir Hastafen a jeho životní forma, do které se poslední dobou dostává. Proslýchá se, že je zatím nějaká nová známost tohoto vyhlášeného bručouna.

[Ungo]

Čaroděj Eowomir navčer vlétl do chrámu a později do Královské věže, už po boku Arcikněžky Aldy, jako podzimní vítr. Oba se tvářili velmi rozmrzele a s Velitelem stráží rokovali dlouho do večera. Několik následujcích dní nebylo s čarodějem řeči a dokonce i Matka Alda na čas ztratila ze svého obvyklého optimismu.

[Ungo]

V Měsíčním lese došlo k vážnému incidentu. Malá skupinka bláhových lovců zatoužila po mase místní zvěře. Dříve, než se podařilo komukoli zasáhnout, padl jim za obět nejeden výstavní kus z obyvatel lesa. Co je však zvláštní, že lovci nakonec bezestopy zmizeli, a ani nejlepší stopaři se nebyli schopni dopátrat kudy odešli. Arcidruid se zdá být tímto velmi zarmoucen a straní se společnosti více, než je iobvyklé.

[Ungo]

Oči elfů se obrací k Měsíčnímu lesu. Jako by nestačilo, že jeho polovinu zaplavili pavouci a jim podobná havěť, poslední dobou v něm nevládne vůbec přátelská atmosféra. Vyjma stráže do něj elfové prakticky nechodí a dokonce i tolik oblíbené návštěvy břehů Měsíčního jezera si mnozí raději odpustí. Arcidruid Estien se k situaci odmítá vyjadřovat, ale je na něm znát, že mu stav lesa dělá větší starosti než kdy dříve.

[Ungo]

Jindy nesdílní a odtažití elfové si mezi sebou šuškají tak často, že se to může doslechnout i náhodný kolemjdoucí. Měsíční les, toho času okupován stovkami pavouků a jinými monstry, prý čekají nějaké velké změny. Stráž má sice zakázáno to komentovat, i tak se ale šíří zvěsti o organizovaně působících medvědech, kteří systematicky likvidují osminohé potížisty. Ne vše je ale růžové, a v Měsíčním lese se předchozímu navzdory stále častěji objevují podivně pokroucená těla. Elfové s nádechem tajemna říkají, že už i skály v lese začínají žít vlastním životem.

[Ungo]

Atmosféra v Amfiberai mírně houstne. Čím dál méně elfů, stráže nevyjímaje, se odváží do Měsíčního lesa. V jeho stínech se ukrývá cosi, co nahání hrůzu, a co zneklidňuje i jinak pokojné elfy. A nejsou to jen pavouci. To co děsí elfy, děsí i tyto v lese nezvané hosty. Možná proto se jejich počty v posledních týdnech zvýšili. Rojí se proto spekulace, že za jejich činy stojí někdo, kdo je nutí s nepřítelem aktivněji bojovat, namísto aby se instinktivně stáhli. Odolává zatím jen druidský hájek, kde není pochyb o tom, kdo jej střeží, a okolí stále nepřístupných medvědích brlohů. Zde není jisté, kdo stojí za jejich ochranou, ale elfové se toho bojí stejnou měrou, jako jsou za ochranu vděčni. Spolu s hájkem jsou brlohy poslední linií, která drží pavouky dále od města.

[Ungo]

Zatímco se z města vytrácí skoro všichni cizinci, den za dnem přicházejí z různých koutů desky elfové, aby pomohli svým příbuzným bránit jejich domovinu. Zatím nedošlo k žádnému střetu, ale pavouků v lese stále přibývá. Stráž na hranicích města posiluje hlídky a čas od času nechává vypomoci i dobrovolníky. Obyvatelé i obchodníci chystají své příbytky na nejhorší.

[Ungo]

Události v Amfiberai nabraly rychlý spád. V noci postihly město slabé otřesy, která postupně nabraly na síle. Nic závažného sice nepřišlo k úhoně, ale obyvatelé to zahnalo do nejhlubších koutů jejich domovů. Ve městě tak zbyla jen stráž, která s obavami vyhlížela směrem k Měsíčnímu lesu. Z toho nakonec nepřišlo nic víc, než skupina dobrodruhů, kteří přivedli nějaké zajatce. Měsíční les ale až do rána vydával nepřirozené dunění a zem se čas od času zachvěla. Obyvatelé překotně spokulují o tom, co přesně se stalo, ale stráž zatím trpělivě mlčí. Muselo jít o něco závažného, protože Aquintas se nechal slyšet, že jejich útratu v Domě odpočinku uhradil, i když ne osobně, sám místokrál. Není už pochyb o tom, že za děním stáli druidé, protože Měsíční les je, mírně řečeno, zcela nepřístupný. Stráž do něj z města nikoho nepustí a všude jinde jakoby se příroda postarala, aby jeho hranice nikdo nepřekročil. Kdoví jakou tohle bude mít dohru.…

[Ungo]

Uplynulo už několik týdnu a kolem města se zdá být klid. Měsíční les zůstává ze všech stran nepřístupný a dokonce ani stráž zatím nemá přesné informace o tom, jak to v lese vypadá. Jen kolem královské věže je teď celkem rušno. Ve vězení sedí jeden ze zajatců, které přivedla skupina dobrodruhů, a také mladá druidka, která má údajně stát za tím vším, co se v lese událo. Všichni netrpělivě čekají jaký osud je postihne.

[Ungo]

Měsíční les se zdá opět přístupný. Stráž už nikomu nebrání ve vstupu a i ostatní přístupové cesty jsou opět volné. Městem se rychlostí blesku roznesla zpráva o tom, jaký dopad na les měly události posledních týdnů. V takto pokojný a čistý les už místní ani nedoufali. Po pavoucích ani stopy, a zdá se, že i ostatní tvorové se vrátili tam, kde je jejich místo. Severu lesa tak opět kralují majestátní močálová psiska. Elfové zatím k situaci přistupují obezřetně, ale především skupinky kolem Měsíčního jezera se stále více množí. Někteří kvitují klid, který si Amfiberai tak dlouho přálo. Druzí však s obavou čekají co bude dál. Velmi nezdravě působící Estien, který strávil půl dne v královské věži, a pak do hluboké noci hovořil s Matkou Aldou, dává tušit, že ještě není všemu konec. Druidka, který za událostmi v Měsíčním lese stojí, je navíc prý opět volná.

[Ungo]

Amfiberai
Lesní město je otřeseno. Klid a mír nočního Amfiberai byl narušen surovým a nečekaným útokem, který zaplatilo životem několik dobrodruhů a stráží. Elfové, přes svou obvyklou mlčenlivost a neochotu sdílet informace, bez skurpulí na potkání debatují o útoku obřího démona u pramene Kirienu. Jako by se znovu otevřely staré rány a všichni se děsí, co přijde dál. Amfiberai je teď neklidné a velmi neveselé místo. Strážní jsou všude kam se podíváš a neúnavně pátrají po původu onoho nebezpečí.