Říká se, že ještě za šera, kdy se město teprve probouzelo a mořský opar se líně válel nad hradbami, vyšel z věže Kompanie zvláštní průvod. Gardisté v plné zbroji, palácoví mágové a mezi nimi poručík Daggar, prý zachmuřený víc než obvykle.
Lidé si šeptají, že jeden z mágů nesl malou, pečlivě zajištěnou schránku. Ne velkou, ale o to víc hlídanou. Nikdo neví, co v ní bylo, a právě to budí zvláštní neklid a otázky.
Protože některé okenice s příchodem rána otevřely dřív, tak někteří tvrdí, že šlo o něco vzácného, jiní zase, že jde o důkaz proti někomu z vysokých kruhů. A našli se i tací, kteří přísahají, že schránka slabě zářila, jako by v ní bylo něco… živého. Zde je vidět, že poslední velká aukce zavdala mnoha bohtým představám...
Průvod zamířil do královského paláce a zmizel dřív, než se ulice zaplnily.
V Tirianu už konečně prosákla informace kolem zastavené lodní dopravy. Šeptá se o prokleté lodi s přízraky mrtvých námořníků, co se zjevuje na obzoru a právě kvůli ní prý stojí veškerá lodní doprava. Kapitáni dlouho mlčeli, ale nyní už jsou nespokojení. Malí obchodníci mají mrzuté výrazy a ti velcí začínají tlačit na vyšší kruhy, protože nechtějí čerpat ze svých zásob. A jak už to bývá, když se něco takového děje, lidé začínají hledat viníky… nebo aspoň ty, co by s tím měli něco dělat.
Mezi prostým lidem začíná padat řeč na Akademii. Vždyť jsou v jejím vedení Gerhard i Ilyra, ředitel a zástupkyně, kteří jsou otevření vyznavači Solara, boha slunce, nepřítele všeho nemrtvého. Jenže místo světla a řešení přichází ticho… a to lidem vrtá hlavou.
Někteří tvrdí, že zástupkyni vídají nejvíce v alchymistické dílně, kde je zalezlá v té své hůčce, a furt tam něco míchá, zkoumá… ani nos nevystrčí. A tady nám pluje po moři mrtvá loď!
A ředitel? Ten si vysloužil neméně jízlivé poznámky. Podle některých ranních ptáčat si chodí pravidelně pro salátky a kupuje magické losy, které pak nosívá do svého bohatého domu ve staré čtvrti. Některé jazyky taky tvrdí, že jak je mladý, tak si hraje na unaveného starce. Nejdeny uši už jej zaslechly, jak se nechává slyšet, že své tělo musí šetřit a kde může, tam se posadí...
Některé střízlivější hlasy ale namítají, že Akademie nemusí být nečinná, jen pracuje jinak, než by si lidé přáli. Takové věci se neřeší máváním rukou nad přístavem, zazní občas opatrně. Možná už něco ví… jen to ještě neříká nahlas.
U žejdlíků piva se tak vedou dlouhé debaty, zda Akademie jen vyčkává… nebo se prostě bojí. A zatímco se mudrci drží zpátky, Kompanie už prý sbírá informace a chystá se jednat.
U žejdlíku, v přístavních krčmách i v jádru starého města se šeptá o zvláštním tichu, které předcházelo bouři. Už je to více než měsíc, co z ulic Tirianu postupně mizely barvy plášťů Kompanie, a s nimi i její členové. Ve věži prý zůstal jen pobočník s vyčerpaným ale odhodlaným pohledem, a i ten se ukazoval málokdy. Zato za ním chodili jiní, stráže i palácoví mágové, den co den, s mapami, svitky a pohledy, které nevěstily nic lehkého.
Akademie? Ta se ponořila do nezvyklého ticha. Její dveře zůstaly zavřené déle, než je zdrávo, a kdo zahlédl jejího ředitele, mluví o tváři bledé a o očích bez spánku.
Mnozí dávají tyto dvě věci dohromady. Loď duchů, která děsila obzory, prý byla zažehnána, alespoň tak to říká Palác. Ale proč tedy takové ticho? Proč ta únava, proč ty zavřené dveře? Někteří si šeptají, že pravda je složitější… a že Palác chystá oznámení, které nebude jen o moři. Vzpomíná se i na návštěvu z Mithallir, a otázky visí ve vzduchu jako mlha nad přístavem.
Viděli to mnozí na vlastní oči. Chrám v Tirianu byl po celé dny uzavřen, střežený ozbrojenými hlídkami i samotnými palácovými mágy. A pak, po dlouhém čekání, se dveře otevřely.
Ti, o nichž se už začalo šeptat, že je Druhá strana nepustila zpět, vyšli ven.
Zubožení. Špinaví. Někteří možná i zlomení. A přesto živí.
Kdo měl dost odvahy nahlédnout dovnitř, než se brány opět zavřely, mluví o magii, jaká se v Tirianu ještě neviděla, o světlech, která neměla barvu, o stínech, které se hýbaly proti své vůli.
Zatímco chrám šeptá o tajemstvích, přístav naopak ožil. Obchodníci se vracejí, lodě opět brázdí vody a město dýchá s úlevou. Největší pozornost však budí jedna z nich, Krakenovo zhoubou. Loď, která v posledních týdnech vyplouvala častěji než kdy dřív, prý nese na svém kýlu samotnou magii Tirianu.
Dokonce i cikáni z Fagadu se přišli podívat. Dlouze postávali na mole, měřili si loď pohledy a mezi sebou si šeptali o její ceně… o tom, co by za takovou věc byli ochotni obětovat.
