Město Tirian ve spolupráci s Kompanií z Tirianu dokončilo rozsáhlé opravy hřbitova v Jezevčinách. Práce, na kterých měl hlavní zásluhu pobočník z Kompanie spolu s městským správcem Korýtkem, probíhaly překvapivě hladce. Zchátralé zdi byly zpevněny, poškozené náhrobky opraveny a cesty nově vysypány štěrkem.
Práce šly přes den výborně, jakmile však slunce zapadlo, ochota dělníků mizela jako pára nad hroby. Několik jich přiznalo, že i přes lákavě nabízené přesčasy odmítali pracovat po setmění. Důvod? Z podzemních pater hrobek prý vycházeli děsivé zvuky. Skřípění, šepot a někdy dokonce výkřiky, které by prý nevydala žádná živá bytost.
„Platili by mi dvojnásobek, ba i trojnásobek ale já tam po tmě nevlezu,“ prohlásil jeden z dělníků. „To není normální. Jako by se tam něco… probouzelo.“
Městský správce na dotazy měšťanů zatím tvrdí, že šlo jen o staré větry v chodbách nebo možná o ptáky, kteří se zabydleli v katakombách. Ale kdo ví? Možná by stálo za to poslat do podzemí někoho, kdo se nebojí anebo aspoň někoho, kdo umí utíkat rychle.
V Tirianu se v posledních dnech mluví o nedávném potrestání jednoho nebezpečného chaotika. Ten samý jedinec měl už dříve ohrozit elfské město Amfiberai, kde podle všeho došlo i k úmrtí několika strážných.
Před časem pak stejným způsobem ohrozil bezpečnost v Tirianu a tím už podruhé narušil pořádek v celém Tirínském království. Rada palácových mágů nad ním vynesla rozsudek, jehož součástí bylo i veřejné kárné potrestání. Trest deseti ran obuškem do levé ruky byl vykonán ve večerních hodinách ve Staré čtvrti.
Rozsudek přečetl poručík Korgund, známý svou přísností, a sám také trest vykonal. Události předcházelo rozeslání poštovních démonků z paláce, kteří informovali všechny významné osoby ve městě. Přímí svědci tvrdí, že každá rána zanechala na ruce silné stopy a že odsouzený trest přijal mlčky.
Mluví se o tom, že kapitánka městské stráže si nechala předložit posudky, které mohly vést až k rozsudku smrti. Rada mágů se ale rozhodla pro mírnější řešení. Podle některých díky své moudrosti, podle jiných z důvodů, které nebyly zveřejněny.
Po městě se šeptá, že Kompanie ve své věži uspořádala dosud nevídanou aukci vzácných předmětů.
V hostincích se vypráví, jak do sálu proudili městští hodnostáři, bohatí kupci i cizinci a občané. Než se všichni usadili, tak stráže pohledem kontrolovali každého návštěvníka, aby se zamezilo případným krádežím či sporům.
Po městě se lidé dohadují, jaké poklady tam byly k mání, někdo tvrdí, že šlo o staré relikvie z ruin, jiný přísahá, že se dražila i zbraň s vlastní duší. Říká se, že přihazovalo se tak zuřivě, že i ti nejbohatší museli vytáhnout ukrytá jmění.
V uličkách si mezi sebou povídají drbny, že některé tváře opustily věž bledé, jiné zářily vítězstvím, ale všichni vypadali, jako by právě přežili bitvu o zlato. A všichni se shodují, že Tirian takovou událost dlouho nezažil.
Povídá se, že mistr Alberto už není v tom honosném domě, jako dřív. Prý se přestěhoval jen o dům dál, přes ulici, do stejně malého, ale mnohem viditelnějšího krámku. Lidi říkají, že udělal dobře. Každý, kdo jde ulicí, hned vidí výlohu plnou třpytících se kouzelných věciček. Říkají, že tak to má být v Tirianu, městě magie. A není to jen o stěhování, prý také rozšířil nabídku. Víc svitků, víc kouzel, lepší ceny.
V Tirianu se jednoho večera objevily zvláštní magické bariéry zářící zlatou a rudou barvou. Podle šeptandy jde o dílo Palácových mágů, nebo spíše samotného mistra Alberta, který údajně zaopatřil město ochranným kouzlem nebývalé síly.
Někteří obyvatelé tvrdí, že šlo jen o cvičení či okázalou ukázku moci Tirianu, aby si všichni připomněli, kdo tu drží nad městem ochrannou ruku. Jiní se domnívají, že bariéra má skutečný účel a chrání Tirian před hrozbou, která se možná blíží, vždyť takový úkaz nebyl spatřen snad od zavření MUNI.
Mezi lidmi se proto vedou živé debaty... je to jen paráda pro oči, nebo znamení, že Palácoví mágové vědí o něčem, co obyčejní lidé netuší?
